Témata k nedělní a sváteční liturgii

JEŽÍŠ KRISTUS SESTOUPIL DO PEKEL - téma 150 ke 2. neděli velikonoční 3.4.2016 - homilie katechetická + KÁZÁNÍ (KKC 634-635).

30. 3. 2016 21:33

2. NEDĚLE  VELIKONOČNÍ (SVÁTEK BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ)- 3.4.2016

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení ze Skutků  (IC)   Sk  5,12-16:

Ze spisu Skutky apoštolů se dozvídáme mnohé ze života raného  společenství křesťanů. Ti se často shromažďovali kolem apoštolů na obvyklém místě jeruzalémského chrámu, kam i Ježíš rád chodil a rád tam učil. Křesťané se zde scházeli k modlitbě i k vyučování a též , aby si sdělovali svoje zkušenosti, svoje zážitky s vírou, s náboženstvím, aby jeden druhého nějakým způsobem upevňovali ve víře. .Apoštolové tam konali divy, znamení a skutky milosrdenství.  Jimi dosvědčovali, jak skrze ně působí moc vzkříšeného Krista.

1. ČTENÍ Sk 5,12-16: Apoštolové konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Všichni se jednomyslně shromažďovali v Šalomounově podloubí. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lidé o nich mluvili s velkou úctou. Stále rostl počet mužů i žen, kteří přijímali víru v Pána. Dokonce i na ulici vynášeli nemocné a kladli je na lehátka a nosítka, aby, až půjde Petr okolo, alespoň jeho stín padl na někoho z nich. Také z okolních měst se sbíhalo do Jeruzaléma mnoho lidí a přinášeli nemocné i trápené nečistými duchy; a ti všichni byli uzdravováni.

  • Komentář ke 2. čtení z knihy Zjevení   (IC)    Zj  1,9-11a.12-13,17-19:

Dnešní úryvek z knihy Zjevení popisuje,  jak se apoštolu Janovi zjevil zmrtvýchvstalý Ježíš.  Svou hlubokou duchovní zkušenost  prožíval právě v den , kdy každoročně slavíme Pánovo vzkříšení.  Ve zjeveném Kristovi poznal Jan podle starozákonních znaků samotného Boha. Jan před Ním upadl do zmatku. Pak pochopil. Člověk Ježíš zemřel, byl mrtvý. Jako Bůh a Pán smrti, světa i podsvětí však vstal a je živý na věky.

2. ČTENÍ Zj 1,9-11a.12-13.17-19: Já, Jan, váš bratr, účastník vašich soužení, Království i vytrvalosti v Ježíši, dostal jsem se pro (hlásání) Božího slova a pro svědectví o Ježíšovi na ostrov, který se jmenuje Patmos. (A jednou) v den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: "Své zjevení napiš do knihy a pošli sedmi církevním obcím." Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů postavu podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem. Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: "Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. Byl jsem mrtev, a hle - jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později."  

  • Komentář k evangeliu podle  Jana   ( IC)  Jan  20,19-31:

Apoštol Jan v evangeliu vydává svědectví o důležitém faktu. O zjevení zmrtvýchvstalého  Ježíše učedníkům. Ježíš zde využívá i pochybnosti jednoho z nich, aby ukázal, že je opravdu jejich vzkříšený Pán. Ve shodě s Písmem v době mezi svou smrtí a vzkříšením sice sestoupil do míst, kde přebývají mrtví, třetího dne však z mrtvých vstal a přebývá mezi námi.   

EVANGELIUM Jan 20,19-31: Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."  On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!" Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili." Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou, abyste měli život v jeho jménu.

Ježíš Kristus sestoupil do pekel

je téma 150 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI  s odkazem na  znění úryvku z 2. čtení Zj 1,9 nn a Katechismus katolické církve (KKC) 631-635.                                

Osnova:

a) vysvětlení pojmů

b) osvobození spravedlivých

Úvod.

Byla Ježíšova duše v čase mezi jeho ukřižováním a vzkříšením v pekle? V této otázce panují veliké nejasnosti.  V apoštolském vyznání víry  se říká „…sestoupil do pekel.“ (631). V Bibli je rovněž několik veršů, která – podle toho jak jsou přeložena – popisují, že Ježíš byl v „pekle“. Máme-li se touto otázkou zabývat, je důležité nejprve pochopit, co vlastně Bible o „říši“ mrtvýchučí.

Vysvětlení pojmů.

V hebrejských Písmech je slovo, používané k popisu říše mrtvých, „šeol“. Znamená prostě „místo mrtvých“, „záhrobí“ nebo „místo duší zemřelých“. Novozákonní řečtina má obdobné slovo, „hádes“. Další verše v Novém Zákoně naznačují, že je to dočasné místo, kde jsou drženy duše k očekávanému závěrečnému vzkříšení a soudu. (Srov. Mt 11,23; 16,18; Lk 10,15; 16,23; Skutky 2,27-31). Je rozděleno na dvě části. Na příbytky spasených a zavržených, oddělených  „velikou propastí“ (srov. Lk16,26). Místo, kde přebývají spasení, se nazývá „Ráj“ a „Lůno (náručí) Abrahamovo“.

Ježíš na kříži řekl zloději, který byl ukřižován vedle něj: „dnes budeš se mnou v ráji.“. Ta část šeolu / hádu, kde přebývají zatracení, zůstává nezměněna. A všichni, kdo zemřou jako nevěřící, se na to místo odebírají, aby tam vyčkali na nastávající poslední soud.  Peklo (ohnivé jezero) je trvalé a konečné místo soudu pro zatracené. Ježíš tedy nesestoupil do tohoto „pekla“, (srov. Zj 20,11-15), ale do říše mrtvých, protože pravé peklo je věcí budoucnosti, a dá se o něm mluvit až po soudu  „u velikého bělostného  trůnu“. Častá tvrzení Nového zákona  o vzkříšení Ježíše z mrtvých  předpokládají,  že před vzkříšením pobýval tam, kde se mrtví zdržovali (srov. Žid 13,20);(632). Bohužel  v mnoha překladech Bible nejsou překladatelé důslední (nebo se možná jenom mýlí)   v překládání hebrejských a řeckých slov pro „šeol“, „hádes“ a „peklo“.

Někteří zastávají názor, že Ježíš odešel do „Pekla“ neboli na tu zatracenou stranu místa, aby tam dále platil za naše hříchy. Tento názor je ale zcela nebiblický! Byla to smrt Ježíše na kříži a jeho utrpení, které na sebe za nás vzal, které dostatečně zaplatily cenu našeho vykoupení. Byla to jeho krev, která zastoupila naše očištění od hříchu.  Když Ježíš visel na kříži, vzal na sebe břímě hříchu celého lidstva. Když Ježíš na kříži zvolal: „Otče, proč jsi mě opustil?“, byl to okamžik, kdy právě kvůli našim hříchům, přelitým na něj, byl oddělen od svého Otce. Když vydechl naposledy, řekl: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.“ Jeho utrpení bylo dokonáno. Jeho duše sestoupila do té části podsvětí, vymezené pro spasené. Ježíš tedy nešel do toho pekla, které vidí Jan v knize Zjevení. Ježíšovo utrpení za naše vykoupení skončilo v okamžiku jeho smrti.  Cena za hřích byla zaplacena. Potom Ježíš už jen tři dny  očekával na vzkříšení svého těla a konečný návrat do slávy při vystoupení do nebe. 

Osvobození spravedlivých.

Do svého díla spásy zahrnul Ježíš Kristus veškeré lidské pokolení počínaje prvním       a konče posledním člověkem. On musel spasit i naše předky, když přišel na tento svět. Kristus byl pravým člověkem, a proto jako člověk zemřel. Po smrti se jeho duše oddělila od těla, avšak zůstala spojena s jeho Božstvím. Neoddělila se  od duší zemřelých. „Neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě"(Ž 16,10). 

Z tohoto aspektu bylo nevyhnutné, aby Ježíš Kristus sestoupil do podsvětí ( šeol, hádes), kde se nacházely duše těch, kteří zemřeli do jeho příchodu na tento svět , aby duše těchto spravedlivých , které očekávali Krista, osvobodil  (633).    I jim přišel zvěstovat  evangelium, které zvěstoval lidem (žijícím) na zemi,  aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (634; 635;).

 „Vždyť i Kristus dal svůj život  jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl  usmrcen  v těle, ale obživen Duchem. Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení, kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noémových"(1 Pt 3,18-20). Dále apoštol Petr dodává: „Proto bylo zvěstováno evangelium i  mrtvým, aby byli u Boha živi v Duchu, ačkoliv byli za svého života u lidí odsouzeni"(1Pt 4,6).

Na závěr:

Výrazem „Ježíš sestoupil do pekel“ vyznání víry prohlašuje, že Ježíš skutečně zemřel a že svou smrtí za nás a svým vzkříšením přemohl smrt a „zbavil moci toho,  kdo  smrti vládne, totiž ďábla a aby tak  vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život  v otroctví“(Žid 2,14-15).  Mrtvý Kristus sestoupil do místa pobytu mrtvých, a to svázán  duchem, spojeným s jeho božskou osobou, aby otevřel brány nebes spravedlivým, kteří ho předešli a kteří ho budou následovat.

Vypracoval Matonick


 

KÁZÁNÍ: P. Jan Plodr  11.4.2010

Sestoupil do pekel

Do jakého pekla se to Ježíš dostal? Co tam dělal?

Jeden nevěřící chtěl pokoušet svatého Sofia a tak mu řekl:
ten váš Kristus musel udělat taky nějaké hříchy, když musel na tři dny do pekla. A co ten lotr z kříže, jak mohl být s Kristem v ráji, když byl Kristus v pekle?

Svatý Sofios se nenechal vyvést z míry a pokojně odpověděl: Kristus vstoupil do šeolu – krajiny stínu smrti, kde přebývali všichni zemřelí od počátku světa.

Nebylo to peklo ani ráj, ale mnozí si tam jako v pekle nebo ráji připadali.

Jak je něco takového možné? Podivil se tazatel.

Společně tam vykonávali vše potřebné, ale byl mezi nimi rozdíl.

Ti, kteří už poznali Boha, dělali vše s radostí a říkali: můžeme pracovat, veselit se, chválit Boha, který je dobrý a krásný.

Nevěřící naproti tomu reptali: proč pořád musíme pracovat, veselit se, chválit nějakého Boha, kterého ani neznáme.

A tak jedni žili ve vnitřní radosti a druzí ve smutku.

A ke kterým tam patřil Kristus? Vyhrkl svou otázku pohan.

Pak tam vstoupil Kristus, ve své plné moci, síle a kráse.

Věřící zajásali a běželi mu vstříc. Objali se jako staří přátelé.

Nevěřící měli najednou možnost spatřit Božího Syna, pohledět do jeho očí plných lásky, soucitu a slitování, konečně měli možnost přijmout nabídku odpuštění, uzdravení a nového života.

A všichni, kdo se nechali uchvátit Ježíšem, rázem se octli v ráji.

Všichni však, kdo ho odmítli, rázem se uvrhli do pekla.

Ježíš tedy nesestoupil do pekel, aby tam pykal za nějaké hříchy, ale aby odtud zachránil (vysvobodil) všechny, kdo ho ještě neznali v celé nádheře jeho Božské moci

Závěr

I my někdy jednáme ve víře jako z donucení.

Říkáme: musím jít do kostela, musím se modlit, musím dodržovat desatero.

Jednáme jako zajatci šeolu.

Jediná možnost jak se osvobodit je setkat se se vzkříšeným Ježíšem.

On není otrokář, který pořád něco vyžaduje, ale boháč, který nabízí vše, co vede ke štěstí.

Přestaňme se utvrzovat v tom, že něco musíme, a otevřeme se tomu, že něco smíme (můžeme).

Mohu si v modlitbě, u toho, který porazil všechny temnoty, bezpečně odpočinout.

Mohu v kostele, ve slavnostní liturgii, která oslavuje Ježíšovu lásku, velikost a krásu, povzbudit svou víru.

Mohu bezpečně kráčet životem, protože mě Boží moudrost skrze desatero chrání a vede.

Dívej se na Ježíše jako na vítěze nad hříchem a smrtí.

Jako na přítele, který tě miluje.

A už dnes můžeš zakusit ve své duši kousek ráje. Už dnes se tvé povinnosti mohou změnit v radost.

Amen.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio