Témata k nedělní a sváteční liturgii

JEŽÍŠ KRISTUS JE PRAVÝ BŮLH (Z JEHO SEBEVĚDOMÍ) - téma 153 ke 4. neděli velikonoční 17.4.2016 - homilie teologická.

13. 4. 2016 18:48

4. NEDĚLE  VELIKONOČNÍ- 17.4.2016

Liturgické texty                         

  • Komentář k 1. čtení ze Skutků. (IC)   Sk  5,12-16:

Ježíš před svým odchodem k Bohu Otci svým věrným přislíbil, že s nimi bude až do skonání světa. A jeho slib  počal  Duch svatý ihned  naplňovat.  Pověřil k hlásání této radostné zvěsti Ježíšovy apoštoly a ti, jak uslyšíme ze Skutků,  plní radosti  a Ducha svatého se vydali na své první misijní cesty.

1. ČTENÍ Sk 13,14.43-52:Pavel  a Barnabáš šli z Perge a dostali se do Antiochie v Pisídii. Tam šli v sobotu do synagógy a posadili se. Přišlo za nimi hodně židů a pohanů, kteří ctili Boha. Pavel  a Barnabáš s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby zůstali věrni Boží milosti. Následující sobotu se sešlo takřka celé město, aby si poslechlo Boží slovo. Když však židé viděli takové množství, naplnilo je to žárlivostí, odporovali Pavlovi, když mluvil, a vedli rouhavé řeči.  Tu Pavel  i Barnabáš jim řekli otevřeně: "Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte a nepokládáte se za hodné věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: 'Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.' " Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině. Židé však poštvali zbožné ženy z vyšších vrstev a přední muže města, vyvolali proti Pavlovi a Barnabášovi pronásledování a vyhnali je ze svého území. Oni si na svědectví proti nim setřásli prach z nohou a odešli do Ikónia. Učedníci však byli plní radosti a Ducha svatého.

  • Komentář ke 2. čtení z knihy Zjevení . (IC)    Zj  1,9-11a.12-13,17-19:

Apoštol Jan ve svém vidění, které popsal v knize Zjevení,  vyjevil Boží plán spásy.  Obětovaný Beránek –jako symbol ukřižovaného a vzkříšeného Krista – je ten, který s mocí Boha povede dále svůj lid. On přišel na svět v lidském těle, aby byl navždy pastýřem všech vykoupených a dovedl je k pramenům života – k důvěrnému společenství s Otcem.

2. ČTENÍ Zj 7,9.14b-17 : Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou.  A jeden ze starců mi řekl: "To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí."

  • Komentář k evangeliu podle  Jana.  ( IC)  Jan  20,19-31:

Když podle Janova evangelia Ježíš odpovídá na naléhavou a bojovnou otázku židovských představených, je-li Mesiáš, uchyluje se k obrazu dobrého pastýře. Vyjadřuje tím přesvědčení, že jeho ovečky ho budou následovat  do věčného společenství lásky s Hospodinem  spolu s ním, kterého Otec právě proto na svět poslal. Ježíš má své ovečky stále ve svých rukou. Svěřil mu je sám jeho Otec a nikdo nemá větší moc než Bůh.  Patřit Kristu znamená patřit samému Bohu a to navěky a stejným způsobem, jako Syn přebývá v Otci a Otec v Synu.  

 EVANGELIUM Jan 10,27-30:Ježíš řekl: "Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme."

Ježíš Kristus je pravý Bůh (z jeho sebevědomí)

je téma 153 dnešní  teologické homilie podle projektu „Učící se církev“CI  s odkazem na znění  evangelia Jan 10,27-30.

Osnova:

a) prohlašuje se za Božího Syna: za rovného Bohu co do podstaty, od Otce rozdílná osoba v Trojici

b) má vědomí přirozeného Syna Božího (Lk 2,49), soupodstatný s Otcem (Mt 11,27)

c) přivlastňoval si božské vlastnosti: věčnost (Jan 8,58), všemohoucnost (Mt 28,18), moc odpouštět hříchy (Mt 9,5), právo soudit svět (Jan 5,22)

Úvod:

Byl si Ježíš jako člověk za svého života vědom, že je Bůh,  anebo jsou novozákonní texty, které o tomto Ježíšově sebevyjevení určitým způsobem vypovídají, spíše výrazem povelikonoční víry prvotní křesťanské komunity?  Jaké byly projevy lidského vědomí Ježíše  o jeho vlastní identitě?

Pro předvelikonočního Ježíše je typický Ježíšův titul „Syn člověka“.  Vypovídá o tom, že Syn člověka pochází z nebes (srov. Dan 7,13–14), což by mohlo odkazovat na Ježíšův božský původ. Zároveň je to označení pro člověka jako takového (srov. Žl 8,5). V jednom druhu výpovědí o "Synu člověka" se jasně hovoří o budoucím oslavení Syna člověka. Ježíš tedy věděl, kam jeho veřejné působení směřuje a do čeho vyústí. Podobně  rozuměl  titulu "Syn Boží", který byl v Ježíšově době chápán jako titul královský, neboť jím byli ve starozákonní době označováni davidovští panovníci. 

Dalším projevem Ježíšova sebeuvědomění je jeho postoj vůči zákonu, který vykládal originálně podle svého ducha, nikoli pouze podle litery (srov. Mk 1,22). Sám tvrdil, že nepřišel zákon zrušit, nýbrž naplnit (srov. Mt 5,17), což použije ve své  horské řeči: "Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům. /.../ Já však pravím vám…“(srov. Mt 5,17-45).

Ve výčtu projevů Ježíšova vědomí jeho synovské identity nelze opomenout výroky, kde říká "Já jsem", čímž zřetelně naráží na Boží jméno z Ex 3,14.Tento typ výroků se objevuje například v Markově evangeliu (srov. Mk 14,62) nebo v Janově evangeliu (srov. Jan 6,20).

Prohlašuje se za Božího Syna: za rovného Bohu co do podstaty, od Otce rozdílná osoba v Trojici.

Z jeho učení vyplývá že: Bůh existuje jako jednota tří rozdílných osob: Otec, Syn a Duch svatý. Každá z těchto osob je rozdílná v Trojici, avšak identická v základu. Jinými slovy, každá z těchto osob je plně božská ve své přirozenosti. Otec však není ta stejná osoba jako Syn, který není stejná osoba jako Duch svatý, který zase není stejný jako Otec. Každá osoba je božská, přesto to nejsou tři bohové, ale Bůh jeden.

Bůh je trojice osob sestávající z jedné podstaty a jednoho základu. „Já a Otec jsme jedno“(Jan 10,30) - (jedno božskou vůlí i podstatou). Otec sice vtělil Syna do člověka, avšak to neznamená, že Syn není roven Otci v podstatě a v jeho božském charakteru. Jako Syn je tedy roven Otci v jeho božství, ale je mu podřízený  ve svém lidství.

Tvrdil někdy Ježíš, že je Bůh? V Bibli není žádný záznam o tom, že Ježíš by někdy doslovně řekl: „Já jsem Bůh.” To však neznamená, že tomu tak není  a že by to On sám nehlásal.  Znovu uveďme Ježíšova slova z Janova evangelia 10,27-30: „Já a Otec jsme jedno." Jen na první pohled se možná zdá, že tento výrok neobsahuje Ježíšovo tvrzení, že je Bohem.  Na jiném místě podle Jana Ježíš praví:  Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem"(Jan 8,58).Ježíš zde používá nadčasový výraz slovesa "být" a odkazuje tím své posluchače na starozákonní Boží jméno svého Otce :"Jsem, který jsem" (Ex 3,14).

Má vědomí přirozeného Syna Božího (Lk 2,49), soupodstatný s Otcem (Mt 11,27).

„Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“ On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“(Lk 2,48-49). - Měl tím na mysli Boha Otce jako jeho přirozený Syn. S ním je tedy stejné Božské podstaty:„Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit“ (Mt 11,27).

Přivlastňoval si božské vlastnosti: věčnost, všemohoucnost, moc odpouštět hříchy, právo soudit svět. 

Co kromě mnoha jiného  o sobě Ježíš s jistotou jako Syn Boží prohlašoval?:

"Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem"(Jan 8,58); „… A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."(Mt 28,20);                                                                                   - že je věčný.

Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“(Mt 28,18);                                       – že je všemohoucný.

„Je snadnější říci ‚odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci ‚vstaň a choď‘?“Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ ( Mt 9,5-6);       - že má moc odpouštět hříchy.

Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi“(Jan 5,22);                                                    - že je soudcem světa.

Na závěr:

Ježíš Kristus                                                                                   je pravý Bůh.                                                       

                 Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio