Témata k nedělní a sváteční liturgii

NEOMYLNOST CÍRKVE - téma 184 ke 26. neděli v mezidobí 25.9.2016 - homilie katechetická (KKC 889-892; YOUCAT 143).

22. 9. 2016 18:00

26. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 25.9.2016

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení  z knihy proroka Amosa  (IC)   Am  6,1a.4-7:

Prorok Amos v úryvku prvého čtení upozorňuje, jak nebezpečné může být bohatství. Lehkomyslně a nestoudně hromadit bohatství před zraky všech lidí nemravně  uráží chudáky a provokuje bližní. Každou chvíli může přijít zkáza a úpadek. Kristus Církvi a jejímu nejvyššímu pastýři a učiteli  proto svěřil charisma neomylnosti ve věcech víry a mravnosti, aby učili věřící lid umění se všem podobným nebezpečím vyhnout. 

1. ČTENÍ Am 6,1a.4-7: Toto praví všemohoucí Pán:  "Běda těm, kdo si zpupně žijí na Sióně, bezstarostně na samařské hoře! Léhají na ložích ze slonoviny, hoví si na divanech, jídají jehňata ze stáda, telata vykrmená v chlévě. Prozpěvují si za zvuku harfy, vymýšlejí si jako David hudební nástroje. Z misek pijí víno, nejlepším olejem se natírají, ale nad zkázou Josefovou se netrápí. Proto nyní půjdou v čele vyhnanců do zajetí, skončí jásot povalečů!"

  • Komentář ke 2. čtení z 1. listu apoštola Pavla Timoteovi  (IC)    1 Tim  6,11-16:

Apoštol Pavel v listě jednomu ze svých učedníků vytyčuje jemu i celému křesťanskému společenství cestu ke spáse.  Kristus uložil církvi, jako věčný, neporušitelný a nutný cíl, vést lidi po cestě k věčnému životu. Církev se od  tohoto cíle nemůže odchýlit. Musí navěky  jednat tak, jak Kristus stanovil při jejím založení. Naše víra v učitelskou autoritu Krista,  jeho učedníků a jejich nástupců je závazná, aby se při udržování a sdělování Kristovy pravdy mohla celá církev podílet na Kristově neomylnosti.

2. ČTENÍ 1 Tim 6,11-16: Boží muži, usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života. K němu jsi byl povolán, a proto jsi složil před mnoha svědky slavnostní vyznání. Před Bohem, který všemu dává život, a před Kristem Ježíšem, který před Pontiem Pilátem vydal slavnostní svědectví, ti nařizuji: Uchovej nauku bez poskvrny a bez úhony až do slavného příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Ten příchod nám ukáže ve svůj čas blahoslavený a jediný Panovník, Král králů a Pán pánů. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle. Nikdo z lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže. Jemu patří čest a věčná moc! Amen.

  • Komentář k evangeliu podle  Lukáše  ( IC)  Lk  16,19-31:

Dramatické podobenství o boháči a Lazarovi z Lukášova evangelia  nám předkládá  varování. Kdo si zvolí způsob života, který je v rozporu s učením Krista, skončí v temnotách pekla neúspěchu a naprosté bezmoci. Je třeba včas se obrátit k Pánu. Obrácení vyžaduje pozorně naslouchat Božímu slovu, jak je tlumočí lidu učitelský úřad církve, nad kterou Kristus bdí a oživuje svým Duchem.

EVANGELIUM Lk 16,19-31: "Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří léhal jeden žebrák - jmenoval se Lazar - plný vředů, a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a ještě k tomu přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: 'Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň koneček prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.'  Abrahám však odpověděl: 'Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.' Boháč řekl: 'Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk.' Abrahám odpověděl: 'Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!' On však odporoval: 'Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.' Odpověděl mu: 'Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.' "  

 

Neomylnost  Církve  

je téma 184 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI

s odkazem na znění  2. čtení  1 Tim 6,11-16  a  Katechismus katolické církve (KKC) 889-892;YOUCAT 143.

Osnova:

a) charizma neomylnosti Církve ve věcech víry a mravů

b) komu přísluší toto charizma (nástupce Petra a sbor nástupců apoštolů)

Úvod

Kristus svěřil Církvi věčný, neporušitelný a nutný cíl vést lidi k věčnému životu. Církev se nemůže odchýlit ani od tohoto cíle, ani od prostředků k tomu stanovených a daných Kristem. To je její podstatná vlastnost, vyplývající z jejího určení. Musí takovou zůstat navěky a jednat tak, jak Kristus stanovil při jejím založení. Naše víra   v učitelskou autoritu Krista a jeho učedníků je závazná. Aby se při udržování a sdělování Kristovy pravdy mohla církev na Kristově nemylnosti podílet, musí také být neomylností vybavena.

Charizma neomylnosti Církve ve věcech víry a mravů.

Neomylnost je charisma, je to božský dar Ducha svatého, daný těm, kterým přísluší v církvi s autoritou učit. Kristus musel obdařit církev neomylností, protože jinak by si mnozí vykládali jeho učení „po svém“, nebylo by jednoty ve výkladu zjevené nauky a učitelský úřad církve by nemohl Boží lid vést k dosažení spásy (889).  Kristus nad církví bdí, oživuje ji svým Duchem  a dává jí věčně trvající poslání učit pravdě i životu ve věcech víry a mravů podle této pravdy. Kristus přece přislíbil církvi Ducha pravdy: „… a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky – Ducha pravdy“(Jan 14,16)A zdůrazňuje: „Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy“(Jan 16,13). Apoštolové si byli také vědomi, že mluví z Ducha svatého, z neomylného daru pravdy (srv. 1 P 1,12). Srovnávají svou autoritu s autoritou Ducha svatého: „Toto jest rozhodnutí Ducha svatého i naše“ (Sk 15,28).  A sv. Pavel píše Timotejovi: „církev živého Boha, sloup a opora pravdy“ (1 Tim 3,15)

Církev se opírá o  Písmo svaté a je od nejstarších dob přesvědčena, že v síle Ducha svatého je ona jedinou držitelkou celé a neporušené pravdy (sv. Klement, sv. Ignác, Theofil aj.).  Otcové ukazují, že neomylnost je vložena do církevní autority pověřené učením, a že touto aktivní neomylností učících v církvi je zaručena i pasivní  neomylnost věřících. Sv. Irenej to vyjadřuje ve spise Proti bludařům: „Kde je totiž církev, tam je Boží Duch, a kde je Boží Duch, je i církev a veškerá milost.“ Nositeli záruky pravdy jsou tedy v církvi zákonití nástupci apoštolů, vybavení charizmatem neomylnosti ve věcech víry a mravů. Bůh svěřil těmto lidem svou pravdu, na které závisí věčná spása (890).

Komu přísluší toto charizma (nástupce Petra a sbor nástupců apoštolů). 

Nositelem charismatu neomylnosti je hlava biskupského sboru  římský velekněz. Jako nejvyšší pastýř a učitel všech křesťanů svá rozhodnutí ve věci nauky o víře a mravech pronáší za pomoci Ducha svatého, která mu byla přislíbena ve sv. Petrovi. 

Vyhlašuje svá rozhodnutí ne jako soukromá osoba, nýbrž vykládá nebo chrání nauku víry jako nejvyšší učitel  všeobecné církve.  Církvi přislíbenou neomylnost má také biskupský sbor, když s Petrovými nástupci vykonává nejvyšší učitelský úřad především na ekumenickém koncilu. Zde ovšem není neomylný jednotlivý biskup, ale pouze sbor biskupů, shoduje-li se jako celek, nebo aspoň ve své většině v tom, co se týká nauky víry a mravů, kterou vede církev věřící ke spáse.  Vydávají prohlášení  ohledně nauky s úmyslem zavázat  lid k jejich přijetí (891).

Božská pomoc je kromě toho poskytována nástupcům apoštolů, kteří učí ve společenství a ve shodě s Petrovým nástupcem a ostatními biskupy. Ti jsou tudíž  pro svou diecézi zárukou jistoty a neomylnosti víry. Vždyť pravda Kristova může být jen jedna, a ta je právě neomylná (892).

YOUCAT otázka 143: Je papež opravdu neomylný? Odpověď: Ano. Avšak pouze tehdy, když prostřednictvím slavnostního církevního aktu ( „ex cathedra“) vyhlašuje dogma neboli závazné rozhodnutí v otázkách učení víry a mravů. Neomylný charakter mohou mít také rozhodnutí biskupského kolegia ve společenství s papežem, která se týkají otázek učení víry, například rozhodnutí ekumenického koncilu.

Papežova neomylnost se netýká jeho mravní integrity a inteligence. Ve své podstatě je neomylná jen církev jako celek, protože Ježíš jí zaslíbil Ducha svatého, který ji zachovává v pravdě a stále hlouběji ji do pravdy uvádí. Jakmile je popírána nebo mylně vykládána nějaká samozřejmá pravda víry, vyhrazuje si církev poslední slovo, kterým definitivně vyhlašuje co je špatné a co správné. Papež jako nástupce svatého Petra a první mezi biskupy má pravomoc vyhlásit pravdu víry podle tradice hlásání církve. Papež vyhlásí dogma. Dogma bývá vyhlašováno jen velice vzácně. Poslední je z roku 1950.

Katolická církev učí, že papež a biskupové v jednotě s ním mají zvláštní a jedinečné povolání a povinnost učit. Papež a biskupové jsou pověřeni, aby autoritativně učili ve věcech víry a mravů takovým způsobem, jaký si nemůže nárokovat žádný jiný učitel. Podle katolické nauky jsou nejvyšší církevní doktrinální autoritou biskupové a pod papežem. Tato učitelská autorita se dnes obvykle označuje slovem "magisterium" (učitelský úřad církve). Vedení a pastorační starostlivost této učitelské autority je pro církev velkým darem. Pod ochranou Ducha svatého pomáhá magisterium ochránit církev před zbytečnými omyly a nežádoucími odchylkami od pravdy.

Na závěr: 

Pán udělal ze svatého Petra viditelný základ své církve. Jemu svěřil od  nebeského království klíče (srov. Mt 16,18-19). Římský biskup, nástupce svatého Petra, je hlavou sboru biskupů, nejvyšším pastýřem a učitelem církve, nositelem charismatu neomylnosti ve věcech nauky církve o víře a mravech, pomocí které vede církev věřící lid ke spáse. Rovněž sbor biskupů je neomylný, když vykonává po celém světě svoji učitelskou službu, když jako celek  učí pravdě, na které se shodli na svých sněmech. Na nich biskupové představují viditelnou jednotu církve.  Právě tomuto jednotnému učícímu celku církve byla přislíbena neomylnost, podobně jako byla dána sboru apoštolů jako celku. Tím se stává učitelská služba církve službou věřícím, předávající jim s patřičnou autoritou Kristovým jménem pravdu, kterou Bůh lidem zjevil. 

Vypracoval Matonick                            

Zobrazeno 1153×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio