SVÁTEK PROMĚNĚNÍ PÁNĚ - 6.8.2016 – sobota
Liturgické texty
Ve vidění proroka Daniela, zaznamenaného v jeho knize, se odehrává příprava posledního soudu lidstva. Na něm se potvrdí, kdo bude při druhém příchodu Pána Ježíše vzkříšen a vzat do nebe a kdo bude odsouzen. Smyslem Božího soudu není někoho odsoudit, ale předně někoho spasit, zachránit, obhájit. Na trůnu usedá Bůh a v Synu člověka vidíme přicházet Krista. Sami se nemůžeme spasit. Nezachrání nás nic z toho, co jsme vykonali. Naším jediným Spasitelem je Kristus. Jemu je k tomu dána veškerá moc jako Božímu Synu.
1.ČTENÍ Dan 7, 9 - 10. 13 -14: Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola - žhoucí oheň. Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy. Díval jsem se v nočním vidění, a hle - s nebeskými oblaky přicházel ( někdo ) jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království, a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.
Z listu apoštola Petra plyne přesvědčivé osobní svědectví o neobyčejné události, která se stala na hoře Proměnění, při níž je Ježíš Kristus potvrzen Otcem jako Syn Boží. Toto Kristovo tajemství je od počátku apoštolské Církve jí samotnou dodnes hlásáno a slaveno v liturgii.
2. ČTENÍ 2 Petr 1, 16 – 19: Milovaní! Když jsme vás poučovali o tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: 'To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení.' Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře. Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.
K události Proměnění Páně podle Lukášova evangelia dochází v přítomnosti tří Ježíšových učedníků, kteří pochopili, že Ježíš je Mesiáš. Každý křesťan je povolán už zde na zemi k postupné proměně pod vlivem a mocí Ježíšova Ducha až k dokonalému připodobnění se jemu samému. Každé skutečné setkání s Ježíšem je pro křesťana oporou víry, tak jako byla událost Proměnění pro učedníky. Využijme toho, že Ježíš je v Církvi mezi námi stále přítomen především ve svátostech a při slavení liturgie .
EVANGELIUM Lk 9, 28b – 36: "Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho. Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň. Z oblaku se ozval hlas: "To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!" Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli.
Přítomnost Krista v liturgii
je téma 175 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI s odkazem na znění evangelia Lk 9,28 a Katechismus katolické církve (KKC) 1086-1090 k dnešnímu SVÁTKU PROMĚNĚNÍ PÁNĚ.
Osnova:
a) od dob apoštolské Církve
b) je přítomný v pozemské liturgii
c) tato se podílí na nebeské liturgii
d) je přítomen v osobě sloužícího kněze, ve slově, ve společenství věřících a zejména pod eucharistickými způsobami
Úvod.
Autor projektu „Učící se církev“ podle znění výše uvedené osnovy směruje postup studia tématu k textu odd. II. - 1. článku „Liturgie –dílo Nejsvětější Trojice“ Katechismu katolické církve (KKC): „Kristovo dílo v liturgii“ str. 287-289. Dnešní téma také navazuje na lekci 120 nazvanou:„Liturgie –dílo Nejsvětější Trojice“.
Od dob apoštolské Církve.
Ježíš Kristus přišel na svět vrátit nás nebeskému Otci a nám vrátit Otce, abychom jako Boží děti vytvořili spolu s ním jednu velkou Boží rodinu a položili základy ke zřízení Božího království. Za tím účelem ustanovil Církev, jejíž je On hlavou.
„Církev je Kristovo království přítomné v čase, které se šíří viditelně ve světě působením milosti Boží… přijímá poslání , aby hlásala království Boží a zřídila je ve všech národech; sama pak je zárodek a počátek tohoto království na zemi … a všemi svými silami doufá a přeje si, aby byla spojena ve slávě se svým Králem“ (2. vat. koncil LG 3 a 5).
Za hlasatele evangelia o Božím království nám ustanovil Pán apoštoly. A Ježíš Kristus zase byl poslán od Otce. Tedy Kristus od Boha, apoštolové od Krista obdrželi příkaz učit lid. A když po zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista nabyli jistoty a po seslání Ducha Svatého byli v Božím slově utvrzeni, vyšli hlásat příchod Božího království. Od apoštolátu Krista se odvíjí i poslání Dvanácti: „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“(Jan 20,21); (1086). Tím se apoštolové stávají Kristovým svátostným znamením. A mocí samého Ducha svatého předávají tuto moc svým následovníkům. Taková apoštolská posloupnost je páteří celého liturgického života církve (1087).
Je přítomný v pozemské liturgii.
Kristus je i nadále přítomen ve své církvi, především v liturgických úkonech (1088).
Je přítomen v osobě sloužícího kněze, ve slově, ve společenství věřících a zejména pod eucharistickými způsobami.
Svou mocí je ve svátostech, takže když někdo křtí, křtí sám Kristus. Když se v církvi předčítá Písmo svaté, to mluví on. I tehdy je přítomen, když se církev modlí a zpívá.Tak to i slíbil: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich“(Mt 18,20); (1088). V tomto velkém díle spásy, oslavujícím Boha a posvěcujícím člověka, se Kristus vždycky s církví spojuje a ona skrze něho vzdává poctu věčnému Otci (1089).
Pozemská liturgie se podílí na nebeské liturgii.
Podle 2. vat. koncilu: „Pozemská liturgie nám poskytuje něco jako předchuť účasti na nebeské liturgii“ (1090).
Na závěr:
Kristovo dílo v liturgii je svátostné. Jeho tělo, jímž je církev, je jako svátost (znamení a nástroj), v níž Duch svatý rozděluje tajemství spásy. Liturgickými úkony se církev putující v čase již podílí na nebeské liturgii tím, že ji předem okouší. Kristus je účasten veškerého života Církve a bude přítomen i konání posledního soudu jako jediný náš Spasitel. Jemu je dána veškerá moc jako Božímu Synu.
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.