Témata k nedělní a sváteční liturgii

JEŽÍŠ - DRAHOCENNÝ KÁMEN DO ZÁKLADŮ SVĚTA - příloha tématu 142 Ježíš znamením odporu i souhlasu - ke Hromnicím 2.2.2016

12. 2. 2016 18:36

Ježíš – drahocenný kámen základů světa

Na úvod:

Můj přítel k textu, uvedeném na  závěr tématu 142 "Ježíš znamením odporu i souhlasu"připojil komentář:  ...mně, jako obyčejnému člověku připadají slova jako: ". . . Ježíš Kristus je ten základní kámen . . . opovrhovaný kámen se stal kamenem úhelným . . . " a podobná obecná opakovaná slova vkládaná do stejně všeobecných sdělení, neříkají nic o tom, jak se skutečně má běžný člověk ve svém životě chovat, aby byl po smrti spasen. Jednoduše řečeno, aby se dostal do NEBE".

Takové jednoduché návody jak se dostat do NEBE  ovšem dokážou vyslovit jen ti, kteří se na nebesa jednoduše nechají vybuchnout použitím bomby.  My křesťané to máme poněkud složitější. Téma 142,  podle pevně  stanovených osnov ČBK k tomuto svátku, bylo zaměřeno ke zdůraznění  ústředního postavení  Ježíše Krista - Syna Božího v dějinách lidstva. Domnívám se, že i k tomuto záměru směřovala slova uvedená na závěr vypracovaného článku, v nichž byla tato významná  biblická slova,  podle komentátora obecná a nic neříkající slova, která jsou zaznamenána jak ve SZ tak zejména i v NZ. Pokusím se tedy připojit k tématu  142 bližší vysvětlení a doplnit je některými citacemi z Písma.

Základní pojmy.

Kámen, který se klade do rohu budovy, kde se stýkají dvě zdi; má velký význam, protože tyto zdi spojuje a váže je k sobě. Úhelné kameny jsou obvykle vytesány ve tvaru kvádru a většinou se kladou od základů až po horní část budovy či až po střechu, a to tak, že jsou v jedné vrstvě položeny podélně a ve druhé příčně. V rohu je tedy vždy vidět jeden kámen z boku a nad ním a pod ním je vidět kámen z čela.

Hlavním úhelným kamenem byl úhelný kámen v základech; u veřejných budov a městských zdí býval vybírán obzvláště pevný kámen. Podle něj se kladly další kameny a vyrovnávaly se pomocí olovnice. Aby budova dobře stála, musely být podle základního úhelného kamene přesně položeny všechny kameny. Základní úhelný kámen byl někdy poměrně masivní. Také sloužil jako prvek, který pojil zdi budovy. Jiným důležitým úhelným kamenem byl ‚vrchol rohu‘ “Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným“ (Žl 118,22). Toto slovní spojení se zjevně vztahuje na nejvyšší, a tedy na poslední kámen budovy. Tím byly vázány dvě zdi, které se v rohu stýkaly; díky tomu se od sebe nemohly oddělit a budova tak nemohla spadnout.

Obrazné a symbolické použití. 

V souvislosti se založením země se Bůh ptal Joba:  „Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom. Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřicí šňůru? Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen, zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol? Kdo sevřel moře vraty, když se valilo z lůna země“  (Job 38,4-8).Země, kterou člověk obývá a na které postavil mnoho budov, tak byla přirovnána k obrovské stavbě, budově s úhelným kamenem. Jeho položení, jež nemůže být připsáno žádnému člověku, protože lidstvo tehdy ještě nebylo stvořeno.  Jinde bylo použito symbolického výrazu „úhelný kámen“ jako drahocenný roh jistého základu v proroctví o Mesiášovi: Proto praví toto Panovník Hospodin: „Já to jsem, kdo za základ položil na Sijónu kámen, kámen osvědčený, úhelný a drahý, základ nejpevnější; kdo věří, nemusí spěchat“ (Izajáš 28,16).

O Ježíši Kristu se v Písmu mluví jako o ‚základním úhelném kameni‘ křesťanského sboru, který je přirovnáván k duchovnímu domu: „Tu Petr, naplněn Duchem svatým, k nim promluvil: „Vůdcové lidu a starší, když nás dnes vyšetřujete pro dobrodiní, které jsme prokázali nemocnému člověku, a ptáte se, kdo ho uzdravil, vězte vy všichni i celý izraelský národ: Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Mocí jeho jména stojí tento člověk před vámi zdráv. Ježíš je ten kámen, který jste vy, stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“(Sk 4,8-12).

Toto proroctví o ‚základním úhelném kameni‘, na němž jsou jednotliví pomazaní křesťané budováni jako „živé kameny“, aby se stali duchovním domem či chrámem pro Boha, cituje Petr a uplatňuje ho na Ježíše Krista:  „Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je ‚vyvolený a vzácný‘. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. Neboť v Písmu stojí: ‚Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.“   (1 Petr 2,46).

Podobně i apoštol Pavel ukázal, že členové křesťanského sboru byli vybudováni „ze základny  apoštolů a proroků, přičemž Kristus Ježíš je sám základním úhelným kamenem“ a ve spojení s ním celá stavba, jež je harmonicky spojena, „roste ve svatý chrám, místo, které má Bůh obývat prostřednictvím ducha: „Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině.Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu;v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží“ (Ef 2,19–22).

Z úvodního znění Žl 118,22 vyplývá, že kámen zavržený staviteli se má stát „vrcholem rohu“. Toto proroctví citoval Ježíš a uplatnil ho na sebe. On je ten „nejvyšší úhelný kámen“, který se stal pro jeho odpůrce i „kamenem úrazu“:  „Jestliže Zákon a jeruzalémský chrám byly příležitosti, kdy se Ježíš dostal s izraelskými náboženskými představiteli do sporu, pak skutečným „kamenem úrazu“ se pro ně stala jeho úloha při vykoupení z hříchů, které je výhradním Božím dílem (KKC 587):

„Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘? Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“ (Mt 21,42-44);

Nečetli jste v Písmu slovo: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným;Hospodin to učinil a je to podivuhodné  v našich očích“  (Mk 12,10-11);

On na ně pohleděl a řekl: „Co tedy znamená slovo Písma: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným? Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“( Lk 20,17-18).

Na závěr:

Téma 142 bylo zaměřené na centrání postavení Ježíše Krista v historii lidsta. I jiná témata o cestě ke spáse jsou podle rozpisu Učící se církve od ČBK (viz) vypracována, ale na jinou liturgickou dobu a zaznamenána  i na Signálech. V  tématu 142 bylo  zdůrazněno, že On je tím dělítkem světa, rozhraním dějin (ať říkáme před a po Kristu nebo před a po našem letopočtu), že  od Jeho vtělení nemůže žádný člověk jít nezúčastněně kolem něho. Že On je základní kámen, bez něhož není života,důstojnosti, štěstí. Buď s ním, nebo proti němu. Buď s vírou povstat, nebo odmítnutím padnout. 

Dějiny lidstva neměly jen počátek, ony budou mít i konec. Mezi počátkem a koncem je však střed, kolem něhož se všechno točí: příchod Boha na tento svět, či jak říká Jan: “A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“(Jan 1,14). Tuto pravdu víry nám zvěstují evangelisté jako radostnou zvěst o Ježíšově narození z Panny Marie. A významná slova na závěr tématu uvedená o úhelném, základním kameni a drahocenném kameni, běžně v Písmu i v Katechismu katolické církve a katolických chrámech používaná, samotným Ježíšem vyslovená a potvrzená evangelisty, celé sdělení podtrhují.  

Vypracoval Matonick.

Zobrazeno 2130×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio