Témata k nedělní a sváteční liturgii

S KRISTEM V NEBI - téma 156 ke slavnosti NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ 5.5,2016 - homilie katechetická s katechezí papeže Františka (KKC 1026-1029).

2. 5. 2016 18:53

NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ –5.5.2010 – čtvrtek

Liturgické texty:

  • Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů  (IC)   Sk  1,1-11:

Apoštol Lukáš nám v úryvku ze Skutků apoštolů představuje veškeré Ježíšovo dosavadní působení jako cestu, která se definitivně  naplňuje a vrcholí jeho přechodem  do nebe k Otci. Odtud se však pro nás opět vrátí,  jak přislíbil. Ježíšův druhý příchod, stejně očividný jako jeho nanebevstoupení, bude  znamením zahájení definitivního výstupu lidstva k Bohu do objetí Boha jako Nejsvětější Trojice.

1. ČTENÍ Sk 1,1-11: Ve své dřívější knize jsem pojednal, milý Theofile, o všem, co Ježíš konal a čemu učil až do dne, kdy byl vzat do nebe. Předtím dal svým vyvoleným apoštolům příkaz skrze Ducha svatého. Po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval a mluvil o Božím království. Když s nimi jedl, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení - "vždyť jste přece o tom ode mě slyšeli: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým za několik málo dní". A když tak spolu seděli, zeptali se ho: ”Obnovíš teď, Pane, v Izraeli království?" On jim však řekl: "To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil. Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země." Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal      z očí. Hleděli upřeně k nebi za ním, jak odchází, a najednou vedle nich stáli dva muži v bělostných šatech a řekli: "Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe."

  • Komentář ke 2. čtení z listu Pavla Efesanům  (IC)   Ef  1,17-23:

Apoštol Pavel v listě Efesanům opěvuje úžasný Boží plán, který od věčnosti obklopuje lidstvo. Prosí věřící, aby si uvědomovali, co pro ně Bůh připravil. Vzkříšení, nanebevstoupení a svrchovaná Kristova vláda nade vším tvorstvem jsou mocným zjevením živého Boha, který v Kristu přemohl smrt a ukázal nám cestu k sobě do nebeského království. Vstříc okamžiku, kdy se celému lidstvu definitivně otevře přístup do nebe.

2. ČTENÍ Ef 1,17-23: Bratři! Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, ať vám udělí dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví a jak se ukazuje na nás, na věřících , jeho nesmírně velká moc působením jeho účinné síly. Tak se už projevila jeho síla, když Krista vzkřísil z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebi: vysoko nade všecka knížata, nade všecky mocnosti a síly, nade všecko panstvo - a jak jen se ještě jmenují všechny hodnosti, a to nejen v tomto věku, ale i v budoucím. Ano, 'všechno mu položil k nohám'. A jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi: ona je jeho tělem, plností toho, který naprosto všechno ovládá.

  • Komentář k evangeliu podle Lukáše  ( IC)  Lk  24,46-53:

Lukášovo evangelium zmiňuje projevenou radost  svědků nanebevstoupení Ježíše. Oni si totiž uvědomili, že Ježíš přes svůj odchod k Bohu zůstává  s nimi i nadále po všechny další čas. I my věříme, že s ním sedíme po Boží pravici, protože naším křtem došlo k niternému propojení s Kristem. On nám skrze kříž nebe otevřel. Jeho nebe je tedy i naší vlastí. Bůh je s námi a my s ním – a to navždy.

EVANGELIUM Lk 24,46-53: Zakončení svatého evangelia podle Lukáše. Ježíš řekl svým učedníkům:
"Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky. Hle - já vám pošlu toho, koho slíbil můj Otec. Vy tedy zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti."
 Vyvedl je pak směrem k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim. A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich           (a vznášel se k nebi. Oni se mu poklonili) a s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma. Byli stále v chrámě a velebili Boha.
 

S Kristem v nebi 

je téma 156 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI  s odkazem na znění 2.čtení Ef 1,17-23   a Katechismus katolické církve (KKC) 1026-1029.                                                                                                                     

Osnova:

a) Ježíš nám otevřel nebe

b) jsme na cestě k němu

Úvod.

Nanebevstoupení a Svatodušní svátky jsou dva křesťanské svátky, následující po velikonocích - první za čtyřicet a druhý za padesát dní. Jsou to svátky na památku událostí, které prožili první křesťané. Nanebevstoupení je posledním zjevením vzkříšeného Krista - potom, co se zpřítomnil svým učedníkům, jim sdělil, že napříště již nebude viditelný a vzdálil se, stoupaje k nebi (odtud název "Nanebevstoupení"). Svatodušní svátky (letnice) jsou shromáždění, při němž první křesťané dostávají Kristova Ducha a uvědomují si, že jsou jeho církví - obnovuje se jejich naděje. Skrze Nanebevstoupení a letnice je možno pochopit celý význam Kristova vzkříšení - není již sice viditelný, ale zůstává spojen s námi a dává nám svého Ducha, své světlo a sílu od Boha. Nebe a Boží království  je konečným cílem a uskutečněním nejhlubších tužeb člověka, stav svrchovaného a konečného štěstí.  Ti, kdo umírají v Boží milosti a přátelství a kdo jsou dokonale očištěni, navždy podobni Bohu žijí zde s Kristem, s pannou Marií, s anděly a všemi svatými  ve společenství věčné lásky. 

Ježíš nám otevřel nebe.

Nebe je blažené společenství všech, kteří jsou dokonale přivtěleni ke Kristu. Nebe bylo pro naše hříchy zavřené.  Otevřel nám je Ježíš Kristus svou smrtí a zmrtvýchvstáním.  Kristův kříž je klíčem od nebeské brány. (1026).

Skvěle nám význam Nanebevstoupení osvětluje  Papež František ve své katechezi dne 17.4.2013:  Drazí bratři a sestry, v Krédu nacházíme tvrzení, že Ježíš „vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce“. Ježíšův pozemský život kulminuje událostí Nanebevstoupení, když přechází z tohoto světa k Otci a usedá po Jeho pravici. Jaký je význam této události? Jaké jsou její důsledky pro náš život? Co znamená rozjímat Ježíše sedícího po pravici Otce? Nechme se v tom vést evangelistou Lukášem. Začněme momentem, kdy se Ježíš rozhodl vydat na svou poslední pouť do Jeruzaléma. Svatý Lukáš zaznamenal: „Když se přibližovala doba, kdy měl být vzat (vzhůru), pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma“ (Lk 9,51). Během „výstupu“ do svatého města, kde se uskuteční jeho „exodus“ z tohoto života, Ježíš už vidí cíl, nebe, avšak dobře ví, že cesta, která jej dovede k Otci, prochází křížem, poslušností Božímu plánu lásky. Katechismus katolické církve praví, že „vyzdvižení na kříž znamená a ohlašuje vyvýšení při nanebevstoupení“ (662). Také nám musí být v našem křesťanském životě jasné, že vstup do Boží slávy vyžaduje každodenní věrnost Jeho vůli, i když si žádá oběť, někdy změnu našich plánů.

Ježíšovo Nanebevstoupení se uskutečnilo konkrétně na Olivové hoře, nedaleko místa, kam se utekl k modlitbě před svým utrpením, aby se hluboce spojil s Otcem. Znovu tak vidíme, že modlitba nám dává milost žít ve věrnosti Božímu plánu.

Lukáš nám na konci svého evangelia vypráví o události Nanebevstoupení velice stručně. „Ježíš vyvedl učedníky „směrem k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim. A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se k nebi.

Oni se mu poklonili a s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma. Byli stále v chrámě a velebili Boha“ (Lk 24,50-53). Ježíš během svého Nanebevstoupení činí kněžské gesto požehnání a učedníci zajisté vyjadřují svoji víru klaněním, poklekají a sklání hlavu. Toto je první důležitý bod: Ježíš je jediný a věčný Kněz, který svým utrpením prošel smrtí a hrobem, vstal   z mrtvých a vystoupil do nebe; je u Boha Otce, kde se za nás stále přimlouvá (srov. Žid 9,24). Jak tvrdí svatý Jan ve svém prvním listu (srov1Jan 2,1-2), On je náš přímluvce. Je ale krásné to slyšet! Když je někdo předvolán k soudu nebo se má zodpovídat, první věc, kterou udělá, je, že vyhledá advokáta, aby jej hájil. My máme jednoho, který nás hájí vždycky, brání nás před úklady ďábla, brání nás před námi samotnými, před našimi hříchy. Drazí bratři a sestry, takovéhoto advokáta máme, nemějme strach, jít k němu prosit o odpuštění, žádat požehnání, žádat milosrdenství. On nám vždycky pomáhá, je naším advokátem, vždycky nás hájí. Nezapomínejte na to. Ježíšovo Nanebevstoupení nám tedy dává poznat tuto tak útěšnou skutečnost našeho putování:v Kristu,pravém Bohu a pravém člověku, naše lidství vstoupilo k Bohu. 

On nám otevřel přístup; je jako horolezecký průvodce, který při výstupu na nějakou horu dosáhne vrcholu a přitahuje nás k sobě, vede nás k Bohu. Svěříme-li mu náš život, necháme-li se Jím vést, máme jistotu, že jsme v bezpečných rukách, v rukách našeho Spasitele, našeho přímluvce. 

Svatý Lukáš referuje, že apoštolové, jakmile viděli, že Ježíš vystoupil do nebe, vrátili se do Jeruzaléma „s velikou radostí“. Zdá se nám to poněkud divné. Obvykle, když jsme odděleni od svých blízkých, svých přátel nějakým definitivním rozloučením a zejména v důsledku smrti, máme v sobě přirozený smutek, protože už neuvidíme jejich tvář, neuslyšíme více jejich hlas, nebudeme se moci těšit z jejich sympatií,z jejich přítomnosti. Nicméně, evangelista zdůrazňuje hlubokou radost apoštolů. Jak je to možné? Právě proto, že pohledem víry chápou, že ačkoli je odňat jejich očím, zůstává Ježíš stále s nimi, neopouští je, a v Otcově slávě je jim oporou, vede je a přimlouvá se za ně. Svatý Lukáš podává skutečnost Nanebevstoupení také v úvodu Skutků apoštolů, aby zdůraznil, že tato událost je článkem, který připojuje a spojuje Ježíšův pozemský život k životu církve. Tady svatý Lukáš zmiňuje také oblak, který vzal Ježíše z očí učedníkům, kteří zůstávají rozjímat Krista vystupujícího k Bohu (srov. Sk 1,9-10). Zasahují tedy dva muži v bělostných šatech, kteří je vybídli, aby nestáli a nehleděli k nebi, ale sytili svůj život a své svědectví jistotou, že se Ježíš vrátí právě tak, jak Jej viděli odcházet do nebe (srov. Sk 1,10-11). Právě pobídka plynoucí z rozjímání Ježíšovy vlády umožňuje, aby se nám od Něho dostalo síly nést a dosvědčovat evangelium v každodenním životě: rozjímat a jednat, ora et labora učí svatý Benedikt. Obojí je nezbytné v našem životě křesťanů. 

Drazí bratři a sestry, Nanebevstoupení neindikuje Ježíšovu absenci, ale říká nám, že je Živý mezi námi novým způsobem; nenachází se už na nějakém konkrétním místě světa jako před Nanebevstoupením. Nyní je součástí vlády Boží, přítomen v každém prostoru a času, nablízku každému z nás. V životě nikdy nejsme sami, máme tohoto advokáta, který nás očekává a který nás hájí. Nikdy nejsme sami. Ukřižovaný a Zmrtvýchvstalý Pán nás vede a spolu s námi mnoho bratří a sester, kteří v tichosti  a ve skrytu, ve svém rodinném a pracovním životě, ve svých problémech a těžkostech, v svých radostech a nadějích každodenně žijí víru a společně s námi přinášejí světu vládu Boží lásky ve vzkříšeném Kristu, který vystoupil do nebe a je naším přímluvcem.“  

Jsme na cestě k němu.

Tajemství blaženého společenství s Bohem a se všemi, kteří jsou v Kristu, překonává jakékoliv chápání a jakoukoliv představivost (1027).    

Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk ani nepomyslil, to všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují“ (1 Kor 2,9). 

Člověk žijící na zemi mívá o Bohu falešné představy. Bůh nemůže být viděn. Teprve po smrti, až dostaneme příležitost stanout  před Boží tváří, uvidíme Boha takového, jaký je. Jeho tvář bude nádherná, přitahující jako nejsilnější magnet, zároveň však  v jeho očích uvidíme sebe sama. Uvidíme se takoví, jací jsme (1028). Ježíš na nebi ve svém Božím království  nebude vládnout sám. Bude mít spoluvládce. Například apoštol Pavel svému spolupracovníkovi Timoteovi napsal: „Jestliže vytrváváme, budeme také spolu kralovat“ (2. Timoteovi 2,12). Ano,  věrní křesťané, které Bůh vybral, budou v nebeském Království radostně konat Boží vůli a vládnout spolu s Ježíšem Kristem (1029).

Na závěr:

Žijeme s nadějí na nebeskou slávu, kterou Bůh slíbil těm, kteří ho milují a konají jeho vůli. Každý z nás může doufat, že dosáhne nebeské radosti jako věčné odměny za dobré skutky vykonané s Kristovou milostí. Ježíš nám svou smrtí a zmrtvýchvstáním otevřel nebe, kde budeme plnit Boží vůli a spolu s ním vládnout.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio