5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 7.2.2016
Liturgické texty
Textem z Izaiášovy knihy začínají takzvané Izaiášovy vzpomínky. Vypráví se v nich o jeho povolání Hospodinem. Prorok vidí pravého krále světa na nebeském trůně, ze kterého svrchovaně vládne obklopený nebeskými bytostmi. Prostřednictvím svého vidění se on sám shromážděné nebeské rady rovněž účastní. Jako Boží posel je pověřen mimořádným úkolem vstoupit do prorocké služby hlásání Božího slova a on bez výhrad Hospodinovo zplnomocnění přijímá.
1. ČTENÍ Iz 6,1-2a.3-8: Toho roku, kdy zemřel král Uzijáh, viděl jsem sedět Pána na vysokém a vznešeném trůnu, lem jeho (roucha) naplňoval svatyni. Nad ním se vznášeli serafové. Jeden volal na druhého: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země. je plná jeho slávy." Čepy prahů se chvěly tímto voláním a dům se naplnil dýmem. Tu jsem zvolal: "Běda mně, je se mnou konec! Vždyť jsem člověk nečistých rtů, mezi lidem nečistých rtů bydlím, a krále, Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!" Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z oltáře. (Tím) se dotkl mých úst a řekl: "Hle, dotklo se to tvých úst, zmizela tvá vina, smyt je tvůj hřích!" Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: "Koho mám poslat, kdo nám půjde?" Řekl jsem: "Zde jsem, mne pošli!"
Úryvek vybraný z listu apoštola Pavla patří k nejdůležitějším textům v Novém zákoně. Jde o nejstarší svědectví o Ježíšově vzkříšení. Největší tajemství Kristovy osoby a základní tajemství naší víry, že Ježíš byl vzkříšen, bylo a je i dnes nejvíce vystaveno nepochopení. Apoštolové však tehdy byli Ježíšem povolaní, aby zvěst o jeho vzkříšení nejen přijali, ale také dále hlásali. Pavel jinde říká: jestliže Kristus nevstal z mrtvých, marná je naše víra.
2. ČTENÍ 1Kor 15,1-11:Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili nadarmo. Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratří najednou - většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům. A po všech jako poslední jsem ho uviděl i já, nedochůdče. Ano, já jsem nejmenší z apoštolů; nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. Ale Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou. Ale ať už já, nebo oni: tak to kážeme a tak jste v to uvěřili.
Svatý Lukáš představuje v evangeliu na jednom z Ježíšových zázraků povolání apoštolů ke službě Bohu. Učedníci poznali, že jednání člověka bez Krista je neúčinné, kdežto jenom v součinnosti s ním přináší užitek. Z poslední věty úryvku je zřejmé, že bez odkladů tedy také povolání Boží uposlechli, vše, čím se dosud zabývali, opustili, následovali Ježíše, s důvěrou se odevzdali jeho slovu a dále je šířili.
EVANGELIUM Lk 5,1-11: Když Ježíš stál u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajed' na hlubinu a spusťte sítě k lovení!" Šimon mu odpověděl: "Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly. Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!" Zmocnil se ho totiž úžas - a také všech jeho společníků - nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi." Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.
Izaiáš jako prorok a jeho biblická kniha
je téma 143 dnešní biblické homilie podle projektu „Učící se církev“CI s odkazem na znění Iz 6,1-2a.3-8.
Osnova:
a) jeho povolání, život
b) poslání a charakteristika
c) druhý, třetí Izaiáš
Úvod.
Izaiáš (znamená „Bůh je spása“) patří k významným izraelským prorokům Starého zákona. Jako období jeho působení se uvádí roky 781 – 687 př. n. l. během vlády judského krále Uziáše, Jotama, Achaza a Chizkijáše v severním i jižním izraelském království. Jeho osobě se připisuje 1. část biblické knihy Izaiáš, tedy kapitoly Iz 1-39. Kniha Izaiáš patří spolu s knihou Žalmů k starozákonním spisům, které jsou nejčastěji citovány v Novém zákoně. Je také nejčastěji používanou starozákonní knihou v křesťanské liturgii. Zvláště v době adventní a postní se církev nechává inspirovat jejími slovy.
Jeho povolání, život.
Michelangelovo ztvárnění Izaiáše |
Pocházel z chudých poměrů. Za ženu si vzal „prorokyni“– není jasné, zda je tak zvána pro svůj vlastní prorocký dar či jen proto, že je ženou proroka. Měl s ní dva syny. Žil v Jeruzalémě. Povolání Izaiášovo Hospodinem k prorocké službě zaznamenává 6. kapitola knihy Izaiáše (viz dnešní 1. čtení). V mládí jej zřejmě velmi zasáhla okupace Izraele asyrským vladařem. Této invazi se vzepřel judský král Achaz. To vedlo k jeho porážce a odvlečení mnoha lidí do Asýrie. Krátce poté se asyrský král rozhodl podřídit si izraelské království zcela. Roku 722 př. n. l. se mu podařilo dobýt Samaří. Judské království však bylo pro své spojenectví s Egyptem uchráněno. Izaiáš při této příležitosti povzbuzoval lid k všeobecnému odporu proti Asyřanům. Nakonec byla asyrská armáda poražena a výpady proti Judsku skončily.
Poslání a charakteristika.
Byl připraven k poslání, kterým ho Bůh pověřil. Spočívalo na jedné straně v obžalobě vedoucí vrstvy vlastního národa z pýchy a na druhé straně v hlásání zaslíbení, že Jeruzalém zůstane ušetřen okupace Asyřanů, kteří právě v té době obsadili severní část Izraele. Díky svým myšlenkám nebyl příliš oblíbený u kněžstva a některých králů. Jeho prorokování má zvláštní charakter nekompromisní pevnosti.
Jeho duchovní život je naplněn hlubokou úctou ke „Svatému Izraele“, jak často nazývá Hospodina, když o něm hovoří. Izaiáš je vynikajícím básníkem, který dokáže spojovat konkrétnost s určitou vzletností. Prorokuje o vykoupení a milosti.
Je také prorokem, v jehož kázání se objevuje zvěst o Mesiáši, „který přijde“. Ve svých dílech Izaiáš navazuje na proroka Ozeáše, který psal o „síle a lásce“. Část Izaiášova díla byla nalezena v Kumránu ve skalách nedaleko Mrtvého moře v rozsahu asi sedmimetrového svitku.
Druhý, třetí Izaiáš.
Izaiášovo autorství celé knihy je sporné. Kniha byla zaznamenaná v různých dobách v rozsahu až 200 let. Text se skládá ze tří částí:
„První Izaiáš“ - nejstarší vrstva v kapitolách 1 - 39 pochází nejspíše od skutečného Izaiáše. V ní je popsán Izaiášův život a jeho prorocká činnost. Je sepsaná ve složité poetické hebrejštině, která obsahuje proroctví připisované Izaiášovi. Osu celého díla tvoří myšlenky odcizení. Prvek odcizení se projevuje v tom, že lidé více než na Boha dbají na to, aby měli dostatek majetku a veškerého možného přepychu.
„Druhý Izaiáš“ obsahuje kapitoly 40 až 55 a vnikl asi o 200 let později v „babylónském zajetí“ za vlády Kýra II. Autorství tohoto díla je zahaleno tajemstvím. Navazuje přímo na první díl. Její proroctví se obracejí k lidu v babylonském vyhnanství. Je zde líčena vidina osvobození od babylónské nadvlády.
„Třetí Izaiáš“ se skládá z kapitol 56 až 66 a je velmi těsně spjat s druhým dílem, avšak dle některých znaků se usuzuje, že pochází z jiné, patrně poexilní doby. Bere do úvahy situaci Židů po jejich návratu ze zajetí.
Na závěr:
Jako povolal proroka Izaiáše, stejně tak v průběhu dějin spásy Bůh nadále volá muže a ženy, aby jim svěřoval zvláštní poslání. Na každého shlédne pohledem své lásky a nikdo není v jeho očích bezvýznamný. Někdy můžeme mít dojem, že náš život je zbytečný a nesmyslný. Je však plně vykoupen Božím povoláním. Vyzývá nás, abychom se připojili k jeho láskyplnému plánu s lidstvem i se stvořením. Obrací se i na tebe , tak jako se obrátil na Izaiáše, na Pannu Marii nebo na Petra a ptá se: „Koho pošlu?“ On, který je Bůh, ti projevuje důvěru a vyzývá tě, abys byl jeho spolupracovníkem. Tehdy mu odpověz slovy proroka Izaiáše:
„Hle, zde jsem, pošli mne!“
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.