Témata k nedělní a sváteční liturgii

VYZNÁNÍ HŘÍCHŮ A POKÁNÍ - téma 148 k 5. neděli postní 13.3.2016 - homilie katechetická (KKC 1455-1479; YOUCAT 224-239).

10. 3. 2016 12:45

5. NEDĚLE  POSTNÍ - 13.3.2016

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáš   (IC)   Iz  43,16-21: 

Autor úryvku z knihy proroka Izaiáše utěšuje vyvolený národ trpící strádáním v babylonském vyhnanství slovy Boží útěchy. A nejen to. Zvěstuje počátek velkolepé přírodní proměny, která je předzvěstí  absolutní obnovy života uskutečněné v Kristu. Až takový  duchovní přelom v našem  nitru může zavládnout, zbavíme-li se hříchů a vin  přijetím svátosti pokání a smíření.  

1. ČTENÍ Iz 43,16-21:Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mocných vodách stezku, který (k soudu) vyvedl vozy i koně, vojsko i silné reky; všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli: "Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové, teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? Gestu vytvořím na stepi a stezky na poušti. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi,  že jsem dal vodu na stepi, řeky na poušti, abych napojil svůj lid, svého vyvoleného, lid, který jsem stvořil pro sebe,  který bude hlásat mou chválu."

  • Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Filipanům  (IC)    Flp  3,8-14:

Čtení z  listu Filipanům přináší svědectví  apoštola Pavla, který byl zahrnut obnovným Božím působením. Poté, když ho, dříve tak velmi hříšného, zcela uchvátil Kristus, navždy zanechal všech hanebností a hříchů, kterých se dopouštěl v rámci židovského společenství, smířil se s Bohem a s čistým svědomím počal běžet vstříc nebeské odměně.

2. ČTENÍ Flp 3,8-14: Bratři!  Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých. Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že jsem už dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.

  • Komentář k evangeliu podle  Jana   ( IC)  Jan   8,1-11:

Janovo evangelium  představuje Ježíše plného Otcova milosrdenství. Jeho všeobjímající náruč je neustále otevřená s ochotou vzít na sebe veškerá  břemena hříšníků, aby jim získal vykoupení. Odpouští poklesky tomu, kdo  se před ním ve víře pokorně skloní, projeví lítost, vyzná  své hříchy a provinění proti Bohu a církvi. V příběhu hříšná žena dostane rozhřešení, které jí dává novou šanci žít: „Jdi a od nynějška už nehřeš!“. A žena jde a přechází ze smrti do života.

EVANGELIUM Jan 8,1-11: Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je. Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: "Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat. Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když nepřestávali otázkami na něj dotírat, vzpřímil se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem." A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním.  Ježíš se vzpřímil a řekl jí: "Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?" Odpověděla: "Nikdo, Pane." Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš! " 

Vyznání hříchů a pokání 

je téma 148 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI s odkazem na  Katechismus katolické církve (KKC)1455-1479; YOUCAT 224-239.                                                         

Osnova:

a) vyznání hříchů

b) zadostiučinění

c) udělovatel svátosti – rozhřešení

d) účinky svátosti smíření

e) odpustky

Úvod.

Dnešní tématem   končí kapitola  učení církve o svátosti pokání a smíření probíraná v první,   druhé,   třetí,   čtvrté  a  páté postní neděli v návaznosti na čtené Písmo při bohoslužbách slova v katolických chrámech.     

Vyznání hříchů. 

Vyznání hříchů  nás z lidského hlediska  osvobozuje a usnadňuje naše smíření s ostatními. Začíná základní obrat, při němž se člověk  zamýšlí se nad svými hříchy a obžalovává se z nich.  Tak se znovu  vrací na cestu  k Bohu, který na hříšníka čeká, aby mu mohl dát své draze vykoupené odpuštění  a umožnil mu novou budoucnost (1455).

Podstatnou částí svátosti pokání je vyznání knězi(1456). Je nezbytné, aby kajícníci vypočítali při zpovědi především  všechny těžké a smrtelné hříchy, kterých si jsou po pečlivém zpytování svědomí vědomi, žádný nezamlčeli  a alespoň jednou za rok  je předložili Božímu milosrdenství(1457).  Ačkoliv zpověď  každodenních vin (všedních hříchů) není nezbytná, přesto ji církev doporučuje. Napomáhá k výchově svědomí. Dobré skutky začínají uznáním všech špatných skutků  (1458).

YOUCAT otázka 233: Ze kterých hříchů se mám vůbec vyznávat? Odpověď: Za normálních podmínek mohou být všechny smrtelné hříchy, které si v důkladném zpytování svědomí připomeneme a ze kterých jsme se zatím ještě nezpovídali, odpuštěny pouze ve svátostné individuální zpovědi.                                                     

Zadostiučinění.

Mnohé hříchy ubližují nějakým způsobem  bližnímu. Proto je třeba všemožně usilovat o nápravu. Hříšník, který byl zbaven hříchu, musí  tedy vykonat něco navíc, aby napravil vlastní viny: musí přiměřeným způsobem učinit „zadostiučinění“,  nazývané též „pokání“ (1459). Může jím být modlitba, almužna, skutky milosrdenství, služba bližnímu, dobrovolná zřeknutí se něčeho a podobně. Takové skutky pokání nám pomáhají připodobnit se Kristu (1460).

Udělovatel svátosti – rozhřešení.

Kristus svěřil svým apoštolům službu smíření. V ní pokračují biskupové, kněží a jejich nástupci . Na základě svátosti kněžství mají moc odpouštět hříchy „ve jménu Otce       i Syna i Ducha svatého“ (1461; 1462).

 „To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás,abychom sloužili tomuto smíření.“ (2 Kor 5,18 -  též srv. Jan 20,23). 

YOUCAT otázka 236: Proč mohou odpouštět hříchy pouze kněží ? Odpověď: Žádný člověk nemůže sám od sebe odpouštět hříchy, ale pouze ze zvláštního Božího pověření a vybaven darovanou Boží mocí. Jen takto pověřený člověk může vykonávat službu smíření a zprostředkovat kajícníkovi Boží odpuštění.K tomuto úkolu je pověřen v první řadě biskup a dále jeho pomocníci, vysvěcení kněží.

Některé zvláště těžké hříchy jsou postihovány vyobcováním z církve (1463). Kněží mají projevovat ochotu udělit svátost pokání, kdykoliv o ni křesťané požádají(1464)  Při udělování svátosti plní tuto službu zpovědník se snahou  využít svátostného setkání k tomu, aby se pokusil dát kajícníkovi určitým způsobem nahlédnout do milosrdné vlídnosti Boha, který k němu vztahuje ruku ne proto, aby jej potrestal, ale aby jej zachránil (1465). Zpovědník je služebník Božího odpuštění. Má mít osvědčenou znalost křesťanského jednání, zkušenost s lidskými skutečnostmi, úctu a jemnocit vůči tomu, který klesl a trpělivě vést kajícníka k uzdravení (1466). Přitom je  každý kněz, když zpovídá, zavázán zachovávat naprosté tajemství o hříších, které mu vyznali jeho kajícníci (1467).

YOUCAT otázka 238: Může kněz sdělovat někomu dalšímu, o čem se dověděl ve svátosti smíření? Odpověď: V žádném případě ne. Zpovědní tajemství má absolutní platnost. Každý kněz by byl exkomunikován, kdyby sděloval někomu jinému cokoliv    z toho, co se dověděl ve svátosti smíření. Dokonce ani policii nesmí nic říci nebo naznačit.

Sotva by kněz bral něco jiného tak vážně než právě zpovědní tajemství. Známe kněze, kteří raději podstoupili mučení a smrt, než by ho porušili. Proto lze ve svátosti smíření hovořit zcela otevřeně a s naprostým klidem knězi svěřit úplně všechno, protože jeho jediným úkolem v tomto okamžiku je být „Božím uchem“.

 

 Svatý Jan Nepomucký - 1393 utopen ve Vltavě

Účinky svátosti smíření.

Veškerá hodnota svátosti pokání spočívá v tom, že nás znovu vrací do stavu Boží milosti. Cílem a účinkem této svátosti je smíření s Bohem (1468).  Napravuje a obnovuje rovněž  i hříchem narušené a zpřetrhané vzájemné vztahy v církvi (1469). Hříšník v této svátosti předjímá jistým způsobem soud, jemuž bude podroben na konci tohoto pozemského života.  „Amen, amen pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mne poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života“ (Jan 5,24);(1470)

YOUCAT otázka 239: Jaký kladný účinek přináší svátost pokání? Odpověď: Svátost pokání usmiřuje hříšníka s Bohem.

Odpustky.

Nauka a praxe odpustků je v církvi úzce spojená s účinky svátosti pokání. Odpustek znamená, že se před Bohem odpouštějí tresty za hříchy, jejichž vina byla zahlazena při svátosti smíření. Je třeba si uvědomit, že odpuštění hříchu je oddělené od trestu za hřích. Přes svátostnou zpověď získáváme odpuštění  vin a trestu věčného, ale nezbavujeme se trestů menších- časných. Každý hřích má totiž dvojí následek. Vina je nám odpuštěna při svátosti smíření. Ale zlo, které jsme svým hříchem způsobili, zůstává. Časný trest chápeme jako prostředek k nápravě takto spáchaného zla uvnitř člověka i ve společnosti.  My se musíme očistit od všech těchto časných trestů buď zde na zemi, nebo po smrti v očistci. Církev nám nabízí spoustu prostředků, jak očištění dosáhnout. Jsou to skutky milosrdenství a lásky, modlitba i kající skutky.

Odpustky pocházejí ze středověku. Nahradily kající skutky veřejného pokání. Důležitá podmínka pro jejich získání je svátost smíření a nelpění na ničem hříšném. Získat je lze třeba každoročně 2.11. i  pro duše zemřelých. Žádné odpustky nelze si ovšem koupit za peníze, nebo vyměnit za nějakou protihodnotu. Všechny možnosti jsou vyjmenovány v "Enchiridion odpustků" vydaném Maticí cyrilometodějskou. Je to církevní  příručka, která hovoří o tom, které skutky a modlitby jsou spojené s odpustky.

Odpustky jsou dvojaké: částečné a úplné. Neplnomocné a plnomocné. Částečné odpustky odstraňují část časného trestu za hříchy, úplné ho odstraňují celý. Tento trest může přijít buď  v tomto živote, ve formě různého utrpení a v procesu zadostiučinění, anebo v budoucím živote - v očistci. Čeho se nezbavíme tu na zemi, to si odtrpíme tam.

Více o odpustcích a odpuštění je pojednáno v Katechismu katolické církve viz odkazy: (1471; 1472; 1473; 1474; 1475; 1476; 1477; 1478; 1479; ).

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio