DESATERO A PŘIROZENÝ ZÁKON - téma 112 ke 22. neděli v mezidobí 30.8.2015 - homilie morální.

22. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 30.8.2015

Liturgické texty

• Komentář k 1. čtení z páté  knihy Mojžíšovy  (IB)   Dt  4,1-2. 6-8:

Bůh vepsal do duše každého jednotlivého  člověka  přirozený morální zákon. Zahrnul do něj pravidla chování, podle kterých  se všichni v životě mohou správně rozhodovat, ubránit se působení zla a jít cestou Boží lásky. Lidé však nedokázali správně číst Hospodinova slova vrytá jím do jejich srdcí. Proto vyvolenému národu Bůh  Izraele zákon zjevil v Desateru. To se pak stalo školou pravého lidství pro všechna pokolení.

1. ČTENÍ Dt 4, 1-2. 6-8: Mojžíš řekl lidu toto:  "Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a šli obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců. Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete, ale budete zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám přikazuji. Zachovávejte je a plňte, neboť tak budete v očích národů moudří a rozumní: uslyší o všech těchto nařízeních a řeknou: Skutečně, moudrý a rozumný je tento velký národ! Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme. A kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a ustanovení, jako je celé toto zákonodárství, které já vám dnes prohlašuji."

• Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Jakuba   (IB)    Jak  1, 17-18. 21b-22. 27:

Ten, kdo je vnímavý ke slovu přirozeného zákona Bohem uloženého v našem srdci,  Duchem zjeveného a Kristem naplněného, dokáže  uvádět  Boží slovo ve skutek. Naučí se  brát ohled na svého bližního, zaměřuje se k pravdě a dobru a zorientuje se správně v každé situaci. Ten, kdo přijme za řídící princip svého života desatero Božích přikázání a lásku dvou hlavních přikázání Krista, uchová své svědomí v čistotě, nezatížené hříchem a pocity viny.

2. ČTENÍ Jak 1, 17-18. 21b-22. 27: Bratři moji nejmilejší! Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, sestupuje od Otce světel, u něhož není změna ani ztemnění, jaké je působeno  (u hvězd) otáčením. On rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil. Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši. To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe.  Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.  

• Komentář k evangeliu podle  Marka   (IB)  Mk  7, 1-8. 14-15. 21-23:

Apoštol Marek v evangeliu poukazuje na falešné a povrchní jednání tehdejších zákonodárců a kněží. K mojžíšskému zákonu totiž přidávali stále nové předpisy a časem tyto normy začali považovat za stejně závazné jako Bohem zjevený zákon. Podle Boží vůle však nežije ten, kdo zachovává jeho přikázání jen formálně a kupí zákon na zákon, ale ten, kdo se snaží očišťovat své srdce a osvěcovat své svědomí tak, aby jeho jednání ve shodě s božími přikázáními nebylo poskvrněno zlem hříchu.

EVANGELIUM Mk 7, 1-8. 14-15. 21-23:  Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří  z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni Židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; po návratu z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou, a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů a měděných nádob. Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: "Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?" Odpověděl jim: "Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: 'Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.' Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského."  Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: "Slyšte mě všichni a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, , závist, urážky, pýcha, opovážlivost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje."

Desatero a přirozený zákon

je téma 112 ke dnešní morální homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus BI s odkazem na znění dnešního  prvního čtení  Dt 4,1-2. 6-8.

Osnova:

a) škola pravého lidství

b) jeho závaznost

"Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Slyš Izraeli, nařízení a práva, která vám dnes ohlašuji. Učte se jim a bedlivě je dodržujte. Hospodin, náš Bůh, s námi uzavřel na Chorébu smlouvu. Tuto smlouvu neuzavřel Hospodin jen s našimi otci, ale s námi se všemi"  (5. Mojžíšova 5,1-3).

Úvod.

Už v nejstarších knihách bible je zapsáno desatero základních pravidel pro školu pravého lidství. Ale v naší generaci upadla ta pravidla do nemilosti. Nevěřící je považovali za nemoderní, zastaralá; věřící se jimi cítili znevýhodnění: „my věřící pořád něco nesmíme“. A tak jsme zažili pokus o život bez desatera. Pak jsme však začali honem znovu hledat, podle čeho by se měl život orientovat, aby se dal žít. Když člověk okusí život bez Boha, začíná se znovu zajímat, jaká že je ta vůle Boží, o které se mluví v Otčenáši, když se říká: Buď vůle tvá. V bibli se vypravuje, že když tato vůle Boží byla poprvé sepsána na kamenných deskách, Mojžíš ty desky ve hněvu rozbil. Ale Hospodin je zase obnovil. A tahle událost se v dějinách lidstva stále znovu opakuje. Člověk se znovu a znovu pokouší Boží desatero rozbít - a Hospodin je zas vrývá zpět do lidských srdcí v podobě svědomí.

(Téma je vypracováno též s použitím citací z práce Mons. L. Simajchla: Desatero božích přikázání -pravidla dobrého člověčenství ) a Katechismu katolické církve.

Škola pravého lidství. 

YOUCAT otázka 333: Existuje nějaký přirozený, všemi poznatelný mravní zákon?  Odpověď: Mají-li lidé konat dobro a vyhýbat se zlu, musí si osvojit jistotu v tom, co je dobré a co zlé. Skutečně existuje takový mravní zákon, který je pro člověka přirozený a který v zásadě může svým rozumem poznat každý člověk.                                                                 

Darem Boží moudrosti člověku je Mravní zákon ( viz téma Učící se církev T/ 81). V biblickém smyslu jej lze definovat jako otcovské poučování, jako vychovatelské umění Boží. Předpisuje člověku cesty, pravidla chování, zakazuje cesty zla, které odvádějí od Boha a od jeho lásky. Je zároveň přísný ve svých přikázáních a laskavý ve svých příslibech (1950). Způsoby jakými se mravní zákon vyjadřuje, jsou rozmanité, navzájem mezi sebou sladěné. Jde o zákon všeobecný, věčný, neměnný  a jeho zdroj je v Bohu (1952).  „Bůh napsal na desky zákona to, co lidé nedokázali číst ve svých srdcích“.  (Sv. Augustin)

Do duše každého jednotlivého člověka je Bohem vepsán a vkládán jako přirozený zákon. Jím se člověk podílí na moudrosti a dobrotě Stvořitele, který mu uděluje schopnost ovládat své činy a zaměřovat se k pravdě a dobru. Přirozený zákon dovoluje člověku rozumem rozlišovat, co je dobré a zlé, pravdu a lež (1954 - 1960).  Hospodin zjevil svůj Zákon Mojžíšovi jako představiteli Bohem vyvoleného národa.

Jeho závaznost.

Desatero je jen rámcovým zákonem - jeho přikázání nejdou do všech detailů. Vždy musíme znovu zkoumat, jak platí v určité situaci. Nebylo by tedy lepší, kdyby se vymezilo přesně a konkrétně, kam až se v každé situaci smí a co se už nesmí? Touto cestou se dal občanský zákoník - a vznikla nepřehledná spousta zákonů, výměrů a nařízení, ve které se vyzná jen advokát - odborník. Zůstaňme při jednodušší cestě: Přijměme za řídící princip svého života desatero Božích přikázání a lásku dvou hlavních přikázání Krista. To nám pomůže uchovat své svědomí citlivé natolik, že nám pomůže zorientovat se v každé situaci, abychom poznali, co je správné.  Hospodin nám vzkazuje: Já jsem Pán, tvůj Bůh. Ty, člověče, patříš ke mně. Když se mne budeš držet, bude tvůj život vypadat takto:

Deset velkých svobod v životě člověka:

1. Nebudeš mít jiné bohy. Nebudeš si mne zpodobňovat. Já ti budu pomáhat, abys mohl žít bez bázně a ve svobodě.
2. Budeš mít v úctě mé jméno. Nemusíš mne nutit, abych ti pomohl. Já jsem Jahve, Bůh s tebou.
3. Budeš zachovávat den odpočinku. Nebudeš se štvát stálou honbou za prací, za zábavou. Máš právo žít zdravě a klidně.
4. Budeš ctít otce a matku. Dáš-li se vést mou otcovskou láskou ve své rodině, budeš mít bezpečí domova.
5. Nebudeš zabíjet. Nemusíš jednat s druhými jako s konkurenty, které je nutno předstihnout, vyřídit. Já chci být tvým ochráncem, můžeš žít beze strachu a v míru.
6. Nebudeš cizoložit. Nemáš zapotřebí, aby ses karikaturami pokoutní lásky připravil o schopnost lásky krásné a věrné. Já chci být dárcem tvého štěstí v lásce opravdové.
7. Nebudeš krást. Nemusíš se pachtit za nečestným obohacováním. Co bys získal na majetku, ztratil bys na klidné mysli. Poznáš, že větší radost je dávat než brát.
8. Nebudeš lhát. Nemusíš se zaplétat do lží, to dělá život nejistým. Já jsem Pravda a ty budeš také důvěryhodný.
9. Nebudeš žádostivě dychtit po ženě svého bližního. Nenarušíš manželství druhých, nebudeš bořit domov dětem. Já jsem svazek muže a ženy ustanovil jako posvátný. Když to budeš respektovat, ušetříš mnohé trápení sobě i jiným.
10. Nebudeš závistivý ani chamtivý. Nemusíš se užírat závistí druhým. Já ti dávám dobré dary. Uč se přát je i ostatním a naučíš se žít pokojně.

Závěr:

Starý zákon je prvním stupněm zjeveného zákona. Jeho mravní předpisy shrnuje desatero Božích přikázání (1962). Zákon je však ještě nedokonalý. Jako vychovatel ukazuje, co se má dělat, ale sám ze sebe nedává sílu a milost Ducha k plnění (1963). Je přípravou na zjevení evangelia Nového zákona (1964), který Starý zákon naplní, překoná, povýší a zaměří k nebeskému království (1967, 1968 ).

Vypracoval Matonick