SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA -3.6.2016 –pátek
Liturgické texty
Čtení z knihy proroka Ezechiela obsahuje všemožné odstíny obrazu Boží něžné pozornosti vůči lidem. Díky Boží milosti a láskyplnému vztahu k člověku a díky působení Ducha svatého na duši člověka po celou dobu lidské existence, mohl mnohý z nás získat trvalou a pevnou dispozici konat dobro.
1. ČTENÍ Ez 34,11-16:Tak praví Pán, Hospodin: "Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase. Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je do jejich vlasti, budu je pást na izraelských horách, v údolích i na zemských lučinách. Povedu je na tučnou pastvu, budou přebývat na nejvyšších izraelských horách, odpočinou si tam v dobrém ovčinci, na izraelských horách budou požívat žírnou pastvu. Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek - praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě."
V době, než za nás Ježíš zemřel, byli všichni lidé velkými hříšníky. Když Apoštol Pavel v úryvku z listu Římanům přemítá o velikonočních událostech, uvažuje o nich ve světle Kristovy lásky k lidem, která je i nám „vylita“ do srdce Duchem svatým. Jeho působením získáváme řadu základních lidských ctností jako je moudrost, spravedlnost, statečnost a mírnost, vyrůstajících ze ctností božských, kterými jsou víra, naděje a láska. Ty pak tvoří základ mravního života křesťana, zaručujícího nám odpuštění.
2. ČTENÍ Řím 5,5-11: Bratři! Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého - možná za dobrého se ještě někdo umřít odhodlá. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachráněni skrze něho od hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. Neboť jestliže jsme byli s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše - po usmíření - budeme zachráněni jeho životem. Ba ještě více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze něho se nám nyní dostalo usmíření.
Apoštol Lukáš nám v evangeliu předkládá podobenství, jehož hlavní postavou je opět laskavý pastýř, se kterým jsme se setkali v prvním čtení. I zde výrazy zvolené Ježíšem naznačují, jak hlubokou lásku má Bůh ke člověku, byť zdánlivě pro hřích ztracenému. Každý z nás, kdo se k Bohu s vírou v Ježíše Krista obrátí, dříve nebo později může s pomocí Ducha svatého vést ctnostný život, uschopňující ho, aby žil v důvěrném vztahu ke Svaté Trojici.
EVANGELIUM Lk 15,3-7: Ježíš pověděl farizeům a učitelům Zákona toto podobenství: "Kdo z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devětadevadesát v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? A když ji najde, s radostí si ji vloží na ramena. Až přijde domů, svolá své přátele i sousedy a řekne jim: 'Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.' Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují."
Ctnosti a dary Ducha svatého
je téma 162 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI s odkazem na znění 2.čtení Řím 5,5-11 a Katechismus katolické církve (KKC) 1803-1832; YOUCAT (301-304).
Osnova:
a) ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro
b) lidské ctnosti
c) božské ctnosti
d) dary a plody Ducha Svatého
Úvod.
Projekt Učící se církev věnuje pozornost učení o ctnostech celkem v 11 tématech. V úvodu této opakovací lekce k dnešní slavnosti NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA, naplněného božskými i lidskými ctnostmi a plody Ducha svatého, uvádíme přehled základního dělení učení o ctnostech s hypertextovými odkazy na jednotlivé paragrafy KKC a případně též čísla a názvy témat již probraných.
Definice: Ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro (1803).
I. Lidské ctnosti ( 1804):
A. Základní (mravní) ctnosti (1805): moudrost (1806); spravedlnost (1807); statečnost (1808); mírnost (1809);
B. Ctnosti a milost (1810; 1811)
II. Božské ctnosti (1812; 1813):
víra (1814; 1815; 1816); naděje (1817; 1818; 1819; 1820; 1821);
láska (1822; 1823; 1824; 1825; 1826; 1827; 1828; 1829)
III. Dary a plody Ducha svatého (1830):
Je 7 darů D. sv.: moudrost, rozum, rada, síla, umění, zbožnost, bázeň Boží (1831).
Mezi plody D. sv. řadíme: lásku, radost, pokoj, trpělivost, shovívavost, vlídnost, dobrotu,mírnost, věrnost, tichost, zdrženlivost, čistotu (srov. Gal 5,22-23); (1832).
Ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro.
Ctnost dovoluje člověku nejen konat dobré skutky, nýbrž vydávat ze sebe to nejlepší. Ctnostná osoba všemi duchovními silami a konkrétními činy směřuje k dobru. Svatý Řehoř říká, že: „Ctnostný život spočívá v tom, že se stáváme podobnými Bohu“ (1803).
Lidské ctnosti.
Ctnostný člověk je ten, který svobodně koná dobro. Jeho trvale nabyté duševní dokonalosti rozumu a vůle, pevné a ustálené postoje a mravní ctnosti vnášejí řád do jeho chování a vedou ho k tomu, aby vedl mravně dokonalý život (1804).
YOUCAT otázka 300: Proč na sobě musíme pracovat? Odpověď: Musíme na sobě pracovat, abychom mohli konat dobro svobodně, s radostí a s lehkostí. V první řadě nám k tomu pomáhá pevná víra v Boha a to, že s Boží pomocí v sobě upevňujeme zdravé postoje, nepodvolujeme se nezřízeným vášním a zaměřujeme síly svého rozumu a vůle vždycky a jednoznačně na dobro.
Základní funkce v životě křesťana ovládají čtyři základní ctnosti, kolem nichž jsou všechny ostatní seskupeny (1805). Říká se jim také “základní ( kardinální ) ctnosti“ (z lat. cardinalis = důležitý.
Jsou to:
YOUCAT otázka 301: Jak se dopracovat moudrosti (rozvážnosti)? Odpověď: Člověk je moudrý, umí-li rozlišovat podstatné od nepodstatného, stanovovat si správné cíle a volit si ty nejlepší prostředky k jejich dosažení.
YOUCAT otázka 302: Jak jednat spravedlivě? Odpověď: Člověk jedná spravedlivě, jestliže neustále dbá o to, aby dával druhým, co jim náleží. Spravedlnost vůči Bohu se nazývá „ctnost zbožnosti“.
Motto spravedlnosti zní: “Každému, co jeho jest.“ Také ve vztahu k Bohu se musíme chovat spravedlivě a prokazovat mu svou lásku a úctu.
YOUCAT otázka 303: Co znamená být statečný? Odpověď: Statečný člověk se vytrvale zasazuje o poznané dobro. Dospívá až ke schopnosti obětovat případně vlastní život pro spravedlivou věc.
YOUCAT otázka 304: Proč patří ke ctnostem být mírný? Odpověď: Mírnost reguluje přitažlivost rozkoší, zabezpečuje vládu nad pudy a dává schopnost držet se zdravé míry při užívání stvořených dober. Ten, kdo je neukázněný, nechává se ovládat vášněmi, svou lačností po požitcích zraňuje druhé a škodí sám sobě. V Novém zákoně se pro „mírnost“ užívá též slovo „střídmost“.
Milost Boží a působení Ducha svatého v duši člověka lidské ctnosti nabyté výchovou posiluje, očišťuje a povznáší (1810). Nezbytnou milost nám udělil Kristus, abychom neustále o ctnosti usilovali, s Duchem svatým spolupracovali a jednali podle jeho nabádání (1811).
Božské ctnosti.
Lidské ctnosti jsou zakořeněny v ctnostech božských. Uschopňují křesťany, aby žili v důvěrném vztahu k Nejsvětější Trojici (1812). Božské ctnosti tvoří základy mravního jednání křesťana. Jsou zárukou přítomnosti a působení Ducha svatého v tajemnosti hloubky duše lidské bytosti . Božské ctnosti známe tři. Je to víra, naděje a láska (1813). Podrobněji se Učící se církev zabývala tématem ke 4.neděli v mezidobí 3.2.2013 Božské ctnosti (viz).
Dary a plody Ducha Svatého
Díky darům Ducha svatého, tvořících základní oporu mravního života křesťana, jsme ochotni jednat podle jeho nabádání (1830) a jako plody usilovné činnosti Ducha svatého vyrůstají v nás vlastnosti, které nás vedou do věčné slávy (1832). Dary (1831) i plody jsou přehledně vyjmenovány v úvodu této lekce. Podrobně se jim věnovaly promluvy bohoslužby slova při „Slavnosti seslání Ducha svatého“. Viz též samostatné téma 158 „Dary a plody Ducha svatého“.
Duch svatý je často přirovnáván k síle, k energii, k větru, k ohni, k prameni oživující vody. Tyto základní, život dávající elementy, nemůžeme jakkoli spoutat, usměrnit. Ani si je vynutit. Stejně tak i Duch svatý vane, jak chce a kudy chce. Naším životním úkolem je jediné. Nechat se tímto Duchem prostoupit. Oživit. Obnovit. A naše životní tragedie je v tom, že se mu stále uzavíráme. Že mu nechceme dát ve svém životě prostor. Že sice možná i v modlitbě prosíme: „Přijď Duchu svatý!“, ale jeho vanutí se bráníme. Jako bychom se báli, že když necháme Duchu volný prostor, že nás profoukne svým průvanem, že s námi bude činit úžasné, leč náročné činy. Žít v Duchu, žít podle nepředvídatelných pravidel Ducha svatého, je nesmírně náročné. Ale dává to našemu životu úžasný rozměr. Tak, jak to říká sv. Pavel v listě Římanům: „Žijete-li podle své vůle,spějete k smrti; jestliže mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít“(Řím 8,13).
Na závěr:
Ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro. Dovoluje člověku nejen konat dobré skutky, nýbrž i vydávat ze sebe to nejlepší. Ctnostná osoba všemi svými smyslovými i duchovními silami za spoluúčasti působení Ducha svatého ve své duši směřuje k dobru, hledá je a volí ta nejsprávnější řešení v konkrétním jednání.
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.