DĚJINY PATRIARCHŮ - téma 182 ke 24. neděli v mezidobí 11.9.2014 - homilie biblická.

24. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 11.9.2016

Liturgické texty

•  Komentář k 1. čtení  z 2.  knihy Mojžíšovy  (IC)   Ex  32,7-11.13-14:

Jak uslyšíme  z knihy Exodu,  Hospodin rozhněvaný na svůj nevěrný lid je v přímém kontaktu s patriarchou Mojžíšem,  jenž se dovolává Boží věrnosti  smlouvě, uzavřené s praotcem Abrahámem. Mojžíš prosí Hospodina o odpuštění za hřích modloslužby, kterého se  lid dopustil  a  uspěje. Boží láska ke člověku zvítězí.

 1. ČTENÍ Ex 32,7-11.13-14:Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Sestup dolů, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, přivodil si zkázu. Uhnuli brzo z cesty, kterou jsem jim přikázal. Ulili si býčka a klanějí se mu, obětují mu a říkají: Izraeli, to je tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země." Hospodin řekl dále Mojžíšovi: "Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. Nebraň mi, ať vzplane můj hněv proti nim, ať je vyhubím; z tebe však udělám veliký národ." Mojžíš konejšil Hospodina, svého Boha, slovy: "Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl velikou silou a mocnou rukou z egyptské země? Rozpomeň se na Abraháma, na Izáka a na Izraele, své služebníky, kterým jsi sám při sobě přísahal a vyhlásil: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, jak jsem řekl, dám vašemu potomstvu a zdědí ji navěky.” A Hospodin se nad nimi slitoval a nedopustil neštěstí, kterým hrozil svému lidu.

•  Komentář ke 2. čtení z 1. listu apoštola Pavla Timoteovi  (IC)    1 Tim  1,12-17:

Také text druhého čtení z listu apoštola Pavla  k nám promlouvá o Božím milosrdenství. Milosrdenství nejúčinněji zjevuje Boží tvář. Je to rys, který Boha nejlépe charakterizuje. Ukazuje na Boží lásku k člověku, která je bez hranic. 

2. ČTENÍ 1Tim 1,12-17:Děkuji tomu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, našemu Pánu, že mě uznal za věrného a vzal mě do služby, ačkoli dříve jsem byl rouhač, pronásledovatel a násilník. Dostalo se mi však milosrdenství, protože jsem to dělal z nevědomosti ve své nevěře. Milost našeho Pána se však na mně tím hojněji projevila s vírou a láskou v Kristu Ježíši. Na tuto nauku je spolehnutí a zaslouží si, aby se jí naprosto věřilo: Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já mezi ně patřím na prvním místě. Ale právě proto jsem došel milosrdenství, aby tím Ježíš Kristus na mně jako na prvním ukázal celou svoji shovívavost; já jsem měl být příkladem pro ty, kdo v něho v budoucnosti uvěří, a tak dosáhnou věčného života. Králi věků, Bohu nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému bud čest a sláva na věčné věky. Amen.

•  Komentář k evangeliu podle  Lukáše  ( IC)  Lk  15,1-32:

Evangelium vypráví tři nádherná podobenství o Božím milosrdenství. Bůh nejenže je dobrý a odpouští hříšníkovi, který se k němu s pokorou navrací, ale starostlivě hledá každého ztraceného, dokud ho nenalezne. Bůh je plný lásky, kterou si vůbec nezasloužíme. Setkáváme se s ní od počátku stvoření v Písmu i v dějinách  Božího lidu. Prolíná se  celým životem Božího Syna i života našeho. Bůh je věrný svým zaslíbením, ke kterým se zavázal ve svých smlouvách, uzavíraných v průběhu dějin  patriarchů  a definitivně pak v Ježíši Kristu.

EVANGELIUM Lk 15,1-32:Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: "Přijímá hříšníky a jí s nimi!" Pověděl jim tedy toto podobenství: "Kdo z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devětadevadesát v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? A když ji najde, s radostí si ji vloží na ramena. Až přijde domů, svolá své přátele i sousedy a řekne jim: 'Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.'  Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují' Právě tak, říkám vám, mají radost Boží andělé nad jedním hříšníkem, který se obrátil."  Dále řekl: "Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: 'Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad, a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal. Tu šel do sebe a řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k své mu otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.'  Ale otec nařídil služebníkům: 'Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přived'te vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!'

Dějiny patriarchů 

je téma 182 dnešní biblické homilie podle projektu „Učící se církev“CI s odkazem na znění 1. čtení  Ex 32,7-11.13-14.

Osnova:

a) vývoj Božího zjevení

b) Abrahám, Izák, Jakub, Mojžíš

Úvod

Dějiny patriarchů zahrnují nejen počátky existence tradice vyvoleného národa (který vlastně ještě není národem), ale také počátky biblické víry. Bůh patriarchů je nazýván: „Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův“. Kdo je tento Bůh? Základním tématem dějin patriarchů je Boží iniciativa, činnost  a moc, uplatněné ve prospěch člověka. Bůh má svůj plán. Člověk je povolán, aby s ním spolupracoval. Člověk často není schopen přenechat Bohu chod událostí, chce prosazovat své náhledy, chce používat své prostředky. Bůh ale převrací lidské výpočty a prosazuje svou vůli. (Viz též  Učící se církev: témata  83; 181, nazvaná: „Bůh přichází(jde) vstříc k člověku“.

Vývoj Božího zjevení.

Bůh se dává člověku poznat postupně v  historických etapách už od počátku stvoření světa, kde se  zjevil  našim prarodičům.  Později uzavíral  smlouvy s patriarchy ve snaze lidstvo ochránit,  zachránit  a dovést ke spáse. Dále mluvil s lidmi skrze proroky. Naposledy se s konečnou platností viditelně zjevil lidstvu v Ježíši Kristu.

Abrahám, Izák, Jakub, Mojžíš.

Od 12. kapitoly Genesis,  zaostřené na postavu praotce Abraháma, začíná biblické zjevení historie  hebrejského národa.  Do světových dějin je vložen nový počátek. Bůh zahajuje novou iniciativu. Bůh adresuje své slovo Abrahámovi, kterého povolává, od kterého očekává víru a poslušnost, kterému dává první zaslíbení a s kterým uzavírá smlouvu. Na jeho potomcích Izákovi, Jákobovi a Josefovi, se ukazuje, jak je Bůh věrný těmto svým zaslíbením. Lid vzešlý z Abraháma bude nositelem příslibu daného patriarchům a stane se vyvoleným národem.

K patriarchům řadíme i  Mojžíše, jemuž bývá připisováno autorství prvních pěti biblických knih. On patří k nejvýznamnějším z proroků a současně nejpokornějším z věřících. Mojžíš je zakladatel národa, vůdce rodícího se Izraele,  který vyvedl lid z egyptského otroctví (exodus) do zaslíbené země. On to byl, který v průběhu této cesty převzal přímo od Hospodina Desatero Božích přikázání a ochránil  vyvolený národ před hněvem Božím za nevěrnost. 

Na závěr:

Význam biblických vyprávění z dob patriarchů není jen historický. Jejich autorům jde  o uvědomení si kořenů, z jakých vyrůstá Boží  lid. Dějiny patriarchů, tak jak jsou zaznamenané v knize Genesis, vůbec nejsou čistou historickou dokumentací pradávných událostí, ale jsou hlásáním velikých skutků, které Bůh vykonal pro svůj lid od samých počátků dějin, i když  samotná historičnost těchto vyprávění se  mnohým jeví jako problematická zejména z hlediska datace událostí.  Přibližně můžeme tuto dobu umístit mezi r. 2000-1700 př. Kr., do pohnuté doby stěhování semitských kmenů. I když je pravda, že kromě Bible žádná starověká literatura okolních národů Abraháma, Izáka, Jákoba nebo Josefa nezná, biblické zprávy o nich  po staletí krystalizovaly a dostaly svou konečnou podobu později, až za tisíc a více let. Historie a zvláště archeologie ukazují, že historicko-kulturní rámec, v němž se dějiny patriarchů odehrávají, je věrným obrazem dobové skutečnosti. 

Vypracoval Matonick