Témata k nedělní a sváteční liturgii

NUTNOST APOŠTOLÁTU LAIKŮ - téma 133 ke Svátku Sv. Štěpána sobota 26. 12.2015 - homilie katechetická (KKC 897-913).

25. 12. 2015 12:14

SVÁTEK SVATÉHO ŠTĚPÁNA – sobota - 26.12.2015


Liturgické texty

  •         Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů  (V)   Sk  6,8-10; 7,54-60:

V dnešním svátku si připomínáme sv. Štěpána - ukamenovaného prvomučedníka pro víru v Krista. Patřil k prvním sedmi vysvěceným jáhnům (řecky diakon – služebník), kteří v prvotní církvi byli pověřeni pomáhat apoštolům a jejich následovníkům, vysvěceným pastýřům místních společenství. V průběhu historie církve se jejich působnost jako pomocníků kněží měnila a byla a dodnes je  na základě církevní reformy stále více doplňována laiky.

1. ČTENÍ  Sk 6, 8 - 10; 7, 54 – 60:Štěpán, plný milosti a síly, dělal mezi lidem veliké divy a znamení. Ale tu zasáhli někteří z tak zvané synagógy propuštěnců s lidmi z Kyrény, Alexandrie, Kilíkie a Asie a začali se přít se Štěpánem. Nemohli však obstát před jeho moudrostí a Duchem, který z něho mluvil.Když to slyšeli, velmi se rozzuřili a skřípali zuby proti němu. On však plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: "Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici! " Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže - jmenoval se Šavel. Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: "Pane, nepřičítej jim tento hřích." A po těchto slovech skonal.   

  •         Komentář k evangeliu podle  Matouše   ( V)  Mt  10, 17-22:    

Umučení sv. Štěpána dokazuje, že i takoví  skvělí a oblíbení šiřitelé Božího slova  jako byl on, mohli být a jsou v některých oblastech světa od počátků formování církve dodnes vystaveni útlaku a často jsou v nebezpečí ohrožení násilnou smrtí. Církev věnuje  stále větší pozornost ochraně a výchově  laických  pomocníků vhodných ke službě vysvěceným duchovním  a stanoví pravidla pro jejich výběr a uplatnění v liturgii a v pastorační službě.

EVANGELIUM  Mt 10, 17 – 22: Ježíš řekl svým apoštolům: "Mějte se na pozoru před lidmi! Budou vás totiž vydávat soudům a bičovat v synagógách, budou vás vodit před vladaře a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim a také pohanům.Až vás vydají soudu, nedělejte si starosti, jak nebo co máte mluvit, protože v tu chvíli vám bude dáno, co máte mluvit.Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce. Bratr vydá na smrt bratra a otec syna, děti povstanou proti rodičům a způsobí jim smrt. Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen."

Nutnost apoštolátu laiků

je téma 133 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ CI s odkazem na Katechismus katolické církve (KKC) 897-913.                                                                               

Osnova:

Autory projektu „Učící se církev“ nebyla osnova k tomuto tématu vymezena. Téma o laicích,  s odkazy na paragrafy  Katechismu katolické církve (KKC)  897 – 913, bylo též podrobně probráno k 5. neděli velikonoční  18.5.2014 v tématu  26 – „Účast laiků na Kristově kněžství“s osnovou:

a) povolání laiků                                                                                                                                   b) jejich účast na Kristově kněžském, prorockém a královském úřadu                        

Úvod.

Podle posynodního  apoštolského listu Jana Pavla II. 1990 „O povolání a poslání laiků v církvi a ve světě“ patří laici k Božímu lidu, který je v Matoušově evangeliu představován dělníky na vinici:

 „Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici“ (Mt 20,1–2). 

Z vlastního povolání laiků vyplývá úkol být pomocníky vysvěcených pastýřů tak, že se budou zabývat převážně všedními záležitostmi  se snahou upravovat je podle Božích zákonů. Žijí ve světě, to znamená ve všech světských povoláních a činnostech a v běžných podmínkách rodinného a společenského života. Tam je volá Bůh k tomu, aby plnili sobě vlastní úkoly v duchu evangelia a především, aby příkladem svého života, vírou, nadějí a láskou hlásali Krista druhým lidem. 

Jim tedy připadá úloha prozařovat a pořádat všechny věci, s kterými  jsou v těsném styku, aby sloužily ke chvále Stvořitele a Vykupitele (912). Jsou křtem a biřmováním pověření Duchem svatým k apoštolátu (k účasti na Kristově kněžském úřadu). Proto mají povinnost a právo usilovat o to, aby lidé přijali božské poselství spásy (898,899,900). 

Nutnost apoštolátu laiků.

 „Nuže, mé děti, toto všechno oznamte mému lidu!” (Slova Matky Boží z La Salette).

Od počátku lidských dějin si Bůh volil osoby, které posílal, aby hlásaly jeho slovo,aby připomínaly jeho zákony, aby vyzývaly k obrácení ty, kteří sešli z cesty Božíchpřikázání. Ve starozákonní době  plnili tuto funkci proroci. Když se dovršila „plnost času”,poslal Bůh svoje Slovo - Ježíše, aby všem národům ohlásil radostnou zvěst - evangelium. 

Již za svého pozemského života Ježíš vyvolil ze svých učedníků skupinu dvanácti,které nazval apoštoly. Po svém zmrtvýchvstání jim dal příkaz: „Jděte do celého světa akažte  Evangelium všemu stvoření.”  (Mk 16,15). Tato hrstka lidí šla, aby všem přineslaradostnou zvěst o Kristu - Bohu, který trpěl a zemřel pro spásu člověka, kterýzmrtvýchvstal, aby lidem znovu otevřel brány nebe.

Dvanáct lidí nebylo schopno hlásatnauku všem národům.  Proto již od počátku křesťanství plnili velkou roli v evangelizaci laici. Od počátku bylo jasné, že laici i duchovní mají stejnou zodpovědnost za misijní činnost. Mnozí laici považovali svou povinnost za čest a plnili dílo evangelizace podle svých možností. Svědčili nejen slovem, ale i příkladem života, který přitahoval jejich současníky k nové víře. 2. vatikánský koncil zdůraznil nutnost posílit apoštolát  laiků v současném světě.

Spolupráce laiků na pastorační službě. 

Dokumenty učitelského úřadu církve, zvláště v období po 2. vatikánském koncilu potvrzují  identitu laiků       a různorodost úkolů z ní plynoucí (911).  Zaznamenávají potřebu účasti věřících bez kněžského svěcení na poslání církve,  hovoří o přímé spolupráci laiků na specifických úkolech pastýřů (901,910). „Je-li to užitečné nebo nutné pro dobro církve, mohou pastýři svěřit laikům podle norem univerzálního práva určité úkoly, které jsou sice spojené s jejich pastýřským úřadem, ale nepředpokládají kněžské svěcení“ (2. vat. koncil).

Všichni věřící byli povzbuzeni k tomu, aby společnou prací na spáse světa budovali církev. Církev je si vědoma naléhavosti a důležitosti apoštolské činnosti laiků v současné i budoucí evangelizaci. Církev nemůže nepřihlížet k této činnosti, protože ji potřebuje, aby naplnila vlastní evangelizační poslání.

Výzva k aktivní účasti všech věřících na poslání církve nezůstala bez odezvy. Svědčí  o tom nový styl spolupráce kněží, řeholníků a laiků: aktivní účast na liturgii, na zvěstování Božího slova (903) a na katechezi (904, 905, 906); mnohé služby a úkoly svěřované laikům a jimi vykonávané; rozkvět různých skupin, sdružení a duchovních hnutí, kterým se též věnují laici; a konečně rozsáhlá a významná účast žen na životě církve a na rozvoji současné společnosti. Spolupráce všech věřících probíhá za účelem přinášet lidem Kristovo poselství a jeho milost, aby duch evangelia pronikal do řádu světských skutečností a zdokonaloval ho (908, 909). Na oblast spolupráce se odvolává 2.vatikánský koncil, když učí: „Konečně hierarchie svěřuje laikům úkoly, které jsou těsně spojeny s povinnostmi pastýřů, jako třeba při výkladu křesťanské nauky, při některých liturgických úkonech a v duchovní správě.“ 

V mnohých místních církvích probíhá spolupráce laiků na pastorační službě kléru velmi pozitivně a s hojnými plody. Jsou přitom respektovány hranice vytyčené povahou svátostí, růzností charismat a církevních funkcí (907). Takoví věřící jsou pověřeni tím, aby přijímali konkrétní úkoly, a to důležité a delikátní. Jsou podporováni Pánovou milostí, jsou-li doprovázeni vysvěcenými služebníky, a dobře přijímáni komunitami,    v jejichž prospěch pracují (913). Dočasné pověření v liturgických úkonech  nedává laikovi žádný zvláštní název. Není však dovoleno, aby laici byli označováni tituly „pastýř“,„kaplan“, „koordinátor“, „moderátor“ nebo jinými názvy, které by mohly jakkoli vést k záměně jejich úkolu s úkolem pastýře, kterým je jedině biskup a kněz.

Na závěr:

Laici na základě svého spojení s Kristem, které získali svatým křtem, a upevněni dary Ducha svatého svátostí biřmování mají povinnost i právo apoštolátu. Všichni proto máme povinnost hlásat evangelium - jak slovem, tak příkladem. Co se týká apoštolátu, máme tedy široké pole působnosti. Je třebazačít v rodině, kde mají být manželé pro sebe navzájem i pro dětisvědky víry (902). Právě rodiče, slovem i příkladem života, učí dětikřesťanskému životu, to znamená  životu podle Božích přikázání. Takto vzájemně upevněni semusíme starat o rozšiřování svého  apoštolátu do zaměstnání, do škol, na společenská setkání. Církev pak systematicky vybírá a věnuje se výchově a výcviku laiků k  plnění úkolů v liturgii a v pastoraci tak, aby se za určitých okolností dokázali kvalifikovaně podílet i na službách vykonávaných duchovními.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio