Témata k nedělní a sváteční liturgii

PÍSMO SVATÉ - téma 119 k 28. neděli v mezidobí 11.10.2015 - homilie katechetická (KKC 101-119).

8. 10. 2015 12:29

28. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 11.10.2015

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy Moudrosti  (IB)   Mdr  7, 7-11: 

Moudrost se nedá naučit. Můžeme jí však být Bohem obdarováni. Při tvorbě textu prvního čtení se autor opírá o slavnou modlitbu, v níž mladý král Šalamoun prosí o dar moudrosti, kterou upřednostňuje  před všemi jinými hodnotami lidského života. Dnešní slovo  Písma i nás vede k zaujetí správného postoje, který by nám dovolil rozpoznávat, v čem spočívá pravá moudrost a jak jí dosáhnout.

 1. ČTENÍ Mdr 7, 7-11:   Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic. Nesrovnával jsem s ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro. Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře. Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství.

  • Komentář ke 2. čtení z listu Židům   (IB)    Žid  4, 12-13:

Starozákonní lidé prosili o dar moudrosti, aby dokázali poznat a konat to, co je správné. V Novém zákoně k nám moudrost přichází v osobě Ježíše Krista jako vtělené Boží slovo s neomylnou schopností správně rozeznávat dobro od zla a mocí vynášet spravedlivý soud. Apoštol Pavel v listě Židům nám o ní předkládá působivou teologickou úvahu. Boží slovo je svěřeno Bohem Otcem do rukou jeho milovaného Syna, před jehož soudem neunikne žádný tvor.

2. ČTENÍ Žid 4, 12-13: Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Není tvora, který by se před ním mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.

  • Komentář k evangeliu podle  Marka   (IB)  Mk  10, 17-30:

Otázku co dělat pro dosáhnutí věčného života  Ježíš ve svatém Písmu Markova evangelia vysvětluje. Ne každý z nás však je schopen pochopit, co je pravým bohatstvím člověka. Nedokáže  rozpoznat pravou tvář moudrosti. Život nás naučí, že vzdálíme-li se od moudrosti Krista, nikdy nebudeme šťastni. Všechno falešné a domnělé bohatství světa totiž nedokáže utišit náš hlad po Božím slovu a jeho pravdě.

EVANGELIUM Mk 10, 17-30:  Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: "Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?"  Ježíš mu odpověděl: "Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: 'Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!' " On mu na to řekl: "Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí."  Ježíš na něho pohleděl s láskou a řekl mu: "Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě! " On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku. Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" Učedníci užasli nad jeho slovy. Ježíš jim však znovu řekl: "Děti, jak je těžké vejít do Božího království! Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království." Oni užasli ještě víc a říkali si mezi sebou: "Kdo tedy může být spasen?" Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno." Tu mu řekl Petr: "My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou." Ježíš odpověděl: “Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný." 

Písmo svaté

je téma 119 katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ BI s odkazem na znění dnešního druhého čtení Žid 4,12-13 a Katechismus katolické církve (KKC) 101-119.

Osnova:

a) Kristus a Písmo svaté

b) inspirace a pravda Písma

c) Duch Svatý, vykladatel Písma

Úvod.

Církev učí, že Bůh se zjevuje a dává člověku tím, že mu vyjevuje svá tajemství, svůj dobrotivý úmysl se všemi lidmi, stanovený přede všemi věky v Kristu. Zjevuje svůj plán do té míry, že svého milovaného Syna Ježíše Krista, našeho Pána, jako Boží slovo a Ducha svatého posílá na svět (50 ). Viz též  téma  81 „ Bůh přichází vstříc člověku“.

Kristus a Písmo svaté.

Aby  Bůh lidem mohl zjevit svá tajemství, hovoří k nim lidskými slovy. Připodobnil svá Boží slova lidské mluvě, tak jako se  jeho Slovo stalo podobným člověku, když na sebe vzalo lidské tělo a přebývalo mezi námi (srov. Jan 1,14); (101). Ježíš Kristus je středem Písma. Starý Zákon představuje Syna Božího jako Mesiáše, Vykupitele světa; Nový zákon jej zjevuje jako Ježíše Krista, Spasitele. Každá stránka Bible, ať už symbolicky nebo popisem skutečnosti, zjevuje nějakou část jeho díla a charakteru (102). Církev měla Boží Písmo vždy v úctě, jako má v úctě samo tělo Páně, když  podává věřícímu chléb života, který bere ze stolu jak Božího slova, tak Kristova těla (103). V Písmu svatém nachází církev svou potravu a sílu nutnou k životu (104).

Inspirace a pravda Písma.

Bůh je autorem Písma svatého.  Co bylo Bohem zjeveno a je v Písmu svatém obsaženo a vyjádřeno, bylo zaznamenáno  z vnuknutí Ducha svatého (105). Pisatelé Bible prohlašovali, že oni nejsou původci svého poselství, ale že ho přijali z Božího zdroje. Skrze Boží zjevení byli schopni vidět pravdy, které pak předávali.Tito pisatelé se odvolávali na Ducha svatého jako na toho, který skrze ně  mluví k lidem. Bůh a jeho Syn v osobě Ducha svatého zjevil skrze Písmo sám sebe. Nepsal  Písmo sám, ale napsal je prostřednictvím přibližně čtyřiceti autorů v rozmezí 1500 let. 

Apoštol Pavel říká: „ Veškeré  Písmo od Boha je vdechnuté“ srov. 2 Tim 3,16).  Řecké slovo theopneustos, překládané jako inspirované, doslova znamená „vdechnuté Bohem“. Bůh vybral a inspiroval  lidské autory posvátných knih, aby sepsali to a pouze to, co on chtěl (106).  Jeho zjevení byla vyjádřena lidskou řečí se všemi jejími omezeními a nedokonalostmi, ale přesto zůstala Božím svědectvím.  Inspirace nepůsobí na lidská slova nebo výrazy, ale na člověka samého, který je pod vlivem Ducha svatého naplněn jeho myšlenkami.

Inspirované knihy Písma učí pravdě  (107), nicméně křesťanství samo je náboženstvím Božího „Slova“, ne slova psaného a němého, nýbrž slova vtěleného a živého. Aby slova nezůstávala mrtvou literou, je nezbytné, aby Kristus, věčné Slovo živého Boha, nám, skrze Ducha svatého „otevřel mysl, abychom Písmu rozuměli    (srv. Lk 24,45); (108).

Duch Svatý, vykladatel Písma.

Protože Bůh mluví v Písmu svatém prostřednictvím lidí a lidským způsobem, musí vykladač Písma svatého pozorně zkoumat, co měli svatopisci v úmyslu vyjádřit a co chtěl jejich slovy zjevit Bůh (109). Musí přitom brát v úvahu poměry v jejich době i jejich kulturu, způsob chápání, vyjadřování a vyprávění (110).  Písmo svaté se má číst a vykládat v témže Duchu, ve kterém bylo napsáno. Teprve Duch svatý Písmo oživuje (111).

Církev uvádí tři měřítka pro hodnocení úrovně shodnosti výkladu Písma s inspirujícím Duchem. Ukládá přitom vykladačům Písma jak správně postupovat:

1. Bedlivě přihlížet k obsahu a jednotě celého Písma, v němž je Ježíš Kristus středem (112).

2. Číst Písmo ve vzájemném vztahu s živou tradicí církve podle duchovního smyslu, kterým Duch svatý církev obdařuje  (113).

3. Přitom si všímat spojitosti pravd víry mezi sebou a v celkovém plánu zjevení (114).

Církev podle tradice rozlišuje pravidla pro pochopení a pronikavější výklad  smyslu Písma.  V zásadě je to smysl Písma literární a duchovní, který se ještě dále dělí (115).  Dodržování a soulad  v použití pravidel zaručuje zachování všeho bohatství Písma při jeho živé četbě v církvi  (116; 117; 118; 119).

Závěr: 

„Veškerá božská Písma jsou jen jedna kniha  a touto jedinou knihou je Kristus; vždyť všechna božská Písma mluví o Kristu a v něm nacházejí své naplnění“ (134).   „Písmo svaté obsahuje Boží slovo, a protože je inspirováno, je to opravdu slovo Boží“ (135). „Bůh je autorem Písma svatého v tom smyslu, že inspiruje jeho lidské autory; působí v nich a skrze ně“ (136Výklad knih Písma musí soustředit pozornost na to, co chce Bůh prostřednictvím svatopisců zjevit k naší spáse.  „Co je dílem Ducha, nelze plně chápat leč pod vlivem Ducha“ (137).

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1214×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio