Témata k nedělní a sváteční liturgii

INDIVIDUÁLNÍ ZPOVĚĎ NEBO SPOLEČNÁ? . téma 145 ke 2. neděli postní 21.2.2016 - homilie katechetická (KKC 1480-1497; YOUCAT 231,232).

18. 2. 2016 13:23

2. NEDĚLE  POSTNÍ - 21.2.2016

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z páté  knihy Mojžíšovy  (IC)   Dt  26,4-10: 

Dnešní Boží slovo zaměřuje náš pohled na cíl našeho lidského putování. Naše pravá vlast je v nebi. K ní máme obrátit i své srdce.  Bůh uzavřel s Abrahamem  novou smlouvu, založenou na jeho víře a nasměroval ho na cestu k sobě. I my se jím nechejme vést.

1. ČTENÍ Gn 15,5-12.17-18:Bůh vyvedl Abráma ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!" - a dodal: "Tak (četné) bude tvé potomstvo!" (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého. (Znovu) mu pravil: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví." (Abrám) řekl: "Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?" (Bůh) mu řekl: "Vezmi pro mě jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku a holoubě." (Abrám) mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň. Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle - dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: “Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!"    

  • Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Římanům   (IC)    Řím  10,8-13:

Uprostřed dějin mezi nás přišel Bůh v Kristu, aby nás s Otcem  smířil, osvobodil nás od hříchu, přeměnil nás  a obrátil na cestu směřující do jeho náruče. Poučme se z listů apoštola Pavla, jak se máme chovat a jak žít, abychom opět nezbloudili.

2. ČTENÍ Flp 3,17-4,1:Bratři, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské. My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.  A tak, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, stůjte v Pánu pevně, milovaní!  

  • Komentář k evangeliu podle  Lukáše   ( IC)  Lk  4,1-13:

Kristus přichází, aby nám otevřel cestu do nebeského království. On sám je ta cesta. Dnes při čtení Lukášova evangelia  nám na své tváři, která se proměnila mocí modlitby, dává zahlédnout cíl a dovršení naší pozemské pouti. Ohromení svědkové proměny Ježíše, jeho učedníci,  hlas Boží z nebe vyslyšeli,  ustanovení naplnili  a předali svým nástupcům v církvi.  Naši duchovní pastýři nám při našem pochybení a bloudění pomáhají skrze slavení svátostí správnou  cestu k Bohu nacházet.

EVANGELIUM  Lk 9,28b-36:Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho.  Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň. Z oblaku se ozval hlas: "To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!" Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli.

Individuální zpověď nebo společná? 

je téma 145 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI s odkazem na Katechismus katolické církve (KKC)1480-1497; YOUCAT  231,232.                                                        

Osnova:

a) prvky slavení svátosti smíření

b) slavení v rámci společného obřadu

c) všeobecná zpověď a rozhřešení v případě závažné nutnosti

d) individuální a úplná zpověď a rozhřešení zůstává jediným řádným prostředkem smíření s Bohem a Církví

Úvod.

Dnešní téma o způsobech a prvcích slavení svátosti smíření či pokání navazuje na téma 144 1.neděle postní, které se rovněž  zabývalo učením církve o této svátosti.              

Prvky slavení svátosti smíření. 

Svátost smíření, nazývaná též jako svátost zpovědi,obrácení, pokání, odpuštění, je katolickým liturgickým úkonem jako všechny svátosti. K prvkům  řádného slavení podle KKC (1480) přiřazujeme: pozdrav a požehnání kněze, četbu Božího slova, výzvu k lítosti, zpověď, kterou se vyznávají a odhalují hříchy knězi, uložení a přijetí pokání, kněžské rozhřešení, chválu s díkůvzdáním a rozloučení s požehnáním kněze. Byzantská liturgie používá i více formulí rozhřešení (1481) .

Podle YOUCAT na položenou otázku 231: Jaké jsou podstatné prvky svátosti smíření? Odpověď zní: Jsou dva: úkony člověka, který se obrací vlivem Ducha svatého, a rozhřešení udílené knězem,který jménem Krista uděluje odpuštění a stanoví způsob zadostiučinění.

Lucas Cranach Kajícník sv. Jeroným

YOUCAT otázka 232: S čím bych měl přicházet ke svátosti smíření? Odpověď zní: Ke každé svátosti smíření patří zpytování svědomí, lítost, předsevzetí, vyznání a zadostiučinění.

Zpytování svědomí by mělo být důkladné, avšak nikdy nemůže být vyčerpávající. Bez skutečné lítosti, tedy pouze na základě vyznání ústy, nemůže být nikomu uděleno rozhřešení. Právě tak nezbytné je předsevzetí se v budoucnosti nedopouštět tohoto hříchu. Hříšník musí také svůj hřích vyslovit před zpovědníkem, tedy jej vyznat. Ke zpovědi konečně patří také zadostiučinění či pokání (1494), které zpovědník uloží kajícníkovi k nápravě způsobené škody. 

Slavení v rámci společného obřadu.

Svátost pokání se také může konat v rámci společného obřadu.V tomto případě je osobní vyznání hříchů a jednotlivé rozhřešení zařazeno do bohoslužby slova se společným zpytováním svědomí,  prosbou o odpuštění, modlitbou „Otče náš“ a díkůčiněním (1482).

Všeobecná zpověď a rozhřešení v případě závažné nutnosti.

V případě závažné nutnosti je možno uchýlit se ke společnému slavení svátosti smíření s všeobecnou zpovědí a všeobecným rozhřešením. Takový závažný případ může například nastat, v případě bezprostředního ohrožení smrtí, nebo i tehdy, je-li někde velký počet kajícníků a není dost zpovědníků. Věřící však musí učinit předsevzetí, že v patřičné lhůtě vyznají své hříchy individuálně (1483).

Individuální a úplná zpověď a rozhřešení zůstává jediným řádným prostředkem smíření s Bohem a Církví.

Kajícníka by mohla omluvit jen případná fyzická nebo jiná běžně nepřekonatelná nemožnost. Osobním řádným přijetím této svátosti je totiž zajištěno působení Krista, který je přítomen v každé svátosti, obrací se jí ke každému hříšníkovi: „Synu, odpouštějí se ti hříchy“(Mk 2,5); (1484).

 Zpověď, olej od Pietra Longhiho

Na závěr:

Odpuštění hříchů, spáchaných po křtu, se uděluje prostřednictvím svátosti, nazývané svátost obrácení, svátost zpovědi, svátost pokání nebo svátost smíření. Je to proces, který se skládá ze tří úkonů kajícníka.Jsou to: lítost, zpověď nebo vyznání hříchů knězi, dále předsevzetí vykonat zadostiučinění i skutky uložené za pokání a z rozhřešení kněze. Individuální a úplná zpověď těžkých hříchů s následujícím rozhřešením zůstává jediným řádným prostředkem smíření s Bohem a s církví a může se konat jen v průběhu společného obřadu ( 148614911497).

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1169×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio