Témata k nedělní a sváteční liturgii

SEDMÉ PŘIKÁZÁNÍ - téma 183 ke 25. neděli v mezidobí 18.9.2016 - homilie katechetická (KKC 2401-2425; YOUCAT 427,426).

14. 9. 2016 18:24

25. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 18.9.2016

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení  z knihy proroka Amosa  (IC)   Am  8,4-7:

Čtení z knihy proroka Amosa uvádí téma sociální nespravedlnosti z doby, kdy autor textu žil. Je aktuální i v naší současnosti. Úryvek nás vede k zamyšlení nad smyslem pozemských věcí, které mají člověku sloužit a upevňovat společenství a bratrství, nikdy však vést k vykořisťování bližních.  Chování těch, kteří propadají touze po majetku a po penězích, sociální nauka církve dnes zahrnuje mezi provinění proti sedmému přikázání: „Nepokradeš“.

1. ČTENÍ Am 8,4-7: Slyšte to vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země! Říkáte: "Kdypak už bude po slavnosti novoluní, abychom mohli prodávat obilí, kdypak již bude po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah, chudáka kupovat za peníze, nuzáka za pár opánků? I nejhorší obilí prodáme." Při chloubě Jakubově Hospodin přísahal: "Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek!"

  • Komentář ke 2. čtení z 1. listu apoštola Pavla Timoteovi  (IC)    1 Tim  2,1-8:

Církev je Božím světlem na zemi. Poukazuje na nepravosti světa a umravňuje chování lidí, kteří se protiví zásadám Boží vůle, zjevené v desateru jeho přikázání. Apoštol Pavel, jak uslyšíme ze čtení z jeho listu, nabízí účinnou metodu, jakou můžeme použít kdekoliv a kdykoliv, aby do všech oblastí života lidí, včetně  ekonomických vztahů ve společnosti, snáze pronikala Kristova láska. Vřele doporučuje praktikovat křesťanskou modlitbu k Pánu ve všech jejích formách při každé příležitosti.   

2. ČTENÍ 1 Tim 2,1-8:První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy. Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola - to mluvím pravdu a nelžu - za učitele víry a pravdy mezi pohany.  Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.  

  •  Komentář k evangeliu podle  Lukáše  ( IC)  Lk  16,1-13:

Apoštol Lukáš v evangeliu vypráví Ježíšovo podobenství o nepoctivém správci, který se proviňuje proti sedmému přikázání Božímu. Ježíšovo učení je jasné. Mezi Bohem a mamonem, mezi Bohem lásky a bohem peněz je třeba správně zvolit. Uvědomit si, že touha po penězích a majetku,  mnohdy nepoctivě získaného, si každého z nás dokáže podrobit, upoutat veškerý zájem a nakonec odvést od Boha do záhuby.      

EVANGELIUM Lk 16,1-13:"Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: 'Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.' Správce si řekl: 'Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.' Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: 'Kolik jsi mému pánovi dlužen?' Odpověděl: 'Sto věder oleje.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.' Pak se zeptal druhého: 'Kolik ty jsi dlužen?' Odpověděl: 'Sto korců pšenice.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.' Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Děti tohoto světa jsou totiž k sobě. navzájem prozíravější než děti světla. A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste - až ho nebude - byli přijati do příbytků věčných. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Bud jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu."

Sedmé přikázání 

je téma 183 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI s odkazem na znění  1. čtení  Am 8,4-7 a Katechismus katolické církve (KKC) 2401-2425; YOUCAT  427, 426.

Osnova:

a) všeobecné určení pozemských statků a soukromé vlastnictví

b) úcta k osobám a jejich majetku

Úvod

V  přirozenosti člověka je touha po vlastnění různých věcí např. domu, bytu, auta atd. Je to jeho základní právo a církev toto právo toleruje. Bůh lid varuje před zneužitím práva vyhlášením svých přikázání. Hmotné statky mají být pro člověka prostředkem k životu a  nikoli být cílem k tomu, aby člověk sloužil jim. Materiální věci má člověk nabýt vždy spravedlivým způsobem a to prací, koupením,  úsporami, úroky, dědictvím, výhrou, odkazy, darováním. Právo na vlastnění je omezeno spravedlivým veřejným zájmem společnosti, zdaněním a  poplatky.  

YOUCAT otázka 427: Co sedmé přikázání zakazuje? Odpověď: Sedmé přikázání zakazuje především krádež, což je protiprávní přivlastnění si cizího majetku. 

YOUCAT otázka 426: Co vyhlašuje sedmé přikázání: „Nepokradeš“ (Ex 20,15)? Odpověď: Sedmé přikázání nejen zakazuje brát někomu jeho vlastnictví, ale také vybízí ke spravedlivému hospodaření a rozdělování pozemských dober, upravuje otázku soukromého vlastnictví a rozdělování příjmů z lidské práce. O toto přikázání se také opírá žaloba proti nespravedlivému rozdělování surovin (2401).

Všeobecné určení pozemských statků a soukromé vlastnictví.

Na počátku Bůh daroval lidem zemi a její bohatství k tomu, aby si ji podmanili a spravovali tak, aby sloužila všem lidem. Správa tohoto bohatství proto musí být vyjádřením lásky a úcty k Bohu, jako jeho dárci, a k bližnímu, jako bratrovi před Bohem. To jsou hodnoty, které chce Bůh chránit sedmým přikázáním (2402).

Sociální učení církve tvrdí, že každé vlastnictví, a dokonce i přísně soukromé, v sobě nese pečeť obecné odpovědnosti i k těm, kteří nepřímo pomáhali při jeho nabytí. Některé encykliky nazývají tuto obecnou odpovědnost termínem "všeobecné určení pozemských statků". Rozvoj všeobecného blaha vyžaduje respektování soukromého vlastnictví, práva na ně a na jeho užívání (2403). Člověk, který má  takový majetek v držení, se má snažit, aby majetek přinášel užitek a aby se dělil o jeho  plody s druhými, na prvním místě s členy své rodiny (2404; 2405).

Úcta k osobám a jejich majetku.

Vzájemné jednání lidí v hospodářských záležitostech  vyžaduje respektování lidské důstojnosti a uplatňování pravidel spravedlnosti, aby bylo bližnímu dáváno to, co mu náleží (2407). Sedmé přikázání zakazuje krádež, což je přivlastnění cizího majetku proti vůli vlastníka (2408). Stejně tak ponechávat si vypůjčené věci, dopouštět se obchodních podvodů, platit nespravedlivé mzdy, spekulovat s cenami, nevědomostí    a nouzí jiných (2409).

 

Je třeba dodržovat obchodní sliby, dohody a smlouvy (2410). Dbát na přísné dodržování vlastnických práv a plnění přijatých závazků (2411). Státní moc má právo a povinnost  řídit oprávněné užívání práva na vlastnictví obecného blaha (2406).

Nezapomínat vracet vlastníkovi to, oč byl okraden (2412). Mravně nepřijatelné je provozování hazardních her tehdy,  je-li je přitom někdo zbavován potřebného majetku, podváděn falešnou hrou, nebo  když je postižený  zaváděn do otroctví hráčské vášně (2413; 2414).

Sedmé přikázání vyžaduje od lidí prokazovat  úctu ke zvířatům, rostlinám i k neživým věcem, které jsou určeny  k užití pro obecné blaho lidstva (2415).  Je třeba mít přitom na paměti, že zvířata jsou Boží tvorové, že Bůh je svěřil člověku do jeho  řádné správy, a proto je nutno o ně náležitě pečovat (2416; 2417; 2418).

Církev,  ve snaze o hlubší pochopení zásad  aplikace sedmého přikázání do oblasti společenského a hospodářského života,  vyvinula  v devatenáctém století  zvláštní celek  učení  zvaný Sociální nauka církve. V ní formuluje měřítka pro posuzování  a nabízí směrnice pro morální činnost lidí v tomto okruhu jejich  působnosti ve vztahu k majetku vlastnímu i společnému ve světle celkového pojetí slova zjeveného Ježíšem Kristem a za přispění Ducha svatého ( 2419; 2420; 2421; 2422; 2423; 2424; 2425).

Na závěr 

Sedmé přikázání „Nepokradeš“(Dt 5,19) nařizuje spravedlnost a lásku ve správě pozemských statků a plodů lidské práce. Krádež, uchvácení cizího majetku proti vůli vlastníka, je zakázána. Jakýkoliv způsob nespravedlivého odnímání a užívání majetku druhého odporuje sedmému přikázání. Spravedlnost vyžaduje navrácení toho, co bylo ukradeno. Vláda, kterou dal Stvořitel člověku nad nerostnými, rostlinnými a živočišnými zdroji vesmíru, může být využita jen k blahu lidstva  při respektování křesťanských mravních zásad  a s úctou ke všemu, co mu Bůh ke spravování svěřil. 

Vypracoval Matonick                         

Zobrazeno 996×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio