Témata k nedělní a sváteční liturgii

MARIINA ODPOVĚĎ VÍRY - téma 132 ke 4. neděli adventní 20.12.2015 - homilie katechetická (KKC 484-507).

17. 12. 2015 13:30

4. NEDĚLE ADVENTNÍ - 20.12.2015

Liturgické texty:

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Micheáše  (IC)    Mich  5,1-4a :

V několika verších z knihy proroka Micheáše, sepsané v době nejvyššího ohrožení existence  lidu Izraele,  autor  předpovídá Hospodinem přislíbené  obnovení jednoty národa po příchodu mocného krále. Prorokuje i místo, kde se vládce narodí - malé městečko Betlém. Až mnohem později evangelista Matouš potvrdí prorokova slova. Bude to Ježíš, skutečně v Betlémě narozený, který se jako Pán a Král ujme svého vyčerpaného a rozptýleného  lidu.

1. ČTENÍ Mich 5,1-4a:  „A ty Betléme Efratský, jakkoli maličký jsi mezi judskými rody, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti. I když je Hospodin opustí až do doby, kdy rodička porodí, zbytek jeho bratrů se vrátí k izraelským synům. Bude stát a pást v Hospodinově sile, ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha, oni pak budou žít v míru, neboť jeho moc se rozšíří až do končin země. On sám pak bude pokojem.“

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Židům   (IC)    Žd  10, 5-10:

Apoštol Pavel představí Krista v listě Židům jako toho, který přichází, aby zcela naplnil Boží vůli, jako Král a Mesiáš oddaný Božímu záměru. Bůh mu připravil způsob jak přijít na svět. Mocí Ducha svatého bude  jako Boží syn  tajemně vtělen  skrze Pannu Marii. Bude v ní počat, jí zrozen a ona bude právem nazývána jako Bohorodička. A v její přítomnosti bude na kříži jednou provždy za hříchy lidí obětován, aby je spasil.

2. ČTENÍ Žd 10,5-10: Bratři! Když Kristus přicházel na svět, řekl: „Oběti krvavé ani nekrvavé jsi nechtěl, ale připravil jsi mi tělo. V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl zálibu. Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.“ Po prvních slovech: „Oběti krvavé ani nekrvavé, celopaly ani oběti za hřích jsi nechtěl a neměl jsi v nich zálibu,“ –  a přece to všechno se obětuje podle Zákona - hned dodává: „Tady jsem, abych plnil tvou vůli.“ To první ruší, aby ustanovil to druhé. A touto „vůli“ jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy. 

  • Komentář k evangeliu podle  Lukáše   (IC)  Lk  1,39-45:

Vyprávění z Lukášova evangelia o setkání dvou matek,  požehnaných svatým mateřstvím, obsahuje chvalozpěv, kterým Alžběta uctila Marii za hloubku její víry v uskutečnění  zázračné  proměny, kterou v jejím těle koná Bůh. Postoj Marie charakterizuje souhlas s Božím plánem. Právě tak nás to učí i slova žalmu, která apoštol Pavel vkládá do Ježíšových úst ve druhém čtení: „Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli“.

EVANGELIUM Lk 1,39-45: V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“     

Mariina odpověď víry

je téma 132 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI s odkazem na znění dnešního  evangelia Lk 1,39 a Katechismus katolické církve (KKC)  484-507.                                                                             

Osnova:

a) Mariino předurčení

b) Neposkvrněné Početí

c) Staň se mi podle tvého Slova

d) Mariino mateřství a panenství

Úvod.

Podle rozhodnutí Hospodinovy vůle, okamžikem zvěstování  Panně Marii Božím poslem  o jejím vyvolení k početí dítěte plného božství bylo zahájeno období, kdy začal Bůh podle svého příslibu  uskutečňovat svůj záměr poslat sám sebe na svět ve svém Synu. Marii bylo  vyloženo, že se tak může stát mocí  Ducha svatého (484), aby  posvětil její lůno ke schopnosti božského oplodnění a početí Syna Boha Otce (485). Člověk počatý v těle  Marie Panny pak bude „Kristus“, to je pomazaný Duchem svatým (srov. Lk 1,35) a to již od počátku své lidské existence (486). Církev vyznává ve víře (487) všechna tajemství spojená s Mariiným  předurčením, panenstvím, početím a mateřstvím v mnoha paragrafech  Katolického katechismu, z nichž některé  Učící církev probírá i v jiných tématech.

Mariino předurčení.

Když Bůh zamýšlel poslat na svět svého Syna, chtěl tak učinit se svobodným souhlasem ženy. K tomu si vyvolil židovskou dívku Marii z Nazareta, pannu zasnoubenou  s Josefem z Davidova rodu (Lk 1,26-27); (488). Mariino poslání bylo připravováno příslibem Božím po celý Starý zákon posláním svatých žen  počínaje Evou, navzdory její neposlušnosti (489).

Neposkvrněné Početí.

K tomu, aby se Maria mohla stát Matkou Spasitele, byla od Boha obdařena dary hodnými tak velkého úkolu (2. vat. koncil); (490). Církev si uvědomila, že Maria, plná Boží milosti, musela být vykoupena z jakéhokoliv hříchu už od svého početí, což v 19. století také vyhlásila (491). Touto jedinečnou svatostí byla Maria ozdobena vzhledem k zásluhám svého Syna (492). Proto ji mnozí Otcové nazývají Matkou Boží “celou svatou“ vymodelovanou  Duchem svatým jako „nové stvoření“ (493).

Staň se mi podle tvého Slova.

Marie ochotně naslouchala zvěstování spásné vůle Boha Otce, uvěřila mu, poslušně  přijala jeho poselství a stala se matkou Ježíšovou (494).  

„Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,37-38).     

Mariino mateřství a panenství.

Ten, kterého počala z Ducha svatého a který se stal skutečně  jejím synem, je věčným Synem Boha Otce, druhou osobou Nejsvětější Trojice. Její mateřství je Božské a církev vyznává, že Maria je skutečně Bohorodička (495). Už od prvních věroučných formulací církev vyznávala, že Ježíš byl počat v těle Panny Marie pouze mocí Ducha svatého. V jejím panenském početí viděli Otcové znamení, že jde opravdu o Božího Syna, který přišel v lidském těle (496). Už evangelia považují Jeho panenské početí za Boží dílo (497), které v průběhu dějin bylo v očích mnohých zpochybňováno a naráželo na odpor nevěřících (498).

Církev  prohlubuje víru v panenské mateřství Marie učením, že byla Pannou vždy a trvale. Její panenskou čistotu neporušilo, ale naopak posvětilo Kristovo narození(499), které  nebylo narušeno žádným dalším porodem (500). Ježíš je jediným Mariiným tělesným  dítětem. Její duchovní mateřství se vztahuje na všechny lidi.  Bůh tím ustanovil Ježíše za prvního z mnoha našich bratří (501).

Mariino panenské mateřství bylo součástí Božího plánu spásy lidstva. Pohledem víry církev učí jak odhalit tajemné důvody, pro které Bůh chtěl, aby se jeho Syn narodil z Panny (502). Jsou uvedeny v Katolickém katechismu (503, 504, 505, 506, 507) a též v tématech  určených autory Učící se církve k několika každoročním slavnostem Panny Marie.

Na závěr: 

Církev učí, že Druhá Božská osoba, Syn Boží, existoval již od věčnosti. Po zvěstování Panně Marii však působením  Ducha sv. byl v ní počat jako člověk a tak se Slovo Boží stalo tělem. Božská přirozenost Syna se spojila s lidskou přirozeností v osobu bohočlověka - Ježíše Krista. A Maria pro toto spojení lidské a božské přirozenosti v Ježíši je od prvého okamžiku početí matkou Boží. Nedala Ježíši božství, jen lidství. Protože však je lidství v Ježíši neoddělitelně s božstvím spojeno, je Maria matkou Boží. V širším slova smyslu je možno chápat tajemství existence osobnosti Marie i jako matky Božské Trojice, neboť Ježíš je s Otcem i Duchem svatým soupodstatný.  

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio