MANŽELSTVÍ V BOŽÍM PLÁNU
KÁZÁNÍ (1.) - P. Jan Plodr k tématu 309: SVÁTOST MANŽELSTVÍ - 21. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 26.8.2012:
(O tomto tématu hezky pojednává Walter Trobisch v knize „Dva středy však jeden kruh.“)
Manželství – nerozlučné spojení muže a ženy je Božím dílem.
Bůh chce, aby se muž a žena nacházeli, milovali a ve věrnosti a lásce vychovávali své děti.
Každé dítě má potřebu (a právo) poznat svou mámu a svého tátu a žít s nimi.
Ve své knize píše pan Trobisch o tom, že v Bibli nacházíme na čtyřech místech jeden citát, který nám říká, jaký je Boží plán pro manželství.
„Proto opustí člověk svého otce i matku a přilne ke své manželce a z obou se stane jen jedno tělo.“
Tři věci důležité pro manželství: opustit, přilnout, být jedním tělem.
Opustit otce i matku
To je věc, kterou je potřeba chápat v doslovném i širším významu.
Můj manžel, moje manželka jsou pro mě na prvním místě.
Není na světě nikdo a nic důležitější.
Plním tuto Boží výzvu? Dávám svého muže, svou ženu na první místo? Jsme ochotní se i poletech manželství všeho vzdát, a být spolu? Máme pro sebe dostatek času?
To všechno po nás chce Bůh, aby mohlo být manželství zdravé a šťastné.
Přilnutí
Svátost manželství vytvoří ze dvou lidí jediné společenství.
Jako když k sobě slepíte dva papíry lepidlem. Už nejdou odtrhnout aniž byste je roztrhaly, nenávratně poškodily. Láska je jako lepidlo – čím je upřímnější a hlubší, tím víc drží.
Pokud někdo roztrhne dvě milující bytosti, způsobí jim velikou bolest.
Manžel a manželka si mají být nejbližšími lidmi na světě.
Tuto blízkost si však musí hlídat a rozvíjet.
Tím že spolu hovoří, že spolu prožívají radosti i starosti.
Nic nesbližuje tolik jako společný cíl, za který oba jdou a navzájem si na cestě pomáhají.
Co nás spojuje? Co nás od sebe vzdaluje? Co máme rozvíjet a čeho se varovat?
Zkusme se někdy nad těmito otázkami zamyslet a pravdivě na ně odpovědět.
Být jedním tělem
Moc se mi líbí, když volám nějakému muži, po kterém něco potřebuje a on mi odpoví: „Dám vám vědět, až se domluvím se svou manželkou.“ Tak to má být.
V manželství nerozhoduji jen za sebe.
Být jedním tělem znamená, že přestanu říkat „já“ a naučím se uvažovat a jednat jako „my“.
Nikdy nezapomínám na to, že mám svou druhou polovinu a stále s ní počítám.
Na obálce knihy, ze které při dnešním tématu čerpám, je obrázek.
Jsou na něm dřevěné hlavy muže a ženy, které jsou spojeny třemi dřevěnými kroužky. Zajímavostí tohoto dílka je, že na nich nejsou žádné spoje. Celé je to vyrobeno z jediného kousku dřeva.
Tento africký šperk tak krásně vyjadřuje,o čem jsme hovořili.
Manžel a manželka patří od počátku k sobě a mají vytvářet nerozlučné společenství lásky. A toto společenství může být šťastné, pokud ho pojí tři důležité věci:
„Proto opustí člověk svého otce i matku a přilne ke své manželce a z obou se stane jen jedno tělo.“
Amen
CO BŮH SPOJIL, ČLOVĚK NEROZLUČUJ!
KÁZÁNÍ (2.) - P. Jan Plodr k tématu 118: DOBRA A POŽADAVKY MANŽELSKÉ LÁSKY - 27. neděle v mezidobí 4.10.2015:
Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!
Jedna mladá dívka se rozhodla, že její manželství bude krásné a šťastné až do smrti. Nakoupila si knihy o partnerském soužití, zaplatila si kurzy manželského života a poctivě se i se svým snoubencem připravovali na společný život.
Když se vrátila z jednoho týdenního odborného semináře o významu sociálně emocionální dimenze budování vztahu s přihlédnutím k hodnotovým prioritám partnerů a dětí z aspektu koexistence různých generací, vyčerpaně usedla na židli a podívala se na svoji maminku. Chvíli ji pozorovala a pak řekla: „Nechápu, jak jste mohli s tátou vydržet spolu celý život a zvládnout všechny nástrahy a krize, když jste před tím neprošli žádným školením.“
Tu se na ni maminka usmála, vzala do ruky růženec a ukázala ji na obraz svaté rodiny nad postelí. „Zvládáme to proto, že máme na všechna úskalí jednoduchý lék. Pokornou a upřímnou modlitbu.“
Cílem tohoto příběhu není zlehčovat přípravu na manželství a vzdělávání manželů. To jsou mimořádně důležité a užitečné věci. Nejen snoubenci, ale i manželé by si měli čas od času přečíst časopis, knihu či navštívit nějakou besedu nebo duchovní obnovu o manželství a rodičovství. O každý vztah je potřeba pečovat, a když máme možnost se něco dozvědět či nechat se povzbudit, využívejme ji.
Někdy se říká, že manželství dříve vydržela více. Čím to? Jak naznačuje příběh, lidé sice neměli takový přístup ke vzdělávání o soužití, ale uměli se modlit. Uměli na kolenou přijímat pomoc od toho, který spojil jejich životy dohromady. A tomuto umění je potřeba se znovu a znovu učit.
Za opatem přišla odhodlaně se tvářící žena. A že chce zneplatnit své manželství. Opat ji pozorně naslouchal, a když vyslechl všechny její nářky a stížnosti, tak se zeptal: „Opravdu jste udělala všechno pro to, abyste své manželství zachránila?“
„Samozřejmě, vždyť vám to tu celou dobu vysvětluji,“ odvětila nedůtklivě žena.
Tu opat povzdechl a vyslovil neobvyklou prosbu: „Tak mi ukažte svá kolena. Na nich se nejlépe pozná, jestli jste toho pro záchranu vztahu udělala tolik, kolik povídáte.“
Poslední věc, kterou je potřeba připomenout je, že žádné manželství nevydrží bez oběti. Ke vztahu patří objetí i oběti. Objímání i trápení. Sdílení dobrého i zlého. Někdy si partneři stěžují, že se ve vztahu pro druhého obětují a nic z toho nemají. Zde je potřeba připomenout, že oběti, které přinášíme, přispívají i ke spáse naší duše a ke spáse všech, za které svá trápení a bolesti přinášíme na oltář. Kristus nás vykoupil, spása je zdarma daný dar, ale projevem naší vděčnosti a lásky k Bohu je, když se ke Kristově oběti připojujeme.
Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! Z toho jak se tomu apoštolové diví vnímáme, že je to jeden z nejtěžších požadavků, které na nás Bůh má.
Někdy se stane, že přes veškerou snahu, pomoc centra pro rodinu, manželských poradců, přes všechny modlitby a oběti se nepodaří vztah zachránit. Pak nezapomínejme, že ani po rozchodu nekončí naše zodpovědnost za spásu manžela či manželky. Je potřeba se za něho či za ni modlit a prosit až do smrti. A alespoň tímto způsobem naplňovat slib, který jsme dali Bohu.
Amen.
MANŽELSTVÍ V PÁNU
KÁZÁNÍ (3.) - PŘÍPRAVA NA MANŽELSTVÍ -
Manželství v Pánu (KKC 1612 – 1617)
Mezi Chasidy bývalo zvykem, že manželství domlouvali rodiče s pomocí starého moudrého prostředníka, kterému se říkalo družba.
Ten vždy posoudil povahu a víru snoubenců a doporučil či rozmluvil jejich sňatek.
Vzbuzovalo to otázku: budou se mít ti dva rádi, když se před svatbou ani neviděli?
Na to odpovídal družba krátkým příběhem:
Jeden mládenec prosil:
Pane Bože, pomoz mi, abych našel tu správnou ženu pro manželství.
Opravdu chceš, abych ti pomohl?
Ano, prosím, smiluj se nade mnou.
Tak jak chceš, odpověděl Bůh. A v tu ránu ranil mladíka slepotou.
Cos mi to udělal? Zoufal si mladík.
Na to mu Bůh odpověděl: Chráním tě, abys pro krásu, která pomíjí, nezapomněl hledat krásu, která bude zrát pro věčnost. Neboj se, až se rozhodneš pro tu pravou, zrak ti vrátím.
A kde ji mám hledat, když nic nevidím.
Kde bys chodil, zůstaň v synagoze, není lepší místo, kde bys mohl tu pravou potkat, zakončil rozhovor Bůh.
Pro manželství není rozhodující, jak moc se sobě snoubenci líbí, ale jestli jsou to dobří lidé, a jestli mají společný cíl, kterým je cesta k Bohu.
No, ale kde je napsáno, že se budou mít rádi? Zazněla další otázka pro družbu.
I na to měl připravenou odpověď:
Nic na světě nepřitahuje lásku tak jako dva spravedliví, kteří spolu kráčejí k samotnému prameni lásky – k Bohu. A čím budou blíž, tím bude jejich láska silnější a krásnější.
V dnešní době si vybíráme partnera sami, ale při jeho volbě bychom neměli ztrácet ze zřetele poselství tohoto příběhu.
Lidská krása a bohatství nesmí při výběru partnera zastínit dobré srdce a živý vztah s Bohem, jak se to bohužel někdy stává.
Manželství se má prožívat v Bohu a s Bohem, protože jak se píše v Písmu: S Bohem si povedeme udatně. A manželství je plné zkoušek, které vyžadují nejen veškeré lidské síly ale i Boží zázraky. V receptu na dobré manželství svatý Pavel říká, abychom si vzali příklad z Krista: Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal se sám za ni, aby ji posvětil.
Milí, mladí, svobodní přátelé, až tedy najdete partnera, který bude milovat Boha nade všechno a bude ochoten za vás položit život, neváhejte a přijďte na faru na přípravu snoubenců. Že takoví partneři (partnerky) nejsou? Tak se takovým partnerem či partnerkou staň. Miluj Boha a hledej, za koho by mělo cenu položit život. Protože manželství znamená zříci se vlastního života pro společné štěstí rodiny.
Manželský souhlas (KKC 1625 – 1632)
Manželství je smlouva, uzavřená před Bohem a církví. Uzavírají ji pokřtěný muž a pokřtěná žena, svobodní k uzavření manželství, tím, že vysloví souhlas, o kterém katechismus říká:
Souhlas je „lidský úkon, jímž se manželé vzájemně sobě dávají a přijímají“: „Přijímám tě za manželku.“ — „Přijímám tě za manžela.“ Tento souhlas, který svazuje oba manžele, nachází své naplnění ve skutečnosti, kdy se stávají „jedním tělem.“ (KKC 1627)
Manželství je tedy svobodné přijetí druhé bytosti na celý život.
Svobodné –člověk nesmí žít v žádné závislosti nebo strachu, musí se osvobozovat ze všeho, co ho zotročuje. (Kristus nás osvobodí)
Přijetí – máme před Bohem zodpovědnost za toho, koho jsme přijali nebo chystáme přijmout. Bereme do svých rukou srdce, bytí druhé bytosti!
Někdy to připomínám na svatbě výzvou: až skončí tvé pozemské putování, Bůh se tě nebude ptát, jak ses měl na světě ty, ale jak se měl tvůj životní partner, kterého jsi svobodně přijal ve svátosti manželství.
Modlitba za životního partnera
Dobrý životní partner je poklad, který je potřeba hledat. A Bůh nám chce v tomto hledání pomáhat, ukazovat cestu.
Za životního partnera je potřeba se od mládí modlit, pak to dobře dopadne.
Nedávno jsem někomu říkal, jak jsem se naučil modlit růženec. Bylo to v Napajedlích, kde se mládež chodila každou neděli večer modlit desátek na hrob Aničky Zelíkové za dobrého životního partnera. Vzali mě s sebou a od té doby se růženec modlím. Dnes mají všichni, kdo tam chodili šťastné rodiny.
(A já mám rodinu ze všech největší – farnost )
Amen.
PŘÍPRAVA NA MANŽELSTVÍ
KÁZÁNÍ (4.) - PŘÍPRAVA NA MANŽELSTVÍ -
Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte džbány vodou!“ Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: „Teď naberte a doneste správci svatby!“ Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří čerpali vodu, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“ To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili.
Uzavření manželství a výchova dětí je vůbec prvním příkazem, který dal Bůh lidem. Najdeme ho hned v první kapitole Bible. (Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. GN 1,27n)
Muž a žena mají vytvářet společenství, které je obrazem nekonečné věčné lásky Nejsvětější Trojice. Mají se zapojit do Božího díla stvoření tím, že dají život dětem a postarají se o jejich výchovu.
Je to první příkaz, který člověk od Boha dostal. A tak nás nepřekvapí, že Ježíš zahajuje své veřejné působení na svatbě. Má-li se lidstvo obnovit a stát novým stvořením, je potřeba začít na tom nejdůležitějším místě – ve vztahu muže a ženy, ze kterého vzniká rodina.
Vztah muže a ženy je základem, na kterém stojí celý stvořený svět. Muži a ženy se mají navzájem obohacovat a doplňovat svojí jedinečností. Mají spolupracovat a společně objevovat Boží lásku a krásu, aby se stali milujícími a krásnými lidmi.
A asi tušíme, že krása o které hovoříme se netýká jen tváře a těla.
Jeden muž si vzal krásnou ženu. Po čase ho potkal přítel a pravil: „Ty se máš, že se můžeš každý den dívat na tak krásnou ženu.“ A on mu odpověděl: „Když s ní každý den žiješ, zjistíš, že není tak důležité jestli je krásného vzezření, ale jestli je milující, trpělivé a laskavé stvoření.“
A to platí jak o ženě, tak o muži. Když s někým žijeme, je důležité, jakým je člověkem. Jakým je obrazem Božím, jak se podobá svému Stvořiteli.
Jakým jsem partnerem, partnerkou? Jsem milující, trpělivé, laskavé stvoření? Asi jak kdy. Ale to nevadí. Manželství není užívání krásného života vedle dokonalého partnera. Je to cesta, na které rosteme ke svatosti. Naše „druhé já“ nám každý den nastavuje zrcadlo a upozorňuje nás na naše nedokonalosti. Nemáme mu to jen naštvaně oplácet, ale s pokorou se máme poučit a měnit k lepšímu. Je to velmi dlouhý běh a není divu, že nám někdy docházejí síly a ze vztahu se vytrácí radostné prožívání lásky, vytrácí se pocit štěstí. Co dělat pak?
Na svatbě v Káni došlo víno. To je symbolem lidské radosti a štěstí. A v tu chvíli se do příběhu aktivně zapojí Maria. Oroduje u Ježíše a vyzývá služebníky, aby udělali co jim Pán řekne. A on jim poručí vykonat obyčejnou každodenní službu – nanosit vodu.
I manželství stojí na každodenních obyčejných službách. Muž tím co umí pomáhá ženě a žena muži. Když do vztahu každý vloží to, co umí, potom Bůh jejich společné dílo požehná a promění ve štěstí a radost.
Co z toho pro nás plyne? Neptejme se, co už druhý udělal, ale sami začněme konat službu lásky. Pozdravme, poprosme, poděkujme, pochvalme, pomáhejme. Ale pozor! Ne až potom, co druhý udělá něco pro nás, ale hned!
K pozdravu patří milé objetí, políbení, pohlazení. Tím že prosíme a děkujeme, prokazujeme druhému úctu, která je základem každého vztahu. Pochvala přináší radost a pomoc vděčnost. Plňme si své úkoly a své poslání a když je možnost, pomáhejme svému „druhému já“. Cokoli pro něho uděláme, děláme i pro své štěstí.
Svatebčané se v Káni dočkali okamžité pomoci. Měli štěstí, že pozvali Marii a Ježíše na svatbu. Říká se, že štěstí máme jít naproti. V našem případě to znamená zvát Marii a Ježíše do svého manželství a rodičovství. Modlit se za manžela, manželku, děti i s nimi. A to nejen po svatbě.
Bývaly doby, kdy se kvůli zajištění domlouvaly sňatky z rozumu, v minulém století začaly vítězit sňatky z vášnivé lásky, ale snad přichází doba, kdy budou sňatky uzavírány jako odpověď na rozpoznání Božího povolání. Kdy svého životního partnera či partnerku budeme přijímat s velikou úctou jako mimořádný Boží dar. Rozum, city i víra, všechny tři rozměry našeho bytí se mají podílet na přijetí i rozvíjení povolání do manželství.
Milí mladí zatím svobodní přátelé, usilujte o to, abyste byli krásným Božím darem a proste, aby vás Bůh přivedl k tomu, koho máte obdarovat a kdo se stane vašim životním pokladem.
Na závěr bych vám chtěl popřát slovy jednoho svatebního otce, který na svatbě své dcery pronesl tento přípitek: Moje milé děti, manželství je jako nevyzpytatelná kráska, proto vám přeji, ať vás v zkouškách drží dnešní slib i stále živá láska.
Amen
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.