Témata k nedělní a sváteční liturgii

VŠEMOHOUCÍ BŮH - téma 113 ke 23. neděli v mezidobí 6.9.2015 - homilie katechetická ( KKC 268-274; YOUCAT 40).

3. 9. 2015 17:05

23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ -6.9.2015

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše    (IB)    Iz  35, 4-7a:

V tomto biblickém textu zvěstuje všemohoucí Hospodin ústy proroka Izaiáše svému lidu, na nějž ještě před nedávnem doléhala tíha nepřátelského útlaku, že brzy pro něj nastane  období rozkvětu a blahobytu. Po příchodu  dlouho očekávaného Mesiáše, nadejde nová doba spásy, v níž už nebude žádného utrpení a  smrt bude přemožena.

1. ČTENÍ Iz 35, 4-7a: Řekněte malomyslným: "Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás! " Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti. Vyprahlá země se změní v močál, a žíznivá půda v prameny vod.

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Jakuba   (IB)    Jak  2, 1-5:

Víra v božskou moc našeho Pána, vzkříšeného a oslaveného Ježíše Krista, je základním předpokladem naší  spásy. Z listu apoštola Jakuba je patrné, že Bůh je nakloněn výrazně pomáhat chudým. K nim patří všichni lidé trpící bídou a nalézající se v politováníhodné situaci. Ještě na tomto světě Bůh takové osoby dokáže obohatit vírou a láskou,  a po jejich tělesné smrti jim dává naději na věčný život.  Může být někdo nebo něco mocnějšího než On a jeho Víra, Naděje a Láska?

 2. ČTENÍ Jak 2, 1-5: Moji bratři, s vírou v našeho božského Pána Ježíše Krista nesmíte spojovat stranictví k lidem. Když k vám do shromáždění vejde muž se zlatými prsteny na rukou, ve skvělém oděvu, a vejde také chudák v obnošených šatech, vy jste samá pozornost k tomu, který je nádherně oblečen, a řeknete mu: "Prosím, posad' se tady na čestné místo." Ale tomu chuďasovi řeknete: "Ty stůj tamhle" nebo ;,Sedni si tady u mých nohou." Neděláte tak rozdíly navzájem mezi sebou, nestáváte se soudci podle špatných zásad?  Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil bůh právě chudé v očích světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici Království, které slíbil těm, kdo ho milují?

  • Komentář k evangeliu podle  Marka    ( IB)  Mk  7, 31-37:

V úžasu lidu nad zázraky uzdravení nemocných Ježíšem, o kterých se dočteme  na konci úryvku Markova evangelia, se zrcadlí  biblické vyprávění o stvoření. Slova „Dobře všechno udělal“ se odvolávají na knihu Geneze, podle níž všemohoucí Bůh viděl, že všechno co stvořil, je dobré.

EVANGELIUM Mk 7, 31-37: Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři.  Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: "Effatha! ", to znamená: "Otevři se!" A otevřel se mu sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně. Ježíš jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali. Byli celí užaslí a říkali: "Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i němým řeč ".  

Všemohoucí Bůh

je téma 113 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus BI s odkazem na znění dnešního  prvního čtení  Iz 35, 4-7,  evangelia Mk 31-37 a Katechismus katolické církve (KKC) 268-274; YOUCAT 40.

Osnova:

a) učinil vše, co chtěl

b) slitovný Otec

c) tajemství zdánlivé Boží bezmocnosti

Úvod.

„Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího … „. Těmito slovy začíná naše vyznání víry, protože Bůh je „první a poslední“ (srov. Iz 44,6), počátek a konec všeho. Ze všech Božích vlastností je hned na začátku kréda uvedena jen Boží všemohoucnost (268). K ní je zaměřeno i dnešní téma.

Učinil vše, co chtěl. (srov. Ž 115,3)

Písmo svaté na mnoha místech vyznává univerzálnost Boží moci. Může-li Bůh všechno „na nebi i na zemi“(srov. Ž 135,6)pak je to proto, že všechno stvořil. Nic mu není nemožné a se svým dílem nakládá podle své libosti; je vládcem vesmíru a původcem jeho řádu a zákonů; podle své libosti ovládá duši člověka a řídí události (269).

YOUCAT otázka 40: Může Bůh všechno? Je všemohoucí?  Odpověď: „Vždyť u Boha není nic nemožného“ (Lk 1,37). Je všemohoucí.

Ten, kdo se ve své bídě obrací k Bohu, věří v jeho všemohoucnost. Bůh stvořil svět z ničeho. Je Pánem dějin. Všechno řídí a všechno může. To, jakým způsobem používá svou všemohoucnost, je samozřejmě tajemství.

Lidé se často ptají: A kde byl Bůh právě v tu a tu těžkou chvíli? Také mnohdy máme sklon si představovat Boží všemohoucnost tak: „že by Bůh měl udělat to, co my pokládáme za správné a žádoucí, ale co sami nedokážeme“. Tohle ovšem není správné. A má to ještě jeden velice nepříjemný důsledek. Nezřídka se stává, že lidé, pod vlivem této zkreslené představy o Bohu, samého Boha odsuzují.  Například svými výroky typu: "Jak může být Bůh, když jsou války? Jak se na to může dívat! Jak to, že to dopustí?! Je-li Bůh všemohoucí, má něco udělat ..." .  Udělali si představu o všemocném Bohu, který je zodpovědný za to, aby všude nastolil pořádek a dobro.

Jakmile si Boha začneme malovat podle svých měřítek a myslíme si, že Bůh je ten, který by měl udělat to, co my považujeme za správné, nikdy mu neporozumíme. Jestliže si Boží všemohoucnost představíme jenom jako rozšíření lidských možností, jako to, co bychom dělali my, kdybychom všechno mohli - tak to právě také není ono. Boží všemohoucnost se naopak často projevuje tam, kde už lidé od Boha pranic nečekají. Ústy proroka Izaiáše nám v těchto případech Bůh odpovídá: „Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův“(Iz 55,8).

Slitovný Otec.

Vyznání víry nám představuje Boha jako Otce plného lásky, milosrdenství, odpuštění. Mnohá náboženství vzývají Boha jako „Otce“. Izrael nazývá Boha Otcem, protože je stvořitelem světa. Avšak mnohem víc je Bůh Otcem, protože s Izraelem, svým „prvorozeným synem (srov. Ex 4,22), uzavřel smlouvu a dal mu Zákon. Bůh je také nazýván „Otcem chudých“ (srov. 238), kteří jsou pod jeho láskyplnou ochranou. Už ve Starém Zákoně bylo hluboce zakořeněné poznání Boha jako Otce. Novým a zcela jedinečným způsobem, nám zjevil Ježíš, že Bůh je Otec. Je jím od věčnosti ve vztahu k svému jednorozenému Synu, který pak je Synem ve vztahu k svému Otci. „Nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit“ (Mt 11,27).  Bůh je všemohoucí Otec. Přijímá nás za své děti, stará se o naše potřeby. Prokazuje se nekonečným milosrdenstvím, neboť nám svrchovaným způsobem  svobodně odpouští hříchy (270). Podle  svatého Tomáše Akvinského je „ V Bohu moc a podstata, vůle a rozum, moudrost a spravedlnost „(271).

Tajemství zdánlivé Boží bezmocnosti. 

Tváří v tvář civilizačním katastrofám posledního století se vynořuje otázka, zda vůbec Bůh existuje, nebo jak je to s jeho dobrotou, jestliže je lidský svět tak plný zla. Když zakouší člověk zlo, nebo musí-li trpět, může se mu zdát, že Bůh není přítomen či není schopen zabránit zlu. V tradici židovského i křesťanského myšlení samozřejmě žije myšlenka, že Bůh záměrně neuplatňuje svou moc — aby uvolnil prostor lidské svobodě.  Některým se však může jevit, že Bohem připuštěné zlo dosáhlo už takových rozměrů, že to s jistotou dokazuje nenapravitelnou, definitivní Boží bezmoc. Mají na to právo? Může člověk vůbec stanovovat nějakou míru pro Boha — odhadovat mez, do které můžeme Boží zdrženlivost ještě s určitým očekáváním „tolerovat“, a od níž je naopak fatálním příznakem beznadějné slabosti?  Co je víc: péče, která by nás předem uchránila od všech krizí a katastrof, nebo láska, která je v nich s námi, která nám dává šanci rozvinout právě v těchto situacích naši lidskost, a nakonec zcela překonává jakkoli velké zlo? Jak dosvědčují mnozí: „Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo nouze nebo nebezpečí nebo zabití? (Řím 8,35). Víra v Boha Otce všemohoucího může být podrobena zkoušce, zakouší-li člověk nějaké zlo nebo musí-li trpět. Někdy se může zdát, že Bůh není přítomen či není schopen zabránit zlu. Avšak Bůh Otec zjevil svrchovaně tajemným způsobem svou všemohoucnost tím, že dobrovolným  ponížením svého Syna a jeho zmrtvýchvstáním a povýšením zlo přemohl (272).

Na závěr:

Všemohoucnost je jediná ze všech Božích vlastností, která se uvádí ve vyznání víry. Svým způsobem jsou všechny Božské vlastnosti v ní obsaženy. Vyznávat ji má velký význam pro náš život. Věříme, že je všeobecná, protože Bůh, který všechno stvořil, všechno řídí a všechno může; je milující, protože Bůh je náš Otec; je tajemná, protože ji může poznat jen víra. Jen v ní chápeme tajemství  účinnosti Boží všemohoucnosti. Vzorem této víry je nám Panna Maria, která uvěřila, že „u Boha není nic nemožného!“; (273). Její přesvědčení je nanejvýš vhodné k takovému upevnění naší víry, že budeme snadno a bez pochybování souhlasit se všemi věcmi a událostmi, třeba i s těmi pro nás nejnepochopitelnějšími, které přesahují přírodní zákony, jež nám jsou v církvi uloženy k věření (274).

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 953×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio