Témata k nedělní a sváteční liturgii

ZJEVENÍ BOHA JAKO TROJICE - téma 159 ke slavnosti Nejsvětější Trojice - neděle 22.5.2015 - homilie katechetická (KKC 238-248; YOUCAT 37,38).

18. 5. 2016 16:07

SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE – neděle -22.5.2016 

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy Přísloví  (IC)   Př  8,22-31:

V Bohu od věčnosti sídlí Moudrost. Ona se stává pohledem Stvořitele na svět, Slovem, které tvoří dějiny.  Slovo moudrosti Boží dostává příkaz usadit se na zemi a stýkat se s lidmi. Je vtmeleno do těla Ježíše Krista, který jako Boží Syn,  je pravým a dokonalým obrazem neviditelného Boha. Skrze něj a pro něj bylo vše stvořeno.

 1. ČTENÍ Př 8,22-31: Toto praví Boží Moudrost: "Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, odpradávna před svými skutky.  Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve než povstala země. Než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny, bohaté vodou, dříve než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila, dříve než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země.  Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi." 

 

  • Komentář ke 2. čtení z listu Pavla Římanům   (IC)   Řím  5,1-5:

Z listu apoštola Pavla Římanům budeme číst o cestě k ospravedlnění a ke spáse křesťanů. Provází je láska, naděje a víra v Boží zaslíbení, že od Boha obdrží nový život skrze Pána Ježíše Krista. Plnost milosti Ducha svatého, který působí v srdci věřících, už je pak ve vzájemné lásce a pokoji s Bohem dovede ke konečnému vítěznému vzkříšení ze smrti.  

2. ČTENÍ Řím 5,1-5: Bratři! Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost (plodí) osvědčenost, osvědčenost (plodí) naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

  • Komentář k evangeliu podle Jana   ( IC)  Jan 16,12-15:

Když  podle Janova evangelia Boží Syn na konci své pozemské pouti připravoval své učedníky na svůj odchod k Otci, ohlásil  jim příchod Ducha svatého, který je uvede do celé pravdy, aby byli schopni osvojit si Boží pohled na svět. Cílem, ke kterému Hospodin směřuje dějiny  spásy, je věčné společenství  vzájemné lásky mezi Bohem   v Nejsvětější Trojici a lidmi v nebeském království. 

EVANGELIUM Jan 16,12-15: Ježíš řekl svým učedníkům: "Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože  z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

Zjevení Boha jako Trojice  

je téma 159 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI  s odkazem na znění 1.čtení Př 8,22-31 a Katechismus katolické církve (KKC) 238-248; YOUCAT  37, 38.                                                            

Osnova:

a) Otec zjevený Synem

b) Otec a Syn zjeveni Duchem

c) Člověk stvořen k obrazu Boha – Trojice

Úvod.

Tajemství Nejsvětější Trojice je hlavní tajemství víry a křesťanského života. Je to tajemství Boha, jaký je sám o sobě. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého (srov. téma 31)  jsme byli pokřtěni, k Němu se modlíme a vyznáváme svou víru. V dějinách spásy  se nám Bůh v Trojici zjevuje jako jediný a pravý Bůh.

Otec zjevený Synem. 

Mnohá náboženství vzývají Boha jako „Otce“. Židé nazývají Boha Otcem, protože je Stvořitelem světa, se svým „synem Izraelem“(srov. Ex 4,22) uzavřel smlouvu a dal mu Zákon (238). My věříme, že je zdrojem a vzorem lidského otcovství a mateřství. Naši víru o tom skutečnost  ovšem ještě přesahuje (239). Veškerou   pravdu, že Bůh je od věčnosti  „Otec“,  nejen ve vztahu ke svému jednorozenému Synu, nám přímo zjevil až Ježíš (240). Apoštolové vyznávají Ježíše jako „Slovo“, které „bylo na počátku u Boha“, „Slovo“ jež „bylo Bůh“ (srov. Jan 1,1), jako „obraz neviditelného Boha“ (Kol 1,15)(241). V jejich stopách pak kráčí církevní tradice. Prohlašuje Syna jako „soupodstatného“  s Otcem, jako toho „který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha, nestvořený, jedné podstaty s Otcem“ (242).

YOUCAT otázka 37: Proč nazýváme Boha „Otcem“? Odpověď: Boha uctíváme jako Otce proto, že je Stvořitel a láskyplně se ujímá svého stvoření. Ježíš, Boží Syn, nás učí hledět na svého Otce jako na našeho Otce a oslovovat ho „Otče náš“.

Otec a Syn zjeveni Duchem. 

Duch svatý , který působí už od stvoření světa a který kdysi „mluvil skrze proroky“, byl seslán na apoštoly, pobývá mezi učedníky, aby je naučil všemu a uvedl je do celé pravdy (Jan 16,13); (243).  Zjevuje plnost tajemství Nejsvětější Trojice (244). Církev uznává,že: Duch svatý,  který je třetí osobou Trojice, je Bůh, jeden a rovný Otci i Synu, téže podstaty“ a „S Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován“ (245). Latinská tradice vyznání víry říká, že Duch „vychází z Otce i Syna“ (Filioque);(246; 247; 248). 

YOUCAT otázka 38:Kdo je „Duch svatý“? Odpověď: Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice a má stejnou božskou velikost jako Otec a Syn.

Objevíme-li v sobě Boží skutečnost, máme co dělat  s působením Ducha svatého, Bůh nám „poslal do srdce Ducha svého Syna“ (Gal 4,6), aby zcela naplnil naše srdce. Křesťan nalézá v Duchu svatém hlubokou radost, vnitřní pokoj a svobodu. „Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: ‚Abba Otče!‘“(Řím 8,15). V Duchu svatém, kterého přijímáme ve křtu a biřmování,můžeme volat k Bohu „Otče“.

Člověk stvořen k obrazu Boha – Trojice.

Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu a podobě" (Gn 1,26). Použil zde množné číslo. Člověk nebyl stvořen jako obraz jedné osoby, ať už Otce, Syna či Ducha Svatého.  Stalo se tak  k obrazu Trojice osob, proto je řečeno „k našemu obrazu". Abychom se nedomnívali, že v Trojici máme věřit ve tři bohy - tato Trojice je jeden Bůh -, je hned nato  psáno: „A učinil Bůh člověka k Božímu obrazu" (Gn 1,27) místo „K svému obrazu".

Na závěr: 

Víra v jednoho Boha ve třech Osobách je jedním z nejzvláštnějších prvků křesťanství. Žádné jiné náboženství toto tajemství nepředkládá k věření. Existence Nejsvětější Trojice je dogmatem naší víry. Pouhým lidským rozumem bychom nedošli k této pravdě, zjevil nám ji Kristus.     

                

Pravda o tajemství Nejsvětější Trojice je pro nás natolik podstatná proto, že ukazuje Boha, jaký je sám v sobě. Pán Bůh je jeden ve své přirozenosti, avšak ve třech Osobách. Osoby Boží se mezi sebou odlišují reálně tak, že jedna Osoba není druhou. Neodlišují se ale přirozeností, ani vlastnostmi a ani činností, která je společná. Mají společnou božskou přirozenost, všechny vlastnosti i Boží činnost. Osoby se od sebe odlišují pouze původem: Bůh Otec nemá původ v nikom, Boží Syn má původ skrze odvěké a duchové zrození z Otce, Duch svatý má původ ze společného dýchání lásky Otce a Syna. První Osobu odlišuje otcovství, druhou Osobu synovství a třetí Osobu původ od Otce a Syna. Tolik byla katolická teologie schopná definovat na základě textů Písma svatého a děl církevních otců.                     

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1487×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio