Témata k nedělní a sváteční liturgii

JAK JE BOŽÍ SYN ČLOVĚKEM - téma 151 ke Slavnosti Zvěstování Páně 4.4,2016 - homilie katechetická (KKC 464-478).

3. 4. 2016 11:30

SLAVNOST ZVĚSTOVÁNÍ PÁNĚ - 4.4.2016 – pondělí

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy  proroka Izaiáše  (V )   Iz  7,10-14:

V době života proroka Izaiáše vyvolený národ, ohrožený vojenským konfliktem, odmítl nechat se Bohem vést. Proto Hospodin ústy proroka předpověděl, že on sám k lidu sestoupí. Že přijde v den, kdy se panenské dívce narodí jako dítě, symbolicky pojmenované Emanuel, což znamená „Bůh s námi“. Toto slovo bylo zapsáno a Boží lid si je neustále připomínal, až došlo svého naplnění v Ježíši, v němž definitivně s lidmi Bůh přebývá.

1. ČTENÍ Iz 7, 10 – 14: Hospodin promluvil k Achazovi ( skrze proroka Izaiáše ) "Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách!" Achaz však řekl: "Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina." Tu pravil Izaiáš: "Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel ( to je 'Bůh s námi' ) ."

  • Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Židům   (V )   Žid  10,4-10:

V úryvku z listu Židům apoštol Pavel představuje Ježíše jako toho, který přichází, aby zcela naplnil Boží vůli. Přichází a přijímá lidské tělo, aby mohl touto vůlí posvětit celý život lidstva. Neobětoval Bohu žádnou starozákonní oběť, nýbrž ustanovil, aby se jí stala samotná jeho osobnost s  jeho lidskou přirozeností. To je hluboký smysl jeho vtělení.

2.ČTENÍ Žid 10, 4 - 10: Krev býků a kozlů nemůže hříchy odstranit. A tak Kristus, když přicházel na svět, řekl: 'Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl zálibu. Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.' Po prvních slovech: 'dary ani oběti, celopaly ani oběti za hřích jsi nechtěl a neměl jsi v nich zálibu' - a přece to všechno se obětuje podle Zákona - hned dodává: 'Tady jsem, abych plnil tvou vůli.' To první ruší, aby ustanovil to druhé. A touto 'vůlí' jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy. 

  • Komentář k evangeliu podle  Lukáše  (V )  Lk  1,26-38: 

V Ježíši zvěstovaném  v Lukášově evangeliu se uskutečňují všechny prvky zaslíbení dané Hospodinem králi Davidovi. Ježíš je Mesiáš z rodu Davidova, on je Syn Boží zrozený ženou, nový chrám, Bohem připravený dům, v němž se Bůh s člověkem setkává.

EVANGELIUM Lk 1, 26 – 38: "Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: "Bud' zdráva, milostiplná! Pán s tebou!" Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce."Maria řekla andělovi: "Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám." Anděl jí odpověděl: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného." , Maria řekla: "Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova." A anděl od ní odešel.

Jak je Boží Syn člověkem

je téma 151 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI s odkazem na znění dnešního evangelia  Lk 1,26-38 a Katechismus katolické církve (KKC) 464-478.                                                        

Osnova:

a) Kristova duše a jeho lidské poznání

b) Kristova lidská vůle

c) Kristovo pravé tělo

d) Srdce vtěleného Slova

Úvod:

Bůh i po svém vtělení zůstal pravým Bohem (464). Tuto pravdu musela církev hájit a objasňovat celá dlouhá staletí proti různým nesprávným názorům a bludům (465; 466; 467; 468; srov. též téma 70: „Ježíš Kristus –pravý člověk“). Církev tedy vyznává, že Ježíš je skutečně Božím Synem, který se stal člověkem, naším bratrem, aniž přestal být Bohem, naším Pánem (469).

Kristova duše a jeho lidské poznání. 

Kristova lidská přirozenost náleží božské osobě Syna, jenž tuto přirozenost přijal. Boží Syn sdílí svému lidství svůj vlastní osobní způsob existence v Boží Trojici.  Ve svém těle a duši dokáže  vyjadřovat  lidským způsobem její božské jednání (470; 471;).

Lidská duše Božího Syna získala dostupné  lidské poznání v jistých dějinných podmínkách v určitém prostoru a čase (472); (srov. Lk 2,52). Navíc je obdařena božskou schopností pronikavě vhlížet  do skrytých myšlenek lidských srdcí a  projevovat  všechno poznání, jež má Boží Syn  o svém Otci (473).  Díky spojení s božskou moudrostí vtěleného Slova do Kristovy osobnosti těší se jeho duše plnosti vědění o věčných Božích záměrech, jež on sám  přišel světu zjevit (474).

Kristova lidská vůle. 

Všechno , o čem pro naši spásu Kristus božsky předem rozhodl s Otcem a Duchem svatým,  nám v Ježíši Kristu zjevil  silou své dvojí vzájemně spolupracující boží a lidské vůle a jednání (475). 

Kristovo pravé tělo.

Církev uznává, že podoba Boha  přijetím lidského těla v Ježíši Kristu může být zobrazována  na posvátných obrazech (476),  že v Ježíšově pravém lidském  těle „se nám zjevil neviditelný Bůh“ (Římský misál) i to, že vyobrazení  jehotěla může být uctíváno, neboť věřící, který uctívá Kristův obraz, cení si v něm osobu, jež je na něm znázorněna (477).

Viz též téma redakce Signály 2014-2015: Tajemství člověka;   „Boží obraz a podoba“.

Srdce vtěleného Slova.

Ježíš nás všechny a každého z nás miloval za svého života i ve své agonii a smrti a vydal se za každého z nás, protože „on si mě miloval a vydal sebe samého za mne“

(srov. Gal 2,20). Miloval nás všechny svým lidským srdcem. Proto Ježíšovo božské Srdce, pro naše hříchy a k naší spáse probodené, je chápáno jako zvláštní znamení a symbol té lásky, jíž božský Vykupitel neustále miluje věčného Otce a všechny lidi bez výjimky (478).

Na závěr:

Boží Syn, věčné Slovo, Ježíš Kristus je v jednotě své božské osoby pravý Bůh a pravý člověk; proto je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi. V čase Otcem stanoveném se vtělil. Aniž ztratil božskou přirozenost, přijal přirozenost lidskou. Má lidský rozum a lidskou vůli a ty jsou v dokonalé harmonii podřízeny jeho božskému rozumu a jeho božské vůli, jež má společné s Otcem a Duchem svatým. 

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio