Témata k nedělní a sváteční liturgii

SLAVENÍ LITURGIE CÍRKVE - téma 154 k 5. neděli velikonoční 24.6.2016 - homilie katechetická (KKC 1135-1162).

19. 4. 2016 17:46

5. NEDĚLE  VELIKONOČNÍ- 24.4.2016

Liturgické texty.

  • Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů  (IC)   Sk  14,21b-27:

Čtení ze Skutků apoštolů  nás podrobně informuje o prvních misijních cestách apoštolů, kteří se vydávali z kolébky křesťanství z Jeruzaléma do okolních zemí, aby zde v  nově zakládaných církevních společenstvích upevňovali prvotní formy organizace církevního života a slavení Kristova tajemství. V dnešním úryvku evangelista Lukáš zmiňuje první úspěšnou cestu apoštolů Pavla a Barnabáše.

1. ČTENÍ Sk 14,21b-27:  Pavel a Barnabáš se vrátili do Lystry, Ikónia a do Antiochie. Utvrzovali tam učedníky a povzbuzovali je, aby byli ve víře vytrvalí, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme. V jednotlivých církevních obcích jim po modlitbě a postu ustanovili starší a poručili je Pánu, v kterého uvěřili. Potom prošli Pisídií do Pamfýlie a hlásali slovo Páně v Perge. Pak odešli do Atálie. Odtamtud odpluli lodí do Antiochie, kde byli kdysi doporučeni milosti Boží k dílu, které teď ukončili. Když tam přišli, svolali církevní obec a vypravovali, co všechno Bůh   s nimi vykonal a jak otevřel bránu k víře pohanům.

  • Komentář ke 2. čtení z knihy Zjevení  (IC)    Zj  21,1-5a:

Apoštol Jan v knize Zjevení popisem svého vidění symbolu Božího přebývání s lidmi předpovídá, jaký  bude konečný cíl procesu Božího zjevení. Použitím veršů ze starozákonních proroků dokresluje Jan nádhernou skutečnost společenství, útěchy, života a oslavy, v  jejímž centru je vždy Kristus. On  sedí na nebeském trůně a současně dále utěšuje svůj lid na zemi.

2. ČTENÍ Zj 21,1-5a: Já, Jan, spatřil jsem nová nebesa a novou zemi - dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není. A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: "Hle - Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on - Bůh s nimi - bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu s očí: nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti už nebude, protože starý svět pominul." A ten, který seděl na trůně, řekl: "Hle - všechno tvořím nové!"

  • Komentář k evangeliu podle  Jana  ( IC)  Jan  13,31-33a.34-35:

Z evangelia apoštola Jana je zřejmé, že Ježíš  dobře věděl, že skrze vlastní smrt na kříži bude jako Syn člověka oslaven. Boží sláva není totéž co pomíjivá sláva tohoto světa, ale je to vítězství dobra, které se rodí z velikého utrpení. Ježíš svým učedníkům tedy odkazuje nové přikázání vzájemné lásky, jako základní předpoklad k osobnímu společenství se samým Bohem, který chce přebývat uprostřed svých věrných.   

EVANGELIUM Jan 13,31-33a.34-35: Když Jidáš odešel, Ježíš řekl:  "Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě, a hned ho oslaví. Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem."

Slavení liturgie Církve

je téma 154 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI  s odkazem na znění 2.čtení Zj 21,1-5a  a Katechismus katolické církve (KKC) 1135-1162.                                                               

Osnova:

a) kdo slaví? - celebranti nebeské liturgie

b) jak slaví celebranti svátostné liturgie

– znamení a symboly

– slova a úkony

– zpěv a hudba

– posvátné obrazy 

Úvod.

Dnešní téma zmiňuje to, co je v různých tradicích církve společné pro slavení sedmi svátostí církve a vysvětluje, kdo a jak má slavit (1135). Zopakujme si, že svátosti jsou vnímatelná a účinná znamení milosti, ustanovená Kristem a svěřená církvi, skrze něž se nám uděluje božský život. Je jich sedm: křest, biřmování, eucharistie, pokání, pomazání nemocných, (kněžské) svěcení a manželství.

Kdo slaví? Celebranti nebeské liturgie.

Liturgie  je slavení Kristova tajemství a zvláště jeho tajemství velikonočního. Koná ji „celý Kristus“ („Christus Totus“). Jeho Hlava i Tělo. Kristus jako velekněz a hlava církve celebruje se svým Tělem, jímž je církev nebeská i pozemská (1136).  Průběh nebeské liturgie nám přibližuje apoštol Jan v knize Zjevení (11371138):

Duch a církev i nám dávají možnost podílet se na této nebeské liturgii, když ve svátostech slavíme tajemství spásy (1139). Existuje vlastně jen jedna jediná liturgie, v níž je vždy centrem Trůn a Beránek, ten ukřižovaný. A každé slavení zde na zemi je připojením se k této věčné nebeské liturgii.

Jak slaví celebranti svátostné liturgie:

Při  svátostné  liturgii slaví celé církevní společenství. Kristovo Tělo spojené se svou Hlavou. Jednotlivých údů se však týkají různým způsobem podle různých úkolů a činné účasti (1140114211431144).  „Církev si velmi přeje, aby všichni věřící byli vedeni k plné, uvědomělé a aktivní účasti na liturgických úkonech, jak ji vyžaduje sama povaha liturgie. K takové účasti je křesťanský lid, jako vyvolený rod, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu (srv. 1Petr 2,9) mocí křtu oprávněn a zavázán“ (2.vat. koncil - 1141).

– znamení a symboly

Slavení svátostí je protkáno znameními a symboly (1145), poněvadž člověk jako bytost duchová  jejich prostřednictvím duchovní skutečnosti lépe vnímá, vyjadřuje, komunikuje  ve společenství lidí (1146)  a naslouchá Bohu. Bůh totiž k němu a o sobě hovoří skrze viditelné stvoření, jako je světlo a noc,vítr a oheň, voda a země, symbolizující jeho velikost a blízkost (11471148).

Vyvolený národ dostává od Boha rozpoznávací znamení a symboly, jež jeho liturgický život charakterizují a vysvětlují smysl náboženských obřadů (11491150). V těchto znameních Staré smlouvy,  jako je například vkládání rukou, pomazání a posvěcení králů, oběti a především Velikou noc, vidí církev předobraz svátostí Nové smlouvy (1150), tedy znamení převzatá Kristem , který jim dává nový význam a smysl (1151) a Duch svatý pak  svátostnými znameními  dále celou církev posvěcuje (1152).

– slova a úkony

Každé  slavení svátostí je setkání Božích dětí se svým Otcem v Kristu a v Duchu svatém a takové setkání se projeví jako dialog skrze úkony a slova (1153). Bohoslužba slova je jeho nedílnou součástí a musí se jí při její  přípravě věnovat ta nejvyšší péče (11541155).

– zpěv a hudba

Církevní hudební tradice představuje nedocenitelný poklad, který vyniká nad ostatní umělecké projevy především tím, že je to bohoslužebný zpěv vázaný na slova liturgie a tak tvoří její nezbytnou součást . „Kdo zpívá, dvakrát se modlí“  říká Sv. Augustin ( 115611571158). 

– posvátné obrazy

Posvátný obraz, liturgická ikona , představuje především Krista. „Kdysi Bůh, který nemá ani tělo, ani podobu, nemohl být vůbec představován obrazem. Avšak nyní, když se dal vidět v těle a žil mezi lidmi mohu vytvořit obraz toho, co jsem viděl z Boha…Otevřenýma očima nazíráme slávu Pána“ (Sv. Jan Damašský); (1159). Obraz a slovo se  navzájem osvětlují ( 1160). Všechna znamení včetně posvátných obrazů se vztahují ke Kristu s cílem ho oslavit (1161) a jsou podnětem pro naši modlitbu a k rozjímání     o Bohu (1162).  

Na závěr:

Liturgie je dílem celého Krista, jeho Hlavy i Těla. Náš Velekněz ji slaví nepřetržitě v nebeské liturgii, s Matkou Boží, apoštoly, všemi svatými a s množstvím lidí, kteří již vstoupili do království nebeského. Při slavení liturgie je celé shromáždění celebrantem, každý podle své funkce. Někteří věřící jsou posvěceni svátostí kněžství, aby představovali Krista jako hlavu tohoto Těla. Slavení liturgie užívá znamení a symbolů vztahující se ke stvoření (světlo,voda, oheň), k lidskému životu, k dějinám spásy (obřady velikonoc). Bohoslužba slova, zpěv, hudba a posvátné obrazy jsou úzce spojeny s liturgickým děním. Mají probouzet a živit naši víru v Kristovo tajemství.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 960×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio