Témata k nedělní a sváteční liturgii

KDO PŘIJÍMÁ A KDO UDĚLUJE SVÁTOST POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH - téma 121 ke 30. neděli v mezidobí 25.10.2015 - homilie katechetická (KKC 1514-1525; YOUCAT 243-245).

21. 10. 2015 0:35

30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 25.10.2015

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Jeremiáše  (IB)   Jer  31, 7-9:

Verše o spáse z Jeremiášovy  „Knihy útěchy“ jsou plné  radosti a naděje. Obsahují potěšující slova, kterými se Hospodin obrací na svůj lid, trpící rozpadem svého království a následným vyhnanstvím.  Podobně jako při udílení svátosti pomazání kněz těžce nemocnému posiluje jeho duši i tělo, tak zde Hospodin závazně slibuje celému svému národu opětovné uzdravení a návrat zpět do života.

 1. ČTENÍ Jer 31, 7-9: Toto praví Hospodin: "Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele!  Hle, přivedu je nazpět ze severní země, shromáždím je od končin země; slepí a kulhaví budou mezi nimi spolu se ženami v naději a nedělkami; veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí. Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím;  přivedu je k vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnou. Stal jsem se totiž Izraeli otcem, Efraim je mým prvorozencem."  

  • Komentář ke 2. čtení z listu Židům   (IB)    Žid  5, 1-6:

Kněžskou službu vykonává před Bohem člověk, který, jak píše apoštol Pavel v listě Židům,  byl vyvolen pro službu lidem v jejich záležitostech. Zejména, aby Bohu přinášel oběti k odpuštění hříchů lidu a aby hlásal evangelium. Byl rovněž Hospodinem povolán uvádět do křesťanského života svátosti podle řádu, který sám Bůh ustanovil ve Starém i Novém zákoně. 

2. ČTENÍ Žid 5, 1-6: Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón.  Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: 'Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil', jak říká i na jiném místě: 'Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova'.

  • Komentář k evangeliu podle  Marka  (IB)  Mk  10, 46-52: 

Ježíš  má nejen moc uzdravovat nýbrž i odpouštět hříchy: přišel uzdravit kompletně celého člověka. Jeho tělo i duši. Tak tomu bylo i v případě slepého žebráka z Markova evangelia. Ježíš chápe utrpení a osamělost onoho slepce a vidí plamen víry, prozařující jeho srdce.  Neváhejme proto s přizváním kněze k těm věřícím, kteří trpí těžkou nemocí nebo slabostí  a k těm, kteří se chystají opustit tento život. Jen kněz může ve svátosti pomazání poskytnout eucharistii, v níž je oživující tělo a krev Krista, která  by měla být vždycky poslední svátostí na jeho pozemské pouti - „pokrmem na cestu“.

EVANGELIUM Mk 10, 46-52: Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák - Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: "Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou! " Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho." Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: "Bud' dobré mysli, vstaň, volá tě!" On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: "Co chceš, abych pro tebe udělal?" Slepec odpověděl: "Mistře, ať vidím!"  Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila!" A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.

Kdo přijímá a kdo uděluje svátost pomazání nemocných

je téma 121 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ BI s odkazem na znění dnešního  evangelia Mk  10, 46-52 a Katechismus katolické církve (KKC) 1514-1525; YOUCAT 243, 245.                                                                          

Osnova:

                                 

a) v případě těžké nemoci

b) slavení svátosti pomazání nemocných

c) účinky svátosti pomazání nemocných

Úvod.

Církev věří a vyznává, že mezi sedmi svátostmi existuje jedna svátost určená zvláštním způsobem k tomu, aby posilovala ty, kteří jsou postiženi nemocí a jsou ohroženi smrtí: pomazání nemocných. V liturgické tradici jak východní, tak západní, nacházíme od dávných dob svědectví o pomazání nemocných, prováděném posvěceným olejem. Během staletí bylo pomazání nemocných udělováno stále výlučněji těm, kteří už umírali. Z toho důvodu dostalo i název „poslední pomazání“.

V případě těžké nemoci.

Pomazání nemocných není však svátostí jen pro ty, kdo se ocitli v nejkrajnějším  ohrožení života.  Příhodná doba pro její přijetí je už tehdy, kdy věřící začíná být v nebezpečí smrti pro nemoc nebo stáří (1514). Jestliže nemocný znovu nabude zdraví, může v případě další těžké nemoci tuto svátost přijmout znovu, nebo přijetí opakovat, když se opět průběh nemoci zhoršuje (1515). Věřící mají povzbuzovat nemocné, aby se pro přijetí častěji obraceli na duchovní, kněze nebo biskupy, kteří jediní mohou pomazání nemocných udělovat (1516).

Slavení svátosti pomazání nemocných.

Jako všechny svátosti  je pomazání nemocných slavením liturgie ve společenství, ať už se koná v rodině, v nemocnici nebo v kostele, pro jednoho nemocného nebo skupinu lidí nemocných, nebo nemocí vážně ohrožených. Je vhodné slavit pomazání během eucharistie, jíž může předcházet svátost pokání (1517). Nezbytná bohoslužba slova s předcházejícím kajícím úkonem slavení svátosti zahajuje (1518). Poté duchovní mlčky vkládají ruce na nemocné, modlí se nad nimi a nakonec vykonají mazání olejem, pokud možno posvěceným od biskupa (1519).

YOUCAT otázka 243: Komu je určena svátost nemocných?

Odpověď: Svátost nemocných může přijmout každý věřící člověk, který se ocitá v kritickém zdravotním stavu či situaci.

Účinky svátosti pomazání nemocných.

Základní milostí této svátosti je milost útěchy, pokoje a odvahy, aby člověk překonal potíže, které působí vážná nemoc nebo slabost stáří. Je zvláštním darem Ducha svatého, obnovujícím nemocného důvěru a víru v Boha a posilujícím ho proti postižení malomyslností a úzkostí před smrtí. Prostřednictvím síly Ducha chce Pán přivést nemocného k uzdravení duše, ale i těla, je-li to vůle Boží. Kromě toho „jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno“ (srov. Jak 5,15); (1520).

Skrze milost této svátosti obdrží nemocný sílu a díky ní  dokáže porozumět mnohem důvěrněji  Kristovu utrpení. Je tím jistým způsobem posvěcen,  připodobněn k výkupnému utrpení Spasitele a účasten na Ježíšově spasitelném díle (1521).  Slavením svátosti se církev přimlouvá za zlepšení stavu nemocného  a přijetím této milosti nemocný ze své strany přispívá k posvěcení církve (1522).

Je-li svátost nemocných udělována všem, kdo trpí těžkou nemocí nebo slabostí, tím spíše ji dostávají ti, kteří se chystají opustit tento život. Svátost doplňuje svatá pomazání, která poznamenávají člověka po celý jeho křesťanský život, započatý při křtu, posílený biřmováním a ochraňující jako pevná hráz průběh konce jeho pozemské existence před vstupem do Otcova domu (1523). Církev přitom kromě pomazání poskytuje současně eucharistii, která  by měla být vždycky poslední svátostí na pozemské pouti, „pokrmem na cestu“ (viatikum). Je semenem věčného života a silou vzkříšení podle slov Páně : „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den“ (Jan 6,54); (1524 - 1525).

YOUCAT otázka 245: Jaké účinky má svátost nemocných?

Odpověď: Svátost nemocných uděluje útěchu, pokoj a sílu a nemocného v jeho nouzi a utrpení spojuje hlubokým poutem s Kristem. Vždyť náš Pán sám na svém těle prožil náš strach a úzkosti i naše bolesti. U mnohých tato svátost vede k tělesnému uzdravení. A chce-li si Bůh někoho povolat k sobě, dává mu v této svátosti sílu ke všem tělesným i duševním zápasům na jeho poslední cestě. Nemohl-li se nemocný vyzpovídat, působí svátost nemocných také odpuštění hříchů. 

Na závěr:

"Je-li někdo z vás nemocen, ať povolá k sobě kněze církve a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně; a modlitba víry uzdraví nemocného. Pán mu ulehčí a je-li v hříších, budou mu odpuštěny" (srov. Jak 5,14-15).

Tento úryvek z listu apoštola Jakuba bývá tradičně uváděn všude tam, kde se hovoří   o svátosti nemocných, svátosti, často nejen opomíjené, ale i nepochopené. Zatímco     s ostatními šesti svátostmi se setkáváme poměrně často, bývá přijetí svátosti nemocných spojováno s posledními okamžiky našeho života, nebo se dokonce stává jakýmsi posledním pomazáním před naším odchodem na věčnost. Vinu na tom nese především středověká praxe udělování této svátosti, která však nikdy věrně neodrážela učení církve. Na otázky kdo přijímá a kdo uděluje tuto svátost též v případě těžké nemoci nebo slabosti stáří, jak se slaví tato svátost a jaké jsou účinky jejího slavení, nacházíme podrobnější odpovědi ve výše uvedených paragrafech Katechismu katolické církve a v YOUCAT.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1344×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio