20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 16.8.2015
Liturgické texty
V osobě Moudrosti, o které dnes budeme číst, se skrývá sám Bůh. To On zve všechny členy Boží rodiny ke společnému stolování a k účasti na velkolepé hostině. Kdo okusí pokrm jím připravený, vstoupí do něj elixír spásy, protilék působící proti ničivé síle hříchu, ukryté v našem těle. Co je tímto pokrmem? Nic jiného než tělo a krev Krista, které jsou mocnější než smrt a jsou počátkem našeho nového života.
1.ČTENÍ Př 9, 1-6: Moudrost si zbudovala palác, opřela jej o sedm sloupů. Pobila dobytek, smísila víno, připravila také svůj stůl. Poslala své služebnice volat z vyvýšenin města: Kdo je nezkušený, ať sem přijde, kdo je bez rozvahy, toho chci učit. Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte! Nechte dětinství, a budete žít, po cestě poznání choďte!
Každý křesťan je posilován Duchem svatým, a proto je schopen pociťovat v sobě přítomnost Boha a uskutečňovat Jeho vůli. Při čtení z listu Pavla, můžeme vnímat výzvu apoštola k využití každé příležitosti k tomu, abychom se místo přijímání světských požitků nechávali opájet moudrostí Ducha Božího. A toho dosáhneme radostným přijetím pokrmu nebeského z obětního stolu Páně při velikonoční hostině.
2. ČTENÍ Ef 5,15-20: Dávejte dobrý pozor, bratři, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří; dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách. Nechovejte se tedy nerozumně, ale mějte na mysli, co je vůle Páně. Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale dejte se naplnit Duchem. Když mezi sebou mluvíte, užívejte slov ze žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní; ze srdce zpívejte a hrejte Pánu. Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.
Dnešní evangelium podle Jana nám přináší závěr Ježíšovy řeči o chlebu života. Jeho zvěst přesně určuje význam a místo, jaké Ježíš zaujímá v eucharistii, v jeho oběti a v našem přijímání. V eucharistii můžeme zahlédnout veškerou touhu Boha po spojení s námi. Skrze tělo Božího Syna, které se stalo chlebem, k nám přichází věčný, božský život, život pravého štěstí.
EVANGELIUM Jan 6, 51-58: Ježíš řekl zástupům: "Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa." Židé se mezi sebou přeli a říkali: "Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?" Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den.Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky."
Velikonoční hostina
je téma 110 ke dnešní liturgické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus BI s odkazem na znění dnešního evangelia Jan 6,51-58 a Katechismus katolické církve (KKC) 1383-1401; YOUCAT 211.
Osnova:
a) oltář Kristův
b) Vezměte a jezte z toho všichni
c) ovoce přijímání
Úvod.
V Eucharistii nám Ježíš Kristus zanechává konkrétní, hmatatelný pokrm a nápoj, každodennívýživu pro věčný život. Naše nesmrtelná duše, stvořená k podobě a obrazu Božímu, potřebuje být živena samotným Bohem. Tohoto nejsvětějšího pokrmu a podílu na Kristově oběti se nám dostává při mši svaté. I po ní Kristus zůstává mezi námi přítomný ve svatostáncích kostelů nacelém světě, aby přebýval uprostřed svého lidu a aby se každý z nás z tohotodaru mohl radovat, neustále z něj čerpat posilu a učinit z Eucharistie středobodsvého života.Abychom si tuto skutečnost připomněli a oživili ji ve svém vědomí, češtía moravští biskupové svolávají na rok 2015 Národní eucharisticky kongres,který vyvrcholí na podzim v Brně. Kongres není jednorázovou akcí, ale nabídkou celoroční cesty ve farnostech, řeholních rodinách, církevních komunitách a hnutích.
Autoři šestiletého vzdělávacího cyklu Učící se církev - čeští a moravští biskupové - Eucharistii věnovali mimořádnou pozornost. V každém roce od roku 2007 je k tomuto tématu v souladu s liturgickými texty vypracováno několik pojednání podle projektu „Učící se církev“a zveřejňováno a archivováno na internetu (https://matonick.signaly.cz/rubrika/ucici-se-cirkev )- viz, kde je možno snadno je podle přiléhavých názvů vyhledat.
Dnešní téma bylo pojmenováno Velikonoční hostina, jak je i nazvána obsáhlá kapitola Katechismu katolické církve (KKC) od strany 355 a dále je postupováno dle výše uvedených příslušných paragrafů katechismu (KKC).
Oltář Kristův.
Oltář je symbolem samého Krista, který je přítomen ve shromáždění jeho věřících jako oběť přinesená za naše smíření a zároveň jako nebeský pokrm, který se nám dává (1383). Při slavení eucharistie se církev shromažďuje kolem oltáře, který má být v důsledku liturgické reformy středem liturgického prostoru. Ve starších chrámech tedy přibylo k hlavnímu oltáři další místo, obětní stůl neboli obětní oltář, stojící ve volném prostoru a odpovídající požadavkům současné liturgie. Umožňuje slavení Kristovy oběti směrem k lidu.
Vezměte a jezte z toho všichni.
Pán se k nám obrací s výzvou, abychom ho přijímali v eucharistické svátosti (1384). Dříve než na Jeho výzvu odpovíme, musíme se na tuto svatou chvíli připravit. Zpytujeme své svědomí s vědomím, že v případě, kdy jsme se dopustili těžkého hříchu, v tom případě musíme nejprve přijmout svátost smíření (1385, 1387). Je příhodné si přitom opakovat slova vroucí víry a pokory (1386). Významu eucharistie odpovídá, když věřící, splňující požadované předpoklady, přijímají pokaždé, kdykoliv jsou na mši svaté (1388). Církev ukládá věřícím jak často, kdy (1389) a v jaké formě má věřící přijímat (1390).
YOUCAT otázka 211: Nakolik je eucharistie důležitá pro církev? Odpověď: Slavení eucharistie je jádrem křesťanského společenství. Právě v ní se církev stává církví.
Církví nejsme proto, že přispíváme do kostelní sbírky, že si navzájem dobře rozumíme nebo, že nás osud zavál do určitého společenství, ale proto, že v Eucharistii přijímáme Kristovo tělo a stáváme se jeho tajemným tělem.
Ovoce přijímání.
Přijímáním vzrůstá naše spojení s Kristem (1391). On je naším duchovním pokrmem. Jeho přijetí v nás uchovává, rozmnožuje a obnovuje milost přijatou při křtu a dává jí růst (1392). Odděluje nás od hříchu (1393). Obnovuje ztracené síly, posiluje lásku, která zahlazuje hříchy všední (1394) a odlučuje od hříchu těžkého (1395). Kristus nás v přijímání spojuje silným poutem se všemi věřícími v církvi, v Kristově těle (1396) se všemi bratry i s těmi nejchudšími (1397) do jednoty všech křesťanů (1398) i s bratry církví východních (1399) a církví vzniklých v reformaci (1400), jimž mohou katoličtí kněží za jistých okolností svátost eucharistie, smíření a pomazání udělit (1401).
Na závěr:
Ježíš říká: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky … Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný … zůstává ve mně a já v něm“ (srov. Jan 6,51; srov. Jan 6,54; srov. Jan 6,56).
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.