SVÁTEK POSVĚCENÍ LATERÁNSKÉ BAZILIKY- středa - 9.11.2016
Liturgické texty
Podle lekcionáře díl VI., připadne-li tento svátek na jiný den v týdnu než v neděli, vybere se jedno z prvních dvou čtení a evangelium.
V den svátku posvěcení lateránské baziliky v Římě na první křesťanský chrám, se zamyslíme nad smyslem budování viditelných staveb, určených k bohoslužbám. Čtení z knihy Ezechiel je tvořeno proroctvím o místě Božího pobytu uprostřed lidu Izraele, který se dosud nacházel v babylonském zajetí. Vůdčím obrazem je zde přitom chrám a z něj vytékající pramen života. Symbolizuje proměňující sílu Božího působení a místo jeho přebývání.
1.ČTENÍ Ez 47, 1 - 2. 8 - 9. 12: Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu, a hle - pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ - na východ totiž bylo chrámové průčelí - voda stékala pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. Pak mě vyvedl severní branou a venku mě vedl až k vnější bráně směřující na východ, a hle - voda vytékala z jižní strany. Řekl mi: "Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v moři ve slaných vodách a jeho voda je tím uzdravena. Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda, a vše se uzdraví. Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí, nepřestane jeho ovoce; každý měsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatyně: jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí."
I my sami se můžeme stát Božím chrámem, pokud přijmeme Ducha svatého do svého nitra k trvalému pobytu.
2.ČTENÍ 1 Kor 3, 9c - 11. 16 -17: Bratři! Vy jste Boží stavba. Podle Boží milosti, která mi byla dána, položil jsem jako zkušený stavitel základy, dále na tom staví už jiný. Každý však ať se dívá, jak na tom dále staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen - a tím je Ježíš Kristus. Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!
Podle Janova evangelia Ježíš dokázal rázně vyčistit chrámový prostor od nepravostí. Ježíšovi učedníci pochopili smysl jeho činu a doprovázejících slov až po jeho vzkříšení. Uvědomili si, že motiv chrámu nabývá v nově vznikající církvi křesťanů nových významů. Pochopili, že místo dosavadních nedokonalých symbolů přítomnosti Boží v chrámě Jeruzaléma nastupuje všeobecné společenství s Bohem skrze Krista. Je to Ježíš Kristus, který je v nově budovaných chrámech stále viditelně přítomen v liturgických úkonech církve.
EVANGELIUM Jan 2, 13 - 22: Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: "Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!" Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.'Židé mu však namítli: "Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?" Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím!"Tu židé řekli: "Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let -a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?" On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.
Jeviště eucharistické slavnosti
je téma 194 dnešní liturgické homilie podle projektu „Učící se církev“CI.
Osnova:
a) sedes
b) ambon
c) oltář
Úvod.
Ježíš Kristus je stále přítomen ve své církvi a viditelně v liturgických úkonech. Protože oslavený Kristus není mezi námi objektivně viditelný, jeho viditelná lidská přirozenost se udržuje v církvi pomocí smysly vnímatelných znamení. Jeho stálé přítomnosti odpovídá i uspořádání liturgického prostoru v kostele, kde se nejčastěji k oslavě Boží shromažďujeme (viz též v tématu 124). Současné řešení liturgického prostoru je třeba přizpůsobit zásadám, které stanovil II. vatikánský koncil v konstituci o posvátné liturgii z roku 1963 . U nových kostelů je nutno podřídit jejich uspořádání současným požadavkům slavení liturgie a uvědomit si, že kostel je živým organismem, plnícím své základní poslání jako místo bohoslužebného shromáždění věřících. K dnešní slavnosti autor programu Učící se církev doporučuje pokračovat ve vyjmenování dalších důležitých míst v bohoslužebném prostoru. Již dříve bylo vzpomenuto, že ústředním místem bohoslužebného dění je presbytář , jehož nezbytným vybavením je oltář, ambon a sedes.
Sedes.
Sedadlo pro předsedajícího má svou polohou naznačovat, že je to místo, odkud předsedající řídí bohoslužbu. Obecně je nejvhodnějším jeho umístěním na čelném a viditelném místě v presbytáři, nikoliv však před oltářem. Tvar sedadla se má vyvarovat podoby s trůnem a musí umožňovat, aby předsedající mohl sedět v liturgickém rouchu. Doporučená šířka je asi 700 mm. Před sedadlem musí být dostatečný prostor, aby předsedající mohl stát. Při pozdravu a modlitbě kněz u sedes stojí, když naslouchá čtením, sedí. Takto se chovají podle něho i věřící v kostele.
Ambon.
Důstojnost Božího slova vyžaduje, aby v kostele bylo vhodné místo, k němuž se při bohoslužbě slova přirozeně obrací pozornost věřících. Je vhodné, aby toto místo bylo pevně a trvale vymezeno. Musí být umístěno tak, aby věřící dobře viděli a slyšeli přednášejícího. Při úpravách stávajícího prostoru může být vhodně využito i současné kazatelny. Místem, které splňuje tyto podmínky je ambon. Je to vyvýšené místo určené k přednesu biblických textů, responsoriálního žalmu, přímluv a homilie. Ambon by se neměl využívat mimo bohoslužebné úkony. Součástí ambonu by měl být pult vyhovující svou výškou různě vysokým osobám. Nejčastěji je umístěn na rozhraní presbytáře a prostoru pro věřící. Ambon je vyvýšené místo, odkud se předčítá Boží slovo z Písma svatého. Kněz odtud také pronáší promluvu(homilii=kázání)
Oltář.
Oltář, na němž se zpřítomňuje pod svátostnými znameními oběť kříže, je též stolem hostiny Páně. Lid Boží je volán, aby měl ve mši na této hostině účast. Oltář je též středem díkůvzdání, kterým je eucharistie. Na místě posvěceném pro bohoslužbu se eucharistie slaví na oltáři pevném, nebo přenosném. Oltář je pevný, jestliže je postaven tak, že je spojen s podlahou, a nemůže tudíž být odstraněn. V kostele má být obvykle pevný a posvěcený oltář. Má být postaven odděleně od stěny, aby se kolem něho mohlo snadno obcházet a mohla se na něm slavit mše čelem k lidu. Má být na takovém místě, aby byl skutečně středem, takže se k němu přirozeně obrací pozornost celého shromáždění. Stolní deska pevného oltáře má být kamenná, a to z přírodního kamene, neboť tak tomu bylo v církvi odedávna a tak to také odpovídá symbolice oltáře. Oltáře, jak pevné tak přenosné, se mají posvětit podle obřadu uvedeného v příslušných liturgických knihách. Oltář je přikryt bílou plachtou, svítí na něm svíce. Na oltáři nebo v jeho těsné blízkosti stojí kříž. Před oltářem se ukláníme, protože je obrazem Krista-nese tytéž dary, které přinesl Kristus nebeskému Otci při Poslední večeři.
Závěr.
Uctívání Boha není vázáno na žádné výlučné místo. Samotná církev je duchovním chrámem, z něhož vytéká pramen živé vody. Přesto křesťané budují viditelné stavby určené k bohoslužbám, při nichž je Ježíš Kristus stále viditelně přítomen v liturgických úkonech. Tomu v kostele, kde se nejčastěji k oslavě Boží shromažďujeme, odpovídá i uspořádání liturgického prostoru. Ústředním místem bohoslužebného dění je zde presbytář, jehož nezbytným vybavením je oltář, ambon a sedes pro toho, kdo liturgickému shromáždění předsedá.
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.