JSEM, KTERÝ JSEM - kázání k tématu pro 3.neděli postní ŽIVÝ BŮH
3. NEDĚLE POSTNÍ–3.3.2013
Liturgické texty
Dnešní čtení ze Starého zákona hovoří o působivé události, při níž Bůh v rozhovoru s Mojžíšem představuje své jméno. Používá přitom formu slovesa býti: „Já jsem, který jsem“. Tento tvar má několik významových rovin, vedoucích k porozumění biblické víry v jednoho Boha. Pán se současně dává Mojžíšovi poznat jako Bůh praotců a zjevuje mu tím, že zůstává věrný svým příslibům být stále přítomen v dějinách vyvoleného národa a být vždy připraven k jeho ochraně.
1. ČTENÍ Ex 3,1-8a.13-15:Mojžíš pásl stádo svého tchána Jitra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle - keř hořel plamenem, ale neshořel. Mojžíš si řekl: "Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří." Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: "Mojžíši, Mojžíši!" A on odpověděl: "Tady jsem!" (Bůh) řekl: "Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá." A pokračoval: "Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!" Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha. Hospodin pravil: "Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem." Mojžíš pravil Bohu: "Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: 'Posílá mě k vám Bůh vašich otců.' Když se zeptají: 'Jaké je jeho jméno?' - co jim mám říci?" Bůh pravil Mojžíšovi: "Já jsem, který jsem!" A dodal: "Tak řekneš synům Izraele:'Ten, který jest, posílá mě k vám.' " A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: "Tak řekneš synům Izraele: 'Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!' To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení."
Klášter svaté Kateřiny pod horou Sinaj (Mojžíšova hora) - keř dle legendy - Egypt
- Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Korinťanům . (IC) 1 Kor 10,1-6.10-12:
V listě Korinťanům apoštol Pavel odsuzuje reptání svých spolubratrů, které vede k rozdělení a k odklonu od víry v Boha. Považuje to za dozvuk nespokojenosti vyvoleného národa, kdy na ně v době putování pouští následně dopadl trest.
2. ČTENÍ 1 Kor 10,1-6.10-12:Chtěl bych vám, bratři, připomenout, že všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem, všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku a v moři, všichni jedli stejný duchovní pokrm a všichni pili stejný duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale přesto se většina z nich Bohu nelíbila. Pomřeli na poušti. Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom netoužili po špatnostech, jako toužili oni. Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a za to byli pobiti od (anděla) Zhoubce. To se jim přihodilo jako výstražný příklad a bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. Když se tedy někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.
- Komentář k evangeliu podle Lukáše. ( IC) Lk 13,1-9:
V Lukášově evangeliu Ježíš reaguje na aktuální tragické události. Naléhavě vyzývá všechny, aby se včas obrátili. Závažnost této výzvy dokresluje Ježíš podobenstvím o neplodném fíku, jako symbolu nevěrnosti. I zde však Ježíš ponechává všem prostor otevřený pro naději a odpuštění. Neboť Bůh, živý v Kristu, je plný slitování a je milostivý, shovívavý a nejvýš milosrdný.
EVANGELIUM Lk 13,1-9: V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to: "Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete. Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete." Vypravoval pak toto podobenství: "Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři: 'Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?' On mu však odpověděl: 'Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.
Živý Bůh
je téma 343 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“C II s odkazem na Katechismus katolické církve (KKC) 205-213. YOUCAT 31.
Osnova:
a) jsem, který jsem
b) Bůh plný slitování
c) jedině Bůh je (od věků na věky)
Úvod.
Chceme-li porozumět biblické víře v Boha, musíme sledovat její historický vývoj od počátků u praotců Izraele až k posledním stránkám Nového zákona.
Jsem, který jsem.
Za výchozí text starozákonního poznání Boha a víry v Boha můžeme jistě označit vyprávění o hořícím keři (Ex 3). Dnešní čtení ze Starého zákona hovoří o působivé události, jejíž výpověď se stala stěžejním bodem židovské a křesťanské víry.Bůh volá Mojžíše ze středu hořícího keře a říká mu: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův“ (Ex 3,6). Když Mojžíš Bohu namítl: „Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?“ Bůh řekl Mojžíšovi: ‘JSEM, KTERÝ JSEM!’ A pokračoval: ‘Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám.’ Bůh dále Mojžíšovi poručil: ‘Řekni Izraelcům toto: Posílá mě k vám Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův. To je navěky mé jméno, jím si mě budou připomínat od pokolení do pokolení“ (Ex 3,13-15); Událost, která začíná jako idylická pastýřská scéna, se mění ve zjevení skutečně působícího Boha (205).
Smysl textu je jasný: uvádí jméno „Jahve“ (JHVH) jako jméno Boha, v němž jsou od počátku zakotveny dějiny vzniku izraelského národa a jeho smlouvy s Bohem a odhaluje smysl tohoto jména. Těžce srozumitelné slovo „Jahve“ – je odvozené od slovního kmene Haja – býti. Tím, že Bůh zjevil své tajemné jméno JHVH, „Jsem, který je“ nebo „Jsem ten, který jsem“ nebo také „Jsem, který jsem“, říká kdo je a jakým jménem má být nazýván. Toto božské jméno je tajemné, jako je tajemstvím sám Bůh. Je to zjevení jména a zároveň téměř odmítnutí jakéhokoli jména; a právě tím toto označení vyjadřuje nejlépe Boha jako toho, který nekonečně převyšuje vše, co můžeme pochopit a vyslovit: je to „Bůh skrytý“ (srov. Iz 45,15), jeho jméno je nevýslovné. Přitom však tvoření slov božského jména v tehdejším zmatku jmen různých bohů ukazuje na jediného Boha, Boha osobního, který je obrácen k člověku. Sám je osobní, jsoucí, zaměřený na osobu a zabývá se člověkem jako člověkem (206).
Bůh se též pojmenovává jako „Bůh otců“ národa, jehož hodlá zavést do zaslíbené země. Obsah jména „Jahve“ má tím být rozšířen a prohlouben. Hospodin je Bohem věrným a plným slitování, který se rozpomíná na otce vyvoleného národa i na své přísliby o vysvobození jejich potomků z otroctví. On je tím, který povolal a vedl patriarchy na jejich putováních. On je Bohem mimo prostor a čas, který toto může a chce a který kvůli tomuto plánu použije své všemohoucnosti. Bůh vidí, slyší a jedná! Je všudypřítomný. Je to jeho Boží podstata, která zachraňuje a pomáhá, která "je vždy zde", u svého lidu, aby ho spasil (207).
YOUCAT otázka31: Proč Bůh sám sebe nazývá jménem? Odpověď: Bůh nazývá sám sebe jménem, protože si přeje být jmenován.
Tváří v tvář úchvatné a tajemné Boží přítomnosti člověk nahlíží jak je nepatrný (208). V hořícím keři prozrazuje Bůh Mojžíšovi své svaté jméno. Bůh tak svému lidu umožňuje, aby k němu volal, přesto však zůstává Bohem skrytým, přítomným Tajemstvím. Z úcty se Boží jméno v Izraeli nevyslovovalo (nevyslovuje) a nahrazuje se čestným titulem Adonai (Pán). Právě toho slova užívá i Nový zákon, když vyznává a oslavuje Ježíše jako pravého Boha: „Ježíš je Pán“(Řím 10,9); (209).
Bůh plný slitování.
Po hříchu Izraele, který se vzdálil od Boha, aby se klaněl zlatému teleti, Bůh vyslyší Mojžíšovy prosby a opět jde s nevěrným lidem a tak mu projevuje svou lásku. Mojžíšovi, který ho prosí, aby mu dovolil spatřit svou slávu, Bůh odpovídá: „Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou svoje jméno Hospodin“ (Ex 33,18-19). A Hospodin přechází kolem Mojžíše, jenž volá: „Hospodin, Hospodin, Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný“
(Ex 34,6). Mojžíš tehdy ochotně vyznává, že Hospodin je Bůh, který odpouští (210). Boží jméno „Jsem“ nebo „Jest“ vyjadřuje věrnost Boha, který navzdory nevěrnosti, spočívající v hříchu lidí, a navzdory trestu, který z ní vyplývá, „osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení“ (Ex 34,7). Bůh zjevuje, že je „nekonečně milosrdný“ (srov. Ef 2,4), a půjde až tak daleko, že dá svého Syna. A Ježíš, daruje svůj život, aby nás od hříchu osvobodil (211).
Jedině Bůh je (od věků na věky).
Ve zjevení Božího jména je obsaženo bohatství poznání, že Bůh je jediný a mimo něj nejsou žádní jiní bohové (Iz 44,6). On je „který je“ od věků na věky a po všechen čas zůstává vždy věrný sám sobě a svým příslibům (212). Zjevení nevýslovného jména „Jsem, který jsem“ obsahuje pravdu, že pouze Bůh je (213).
Na závěr:
V biblickém pojmu Boha zůstávají dvě složky. Je to prvek něčeho navýsost osobního, blízkého, co je možné vzývat, co se sděluje. To vše je spolu zhuštěno ve vysloveném jménu, je naznačeno v pojmu „Bůh otců“ a později opět soustředěno v myšlence : „Bůh Ježíše Krista". Vždy se jedná o Boha lidí, o Boha s tváříosobního Boha. K němu směřuje napojení, volba a rozhodnutí víry otců. Od něho vede dlouhá, ale přece přímá cesta k Bohu Ježíše Krista.
„Člověče, obrať se k živému, pro tebe přítomnému, spásnému a skutečně působícímu Bohu!" je pozvání, ale současně i naléhavá výzva textů Písma této postní neděle.
Vypracoval Matonick
3. NEDĚLE POSTNÍ - kázání
Já jsem, který jsem, Bůh plný slitování od věků na věky
Když Bůh zjevil proroku Mojžíšovi své jméno: JÁ JSEM, KTERÝ JSEM, které se v hebrejštině píše písmeny JHVH, změnil tím celý svět.
Žádný jiný Bůh nemá jméno tak hluboké a tajemné, bytostně zasahující podstatu všeho stvoření.
Abychom si přiblížili význam tohoto jména, máme tu jeden příběh:
Židé si velmi zakládali na tom, že jsou vyvoleným národem. Proto je pohoršil jeden jejich učenec, který nerozlišoval mezi židy a pohany. Všechny nazýval Božími dětmi a s nevěřícími jednal jako s nejlepšími přáteli.
Přišli k němu a ptali se: „Proč nazýváš Božími dětmi i pohany a nevěřící, když neuctívají jediného pravého Boha?“
On jim odpověděl: „Proč bych je nenazýval Božími dětmi, když všichni nesou Jeho jméno?“
Židé se rozzlobili ještě víc: „Co to povídáš! Ukaž nám jediného pohana, který nese Boží jméno!“
Učenec se usmál a říká: „To vy mi ukažte jedinou bytost, která ho nenese. Vždyť každý, koho se zeptáte: „Kdo jsi?“ vám odpoví: „Já jsem ten a ten, syn toho a toho.“ A ono: JÁ JSEM je (přece) Boží podpis na každém člověku. Proto si (všichni) zaslouží úctu a lásku hodnou toho, komu patří.“
Bůh je osobní
Jako autor našeho světa se podepsal pod každým svým dílem jednoduše a geniálně: existuješ a tak se budeš jmenovat po mně, poneseš mé jméno: JSEM.
Kdykoli si uvědomíš sám sebe a vyslovíš „já jsem“, vzpomeneš si i na mne - svého tvůrce a Otce.
Jako dává obrazu cenu podpis malíře, je tvojí hodnotou, že o sobě můžeš prohlásit já JSEM.
Bůh mě chce, dal mi možnost BÝT a to je mimořádné.
Od chvíle, kdy v těle maminky započal zázrak života JSEM. Nepatrný, na počátku jen pár buněk, ale už podepsaný samotným Bohem – JSEM.
Není to mimořádné a nádherné? Když si to uvědomíme, máme důvod k radosti, vděčnosti a lásce.
JSEM a mohu milovat toho, který mi to umožnil.
A nejsem sám. JSOU tu další úžasné bytosti, se kterými mám společný základ, se kterými tvořím rodinu.
Jsou tu věci, které mi Tvůrce svěřil, abych s nimi hospodařil.
Se vším a se všemi mám společný základ – JEHO.
A skrze NĚHO to může společně dohromady fungovat. Stačí ho následovat, aby JEHO úžasné dílo pokračovalo v mém každodenním životě.
JSEM KTERÝ JSEM je totiž umělec, který své dílo nejen stvořil, ale stále ho tvoří. Se svým dílem spolupracuje. Působí v přítomnosti, jak také naznačuje jeho jméno.
JSEM tu teď s tebou a pro tebe človíčku. Nikdy jsem tě ani na chvíli neopustil a mohu ti dát všechno co potřebuješ ke štěstí. Teď a tady.
Ty tu JSI, já tu JSEM, jsme tu spolu, jen si to uvědom, že patříme k sobě.
Já tě znám jménem už od matčina lůna a teď i ty začínáš poznávat mé jméno, které se z nějakého záhadného důvodu ze světa vytratilo.
Místo jména JSEM KTERÝ JSEM se objevil titul: PÁN
A začaly problémy a rozdělení.
On je pán a my jsme služebníci. On je nahoře a my jsme dole. On poroučí a my posloucháme. A bylo po lásce, po spolupráci, po rodině.
Rozšířila se obludná zpráva: „Jestli nebudeš pána poslouchat, skončíš v pekle! A druhá k tomu: Jestli nebudeš poslouchat, pánbůh tě potrestá!“
K čemu všemu vede, když se místo jmen začnou používat tituly.
Ale dnes to můžeme napravit.
JÁ, KTERÝ JSEM, stojím přece stále na tvojí straně.
Jsi můj chlapec, jsi moje děvčátko, miluji tě jako táta a máma milují své děťátko.
Záleží mi na tobě, jako umělci záleží na jeho nejcennějším díle. Nestydím se za tebe, už od početí neseš můj podpis, mé jméno.
JSI a já tu JSEM s tebou a pro tebe. Tomu se říká láska.
Ať spíš nebo bdíš, miluji tě, JSEM tu s tebou a jsem tu pro tebe a jak to pochopíš, máš nakročeno do nebe
Amen.
P. Jan Plodr – farnost Krásensko
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.