Témata k nedělní a sváteční liturgii

VÍRA VYTRVALÁ - téma 177 ke 20. neděli v mezidobí 14.8.2016 - homilie katechetická (KKC 162-165;YOUCAT 21).

12. 8. 2016 13:59

20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 14.8.2016 

Liturgické texty

  •  Komentář k 1. čtení  knihy proroka Jeremiáše  (IC)   Jer 38,4-6.8-10:

Prorok Jeremiáš, když plnil své poslání, kterým ho pověřil Bůh, poznal ve svém životě pronásledování, jež mu působilo velké utrpení a oddělovalo ho od vlastního lidu. Křesťanská tradice ho považuje za předobraz trpícího Ježíše. Nakonec je Jeremiáš, byť jen na čas, osvobozen, což svědčí o tom, že poslední slovo v lidských osudech náleží Bohu, zachraňujícímu především ty, kteří  v něho vytrvale věří.

1. ČTENÍ Jer 38,4-6.8-10: Úředníci řekli králi: "Ať je zabit tento člověk, neboť oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí." Král Sidkijáh řekl: "Hle, je ve vašich rukou" - neboť král proti nim nic nezmohl. Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny královského prince Malkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš zapadl do bláta. Etiopan Ebedmelech vyšel z královského paláce a řekl králi: "Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť v městě už není chléb." Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: "Vezmi s sebou odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře."

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Židům   (IC)    Žid  12,1-4: 

Autor tohoto listu navazuje na teologický výklad dějin, který byl námětem k meditaci o víře minulou neděli. Byli to zejména osobnosti jako Abrahám a Sára, jejichž víra zde byla vyzdvihována a je nám dávána za vzor. Křesťanský život si lze dobře představit jako vytrvalostní běh víry. Všichni se ho zúčastníme s očima upřenýma na Ježíše, který jde před námi a který nám jako vůdce dodává energii potřebnou k běhu  po cestě do nebeského království.

2. ČTENÍ Žd 12,1-4: Bratři! Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všecko, co by nás mohlo zatěžovat, všecko, co by nás mohlo rozptylovat, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu. Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali, Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.

  • Komentář k evangeliu podle  Lukáše  ( IC)  Lk  12,49-53: 

Pokoj, který hlásá a dává Ježíš, rozděluje!  Způsobuje rozdělení v mezilidských vztazích, mezi skupinami, společenstvími a národy právě pro svoji novost  skrytou v tajemství velikonočního dramatu. Apoštol Lukáš jeho tragičnost  představuje v obrazu ohně a křtu. Ježíš projevuje touhu projít očistnou vodou oběti na kříži a je ukazován jako příklad k následování. Evangelijní povolání a Boží slovo spojené s vytrvalou vírou v ně má absolutní přednost, má-li se střetnout s pozemskou logikou, která se řídí úplně jinými měřítky.  

EVANGELIUM Lk 12,49-53: Ježíš řekl svým učedníkům: "Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán! Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."

Víra vytrvalá

je téma 177 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI s odkazem na znění dnešního 2. čtení  Žid 12, 1-4 a Katechismus katolické církve (KKC) 162-165; YOUCAT 21.                                             

Osnova:

a) žít, růst a vytrvat ve víře až do konce

b) víra – počátek věčného života

c) víra a modlitba

Na úvod:

YOUCAT otázka 21: Co je to víra? Odpověď: Víra je vědění a důvěra. Charakterizuje ji sedm znaků:

  1.    Víra je výslovný Boží dar, který dostáváme, pokud o něj vroucně prosíme.
  2.    Víra v Ježíše je nadpřirozená síla, kterou nezbytně potřebujeme k dosažení spásy.
  3.    Víra vyžaduje svobodnou vůli a jasný rozum člověka, které odpovídají na Boží pozvání.
  4.    Obsah víry je absolutně jistý, protože má základ v Ježíši Kristu.
  5.    Víra zůstává nedokonalá, dokud nenabude účinnosti láskou.
  6.    Víra roste, nasloucháme-li stále pozorněji Božímu slovu a jsme-li s Bohem v živém rozhovoru prostřednictvím modlitby.
  7.    Víra nám dává už nyní ochutnat nebeskou radost.

Téma dnešní, doplněné textem a komentáři bohoslužby slova, navazuje na téma 176 o víře neděle předcházející

Žít, růst a vytrvat ve víře až do konce.

Víra je nezasloužený dar, který Bůh zdarma dává člověku. Tento neocenitelný dar nesmíme ztratit. Svatý Pavel proto klade na srdce Timotejovi, aby „bojoval dobrý boj a měl přitom víru a dobré svědomí. Někteří lidé se ho zbavili, a proto ztroskotali ve víře“ (srov. 1 Tim 1,18-19). Abychom žili, rostli a vytrvali ve víře až do konce, musíme ji živit Božím slovem; musíme prosit Pána, aby nám v ní dával růst, musí se projevovat „láskou“ (srov. Gal 5,6), udržovat se nadějí a musí být zakořeněna ve víře církve (162).

Víra – počátek věčného života.

Víra nám dává jakoby předem zakoušet radost a světlo blaženého patření, cíl našeho putování zde na zemi. Tehdy uvidíme Boha „tváří v tvář“ (srov. 1 Kor 13,12), „tak, jak je“ (srov. 1 Jan 3,2). Víra je tedy již začátek věčného života. „Už nyní nazíráme dobrodiní víry jako odlesk v zrcadle, je to jako bychom již vlastnili úchvatné věci, o nichž nás víra ujišťuje, že je budeme jednoho dne zakoušet“ (163). Nyní však „žijeme přece z víry. ne z toho co vidíme“ (2 Kor 5,7) a poznáváme Boha „jen jako v zrcadle, nejasně“ (srov. 1 Kor 13,12). Víra ozařovaná tím, v něhož věří, bývá často prožívána v temnotě. Víra může být podrobena zkoušce.

Zdá se, že svět, v němž žijeme, je velmi vzdálen tomu, o čem nás ujišťuje víra; styk se zlem a utrpením, nespravedlností a smrtí, odporuje radostné zvěsti; to vše může zviklat naši víru a stát se pro ni pokušením (164).

Víra a modlitba.

V těch okamžicích musíme pozorně naslouchat  Božímu slovu,  jsme-li s Bohem v rozhovoru prostřednictvím modlitby a obracet se ke svědkům víry: K Abrahámovi, který „ačkoli už nebylo naděje... přece doufal a uvěřil“ (srov. Řím 4,18); k Panně Marii, která se „ubírala cestou víry“, a dospěla až do „noci víry“, když se podílela na utrpení svého Syna a na noci jeho hrobu; a k mnoha jiným svědkům víry (165).   

„Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všechno, co by nás mohlo zatěžovat, hřích, do kterého se (člověk) snadno zaplete, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti“ (srov. Žid 12,1-2).

Na závěr:

Život je běh na hodně dlouhou trať. Je důležité znát cíl a neztratit naději, že je možné ho dosáhnout. To vyžaduje hodně vytrvalosti a povzbuzení. Ježíš se nám nabízí jako ten nejlepší vodič, který umí svým slovem povzbudit a dodat sílu vytrvat na cestě víry do nebeského království. Stálost působí vyrovnanost, důvěru, pevnost a jistotu dosažení cíle.

 

Vypracoval Matonick                             

Zobrazeno 858×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio