Témata k nedělní a sváteční liturgii

LUKÁŠOVO EVANGELIUM (LUKÁŠŮV ROK) - téma 129 ke 2. neděli adventní 6.12.2015 - homilie biblická.

3. 12. 2015 16:12

2. NEDĚLE ADVENTNÍ - 6.12.2015

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Barucha  (IC)   Bar  5,1-9: 

V prvním čtení vyslechneme chvalozpěv,  jehož tématem je blížící se konec vyhnanství vyvoleného národa a obnovení jeho hlavního města. Podle proroka Barucha Bůh přislibuje svým dětem život ve spravedlnosti, z něhož vyprýští radost, pokoj, vděčnost a úcta k Bohu. Tato jeho předpověď se splní. Prorok i nás vede k víře, že blížící se setkání  s Bohem, který přichází,  bude vždy zdrojem radosti pro ty, kteří mu patří, a byť by ještě mnozí trpěli, nepřestanou doufat v jeho milosrdenství a spravedlnost.

1. ČTENÍ Bar 5,1-9:Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se  v ozdobu věčné slávy, kterou ti dává Bůh. Přioděj se rouchem spravedlnosti od Boha a vstav si na hlavu korunu slávy Věčného. Každému, kdo je pod nebem, ukáže Bůh tvůj jas. Neboť navěky ti bude dáno jméno od Boha: „Pokoj spravedlnosti“ a „Vznešenost bázně Boží“. Vzchop se, Jeruzaléme, a postav se na výšině, pohleď na východ a podívej se na své děti, které se shromáždily na rozkaz Svatého od východu slunce až na západ. Jak se radují z toho, že Bůh na ně pamatoval! Neboť vyšly z tebe pěšky, vedeny od nepřátel, ale Bůh je přivede k tobě, nesené se slávou jako na královském trůnu. Bůh totiž rozkázal snížit každou vysokou horu, odvěké pahorky, a vyplnit údolí na rovnou zemi, aby Izrael kráčel bezpečně k Boží slávě. Také lesy a každý vonný strom zastíní Izraele na Boží rozkaz. Ano, Bůh přivede Izraele, který se bude radovat ve světle jeho velebnosti,   s milosrdenstvím a se spravedlnosti, která z něho prýští.

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Filipanům   (IC)    Flp  1, 4-6. 8-11:

Z vroucích slov  apoštola  Pavla psaných Filipanům můžeme vycítit velikost jeho pastýřského nasazení.  Úryvek  z jeho listu dosvědčuje, že v prvotních společenstvích církve  přebývalo silné očekávání druhého příchodu Ježíše Krista. Právě ono bylo základem duchovního úsilí křesťanů, které po smrti apoštola Pavla postupně  ochabovalo. Průvodce na jeho cestách apoštol Lukáš však svým dílem - evangeliem  a dějinami církve - dokonale  na Pavlovo misijní poslání navázal.

2. ČTENÍ Flp 1,4-6.8-11: Bratři! Ve všech svých modlitbách s radostí prosím za vás za všechny. Vždyť od prvního dne až do této chvíle mi pomáháte v rozšiřování evangelia. Jsem totiž přesvědčen, že ten, který ve vás toto dobré dílo začal, dokončí ho až ke dni Krista Ježíše. Ano, Bůh je mi svědkem, jak po vás po všech vroucně hořím láskou Krista Ježíše. A za to se modlím: ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší, čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův, s plnou mírou dobrých skutků, vykonaných ve spojení s Ježíšem Kristem, k Boží chvále a slávě.

  • Komentář k evangeliu podle  Lukáše   ( IC)  Lk  3, 1-6:

Letošní adventní dobou začíná podle Vatikánského řádu cyklus C, rok nedělních čtení evangelií podle Lukáše. Jeho dílo Evangelium a Skutky apoštolů doprovází křesťany na všech etapách misionářského hlásání evangelia. Dnešní výňatek, pro Lukáše typicky položený na přesných dějepisných souvislostech, je doplněný starozákonným chvalozpěvem proroka Izaiáše, zaměřeným na očekávaný příchod Mesiáše.

Evangelium Lk 3,1-6: V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boži slovo Jan, syn Zachariášův. Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize řeči proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.“

Lukášovo evangelium (Lukášův rok)  Lk 3,1-6

je téma 129 biblické homilie podle projektu  „Učící se církev“ CI.                                                                

Osnova: 

a) Lukášův rok: navázat na historické údaje – Lukášův způsob „historik“ mezi evangelisty

b) autor, doba vzniku, svéráz

Úvod.

Jak vyhlásil 2. vatikánský koncil má slovo Boží takovou sílu a moc, že je pro církev oporou a životem, posilou víry, čistým a trvalým pramenem duchovního života. Aby byl lidu  poskytnut bohatěji prostřený stůl Božího slova a aby bylo čtení Písma uspořádáno rozmanitěji a vhodněji, Vatikánský řád zná od roku 1969 3 roční cykly, v nichž  zejména o nedělích zazní  střídavě  tři evangelia. V cyklu A – Matouš, B – Marek, C - Lukáš,  obohacovaná nejdůležitějšími úryvky z evangelia podle Jana. Letošní adventní dobou je zahájen cyklus C – rok Lukášův.

Už v tématu 91 o Skutcích apoštolů (viz) bylo v úvodu rozděleno  tajemství průběhu křesťanského  života  do čtyř období růstu. Ke každému z nich  je účelné jako duchovní příručku připojit jedno ze čtyř evangelií, charakteristické právě pro toto období (ThDr. J. Brož TFKU).

Lukášův rok: navázat na historické údaje – Lukášův způsob „historik“ mezi evangelisty.

Lukášovo dílo Evangelium (Lk) a Skutky apoštolů(Sk) doprovázejí křesťany na třetí etapě jejich duchovní cesty, na etapě misionářského hlásání evangelia čili vydávání svědectví Kristu. Lukášovo dílo je velice vhodné k tomu, aby křesťanům pomohlo přejít od pouhých slov evangelia k pevné víře, že  řeč misionářů se opírá o historickou pravdu. Jen takto přesvědčený věřící je schopen účinně předávat evangelium druhým lidem. Lukáš je jediný z evangelistů, který za své evangelium připojuje druhou knihu. Zaznamenal v ní počátek historie Církve. Je přesvědčen, že  její  aktivita nezbytně na Kristovo dílo navazuje.  

Autor, doba vzniku, svéráz.

Co víme o Lukášovi? Snad už před křtem patřil mezi „bohabojné“, tedy pohany sympatizující se židovstvím. Jako křesťan pocházející z pohanské Antiochie prokazoval velkou znalost zdejší křesťanské komunity. Povoláním byl lékař. Byl to člověk kulturně vyspělý a vzdělaný, znalec literatury, schopný historického výzkumu, malíř, poctivý badatel, obratný spisovatel. Z množství informací, které prověřil a utřídil, byl schopen utkat souvislé, plynulé a napínavé vyprávění jak o Ježíšovi, tak o osudech prvotní Církve. Lukáš byl vynikající teolog, „teolog dějin spásy“. Také tradice a četné písemnosti potvrzují, že Lukáš, po svém evangeliu, sepsal i Skutky apoštolů. Například sv. Irenej často cituje Skutky a opakovaně píše, že jejich autorem je učedník a následovník apoštolů Lukáš, který byl nejen průvodcem, ale též spolupracovníkem apoštolů, zvláště Pavla. Lukáš patří bezesporu mezi nejschopnější spisovatele Nového zákona. Je zřejmé, že řečtina byla jeho rodným jazykem.   

Typickým rysem Lukášova literárního díla je smysl pro chronologii. Události evangelia jsou synchronizovány s politickými dějinami. Také Písmo Nového  zákona  podporuje  tradici, že Lukáš byl skutečně průvodcem apoštola Pavla  na jeho druhé i třetí misijní cestě a že spolu putovali do Jeruzaléma. Nakonec byl  Lukáš věrným průvodcem zajatého Pavla i na cestě do Říma. O Lukášových osudech po Pavlově smrti nevíme nic jistého. Podle některých se dožil 84 let a skončil jako mučedník, podle většiny jiných Lukáš zemřel přirozenou smrtí.

Místo sepsání jeho díla je pravděpodobně  Řecko. Co se týká doby sepsání, už prolog mluví o značném odstupu od vyprávěných událostí. Je-li Mk jedním z pramenů pro Lk, pak je nutné počítat s dobou po roce 70. Také vnitřní svědectví evangelia mluví spíše pro dobu pozdější. Žhavé očekávání blízkého konce světa, typické pro první generaci, v té době už pominulo. Slova, jimiž Ježíš předpovídá zkázu Jeruzaléma, také prozrazují znalost skutečného průběhu událostí v r. 70. Většina biblistů dnes klade sepsání třetího evangelia do 80. až 90. let prvního křesťanského století, tedy do stejné doby, v níž vzniklo Matoušovo kanonické evangelium.

Lukáš tvoří své dílo pro komunitu, která má plno problémů, která se ohlíží zpět. Apoštolská generace už pomalu vymírá, čímž se oslabuje pouto mezi původními událostmi a současností. Je to doba,  kdy se do křesťanství infiltrují různé cizí naukové prvky, bludné myšlenky, alternativní návody na spásu. Pro Lukáše však existuje jediné evangelium, jediný Spasitel a jediný Pán, Ježíš.

Lukáš používal při psaní osobitý styl. Jeho typickým rysem je, že k sobě vzájemně vztahuje  a vytváří dvojice. Chce-li zdůraznit nějaký fakt nebo určitou pravdu, několikrát ho s malými obměnami opakuje. Často střídá pasáže vyprávění s  rozsáhlými řečmi svých hrdinů.  Píše tehdy běžným řeckým dialektem, uhlazeně a pečlivě.

Lukáš byl nazýván teologem dějin spásy, poněvadž  ukázal, že Ježíš uskutečňuje spásný plán, který Bůh má s celým světem. Z jeho evangelií vnímáme dobře Ježíšovu lidskost, jeho zájem o lidi, zvláště ty na okraji společnosti.  Někdy se proto nazývá „evangelium chudých“, „evangelium hříšníků“, „evangelium žen“, mezi kterými zvláštní postavení zaujímá Ježíšova matka Maria. Třetí evangelium bývá označováno též za „evangelium Ducha svatého“. Zaznamenává průběh účinnosti působení Ducha v Ježíšově životě.

Na závěr:

Lukáš je jeden ze čtyř evangelistů a současník Pána Ježíše. Napsal třetí, Lukášovo evangelium. Je jediný z evangelistů, který za své evangelium připojuje druhou knihu: Skutky apoštolů o historii Církve, v níž tajemství Krista pokračuje.Patří  k oblíbeným světcům. Byl povoláním lékař. Okolo roku 50 se připojil k apoštolu Pavlovi a byl mu 17 let věrným průvodcem. Svatý Lukáš zemřel pravděpodobně ve věku 84 let pokojnou smrtí.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio