Témata k nedělní a sváteční liturgii

SPRAVEDLNOST ROSTE Z VÍRY - téma 149 ke Slavnosti svatého Josefa sobota 19.3,2016 - homilie asketická.

15. 3. 2016 12:16

SLAVNOST SVATÉHO JOSEFA - 19.3.2016 - sobota

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy Samuelovy  (V)   2 Sam  7,4-5a.12-14a.16:

Král David byl jedním z řady osobností  Hospodinem  vyvoleného lidu, jenž má svůj počátek u praotce Abraháma.  Podle Božího zaslíbení má Davidův rod v historii své pokračování v dalších pokoleních. Autor biblického textu z knihy Samuelovy zmiňuje, že Boží věrnost přislíbená Davidovu potomstvu se vztahuje na celý těžce zkoušený lid Izraele, jemuž Bůh zaručuje spásu a definitivní bezpečí navěky.   

1. ČTENÍ 2 Sam 7, 4 - 5a. 12 - 14a. 16: Hospodinovo slovo se ozvalo k Nátanovi: "Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království. Postaví dům mému jménu a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu otcem a on mi bude synem. Tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy."

  • Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Římanům   (V )   Řím  4,13.16-18.22:

Jak pochopíme Pavlovo poselství  o naší spáse, pocházející z víry bez skutků, předepsaných Zákonem? Tak, že vzhlédneme k Abrahámovi, našemu otci ve víře, jemuž byla víra uznána za spravedlnost  před skutkem ze Zákona.

2.ČTENÍ Řím 4, 13. 16 -18. 22: Bratři! Abrahámovi a jeho potomstvu se dostalo zaslíbení, že bude dědicem světa, ale ne v závislosti na zákoně, nýbrž proto, že byl ospravedlněn na základě víry. A proto (se člověk stává dědicem) na základě víry, a tím z milosti, poněvadž tak je ono zaslíbení jisté pro všechny potomky, a to nejen pro ty, kteří mají Zákon, ale i pro ty, kteří mají víru jako Abrahám. Vždyť on je naším společným otcem - jak to stojí v Písmu: 'Ustanovil jsem tě za otce mnoha národů' - před Bohem, kterému on uvěřil, že oživuje mrtvé a volá k bytí to, co není. Ačkoli už nebylo naděje, on přece doufal a uvěřil, že se stane otcem mnoha národů, protože mu bylo řečeno: 'Tak četné bude tvé potomstvo!' A proto 'mu to bylo uznáno za spravedlnost'. 

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše   ( V )  Mt  1,16.18-21.24a: 

Události, o nichž vypráví Matoušovo evangelium, nám dovolují proniknout k tajemství Ježíšova života. On je plně začleněn do Davidova rodokmenu, protože Josef, Davidův vzdálený potomek, Ježíše přijímá za svého syna, dává mu jméno a  hraje v jeho životě podstatnou otcovskou roli. Proto Ježíše můžeme směle považovat  za vzdáleného  syna Davidova tak, jak znělo proroctví o Mesiášovi. Boží tajemství je nám přístupné pouze ve víře a právě jí vynikal Josef, který pro svou víru bývá označován biblickým termínem „muž spravedlivý“.

EVANGELIUM Mt 1, 16. 18 - 21. 24a:Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít. Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů." Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal.

Spravedlnost roste z víry 

je téma 149 dnešní  asketické homilie podle projektu „Učící se církev“CI ke dnešní slavnosti svatého Josefa s odkazem na  čtení Božího slova na tento den.                                                          

Osnova:

a) Abrahám nebyl ospravedlněn před Bohem svými skutky, ale vírou v Boží příslib. Tím se stal i hoden jeho zaslíbení. 

b) každý, kdo věří, stává se před Bohem spravedlivý a dědicem Božích zaslíbení. Víra je základ, na který milost vystaví dům ospravedlnění.

c) takovým spravedlivým člověkem byl Josef

Úvod.

Svatý Josef - dědic Božích zaslíbení  uvěřil. A podobně jako Abraham je před Bohem ospravedlněn. Představuje příklad víry a tuto božskou ctnost nám jeho osobnost ztělesňuje.   

Abrahám nebyl ospravedlněn před Bohem svými skutky, ale vírou v Boží příslib. Tím se stal i hoden jeho zaslíbení.

Praotec vyvoleného národa zaujímá v dějinách spásy jedinečné místo. Jeho povoláním se začíná uskutečňovat Boží záměr. Bůh ho nejprve zkouší, aby z něj pak učinil „otce nespočetného národa“:„Učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země…“ (Gn 13,16). Abraham byl před Bohem ospravedlněn vírou v jeho příslib.Co říká Písmo? "Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počítáno za spravedlnost"(Řím 4,3). Abraham nedostal žádnou podmínku, aby se naplnilo zaslíbení. Jediné, co musel udělat, bylo uvěřit. Abraham svým činem (úmyslem) obětování Izáka dokázalsvoji víru skutkem víry, dokázal, že věří ve vzkříšení a že Bůh má moc mu Izáka vzkřísit. Abraham dále s důvěrou uposlechl, když jej Hospodin vybídl k odchodu z  domova. Takové jednání se považuje za jedinečný příklad víry uvedené ve skutek:

„Protože Abraham věřil, uposlechl Boží výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení, vystěhoval se, ačkoliv nevěděl, kam jde“(Žid 11,8). 

Abraham byl vzorem ospravedlnění. To má světový význam nejen pro Židy, ale pro všechny národy. Abram byl za spravedlivého uznán ještě před obřízkou, před skutkem předepsaným Zákonem. I proto je duchovním otcem všech, kdo věří v jednoho Boha   a mají dojít k ospravedlnění stejným způsobem – vírou, bez obřízky.

Každý, kdo věří, stává se před Bohem spravedlivý a dědicem Božích zaslíbení. Víra je základ, na který milost vystaví dům ospravedlnění.

Abraham je nazýván praotcem všech věřících, všech z víry jednajících a konajících skutky. Také my jako věřící jsme podle Ga 4,28: "synové zaslíbení, tak jako Izák". V citovaném listu Galaťanům píše apoštol Pavel na jiném místě: „Písmo totiž už předvídalo, že Bůh uzná pohany za spravedlivé, když uvěří, a proto už předem Abrahamovi ohlásil radostnou zvěst: „Skrze tebe dojdou požehnání všecky národy“(Gal 3,8).

Takovým spravedlivým člověkem byl Josef.

V evangeliu jsme četli, že Josef byl muž spravedlivý. Spravedlnost se v něm projevovala velmi jemným způsobem. Právě když zjistil, že jeho nastávající, či vlastně už podle židovského zvyku manželka, čeká dítě, rozhodl se s ní tajně rozejít. Nechtěl ji vydat soudu. Nechtěl, aby byla veřejně obžalována  jako hříšnice, protože jí věřil. Věřil jí, i když to nechápal. Věřil, i když mu to Maria nebyla schopna vysvětlit. Až se mu zjevil ve snu anděl a řekl mu: Josefe, neboj se (srov. Mt 1,20). Josef je v tomto tedy opravdu patriarchou, s kterým osobně mluví Bůh skrze anděla. Je to člověk, kterému Pán Bůh dává pokyny. A tak se řadí mezi patriarchy Starého zákona, především po bok Abrahámovi jako praotci izraelského národa.

Spravedlnost v našem podání by měla být podobná té Josefově. Pokud se pokládáme za spravedlivé a chceme být vůči druhým spravedliví, měli bychom být spravedliví právě tímto způsobem, tedy věřit druhým lidem. I když samozřejmě mluvíme o víře, mluvíme nejdřív o božské ctnosti, kterou se vztahujeme nikoliv   k lidem, kterým věříme, ale k Bohu. My věříme Bohu. 

Josefova spravedlnost pochází z víry. Věřil Bohu, a tím pádem mohl věřit i své ženě, i když jí nerozuměl. Víra je přesvědčením a jistotou o věcech, které nevidíme. Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jisti tím, co nevidíme (srov. Žid. 11,1-10).   

Podobně jako Abrahám i Josef se stává otcem;  i když Josefa vnímáme jako pěstouna Pána Ježíše, jako jeho otčíma, stává se však opravdu otcem, jak mu říká anděl ve snu: „porodí syna a ty mu dáš jméno Ježíš“(srov. Mt 1,21).Bude to tvůj syn, ty ho pojmenuješ. I Bůh jakoby ukazuje Josefovi, že počítá Pána Ježíše za jeho syna a že Josefa bere v tomto postavení vážně. A Josefova spravedlnost – „byl to muž spravedlivý“ – byla úzce spjata   s vírou v Boha.

Na závěr:

Josef uvěřil Bohu a bylo mu to uznáno za spravedlnost. A tak víra, kterou člověk věří Bohu nebo věří v Boha, je víra, která člověku dává spravedlnost, ospravedlnění od zla, očištění od hříchů, a tím pádem i čistý pohled na lidi kolem. Je to spravedlnost, která vidí lidi takové, jací jsou. Snaží se je vnímat z Božího pohledu. Jenom Bůh ovšem může vidět člověka  z Božího pohledu, člověk to plně nikdy nedokáže. A tak ctnost víry není jenom vlastností, kterou má člověk pro sebe, podobně jako ctnost naděje, ale je to věc, kterou máme i pro druhé. Podobně jako Josef i my můžeme být v tomto směru spravedliví; nejenom že sami jsme ospravedlněni a můžeme se z toho radovat, ale že opravdu věříme Bohu, můžeme zároveň být i tím, kdo je spravedlivý vůči  druhým.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1153×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio