MODLITBA - téma 173 k 17. neděli v mezidobí 24.7.2016 - homilie katechetická (KKC 2697-2719; YOUCAT 499-504).

17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 24.7.2016

Liturgické texty 

• Komentář k 1. čtení z první knihy Mojžíšovy  (IC)   Gn 18,20-32:

Minulou neděli  jsme četli z knihy Mojžíšovy  o našem praotci Abrahámovi,  jako  o vzoru pohostinnosti, s níž obsluhoval  dokonce samotného Boha. Dnes  nám ho prorok představí  jako velkého přímluvce. Abrahám důvěrně s patřičnou úctou oslovuje Hospodina, aby od něj vyžádal spravedlnost  pro nevinné a získal odpuštění pro ostatní. I my můžeme mnohé vytěžit modlitbou k Bohu z našeho přátelského  vztahu s ním.

1. ČTENÍ Gn 18,20-32:Hospodin řekl: "Nářek na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět."  Tři mužové se odtamtud vydali na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: "Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je  v městě padesát spravedlivých, chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou  v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?" Hospodin řekl: "Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých v městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu." Abrahám se ujal slova a řekl: "Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?" (Hospodin) odpověděl: "Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět."   (Abrahám) pokračoval v rozmluvě s ním: "Snad jich tam najdeš jen čtyřicet." Odpověděl: "Neudělám to kvůli čtyřiceti."  (Abrahám) řekl: "Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mi mluvit: Snad se jich tam najde jen třicet." Odpověděl: "Neudělám to, najdu-li jich třicet." (Abrahám) řekl: "Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet." Odpověděl: "Nezahubím kvůli dvaceti."  (Abrahám) řekl: "Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset." Pravil: "Nezahubím kvůli deseti."

• Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Kolosanům   (IC)    Kol  2,12-14:

Apoštol Pavel nás ve svých listech ubezpečuje o veliké Boží moci, se kterou nám Bůh skrze Ježíše Krista odpouští hříchy, aby nás oživil k věčné slávě. Nepřestaňme mu tedy denně jakýmkoliv způsobem modlitby  vyjadřovat projevy díků.

2. ČTENÍ Kol 2,12-14:Bratři! Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili, jak velikou moc má Bůh, který ho vzkřísil z mrtvých. I vás, když jste byli mrtví pro své hříchy a když vaše tělo bylo neobřezáno, zase oživil zároveň s ním. Odpustil nám všecky hříchy, zrušil dlužní úpis, který svědčil proti nám svými předpisy, a nadobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž. 

• Komentář k evangeliu podle Lukáše   ( IC)  Lk 11,1-13:

V  Lukášově evangeliu nás Boží Syn uvádí do osobního vztahu  k Otci. Zjevuje nám vhodná slova k rozmluvě s ním. Učí způsobům  modlitby. Ujišťuje, že každá modlitba bude vyslyšena, pokud bude vyslovena v synovské důvěře a bude naléhavá. Nebeský Otec ví, co potřebujeme.

EVANGELIUM Lk 11,1-13:Jednoho dne se Ježíš modlil na nějakém místě. Když přestal, řekl mu jeden   z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky." Odpověděl jim: "Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Chléb náš vezdejší dávej nám každý den. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuved' nás  v pokušení." Řekl jim dále: "Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci s prosbou: 'Příteli, půjč mi tři chleby. Právě totiž ke mně přišel můj přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu předložil.' On však by mu zevnitř odpověděl: 'Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřeny a moje děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.' Říkám vám: Když přece vstane a dá mu, tedy ne proto, že je to jeho přítel, ale pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu všechno, co potřebuje. Proto vám říkám: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Je mezi vámi takový otec, že když ho syn poprosí o chléb, on mu dá kámen? Anebo když ho poprosí o rybu, on mu dá místo ryby hada? Anebo když ho poprosí o vejce, on mu dá štíra? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí! "

Modlitba

je téma 173 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI s odkazem na znění  dnešního evangelia  Lk 11,1-13 a Katechismus katolické církve (KKC) 2697-2719; YOUCAT 499, 501, 502, 503, 504.

Osnova:

a) život modlitby

b) způsoby modlitby (ústní, rozjímavá, vnitřní)

Úvod.

Modlit se znamená v pokoře srdce obracet se k Bohu. Znamená to prosit a děkovat, znamená to vyznávat svoje chyby, uvědomovat si úspěchy, kterých jsme dosáhli boží milostí. Modlitba může mít mnoho podob, ale vždy jde o tiché, důvěřivé, pokorné spojení s Bohem. Kdo předloží Otci všechno, co mu leží na srdci, a dovolí mu, aby to všechno prohlédl a posoudil, ten dokáže všem věcem a událostem dát v životě správné místo.                                                                                       

„Kdo se umí správně modlit, umí i správně žít“ (sv. Augustin). Sám Kristus Pán nás naučil modlit.

 

Život modlitby.

Křesťany,  žijící intenzivním životem modlitby, zaměřené na osobní rozhovor s Pánem, modlitba v každé chvíli oživuje. Sv. Řehoř  doporučuje: „Je třeba si vzpomenout na Boha častěji, než se dýchá“ . Člověk se však, i když chce, nemůže modlit neustále (2697).  Proto církev předkládá věřícím  modlitební rytmy, jež mají trvalou modlitbu živit. Některé jsou každodenní (ranní, večerní, před a po jídle), jiné  provázejí křesťana při slavení eucharistie o nedělích a církevních svátcích v průběhu celého  liturgického roku. Je dobré vyčlenit si přitom  na modlitbu pravidelný čas (2698).  

YOUCAT otázka 499: Kdy se máme modlit? Odpověď: Křesťané se už od prvních dob modlili alespoň ráno, před jídlem a večer. Ten, kdo se nemodlí pravidelně, se brzy přestane modlit docela.                                                                                       

Způsoby modlitby (ústní, rozjímání, vnitřní); (2699).

I. Ústní modlitbaje nezbytnou složkou křesťanského života (2701). Je to způsob, ve kterém můžeme slovy, pronášenými v duchu anebo nahlas, vyjádřit něco z toho, co ve vztahu k Bohu zakoušíme ve svém nitru. Je přitom důležité , aby naše nitro bylo sjednoceno s tím, k němuž mluvíme (2700) a  abychom se modlili celou svou bytostí. Tím dodáme modlitbě potřebnou sílu(2702). Bůh hledá ty, kteří ho uctívají slovy, vycházejícími z hlubin jejich duší, doplněnými  živými výrazy (2703).

Ústní modlitba není jen odříkáváním modlitebních formulek. Je to spíše milující přebývání s Bohem doprovázené prostým pozorným (i hlasitým, případně opakovaným) čtením biblického textu („lectio“),recitací či zpěvem, pevně formulovanými  modlitbami, citací žalmů, veršů z Písma apod., nebo také hlasitým či tichým vyslovováním všeho, co máme v srdci.Tou měrou, jakou si uvědomujeme toho, k němuž mluvíme, se ústní modlitba stává cestou k modlitbě vnitřní (2704). 

YOUCAT otázka 501: Co je to ústní modlitba? Odpověď: Modlitba je v první řadě pozvednutím srdce k Bohu. A přece i Ježíš se učil modlit se slovy. V modlitbě Otče náš nám předal dokonalou ústní modlitbu jako svůj odkaz, abychom věděli, jak se modlit. 

Při modlitbě se nemáme pouze oddávat zbožným myšlenkám. Měli bychom vyslovit všechno, co máme na srdci, a přednést to Bohu jako nářek, prosbu, chválu a dík. Často právě velké ústní modlitby – žalmy a hymny z Písma svatého, Otče náš, Zdrávas Maria – nás vedou ke skutečným obsahům modlitby a uvádějí nás do volné vnitřní modlitby.

II. Rozjímání (meditace) je především hledání. Náš duch se snaží pochopit, proč a jak vést křesťanský život, aby v souladu s Písmem, zvláště s evangeliem, přilnul a kladně odpověděl na to, co Pán žádá (2705).

Rozjímat například o tom co čteme, znamená konfrontovat text čtení s tím, jak žijeme a jak žít máme (2706). Můžeme přitom postupovat různými  metodami, vždy však s pomocí Ducha svatého, kterého modlitbou k meditaci nikdy neopomeneme pozvat (2707). Při rozjímání plně zapojujeme do činnosti vlastní myšlení, představivost, city   a touhu. Tím probudíme  našeho ducha k prohloubení pravdy víry, podnítíme  obrácení srdce a posílíme vůli následovat Krista (2708). 

YOUCAT otázka 502: Co je podstatou rozjímavé modlitby? Odpověď: Podstatou rozjímavé modlitby je hledání a uvažování, které vychází z Božího slova v Písmu svatém nebo z obrazu. Jejich pomocí člověk pátrá po Boží vůli, znamení a přítomnosti.

Člověk nemůže „číst“ posvátné texty a obrazy tak, jako čte třeba v denním tisku o událostech, které se ho bezprostředně nedotýkají. Měl by je rozjímat, tj. měl by pozvednout své srdce k Bohu a říci mu, že je teď zcela otevřen tomu, co mu Bůh chce sdělit prostřednictvím přečteného a viděného. Vedle Písma svatého existuje celá řada textů, které přivádějí k Bohu a jsou vhodné k meditaci a rozjímání. 

YOUCAT otázka 504: Čeho může křesťan dosáhnout meditací? Odpověď: V meditaci vyhledává křesťan ticho, aby mohl zakusit blízkost Boha a aby v jeho přítomnosti došel pokoje. Doufá, že hmatatelně zakusí jeho přítomnost jako nezasloužený dar jeho milosti. Neočekává ji ovšem jako výsledek nějaké meditační techniky.

III. Vnitřní modlitba, jak říká svatá Terezie od Ježíše,  není nic jiného než důvěrný vztah přátelství s Tím, (...) o němž víme, že nás miluje.“

I ve vnitřní modlitbě může člověk rozjímat, ale náš pohled je přitom  vždy obrácen k Pánu (2709).  Člověk se nemodlí jen proto, že má čas. Udělá si čas, aby tu byl pro Pána, nezávisle na momentálním zdravotním stavu, na pracovních podmínkách nebo pocitech (2710). Vstoupí do přítomnosti toho, který nás očekává. Obrátí své srdce k Pánu, který nás miluje, aby se mu odevzdal jako oběť, kterou je třeba očistit a přeměnit (2711). Otevře své nitro Otci k přijetí jeho lásky  jako hříšné Boží dítě, jemuž bylo odpuštěno (2712).

 

Vnitřní modlitba je dar milosti, je vztahem  smlouvy uzavřené s Bohem v hloubi našeho bytí (srov. Jer 31,33);(2713). Během modlitby v nás Otec mocně posiluje svým Duchem naši duši, aby v ní skrze víru přebýval Kristus a abychom byli pevně zakořeněni a zakotveni v jeho lásce (2714).  Vnitřní modlitba, jinak zvaná nazírání (kontemplace) je pohled víry upřený na Krista. Díváš se na něj a on se dívá na tebe. Jeho pohled očišťuje tvé  srdce. Učí tě vidět všechno ve světle jeho pravdy a jeho soucitu s tebou a všemi lidmi (2715), učí tě naslouchání Božímu  slovu (2716).

Otec k tobě při vnitřní modlitbě v tajuplné tichosti vyslovuje vtělené Slovo, jež trpělo,  zemřelo a vstalo z mrtvých ( 2717) a spojuje tě s ním (2718) do věčného společenství lásky (2719).

YOUCAT otázka 503: Co je to vnitřní modlitba? Odpověď: Vnitřní modlitba je láska, mlčení, naslouchání a bytí před Bohem.

Vnitřní modlitba vyžaduje čas, odhodlání a především čisté srdce. Je to prostý pohled na Boha v mlčení a lásce, je to pokorné sebeodevzdání tvora, který odložil všechny masky a celým srdcem hledá Boha. Vnitřní modlitba se také často nazývá modlitbou srdce – kontemplací.

  

Na závěr: 

„Modlitba je styk s Bohem“ (sv. Řehoř); „Čteš-li Písmo svaté, mluví Bůh k tobě, modlíš-li se, mluvíš ty k Bohu“(sv. Augustin).

Církev vybízí věřící k pravidelné modlitbě.  Křesťanská tradice rozlišuje tři významné projevy života modlitby: ústní modlitbu, rozjímání a vnitřní (kontemplativní) modlitbu. Je pro ně společná  usebranost srdce – nezbytnost odpoutání mysli od dojmů světa, bránících přistoupit  k Bohu přítomného v srdci věřícího. 

Vypracoval Matonick