Témata k nedělní a sváteční liturgii

DOBRA A POŽADAVKY MANŽELSKÉ LÁSKY - téma 118 ke 27. neděli v mezidobí 4.10.2015 - homilie katechetická (KKC 1643-1658; YOUCAT 269-271).

30. 9. 2015 11:53

27. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 4.10.2015

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z první knihy Mojžíšovy (IB)  Gn  2, 18-24:

Muž a žena byli Bohem stvořeni, aby se stali „jedním člověkem“, aby vytvářeli jednotu a vzájemně se doplňovali. Jejich jednota je nerozlučitelná, protože zahrnuje celou osobnost muže a ženy. Je pravdou vepsanou do nejhlubšího nitra člověka.  Skrze  jejich spojení vyjadřuje člověk svou schopnost i touhu milovat a být milován.

1. ČTENÍ Gn 2, 18-24: Hospodin Bůh řekl:  "Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil." Hospodin Bůh uhnětl z hlíny všechnu divokou zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl ( je ) k člověku, aby viděl, jaké jim dá jméno: takové mělo být jejich jméno, jak by všechny živočichy pojmenoval. A člověk dal jméno všem krotkým zvířatům, nebeskému ptactvu a veškeré divoké zvěři, ale pro člověka se nenašel pomocník, který by se k němu hodil.  Tu Hospodin Bůh seslal na člověka hluboký spánek, a když usnul, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. Hospodin Bůh pak ze žebra, které vzal z člověka, vytvořil ženu a přivedl ji k člověku.  Ten zvolal: "To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Bude se nazývat manželkou, neboť z manžela byla vzata." Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk.

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Židům    (IB)    Žid  2, 9-11:

Apoštol Pavel v listě  Židům píše o Ježíšovi jako o tom, skrze něhož bylo všechno stvořeno a v němž všechno spočívá. Ježíš přijal úděl člověka a sám na sobě dovršil to, k čemu byl člověk povolán. K tomu, aby se naučil  milovat, žít v lásce i v utrpení a jít cestou Krista v nerozlučitelné jednotě  Boží rodiny do věčné slávy.

2. ČTENÍ Žid 2, 9-11: Bratři!  Vidíme, že Ježíš, který byl nakrátko ponížen pod anděly, je korunován slávou a ctí, protože vytrpěl smrt; bylo třeba, aby on - z milosti Boží - za všechny lidi podstoupil smrt. Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy. Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ. Proto se neostýchá nazývat je svými bratry.

  • Komentář k evangeliu podle  Marka   (IB)  Mk  10, 2-16:

Podle  evangelia apoštola Marka  a též slov papeže Jana Pavla II. je: „… manželská láska hluboce zaměřena na osobní jednotu, která společenstvím v jednom těle vede manžele k tomu, aby se stali jedno srdce a jedna duše. Vyžaduje nerozlučitelnost a věrnost v definitivním vzájemném odevzdání a je otevřena pro plození„. Hospodin stvořil veškeré bytí k životu. Respektujme jeho zákony a jako jeho milované děti budeme spolu s Kristem přijaty do Božího království.

EVANGELIUM Mk 10, 2-16: Přišli farizeové a zeptali se Ježíše, smí-li se muž se ženou rozvést. Chtěli ho tím přivést do úzkých. Odpověděl jim: "Co vám přikázal Mojžíš?" Řekli: "Mojžíš dovolil vystavit jí rozlukový list a rozvést se."  Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz. Na počátku při stvoření však ( Bůh ) 'učinil ( lidi ) jako muže a ženu. Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk'. Už tedy nejsou dva, ale jeden. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" V domě se ho učedníci ještě jednou na to zeptali. Řekl jim: "Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství." ( Matky ) přinášely k Ježíšovi děti, aby jim požehnal. Ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde." Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim.

Dobra a požadavky manželské lásky

je téma 118 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus BI s odkazem na znění dnešního  evangelia Mk 10, 2-16 a Katechismus katolické církve (KKC)  1643-1658; YOUCAT 269, 271.

Osnova:

 

a) jednota a nerozlučitelnost

b) věrnost

c) otevřenost k plodnosti

d) rodinná církev

Úvod.

Podle citace papeže Jana Pavla II.: Manželská láska … zahrnuje všechny stránky osoby. Týká se těla a pudů, síly citů i smyslů, touhy ducha a vůle. Je hluboce zaměřena na osobní jednotu, která společenstvím v jednom těle vede manžele k tomu, aby se stali jedno srdce a jedna duše. Vyžaduje nerozlučitelnost a věrnost  v definitivním vzájemném odevzdání a je otevřena pro plození. Jedním slovem, jde o normální vlastnosti každé přirozené manželské lásky, ale přece s novým obsahovým významem, který ji nejen tříbí a upevňuje, ale povznáší ji tak vysoko, že se stává vyjádřením zvláštních křesťanských hodnot.“ (1643).

Téma je součástí článku o svátosti manželství. Název tématu je totožný s názvem kapitoly  Katechismu katolické církve (KKC) na straně 415.

Jednota a nerozlučitelnost.

Církev definuje křesťanské manželství jako svátostný svazek muže a ženy, založený na základě neodvolatelného souhlasu muže a ženy, vytvářející celoživotní společenství lásky, dávající život potomstvu a potřebné prostředky k jeho výchově. Svátost manželství nadto poskytuje po celou dobu trvání manželství potřebné aktuální milosti k zachování lásky, věrnosti, k výchově dětí ap.

Láska manželů vyžaduje jednotu a nerozlučitelnost manželství na celý život: „Už tedy nejsou dva, ale jeden“ (Mt 19,6) Povolání k manželství je vepsáno do samé přirozenosti muže a ženy, jak vyšli z rukou Stvořitele. Církev se přitom mimo jiné opírá o svědectví první knihy Písma svatého, kde čteme: Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“ (Gen 2,24); (1644). Jednota manželství je založena na vzájemném uznání důstojnosti. Mnohoženství odporuje  této stejné důstojnosti a manželské lásce, která je jediná a výlučná (1645). Podle církevního práva manželskou smlouvu mohou mezi sebou uzavřít jen muž a žena a to jeden muž a jedna žena.

Věrnost.

Manželská láska vyžaduje od manželů neporušitelnou věrnost.  Chce být definitivní(1646). Manželství je obrazem nekonečné věrnosti Boha jeho smlouvě a Krista jeho církvi (1647). Bůh nás miluje neodvolatelnou láskou. A manželé mají na této lásce účast (1648).

V některých případech církev připouští tělesné oddělení manželů a ukončení společného bydlení. Nepřestávají však být před Bohem manželem a manželkou (1649), stejně jako ti, kteří se uchýlí k rozluce podle občanských zákonů (1650). Kněží a celé společenství však těmto křesťanům, kteří si uchovávají víru a chtějí křesťansky vychovávat své děti,  mají projevovat pozornou starostlivost (1651).

YOUCAT otázka 269: „Mohou se manželé žijící v trvalé rozepři rozvést?“.        Odpověď: Církev si vysoce váží schopnosti člověka dodržet slib a zavázat se k celoživotní věrnosti. Bere v tomto ohledu člověka za slovo. Každé manželství může být ohrožováno krizemi. Společný rozhovor, (společná) modlitba, někdy i odborná terapeutická pomoc mohou otvírat cesty z krize ven. Především připomenutí, že ve svátostném manželství je ve společném svazku ještě třetí – Ježíš, dokáže znovu a znovu rozdmychávat naději. Ten, pro koho se manželství stalo skutečně nesnesitelným břemenem nebo kdo je dokonce vystaven psychickému či fyzickému násilí, může žít odloučeně. Přestože se tím ničí životní společenství, manželství zůstává nadále platné.

Otevřenost k plodnosti.

Manželství je svou povahou  zaměřeno k plození a výchově dětí (1652). Rodiče jsou prvními a hlavními vychovateli svých dětí (1653).  Manželé, kteří děti mít nemohou, přesto mohou vést po stránce lidské i křesťanské smysluplný manželský život (1654).

Rodinná církev.

Ježíš se narodil v lůně Svaté rodiny Josefa a Marie. Církev je „Boží rodina“. Již od prvních dob jádro církve často tvořili ti, kteří se spolu s celou rodinou stali věřícími (1655). I v dnešní době  mají věřící rodiny základní důležitost jako ohniska živé a vyzařující víry. Církev pro ně používá výraz „rodinná církev“ (ecclesia domestica); (1656).  Rodinný krb je první školou života a bohatěji rozvinutého lidství (1657). Je třeba vzít na vědomí, že mnohé osoby kvůli konkrétním podmínkám, v nichž musí žít – a často aniž chtěli – žijí ve svobodném stavu.  I oni zasluhují lásku a šetrnou pozornost ze strany  společenství církve (1658). Nikdo není na tomto světě bez rodiny; církev je domovem a rodinou pro všechny, a zvláště pro ty, kdo se lopotí a jsou obtíženi  (srov. Mt 11,28).

YOUCAT otázka 271: „Proč se křesťanská rodina také nazývá „domácí církví“?“. Odpověď: To, co je církev ve velkém, je rodina v malém: odraz Boží lásky ve společenství lidí. Každé manželství se naplňuje v otevřenosti vůči druhým, vůči dětem, které Bůh dává darem, v duchovním přijetí, v pohostinnosti a v ochotě být tu pro druhé.

Na závěr:

Manželské smlouvě, kterou muž a žena uzavírají mezi sebou důvěrné společenství života a lásky, položil základy Stvořitel a vybavil ji jejími vlastními zákony. Svou povahou je zaměřena na dobro manželů stejně jako na plození a výchovu dětí. Kristus Pán ji u pokřtěných povýšil k důstojnosti svátosti (2.vatikánský koncil  1660).

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio