Témata k nedělní a sváteční liturgii

Kázání ke 30. neděli v mezidobí C 23.10.2016

22. 10. 2016 12:30
Rubrika: kázání

30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ C- 23.10.2016 - KÁZÁNÍ

 „Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.“

Máme s modlitbou zkušenost a troufám si říci, že většinou takto naše modlitba nevypadá. Může se nám dokonce zdát, že to Ježíš přehání, když vkládá farizeovi do úst taková slova. Abychom tomu lépe porozuměli, nahlédněme do židovské tradice. Talmud říká: Muž je povinen denně pronést tři požehnání: že mě (Bůh) učinil Izraelitou, že mě neučinil ženou a mě neučinil nevzdělancem.

A zdá se, že se svým způsobem, farizeus modlí právě tuto modlitbu. Říká: „Děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé.“ Touto větou jako by říkal: „Jsem Izraelita a to je veliká čest.“

Pak vyjmenovává lupiče, podvodníky, cizoložníky a celníka. To jsou všechno lidé, kteří nějak neplní Zákon. A když má děkovat v požehnání, že se nenarodil jako žena, není to proto, že by ženy byly méněcenné, ale proto, že nebyly vázány plnit všech 613 přikázání. A muž si měl uvědomovat, že možnost plnit celý Zákon je veliké privilegium, kterého se mu dostalo. Jinými slovy farizej říká: „Děkuji ti, že nejsem jako ti, kdo nemohou nebo nechtějí plnit tvůj Zákon.“

A končí: „Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.“ To je konkrétní projev víry pramenící ze znalosti Zákona. Vždyť kdo by přinášel takové oběti, kdyby nebyl věřící a zbožný. Jen člověk, který je vzdělaný ve víře, koná takové skutky a raduje se z nich. Není divu, že na sebe byl farizeus hrdý.

Ale přestože farizeus žije a modlí se jak nejlépe umí, Ježíšovi se to nelíbí. Proč? Protože z hrdosti, že smí sloužit jedinému pravému Bohu, se stala pýcha, která farizeje vede k pohrdání druhými. A to je věc, před kterou nás Ježíš varuje. Nikdy se nad nikoho nepovyšuj, protože neznáš jeho srdce. Nevíš, proč se stal takovým jakým je. To je jasné poučení.

Pak je tu postava celníka. Většinou se s ním ztotožňujeme, protože naše modlitba je podobná. Uvědomujeme si svou slabost a prosíme o Boží milosrdenství. Ale je otázka, jestli se stačí modlit podobně jako celník. Protože v evangeliu nejde jen o to, jak vypadá modlitba, ale o to, jaké jsou naše hluboké vnitřní postoje k Bohu a lidem. Evangelium nás vyzývá, abychom stále zkoumali, jací vlastně jsme. Protože co se stalo farizeovi, může se stát i nám. Zvláště, když se nám v náboženském životě daří plnit naše povinnosti a my začínáme být sami se sebou spokojení. Tu si začneme všímat, že někteří nejsou jako my. Že se jim tak nedaří a pak už je jen krok k tomu, abychom se na ně začali dívat skrz prsty. A ocitli se tak v podobné situaci, o jaké hovoří jeden příběh.

Jeden zbožný muž se přišel pomodlit do kostela. Procházel podél lavic, ve kterých seděli lidé, a v duchu si říkal: „Tady si nesednu, tady sedí chlap, co ho opustila žena, kdoví, co jí prováděl. Vedle tohoto se taky neposadím, o něm se říká, že je homosexuál. Tady vedle toho taky ne, prý bral drogy, kdo ví, jestli není nějak nemocný. Tenhle vydělává hříšné peníze ve fabrice na automaty, s tím si ruku podávat nebudu. Tady z té ženy táhne alkohol a ještě ke všemu je to klepna, kdo by s ním chtěl být v lavici. Tady už zasedla cikánka a za ní sedí politik, k tomu si přece žádný slušný člověk nepřisedne. A do poslední volné lavice si právě sedl propuštěný z vězení. No to naštve. A tak muž obešel celý kostel, až nakonec vyšel ven. Nebylo tam pro něj žádné vhodné místo.

Je řada novodobých „celníků“, které se Bůh snaží přivolat k sobě, zatímco my si je držíme co nejdál od těla. A všichni tito lidé nám prokazují jedinečnou službu. Jejich blízkost nám ukazuje jak na tom vlastně ve skutečnosti s láskou k Bohu a k bližnímu jsme.

Dnes je misijní neděle. Připomíná nám, že každý z nás jsme spolupracovníky Ježíše Krista na spáse světa. Naším životním povoláním je hlásat radostnou zvěst o Boží lásce všem lidem. A to jak slovem, tak životem. Názory i postoji. Nad nikoho se nepovyšovat, nikoho nepřehlížet. Dokážeme to?

Amen. ( P. Jan Plodr - farnost Krásensko)

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio