SPOLEČENSTVÍ SVATÝCH II - téma 122 ke slavnosti Všech svatých 1.11.2015 - homilie katechetická (KKC 956-959; YOUCAT 146).

SLAVNOST VŠECH SVATÝCH – neděle - 1.11.2015

Liturgické texty

• Komentář k 1. čtení z knihy  Zjevení  (V )  Zj  7, 2-4. 9-14:

Dějiny světa se pomalu přibližují ke svému definitivnímu závěru. Dnešní úryvek z knihy Zjevení apoštola Jana popisuje  jeho vlastní vidění průběhu  vznešené  liturgické slavnosti, konané v posledních dnech historie, určené velkému společenství svatých, důvěrně spojených s Kristem v pozemské i nebeské církvi.

1. ČTENÍ Zj 7, 2 - 4. 9 – 14:  Já, Jan, viděl jsem, jak od východu slunce vystupuje jiný anděl. Držel v ruce pečetidlo živého Boha a zvolal silným hlasem na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi i moři: "Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha!" A uslyšel jsem, kolik bylo těch poznamenaných: sto čtyřiačtyřicet tisíc ze všech kmenů izraelského lidu.Potom se podívám, a hle - veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou a volali mocným hlasem: "Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi! "Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu a volali: "Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na věčné věky! Amen."

• Komentář ke 2. čtení z prvního listu apoštola Jana    (V)    1 Jan  3, 1-3:

Vyslechneme zprávu apoštola Jana čtenou z jeho listu o tom, že se z Boží milosti a v důsledku Jeho velké lásky k nám  smíme nazývat Božími dětmi. Taková  slova nás naplňují hrdostí a radostí z vědomí, že patříme do společenství jedné rodiny svaté církve a že spojenectví se svatými, kteří jako nebešťané už v této době  jasně hledí na samého trojjediného Boha, nás, dosud putující,  přivádí stále blíže ke Kristu, abychom se s Ním nakonec spojili do Jeho slávy.

2. ČTENÍ 1 Jan 3, 1- 3: Milovaní!  Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. Každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako on je čistý.

• Komentář k evangeliu podle  Matouše   (V)  Mt  5, 1-12a:   

Blahoslavenství, zaznamenaná v Matoušově evangeliu, jsou středem Ježíšova horského kázání. Přebírají a dovádějí k dokonalosti přísliby Boha Otce dávané jím od časů Abraháma. Slovo „blahoslavení“ znamená totéž co blažení a velmi šťastní již zde na zemi a zvláště po smrti v nebi. Obdarováni ctnostmi, vyjmenovanými v evangeliu, jsme vedeni ke šťastnému cíli do společenství všech věřících v Krista, tvořící  jedinou církev. V tomto společenství jedné Boží rodiny v Kristu  je nám nápomocná milosrdná láska Boha a jeho svatých, kteří naše modlitby slyší a za nás se u Boha přimlouvají.

EVANGELIUM Mt 5, 1- 12a: Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět  Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení  jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi  velkou odměnu."

Společenství svatých II 

je téma 122 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ BI s odkazem na znění dnešního  prvního čtení Zj 7,2-4.9-14 a Katechismus katolické církve (KKC) 956-959; YOUCAT 146.                                                                          

Osnova: 

a) přímluva svatých

b) společenství se svatými

c) společenství se zemřelými v jedné Boží rodině

Úvod.

Církev učí, že existuje společenství nebeské a pozemské církve. V ní rozeznáváme tři stavy církve. Někteří putují po zemi, jiní se po smrti očišťují, další jsou už slaveni jako nebešťané a hledí přímo na samého trojjediného Boha. Jejich vzájemná jednota se nepřerušuje, ale ještě se posiluje sdílením společných duchovních hodnot. Dnešní stať, pojednávající  o svatých, náležitě navazuje na téma 57 - Společenství svatých (viz) a přiléhající paragrafy kapitoly Katechismu katolické církve, uváděné stejným názvem.

Přímluva svatých.

Svatí  jsou na nebesích důvěrněji než my  spojeni s Kristem a tím silněji upevňují celou církev ve svatosti. Neustále se prostřednictvím něho  za nás přimlouvají u Boha Otce,  což nám vydatně pomáhá v naší slabosti. Věříme, že svatí po smrti žijí. A žijí-li, nemohou zůstat pasivní. Nejdokonalejší činností  křesťana je láska a modlitba. Jsme přesvědčeni, že svatí  v nebi nás milují a modlí se za nás. Proto se na ně obracíme a vzýváme je: „Orodujte za nás, modlete se za nás!“. A když se modlí, modlí se ve spojení s Kristem za spásu celého světa. Přimlouvají se u Otce spolu s ním (956).  Když umíral svatý Dominik, utěšoval své bratry slovy: „Neplačte. Budu vám užitečnější po své smrti a budu vám pomáhat účinněji než za svého života.“

Společenství se svatými.

Církevní společenství těch, kteří dosud putujeme, přivádí svazek se svatými blíže ke Kristu a spojuje nás s Ním. Hlavně proto  ctíme památku nebešťanů. Nejen pro jejich příklad. Je tedy velmi vhodné, abychom tyto přátele a spoludědice Ježíše Krista a naše bratry jako význačné dobrodince milovali, a skrze ně abychom též Bohu náležitě děkovali (957).

YOUCAT otázka 243: Co znamená „společenství svatých“?

Odpověď: Ke „společenství svatých“ patří všichni lidé, živí i zemřelí, kteří vložili veškerou svou naději v Ježíše a kteří k němu byli přivtěleni křtem. Protože tvoříme v Kristu jedno tělo, žijeme ve společenství zahrnujícím jak nebe, tak i zemi.

Společenství se zemřelými v jedné Boží rodině. 

Církev je větší a živější, než bychom často předpokládali. Patří do ní živí i zemřelí, ať ještě procházejí procesem očišťování, nebo už jsou v Boží slávě, známí i neznámí, velcí světci i docela nenápadní lidé. Můžeme si navzájem pomáhat bez ohledu na hranici smrti. Můžeme prosit o přímluvu své patrony nebo oblíbené světce, ale i své zesnulé příbuzné, o nichž věříme, že už jsou u Boha. A naopak svými přímluvami můžeme přispět na pomoc našim zemřelým blízkým, kteří ještě procházejí vlastním očištěním. Cokoliv jednotlivec vykoná nebo vytrpí pro Krista, připočítává se k prospěchu všech. Bohužel zase naopak každý hřích toto společenství poškozuje.

Církev nechápe smrt jako konec, ale jen jako stupeň v lidském osudu. A tento osud nekončí ve chvíli smrti. Život je jeden, neboť jak říká evangelista: „Bůh není Bohem mrtvých, ale živých” (srov. Lk 20,38). Od prvních dob křesťanského náboženství církev uctívá  památku zesnulých. Obětuje  za ně modlitby se svatou myšlenkou, aby byli osvobozeni od hříchu (958). Láska, kterou vyjadřuje naše modlitba, nemůže být marná. Kdyby totiž na zemi láska měla moc, a po smrti již žádnou moc neměla, bylo by to popření slov Bible a zkušenosti církve, že láska je silnější než smrt, neboť Kristus ve své lásce k lidstvu smrt přemohl.

Církev se za zesnulé přimlouvá a přináší zvláště oběť eucharistickou (mši svatou), aby očištění mohli dosáhnout blaženého spojení s Bohem. Církev také doporučuje almužny, odpustky a kající skutky za zemřelé: „Pojďme jim na pomoc a vzpomínejme na ně. Proč bychom měli pochybovat o tom, že naše obětní dary za mrtvé jim přinášejí nějakou útěchu? Neváhejme a pojďme na pomoc těm, kteří jsou mrtvi,  a obětujme za ně své modlitby.” (sv. Jan Zlatoústý).              

"Jsme přesvědčeni, že když prosíme za všechny, kteří zesnuli před námi, tak jim to velmi prospívá." (podle sv. Cyrila Jeruzalémského). Církev uznala společenství se zemřelými jako součást celého tajemného Těla Ježíše Krista.  My všichni jsme jako Boží děti  a tvoříme jednu rodinu v Kristu (959).

Na závěr:

Věříme ve společenství všech věřících v Krista, těch, kteří putují po této zemi, zesnulých, kteří procházejí vlastním očištěním, i blažených v nebi. Ti všichni tvoří jedinou církev. A věříme, že v tomto společenství jedné Boží rodiny v Kristu  je nám nápomocná milosrdná láska Boha a jeho svatých, kteří slyší naše modlitby a za nás se u Boha přimlouvají.

Vypracoval Matonick