Témata k nedělní a sváteční liturgii

SEBEVRAŽDA A EUTANÁZIE - téma 164 k 11. neděli v mezidobí 12.6.2016 - homilie katechetická (KKC 2276-2283; YOUCAT 382).

8. 6. 2016 17:01

11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 12.6.2016

Liturgické texty 

  • Komentář k 1. čtení z 2. knihy Samuelovy  (IC)   2 Sam  12,7-10.13:

Lidé hřeší. Věz, že jakkoli těžkou vinu neseš na svých ramenou, Bůh ti odpustí, jestli se budeš kát a odvrátíš se od svých hříchů. Nic z toho, co špatného  jsi kdy konal, není příliš těžké pro Boha, aby ti odpustil. Z úryvku z knihy Samuelovy uslyšíme o tom,  čím vším se prohřešil král David. Pronásledovalo ho svědomí, uznal své viny, kál se. Dostalo se mu odpuštění a nového plného života v Pánu.  

1. ČTENÍ 2 Sam 12,7-10.13:Nátan řekl Davidovi: "Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem tě vysvobodil ze Saulovy ruky. Dal jsem ti dům tvého pána i jeho ženy, dal jsem ti dům Izraele a Judy. Kdyby to bylo málo, cokoli jiného bych ti přidal. Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem, že jsi učinil, co je zlé v jeho očích? Chetitu Uriáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku, zabil jsi ho mečem Ammonových synů. Proto se již nikdy nevzdálí meč od tvého domu za to, že jsi pohrdl Hospodinem, když jsi vzal manželku Chetity Uriáše, a udělals ji svou ženou."  David řekl Nátanovi: "Zhřešil jsem proti Hospodinu!" Nátan Davidovi odpověděl: "I Hospodin ti odpouští hřích, nezemřeš!"

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Galaťanům  (IC)    Gal  2,16.19-21:

Z listu apoštola Pavla Galaťanům pochopíš, že bez ohledu na to, jak beznadějná se ti teď možná zdá tvá budoucnost, Bůh se tě nezřekne. Bůh tě nikdy neopustí a nikdo ti nevezme naději. Pavel nepodlehl,  nepřestoupil Boží přikázání, ani nehodlal v krutých těžkostech dobrovolně odejít ze života. Přijal víru v Božího Syna. To už nežil on. Žil v něm mocný Kristus, který ho přivedl do slávy.

2. ČTENÍ Gal 2,16.19-21:Bratři!  Víme, že člověk je uznán za spravedlivého jen tehdy, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje Zákon. Z toho důvodu jsme přijali víru v Ježíše Krista. Tak jsme byli uznáni za spravedlivé proto, že jsme uvěřili v Krista, ne proto, že jsme dělali skutky Zákona. Pro skutky Zákona nebude žádný člověk uznán za spravedlivého. Vždy skrze Zákon jsem Zákonu umřel, abych žil pro Boha. Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře   v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval. Já nepohrdám Boží milostí. Kdyby se totiž k ospravedlnění docházelo zachováváním Zákona, pak by Kristus umřel nadarmo.

  • Komentář k evangeliu podle  Lukáše  ( IC)  Lk  7,36-8,3: 

Z Lukášova evangelia vyslechneme vyprávění o hříšnici, v jejímž srdci Ježíš nalezl  otevřenost k přijetí odpuštění. Vnitřně se obrátila, v lásce se před Božím Synem sklonila, bylo jí odpuštěno a mohla započít s čistým srdcem nový život.  A s ní mnoho jiných, kteří byli Ježíšem Kristem uzdraveni od zlých duchů a těžkých nemocí.  

EVANGELIUM Lk 7,36-8,3:Jeden farizeus pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a zaujal místo u stolu. V tom městě žila jistá žena, byla to hříšnice. Když se dověděla, že je u stolu v domě toho farizea, přinesla alabastrovou nádobu drahocenného oleje, přistoupila zezadu k jeho nohám a rozplakala se; slzami mu začala smáčet nohy a vlastními vlasy je utírat. Líbala je a mazala drahocenným olejem. Když to viděl farizeus, který ho pozval, pomyslil si: "Kdyby to byl prorok, poznal by, kdo a jakého druhu je ta žena, která se ho dotýká, že je to hříšnice!" Ježíš mu na to řekl: "Šimone, rád bych ti něco pověděl." On na to: "Jen mluv, Mistře!" "Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím dluh splatit, oběma odpustil. Kdo z nich ho tedy bude mít více rád?" Šimon mu odpověděl: "Mám za to, že ten, komu odpustil více." Řekl mu: "Správně jsi usoudil." Obrátil se k ženě a řekl Šimonovi: "Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu. Vodu na umyti nohou jsi mi nedal, ona však mi nohy skropila slzami a utřela svými vlasy. Nepolíbils mě na pozdrav, ona však od té chvíle, co jsem vešel, mi nepřestala líbat nohy. Nepomazals mi olejem hlavu, ona však mi drahocenným olejem pomazala nohy. Proto ti říkám: Muselo ji být odpuštěno mnoho hříchů, když mně nyní prokazuje tolik lásky. Komu se odpouští málo, málo miluje. Jí pak řekl: "Jsou ti odpuštěny hříchy." Ostatní hosté si začali sami u sebe říkat: "Kdo je to, že i hříchy odpouští?" On však řekl ženě: "Tvá víra tě spasila. Jdi v pokoji!" Potom chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a kázal a hlásal radostnou zvěst   o Božím království. Bylo s ním dvanáct (apoštolů) a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů  a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z které vyšlo sedm zlých duchů, dále Jana, manželka Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnoho jiných, které se o ně staraly ze svého majetku.

Sebevražda a eutanázie

je téma 164 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI s odkazem na znění  1. čtení 2 Sam 12,7.10-13 a  Katechismus katolické církve (KKC) 2276-2283; YOUCAT 382.                                                        

Vstupní modlitba: Bože, sílo všech, kdo v tebe doufají, bez tebe lidská slabost nic nezmůže;vyslyš naše prosby a nepřestávej nám pomáhat svou milostí, abychom plnili tvá přikázání a vždycky smýšleli a jednali podle tvé vůle“.                                                             

Osnova:

a) sebevražda

b) eutanázie  

Úvod.

V křesťanském pohledu je člověk dítětem Božím. Jeho život - stejně jako všechno stvořené - je darem Božím. Člověk není vlastníkem svého života; je pouze jeho správcem. Život člověka nepatří člověku, nýbrž Bohu.    Z toho, jak jej spravuje, se bude člověk Bohu zodpovídat (2280). Bůh je Bohem spravedlivým, milosrdným   a milujícím. Člověk plní své povinnosti vůči Bohu tak, že se rovněž snaží být spravedlivý, milosrdný, milující své bližní. Slouží Bohu tím, že slouží jim.

Člověk slouží bližnímu, když mu pomáhá v nouzi, utrpení a bolesti. Ale i bezmocný trpící člověk slouží svým bližním - tím, že jim poskytuje příležitost projevovat skutky milosrdenství a lásky ke své osobě. Člověk má stále příležitost činit to, co je správné, a proto něco jako „život nehodný žití“ neexistuje.Záležitosti života a smrti leží ve svrchovaných rukou samotného Boha. Sebevražda a eutanázie  je tedy hříchem a velkým mravním zlem.

Sebevražda.

Většina lidí zakouší ochromující pocity v určitých situacích života. Někteří přemýšlejí  o ukončení svého života sebevraždou.  Jakkoli beznadějná je situace v jejich životě, je tu Bůh lásky, který čeká, aby každému mohl pomoci při cestě tunelem beznaděje. Jeho jméno je Ježíš. Bůh je připraven napravit, co se pokazilo, konkrétně v životě těch, kteří  jej chtěli ukončit sebevraždou. Sebevražda  je urážkou Stvořitele, je proti lásce k živému Bohu (2281) - je odmítnutím jeho daru života.

Také úmyslná spolupráce na sebevraždě je těžkým proviněním a příčí se mravnímu zákonu (2282).  I přesto Bůh může dát těm, kteří se usmrtili, příležitost  ke spáse cestami, které zná jen on. Za osoby, které si sáhly na život, se církev modlí (2283).

Přikázání Boží nám říká: "Nezabíjej" . Je postavené na posvátnosti lidského života. Musíme si pamatovat, že lidský život byl stvořen k Božímu obrazu. Tento zákaz neobsahuje pouze zabití jiného člověka, ale i zabití sebe sama. Ačkoli sebevražda zcela jistě není "neodpustitelný hřích", nesmíme zapomenout, že Bůh zakazuje zabití  jakéhokoli druhu. Nezáleží na tom, jestli člověk zabije sám sebe nebo někoho jiného.

Eutanázie.

Eutanázie spočívá v ukončení života osob  trpících  tělesnou nebo duševní vadou,  nemocných nebo už blízkých smrti, ať už jsou důvody a prostředky jakékoliv. Tito postižení vyžadují zvláštní léčebný a rehabilitační režim (2276; 2277). Je nepřijatelná i pro lékaře, jejichž posláním  je lidem pomáhat, ne je zabíjet. Lékaři by tedy měli být těmi prvními, kteří by měli v zájmu zachování své reputace a důstojnosti své profese proti legalizaci eutanazie protestovat.  

YOUCAT otázka 382: Je eutanazie přípustná?  Odpověď: Aktivní přivození smrti je v každém případě proti přikázání „nezabiješ“ (Ex 20,13). Naopak stát nablízku člověku při jeho odcházení z tohoto světa je dokonce přikázáním lidskosti.

Křesťané, stejně jako nevěřící, prožívají ve světě problémy a pouze nepřetržité setrvání v Božím slově je může dokonale ochránit od zlého. Z mnoha výše uvedených důvodů je nutné sebevraždě předcházet, protože pokud k ní dojde, je to dalekosáhlé neštěstí, které se příčí Boží vůli. Život byl promarněn, člověk ztrácí možnost naplnit své poslání, a když nic jiného, je to nezacelitelná rána pro všechny příbuzné a přátele.

Uzákonění eutanázie je vykročením na šikmý, kluzký svah; je jenom prvním krokem  v řadě dalších, jež budou nepochybně následovat. Eutanazie je nyní definována jako zabití umírajících, trpících bolestmi, na jejich vlastní přání. Časem se však pod tento název začnou zařazovat - a bohužel se budou taky vykonávat - i jiné praktiky. Například zabití kterýchkoli pacientů na jejich vlastní přání (tedy i těch, kteří netrpí či neumírají). Anebo zabití umírajících pacientů, kterých se nikdo na jejich názor ptát nebude, protože budou někým jiným  považováni za tzv. beznadějné případy (2278; 2279).

Na závěr. 

Sebevražda a eutanázie jsou v Božích očích nesmírně vážné, tragické a nepřijatelné události. Pokud někdo uvažuje o tomto odchodu ze života nechť hledá pomoc, ať je  jeho problém jakýkoliv. Bůh tě miluje, ať v to věříš nebo ne, a nechce, abys ukončil svůj život, nebo aby tvůj život byl násilně ukončen. Místo toho vlož, pokud můžeš,  svoji víru a naději v Krista a v Jeho lásku k tobě.

Nikdy nejsi sám, protože „nic nás nemůže oddělit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši našem Pánu" (Řím 8,39).

Vypracoval Matonick                             

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio