JEŽÍŠ - VTĚLENÉ BOŽÍ SLOVO - téma 196 ke Slavnosti Ježíše Krále 20.11.2016 - homilie katechetická (KKC 456-478; YOUCAT 71,77).

SLAVNOST JEŽÍŠE KRISTA KRÁLE- 20.11.2016 - neděle

Liturgické texty

•  Komentář k 1. čtení z 2. knihy Samuelovy (I C)   2 Sam  5,1-3: 

Z úryvku čtení z knihy Samuelovy uslyšíme o dalším stupni, zaznamenaném na křivce vzestupu Davida, úspěšného vládce izraelského národa, v jeho osobním životním příběhu.  Panovníka pověřil samotný Hospodin chránit život vyvoleného božího lidu. Aby mohl David stát přede všemi kmeny a vést je jako jejich král, musí pokleknout před Pánem, skutečným Králem všech lidí, a nechat se vést jeho slovem.

1. ČTENÍ 2 Sam 5,1-3: Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Hebronu a řekly: "Hle, jsme tvá kost a tvoje maso. Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem." Přišli tedy všichni přední mužové izraelští ke králi do Hebronu a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni pak pomazali Davida za krále nad Izraelem.

•  Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Kolosanům   (I C)    Kol 1,12-20: 

Apoštol Pavel v listě vyzývá Kolosany, aby děkovali Bohu Otci, který zajistil těm, kteří v něho věří, přechod z moci temna do světla  království jeho Syna. Syn Boží - Ježíš Kristus, je živé vtělené Slovo Boží, obraz neviditelného Boha, které nás dovede do království nebeského! Když dá člověk v sobě oživit slovu Božímu, jež se mu nabízí, stane se samozřejmostí v jeho myšlení i konání. Každý může z Kristova pokladu vytěžit moudrost potřebnou k vytvoření příznivých podmínek pro svůj život. 

2. ČTENÍ Kol 1,12-20: Bratři ! Děkujeme Bohu Otci, že vám dal účast na životě věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů. On je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm. A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví, prolitou na kříži, zjedná pokoj. 

• Komentář k evangeliu podle Lukáše  (IC)  Lk  20,27-38: 

Apoštol Lukáš v evangeliu vykresluje dramatickou scénu Ježíšova korunování, vrcholící slavnostním uvedením Božího království do přítomnosti. Lotr po pravici lituje svých hříchů, odevzdává se Ježíši, žádá ho o vstup do jeho království a je přijat.  Naopak Jeruzalém poklad, spočívající v osobě Ježíše Krále, nepřijímá, neuznává a padne. 

EVANGELIUM Lk 23,35-43: Když Ježíše ukřižovali, členové velerady se mu vysmívali: "Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený." Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!" Nad ním byl totiž nápis: To je židovský král. Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!" Druhý ho však okřikl: "Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého." A dodal: "Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království." Odpověděl mu: "Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji."  

Ježíš – vtělené Boží Slovo 

je téma 196 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI s odkazem na znění 2. čtení  Kol 1,12-20 a Katechismu katolické církve (KKC) 456-478;   YOUCAT 71, 77. 

Osnova: 

a) proč se Slovo stalo Tělem

b) Vtělení – rozlišení znamení křesťanské víry

Úvod.

„Kdo slovo mé přijímá, mne přijímá, ten vpravdě jí mé tělo a pije mou krev!“ Tak promluvil Ježíš při ustanovení večeře Páně. Jeho slova  se stala symbolem památky jeho putování na zemi. Syn Boží- Ježíš Kristus,  je vtělené Slovo Boží. On sám je živé slovo v těle a krvi. Slovo, které přebývá na zemi! Kdo tedy správně přijímá do sebe jeho slovo, přijímá tím jeho samotného. Když dá člověk v sobě oživit Slovu Božímu, jež se mu nabízí do té míry, že se mu stane samozřejmostí v myšlení i konání, oživuje v sobě tím i Kristova ducha. Je to pro nás radostná zvěst. Věříme  a vyznáváme, že Syn Boží je tam i zde Králem, který sestoupil z nebe, aby nás dovedl do království nebeského (456)!

YOUCAT otázka 71: Proč se zprávám o Ježíšovi říká „evangelium neboli „radostná zvěst“? Odpověď:v Bez evangelií bychom nevěděli, že Bůh z nekonečné lásky poslal nám lidem svého Syna, abychom mohli navzdory svým hříchům znovu nalézt cestu k věčnému společenství s Bohem.

Viz též téma 70: „Ježíš Kristus – pravý člověk“.

„A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy“ (Jan 1,14).

Proč se Slovo stalo Tělem.

Hospodin poslal svého Syna, aby nás spasil  a smířil s Bohem. Kristus sestoupil do naší žalostné  lidské přirozenosti jako Spasitel světa s tužbou odstranit naše hříchy (457). Bůh si nás zamiloval  a chce, abychom Jeho lásku poznali (458). Ježíš se nám stal vzorem lásky a svatosti. Můžeme se  od něj ve všem učit, protože On je cesta, pravda a život. Jen s Ním nalezneme skryté poklady světa. Pouze skrze Něj naplníme smysluplně  svůj „Osobní příběh“, dospějeme  do Boží náruče (459) a budeme mít účast na Jeho Božské přirozenosti. Bůh se stal člověkem, aby, jak říká sv. Tomáš Akvinský, „z lidí učinil bohy“ ( 460). 

Vtělení – rozlišení znamení křesťanské víry.

Proces vtělení Božího Syna, jak jej vyjádřil svatý Jan výrazem  „Slovo se stalo tělem“, je tajemství. Zůstává uzavřeno lidskému pochopení ( 461). O stejném tajemství píše i apoštol Pavel v listě Židům (srov. Žid 10, 5 -7); (462). Víra ve skutečné vtělení Božího Syna je rozlišovacím znamením křesťanské víry (463). Ježíš Kristus je pravý Bůh a pravý člověk. Je skutečně Božím Synem, který se stal člověkem, naším bratrem, aniž přestal být Bohem, naším Pánem (499). Tuto pravdu musela církev hájit a objasňovat celá dlouhá staletí (464) proti různým bludům a nesprávným názorům (465; 466; 467; 468).

Boží Syn jak ve své duši, tak i ve svém těle vyjadřuje lidským způsobem božské jednání celé Boží Trojice (470; 471; 472). Navíc je obdařen božskou schopností pronikavě vhlížet  do skrytých myšlenek lidských duší a  projevovat  všechno poznání světa (473)  ve spojení s božskou moudrostí  a znalostí věčných záměrů Boha Otce(474). Kristus má z přirozenosti dvojí vůli a dvojí jednání, božské a lidské, nikoli protikladné, ale spolupracující (475).

Církev vyznává,že v Ježíšově těle „se nám zjevil neviditelný Bůh“ (Římský misál). Vždyť individuální rysy Kristova těla jsou výrazem božské osoby Božího Syna. Věřící, který uctívá Kristův obraz, uctívá v něm osobu, jež je na něm znázorněna (476; 477), osobu, která nás celým srdcem milovala a za nás se obětovala (478). 

Na závěr:

Vtělení je tajemstvím obdivuhodného spojení božské a lidské přirozenosti v jediné osobě. Boží Syn, věčné Slovo, se v čase Otcem stanoveném vtělil, aniž ztratil božskou přirozenost. Ježíš Kristus je v jednotě své božské osoby pravý Bůh a pravý člověk: „Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny“ (1 Tim 2,5-6).

Vypracoval Matonick