Témata k nedělní a sváteční liturgii

KDE SLAVIT LITURGII - téma 155 k 6. neděli velikonoční 1.5.2016 - homilie katechetická (KKC 1179-1186; YOUCAT 189,190).

28. 4. 2016 14:45

6. NEDĚLE  VELIKONOČNÍ- 9.5.2016

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů   (IC)   Sk  15,1-2.22-29:

Když apoštolové počali šířit evangelium, musela se rodící se církev v zájmu zachování pokojného soužití mezi židokřesťany a těmi kdo se obrátili z pohanství zabývat problémy, jak upravit nejrůznější tradiční židovské obřadní předpisy včleněné do Zákona.  Evangelista  Lukáš v úryvku ze Skutků zaznamenává  rozhodnutí Jeruzalémského shromáždění církve, na němž bylo stanoveno, že pohanským národům nemají být  vnucovány  nadbytečné normy  a židovské zvyky.

1. ČTENÍ Sk 15,1-2.22-29:Někteří lidé přišli z Judska (do Antiochie) a poučovali bratry: "Nedáte-li se podle mojžíšského zvyku obřezat, nemůžete dojít spásy." Pavel a Barnabáš se však s nimi dostali do hádky a úporně se s nimi o to přeli. Bylo proto rozhodnuto, aby se kvůli této sporné otázce Pavel, Barnabáš a někteří z nich odebrali k apoštolům a starším do Jeruzaléma. Tehdy se apoštolové a starší spolu s celou církevní obcí rozhodli, že ze svého středu vyberou několik mužů a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie, totiž Judu, kterému říkali Barsabáš, a Silu - vedoucí muže mezi bratry. A po nich poslali toto psaní:  "Apoštolové a starší posílají bratrský pozdrav bratrům    v Antiochii, Sýrii a Kilíkii, obráceným z pohanství. Dověděli jsme se, že vás někteří lidé z našeho středu znepokojili a popletli svými řečmi, ačkoli k tomu nedostali od nás žádné pověření. My jsme se tedy nyní jednomyslně rozhodli, že vybereme některé muže a pošleme je k vám zároveň s naším drahým Barnabášem a Pavlem, lidmi, kteří nasadili svůj život pro našeho Pána Ježíše Krista. A tak jsme vypravili Judu a Silu, aby vám to vyložili ještě ústně. Rozhodl totiž Duch svatý i my, že vám nemá být ukládáno žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: vyvarovat se toho, co bylo obětováno modlám, krve, masa z udušených zvířat a smilstva. Budete-li se těchto věcí chránit, jednáte správně. Buďte zdrávi."

  • Komentář ke 2. čtení z knihy Zjevení   (IC)   Zj  21,10-14.22-23:

V knize Zjevení apoštol Jan popisuje vidiny nebeského města, obklopeného hradbami, vystavěnými na apoštolech ukřižovaného a vzkříšeného Krista, jakoby na živých kamenech.  Ve městě od těch dob sídlí  Bůh a jeho Syn – Beránek Boží. Oni jsou posvátným chrámem svatého města, do jehož otevřených bran směřují zástupy věrných Božích dětí, aby zde slavili věčné společenství s Bohem.   

2. ČTENÍ Zj 21,10-14.22-23:Anděl mě přenesl v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi Svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově průhledný jaspis. Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány ležely k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu. Městské hradby mají jako základ dvanáct kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů. Chrám jsem v něm však nespatřil, neboť Pán Bůh vševládný a Beránek - to je jeho chrám. A toto město nemá zapotřebí ani slunečního, ani měsíčního světla, protože ho ozařuje Boží velebnost. Jeho světlem je Beránek.

  • Komentář k evangeliu podle  Jana   ( IC)  Jan  14,23-29:

Janovo  evangelium nám slavnostně tlumočí Ježíšův  příslib, vyslovený  před jeho nanebevstoupením,  že ti, kteří ho milují, jemu uvěří, zachovávají jeho slovo a proměňují je ve skutky, sami se stávají Božím příbytkem. Bůh Otec všem do jejich srdcí pošle Ducha svatého, který bude jejich vůdcem, aby je dovedl do nebeského chrámu,  kde  naleznou věčný pokoj v náručí jeho Syna.

EVANGELIUM Jan 14,23-29: Ježíš řekl svým učedníkům: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat; a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A přece slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. To jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl já. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: 'Odcházím' a 'zase k vám přijdu'. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane."

Kde slavit liturgii 

je téma 155 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI 

s odkazem na znění 2.čtení Zj 21,10 -14nn   a Katechismus katolické církve (KKC) 1179-1186; YOUCAT 189,190.                                                             

Osnova:

a) v duchu a pravdě (živý chrám v nás)

b) dům modlitby (jeho krása a harmonie poukazují na Ježíše Krista

c) eschatologický význam kostela

Úvod.

Jaká místa využívá církev ke slavení liturgie? Při svátostné liturgii uctívá Boha Nové smlouvy celé církevní společenství a shromažďuje se za tím účelem na kterémkoliv místě země, umožňujícím  přebývat Pánu mezi lidmi, jakož i lidu se zde s Pánem přímo setkávat. Jsou to zejména živé chrámy a posvátné budovy, kostely, kterým jsme se věnovali již v tématu 123 nazvaném „Kostel-shromaždiště Božího lidu“.

V duchu a pravdě (živý chrám v nás).

Církev je vystavěna z těch věřících, z nichž každý  Boha opravdově ctí tak, jak si přeje Bůh, jako Otec i jako  Duch.  Takové uctívání Boha v  Duchu a pravdě o Kristu, že on je Pán (srov.  Jan 4,24-26 ) nemusí pak být vázáno na žádné výlučné místo. Samo tělo vzkříšeného Krista vytváří  nerozborný „duchovní chrám“ (srov. 1 Petr 2,4-9), zbudovaný  ze shromážděných věřících jakoby ze živých kamenů. I my jsme „chrám živého Boha“(srov. 2 Kor 6,16);  (1179). Jako v chrámě v našem těle a duši přebývá Duch svatý.  

Dům modlitby (jeho krása a harmonie) poukazují na Ježíše Krista.

Boží lid, ve své pozemské situaci, potřebuje místa, kde by se mohl  ve společenství shromáždit ke slavení liturgie a uctívat přítomného Božího Syna. Křesťané proto budují posvátné stavby určené k bohoslužbě (1180).Jsou to Boží domy a symboly církve, která žije na onom místě,  domy modlitby, v nichž církev slaví eucharistii a klaní se Kristu, skutečně zde přítomnému (1181).  On se nabízí ze vznešeného místa, jímž je ve svatostánek  pod svátostným znamením kříže  (1183). Kristus je v kostele  zpřítomňován  na oltáři, symbolizujícím  stůl hostiny Páně  (1182). Významná jsou další privilegovaná místa, jako je ambon, zpovědnice, křtitelnice, stolec pro biskupa či sedadlo  pro kněze, prostory vybízející k usebranosti, projevům lítosti a přijetí odpuštění (1184; 1185).

YOUCAT otázka 189: Jak liturgie ovlivňuje prostor, ve kterém žijeme? Odpověď: Ježíš svým vítězstvím získal všechny končiny světa. On sám je pravý chrám, v němž přebývá Boží sláva „v duchu a v pravdě“(srov. Jan 4,24). Není už vázána na určité místo. Navzdory tomu je křesťanský svět posetý kostely a posvátnými znameními, protože lidé potřebují konkrétní místa, na kterých by se mohli shromažďovat, a potřebují znamení, aby si připomínali novou skutečnost. Každý dům Boží je obrazem domu nebeského Otce, k němuž směřujeme na své životní cestě.

YOUCAT otázka 190: Co je to dům Boží? Odpověď: Boží dům je jak symbolem křesťanského společenství lidí v konkrétním místě, tak i nebeských příbytků, které Bůh přichystal pro každého z nás. V Božím domě se lidé scházejí, aby se modlili společně nebo o samotě a aby slavili svátosti , především eucharistii.

Eschatologický význam kostela.

Když křesťan ukončí pozemské putování, pak se stává kostel prahem jeho přechodu do světa nového života. Je symbolem otcovského domu, k němuž směřuje Boží lid a kde posléze Otec, jim setře každou slzu z očí“ (Zj 21,4); (1186).

Na závěr:

Kristus je pravý Boží chrám. I křesťané se Boží milostí stávají chrámy Ducha svatého, živými kameny, z nichž se buduje církev. V pozemských poměrech církev potřebuje místa, kde by se společenství  mohlo shromáždit. Jsou to naše viditelné kostely, kde církev slaví veřejné bohoslužby k oslavě Nejsvětější Trojice, naslouchá Božímu slovu, modlí se, přináší oběť Krista svátostně  zde přítomného.  Odtud  při ukončení pozemské pouti překračují křesťané práh k Bohu Otci do chrámu nebeského.  

Vypracoval Matonick 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio