Témata k nedělní a sváteční liturgii

VÝVOJ MESIÁNSKÉ MYŠLENKY - téma 104 k 16. neděli v mezidobí 19.7.2015 - homilie biblická.

15. 7. 2015 0:00

16. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 19.7.2015

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Jeremiáše   (IB)    Jer  23, 1-6: 

Proroctví Jeremiášovo, s nímž nás seznamuje dnešní čtení, obsahuje hlubokou nespokojenost Hospodina  s vládou posledních panovníků vyvoleného lidu. Místo, aby vedli svěřený lid a učili jej věrně zachovávat smlouvu, odvádí jej od života vedeného podle Božích přikázání. Prorok ohlašuje změnu. Sám Hospodin se ujme vedení svého lidu. Ustanoví mu pastýře, který se o něj bude dobře starat a ochrání jej před nástrahami nepřátel. Proroctví nabývá mesiánských rysů, když budoucího spravedlivého vládce prorok popisuje jako následníka, pocházejícího z rodu krále Davida, jehož prostřednictvím dojde Izrael spásy.

1. ČTENÍ Jer 23, 1-6:"Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují stádo, které pasu" - praví Hospodin.  Proto praví Hospodin, Bůh Izraele, o pastýřích, kteří pasou můj lid: "Vy jste rozptýlili mé stádo a rozehnali jste ho, nestarali jste se o ně; proto já se postarám o vás pro špatnost vašich skutků" - praví Hospodin. "Já sám shromáždím zbytky svého stáda ze všech zemí, kam jsem ho vyhnal, a přivedu je nazpět na jejich luhy, porostou a rozmnoží se. Vzbudím nad nimi pastýře, kteří je budou pást, nebudou se již bát ani strachovat, už se neztratí" - praví Hospodin.  "Hle, blíží se dni - praví Hospodin kdy vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, krále, který bude panovat moudře a konat právo a spravedlnost na zemi. Za jeho dnů dojde Juda spásy a Izrael bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: 'Hospodin je naše spravedlnost'."

  • Komentář ke 2. čtení z listu Pavla Efesanům    (IB)    Ef  2, 13-18:

Apoštol Pavel představil křesťanům obráceným z pohanství plán spásy, který Bůh ustanovil v Kristu. Ježíš svým vtělením, umučením a oslavením usmířil celé lidstvo s Otcem. Stalo se součástí jediného Božího lidu, jímž je církev. Za Mesiáše, pomazaného krále, je křesťany chápán samotný Bůh vtělený do  postavy Ježíše Krista. Na něj se pak vztahují starozákonní tituly: Mesiáš, Král, Služebník Hospodinův, Syn člověka.

 2. ČTENÍ Ef 2, 13-18: Bratři!   Protože jste nyní spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví.  Jen on je náš pokoj: obě dvě části    (židy i pohany) spojil vjedno a zboural přehradu, která je dělila - když na svém těle zrušil příčinu nepřátelství, která záležela v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě  z těchto dvou částí jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj a křížem usmířil obě strany s Bohem v jednom těle, aby tak sám na sobě udělal konec onomu nepřátelství.  A pak přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho máme my i vy přístup k Otci v jednom Duchu.

  • Komentář k evangeliu podle  Marka    ( IB)  Mk  6, 30-34:

Markovo evangelium nám vykreslí Ježíše jako pravého pastýře Božího lidu, který se ujímá vedení stáda, které opustili ti, kdo je měli pást. Pravou formou výkonu jeho královské moci  se stala láska k lidem a služba bližním. Ježíš prokázal opravdovou zodpovědnost za druhé. Projevil nad nimi soucit a byl ochoten za ně dát vlastní život. Svým slovem a činy je uvedl do tajemství Božího království.

EVANGELIUM Mk 6, 30-34: Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: "Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst.  Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi.  Když ( Ježíš ) vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.

Vývoj mesiánské myšlenky 

je téma 103 ke dnešní biblické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus BI s odkazem na znění dnešního 1. čtení  Jer  23, 1-6.

Osnova:

Král – trpící služebník – Syn člověka

Úvod.

V Bibli nalezneme celou řadu zmínek o postavách označených jménem mesiáš. Kdo byli tito mesiášové? Mají něco společného s novozákonní postavou Ježíše Krista? Bible názorně ukazuje vývoj lidské víry ve spasitele, zachránce, mesiáše. Mesiánská myšlenka se v průběhu dějin vyvíjela. Nejprve to byl jen reálný člověk  pomazaný svatým olejem k výkonu kněžské, panovnické či prorocké role. Kdokoliv, kdo se ujal těchto funkcí, mohl být označen jako mesiáš. Později se zrodila víra v obnovu národa, království či celého světa vyvoleným člověkem - Mesiášem. V křesťanském Novém zákoně je pak za Mesiáše chápán Bůh v postavě Ježíše Krista, tedy Ježíše rovněž jako Krále Pomazaného.  Na něj se pak vztahují i níže rozvedené christologické tituly: Mesiáš, Král, Služebník Hospodinův ( trpící), Syn člověka.

Král – trpící služebník – Syn člověka.

Král-  “Pomazaný” mesiáš je královský titul, narážející na rituál, jímž  je ustanoven panovník, zastupující národ před Bohem (srov. Jer 30,21).  Naděje národa na spásu  jsou spojovány s novým králem, avšak historičtí králové tyto naděje nesplnili. Proto  proroci hovoří o králi ideálním, který přijde. "Hle, blíží se dni - praví Hospodin kdy vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, krále, který bude panovat moudře a konat právo a spravedlnost na zemi. Za jeho dnů dojde Juda spásy a Izrael bude bydlet v bezpečí.“ (První čtení: Jer 23,5-6).

Služebník Hospodinův - (trpící)  je Bohem vyvolený, obdařený božím Duchem, poslaný    k Izraeli i k jiným národům hlásat právo; narazí přitom na odpor, ale jeho utrpení a smrt mají spasitelnou hodnotu; titul Hospodinův služebník není nový ani ojedinělý ve Starém zákoně (SZ). Různé výklady odpovídají na otázku, kdo je Hospodinův služebník – výklad kolektivní ho ztotožňuje s Izraelem, výklady individuální za ním vidí historickou osobnost.  V Novém zákoně (NZ) texty  vztahující se k Ježíšovi, vykazují Ježíše se všemi rysy pravého Božího  Služebníka.  „Hle, můj služebník, kterého jsem si vyvolil, můj milovaný, v němž jsem našel zalíbení“ (srov. Mt 12,18; srov. Iz 42,1–4).

Velmi jasně vyvstává pozitivní význam, který text přikládá slovu „služebník“. Jestliže je v naší kultuře ten, který slouží, považován za podřadného, v dějinách spásy je služebník povolán Bohem, aby vykonal čin spásy a vykoupení; je to ten, který opravdu ví, že vše, co má a čím je, dostal darem, a cítí se tedy povolán k tomu, aby to, co obdržel, vložil do služby druhým.

V Písmu svatém je přítomen silný a viditelný vztah mezi službou a spásou, jako i mezi službou a utrpením, mezi Služebníkem a Beránkem Božím. Mesiáš je trpící služebník, který bere na svá bedra tíhu lidského hříchu, aby zaplatil cenu vin spáchaných lidstvem, a tak mu prokázal svou službu tam, kde to nejvíce potřebuje. Jako beránek vedený na porážku…“ (srov. Iz 53,7).

Služebník je beránek, který „byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel“ (srov. Iz 53,7)      a tak ukázal svou obdivuhodnou sílu, která neodplácí zlé zlým, ale odpovídá na zlo dobrem. A to je pravé mírumilovné působení Služebníka, který nachází v Bohu svou sílu a právě proto je Jím učiněn „světlem národů“ a šiřitelem spásy (srov. Iz 49,5–6).  …Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil“ (Mt 20,28). Ježíš je opravdu dokonalý vzor „služebníka“, o kterém mluví Písmo. On je ten, který se radikálně zřekl sám sebe, aby na sebe vzal „přirozenost služebníka“ (srov. Fil 2,7) a věnoval se plně věcem Otce jakožto milovaný Syn, v němž má Otec zalíbení. Ježíš nepřišel, aby si nechal sloužit, „ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny“ (Mt 20,28), byl poslušný k Otcově vůli až k smrti, a to k smrti na kříži   (srov. Fil 2,8). Proto ho Otec povýšil,dal mu nové jméno a učinil ho Pánem nebe a země (srov. Fil 2,9–11).

Výraz Syn člověka má svůj původ v izraelském prostředí a ve SZ slovo „syn“ používali židé ve více významech než my. Mluví-li se tedy ve SZ o synu člověka, znamená to „člen lidské rodiny“ nebo prostě „jeden z lidí“.

V NZje Syn člověka jedním z Ježíšových titulů. Nejčastěji ho najdeme v evangeliích, kde zaznívá výhradně z Ježíšových úst. Ježíš tak navazuje na širokou starozákonní tradici. V prvních třech evangeliích se s výrazem Syn člověka setkáme v různých souvislostech. Někdy se zdá, že jej Ježíš používá prostě místo zájmena „já“. Například v příběhu o Petrově vyznání u Caesaree  Filipovy se Ježíš ptá učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ (Srov. Mt 16,13-17). Jindy naznačuje Ježíšovo ponížení, které vzal na sebe s lidským údělem: Ptáci mají hnízda a lišky doupata, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil“(Mt 8,20). Často ale Ježíš mluví o sobě jako o Synu člověka v souvislosti s postavou z knihy Daniel. Po výzvě k následování dodává, že Syn člověka přijde ve slávě svého Otce a se svými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání (srov. Mt 16,27). Ve své apokalyptické řeči mluví zase o znamení Syna člověka na nebi, který přichází s mocí a slávou: Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“

Ježíš často spojoval titul Syna člověka i s dalšími mesiánskými obrazy SZ. V Markově evangeliu čteme: A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát“ (Mk 8,31).

Cesta Syna člověka, tedy Ježíšovo mesiášské poslání, je u Jana vylíčeno trochu jinak než v ostatních evangeliích. Nikodémovi o sobě říká: „Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka“ (Jan 3,13). O Synu člověka se mluví i  v jediné novozákonní apokalyptické knize – Zjevení Janově. Ježíš zde má právě takové vzezření postavy jako  Syna člověka z knihy Daniel.

Na závěr:

Ježíš přijal vyznání víry apoštola Petra, který ho uznával za Mesiáše, a sám pak oznamuje, že utrpení Syna člověka je už blízko. Odhalil vlastní obsah své mesiášské královské důstojnosti v totožnosti Syna člověka, „který sestoupil z nebe“, a zároveň ve svém vykupitelském poslání jako trpící služebník. A proto se pravý smysl jeho královské důstojnosti ukazuje jen z výše kříže. Teprve po vzkříšení může Petr prohlásit jeho mesiášskou královskou důstojnost před Božím lidem: Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto. Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste ukřižovali“(srov. Sk 2,36); (KKC 440).

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 921×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio