Témata k nedělní a sváteční liturgii

PÝCHA - téma 189 ke 30. neděli v mezidobí 23.10.2016 - homilie asketická.

19. 10. 2016 22:36

30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 23.10.2016

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy Sirachovcovy  (I C)   Sir  35,15b-17.20-22a:

Bůh nestraní nikomu. Není ani na straně pyšného boháče proti chudákovi. Pyšný obvykle nezná Boží lásku a je Bohu vzdálen. Jeho pýcha roste, vždyť je bohatý, moudrý a slavný. Protože však odmítá Boha, netuší ani hloubku své ubohosti. 

1. ČTENÍ Sir 35,15b-17.20-22a: Protože Pán je spravedlivý Bůh, nestraní nikomu. Není na straně proti chudákovi a vyslyší modlitbu utištěného. Nepohrdne sirotkovou prosbou ani vdovou, když vylévá svou stížnost. Tíseň utlačeného se skončí, křik ubohého se utiší. Modlitba chudého proniká oblaka a nezastaví se, dokud tam nedojde. Nevzdálí se, dokud Nejvyšší nezakročí, nerozsoudí spravedlivě a neobnoví právo.  

  • Komentář ke 2. čtení z 2. listu apoštola Pavla Timoteovi  (I C)    2 Tim  2,8-13: 

Život křesťana je boj. Tak píše apoštol Pavel Timotejovi. Je to zápas, kdy se neustálými prosbami stáváme tiššími a pokornějšími a usilujeme o to, abychom smýšleli stejně jako Kristus. On totiž nepřišel, aby nás pyšně drtil svou nadřazeností, on se nikdy nevyvyšuje nad druhé, nýbrž přišel, aby se stal chudým, maličkým a vzorem pokory pro všechny. 

2. ČTENÍ 2 Tim 4,6-8.16-18: Milovaný! Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod. Při mé první obhajobě nikdo se mě nezastal, všichni mě opustili. Kéž je jim to odpuštěno! Avšak Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů. A tak jsem byl vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.

  • Komentář k evangeliu podle Lukáše  (IC)  Lk  18,9-14:

Jednání farizea z Lukášova evangelia je Ježíšem představeno jako vzorové pro člověka veskrze plného pýchy. To, co o sobě farizeus říká, ho činí hříšným před Bohem, protože se domnívá, že má právo soudit druhé a vyvyšovat se nad nimi. Je třeba zbavit se pýchy, abys došel spásy. Pyšného, i kdyby násilím přivedli do ráje, nebyl by spokojen. Říkal by: „Proč nejsem na prvním místě?“ 

EVANGELIUM Lk 18,9-14: Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: "Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili, jeden byl farizeus a druhý celník. Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: 'Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.' Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: 'Bože, bud' milostiv mně hříšnému.' Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." 

Pýcha

je téma 189 dnešní  asketické homilie podle projektu „Učící se církev“CI s odkazem na znění evangelia Lk 18,9-14. 

Osnova: 

a) pýcha rozumu – proti Bohu

b) chvástání – proti bližnímu

c) pohrdání druhým

Úvod.

Pýcha (též povýšenost, namyšlenost, zpupnost) je vlastnost spočívající v nadhodnocení vlastní osoby. Prakticky všechny etické a náboženské systémypohlížejí na pýchu negativně. Křesťanství ji jmenuje jako první ze sedmi hlavních hříchů a považuje ji za prapůvod všeho zla. Opakem neřesti pýchy je ctnost pokory.

Hřích budí hřích. Opakování týchž hříšných skutků plodí neřesti, které jsou opakem ctností a bývají spojeny s hříchy hlavními. Ve výčtu hlavních hříchů člověka, které sleduje Katechismus katolické církve, figuruje pýcha právem na prvním místě (1866), protože je příčinou všech dalších hříchů. 

Pýcha rozumu – proti Bohu. 

Ten, kdo se nadřazuje, pomlouvá a odsuzuje své bližní, je člověk, který podlehl rozumové pýše. Sám sebe klame. Zapomíná, že schopnosti mu byly darovány Bohem a vzdělání by nedosáhl bez pomoci druhých lidí. Jeho vzpurná pýcha, která odmítá závislost na Bohu a nutnost podřizovat se mu a která naopak vzdává jen sobě čest, náležející Pánu, představuje kořen a podstatu hříchu. Pyšný člověk by se měl sklonit před Bohem, naším Stvořitelem a uznat, že potřebuje jeho milost a odpuštění.

Chvástání – proti bližnímu.

Pýcha je přeceňování sebe a nezřízená touha po uznání a cti. Je to přehnaný pocit převahy nad druhými lidmi. Pyšný člověk se různými způsoby domáhá pozornosti a obdivu. Se svatým Tomášem Akvinským můžeme říct, že pýcha se poprvé projevila ve chvíli, kdy se Lucifer v pyšné nezávislosti na Bohu pokusil vyvýšit svůj trůn (srov. Iz 14, 12-14).

Pýcha se začíná jevit tehdy, když někdo rád o sobě mluví, chvástá se, na sobě si zakládá, když si myslí, že je lepší než všichni ostatní a že nikoho nepotřebuje, dokonce ani Boha ne.

Pohrdání druhým.

Pyšný člověk se vyvyšuje nad jiné a urážlivě se k nim chová, nechce uznat své slabosti a hříchy, chce být vždy jen ctěn a vyznamenáván. Pýchu nazýváme marnivostí či ješitností, když si někdo zakládá na malicherných přednostech; domýšlivostí, pánovitostí, zpupností, nadutostí a drzostí. Z pýchy pochází nezřízená sebeláska a chlubivost; dychtění po slávě a žárlivost; pohrdání bližními, Bohem, náboženstvím, církví; různice, hádky a sváry; vychloubačnost, lživost, přetvářka, žárlivost; zatvrzelost, tvrdošíjnost, neposlušnost a kacířství.

Na závěr:

Pýcha je vlastnost, spočívající v nadhodnocení vlastní osoby. Prakticky všechny etické a náboženské systémy pohlížejí na pýchu negativně. Křesťanství  ji jmenuje jako první ze sedmi hlavních hříchů a považuje ji za prapůvod všeho zla. Nejhorším zlem pro člověka však není sám hřích, ale pýcha, která ho uzavírá do jeho hříchu a nedovoluje mu otevřít se nabízenému Božímu milosrdenství. Opakem neřesti pýchy je ctnost pokory. Prostředky proti pýše jsou: vzpomínka na vlastní slabost a marnost pozemské slávy, zvláště pak vzpomínka na Ježíšovu pokoru.

  •        „Kdo se povyšuje, bude ponížen“(Mt 23,12),
  •        „Bůh se staví proti pyšným“ (1 Petr 5,5).
  •        Pýcha předchází pád. (české přísloví)
  •        Z neznalosti sebe povstává pýcha, z neznalosti Boha vzchází zoufalství.     (Jan Hus)

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio