Témata k nedělní a sváteční liturgii

SPOLEČENSTVÍ MEZI PUTUJÍCÍ CÍRKVÍ A DUŠEMI V OČISTCI - téma 192 k "Dušičkám" 2.11.2016 -homilie katechetická (KKC 1471-1479;1030-1032).

1. 11. 2016 14:51

VZPOMÍNKA NA VŠECHNY VĚRNÉ ZEMŘELÉ -  středa - 2.11.2016

Liturgické  texty  

  • Komentář k 1. čtení z 2. knihy Makabejské (VI)   2 Mak  12,43-46:

Čtení z knihy Makabejské hovoří o prospěšnosti modlit se za zemřelé. Církev již od prvních dob uctívala památku zemřelých, modlila se za jejich duše, různými způsoby jim pomáhala, přimlouvala se a přinášela za ně eucharistickou oběť, aby byli, jak učí církev, při konečném očišťování v očistci  zbaveni trestů za hříchy. 

1. ČTENÍ Mak 12,43-46: Juda, kníže Izraele, uspořádal sbírku dvou tisíc drachem stříbra, kterou poslal do Jeruzaléma, aby byla podána oběť za hřích. To bylo jistě dobré a šlechetné jednání, když tak smýšlel o vzkříšení. Kdyby totiž nevěřil, že padlí vstanou z mrtvých, bylo by zbytečné a směšné modlit se za mrtvé. Nadto myslel na nádhernou odměnu, která je uchována těm, kdo zesnou ve zbožnosti. Svatá a zbožná je to myšlenka!Proto dal vykonat smírnou oběť za mrtvé, aby byli zbaveni hříchu. 

  • Komentář ke 2. čtení z 1. listu apoštola Pavla Soluňanům   (VI)    1 Sol  4,13-14.17b-18:

Kázání apoštola Pavla Soluňanům obsahuje jednu velkou aktualitu. Bratři ve víře se nemusí obávat smrti. Křesťan se liší od ostatních svou nadějí, protože člověk víry je schopen doufat ve věčné spojení s Kristem v jeho láskyplném objetí, které jim Ježíš zajistil svou smrtí a zmrtvýchvstáním. Pro věřícího v Krista život nekončí zde na zemi, nebo v očistci, nýbrž ho čeká slavná budoucnost  ve společenství svatých v nebi. 

2. ČTENÍ 1 Sol  4,13-14.17b18: Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.  

  • Komentář k evangeliu podle Jana   (VI) Jan 5,24-29:

Janovo evangelium nám přináší ústy samotného Ježíše radostnou zprávu plnou naděje.  I ti, kteří umírají, ba i ti, kteří již zemřeli a jsou  v Boží milosti a přátelství a jsou po smrti podrobeni očišťování, aby dosáhli nebeské svatosti, která je nutná pro vstup do Boží radosti, mohou si být jisti věčnou spásou.  

EVANGELIUM  Jan  5,24-29: Ježíš řekl Židům:“Amen, amen, pravím vám: Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má věčný život a nepodléhá soudu, ale přešel už ze smrti do života. Amen, amen pravím vám:Přichází hodina – ano, už je tady – kdy mrtví  uslyší hlas Božího Syna a ti, kdo uslyší, budou žít. Jako totiž Otec má život sám v sobě, tak dali i Synovi, aby měl život sám v sobě, a obdařil ho mocí konat soud, protože je Syn člověka. Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení.“

Společenství mezi putující Církví a dušemi v očistci 

je téma 192 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI  s odkazem na znění vstupní modlitby 3. mše a Katechismu katolické církve (KKC) 1471-1479 a 1030-1032.

„Bože, tys vzal svého Syna, vítěze nad smrtí, do své věčné slávy; vysvoboď z područí smrti také naše zemřelé, aby viděli tvou slávu a byli navěky spojeni s tebou, svým stvořitelem a obnovitelem. Skrze tvého Syna …“ 

Osnova: 

Duším můžeme pomáhat:

– modlitbou (odpustky)

– dobrými skutky

– eucharistií

Úvod.

Ve včerejším tématu 191 o křesťanské svatosti  jsme psali o svaté církvi obecné  s dodatkem, že jde o shromáždění, nebo společenství  svatých (946).  Zmínili jsme, že my, dosud putující,  spolu se svatými v nebi tvoříme jednu Boží rodinu svatých také se zemřelými, Kristu věrnými, kteří se očišťují. Stavu zemřelých, pobývajících v očistci, je věnována i lekce dnešní s odkazem na loňské  téma 123 o očistci (viz)   a konečném očišťování k zopakování.

Sv. Pavel praví: „Uloženo jest lidem jednou zemřít, a potom bude soud.“ (Žid. 9,27). Tento soud nazývá církev tajný nebo soukromý, poněvadž je tu souzen každý sám, na rozdíl od soudu veřejného nebo obecného, který se bude konat  v poslední den, kdy se všichni lidé musí ukázat před soudnou Boží stolicí. Církev svatá učí, že duše lidí, kteří se po křtu nedopustili hříchu, anebo kteří sice hřešili, ale za své hříchy již na zemi zadost učinili, přicházejí ihned do nebe.Duše těch, kteří zemřeli sice bez smrtelného hříchu, avšak své hříchy ještě zcela, neodpykali, přijdou na čas do očistce, kde se očišťují. Duše v očistci jsou hodny politování, byť si byly i svou budoucí blažeností jisty.

Duším můžeme pomáhat modlitbou (odpustky).

Tridentský koncil stanovil, že duším v očistci lze pomáhat modlitbou věřících.  Sv. Augustin praví: „Modlitba je klíč, jímž se duším v očistci otvírá brána nebe.“ Přímluvné modlitby věřících na zemi vlévají hojivý balzám do jejich utrpení a zkracují jim dobu trestu. Někteří teologové učí, že andělé sdělují duším v očistci, kdo se za ně na zemi modlí. A byť i pozůstalí na své zemřelé zapomněli, nejsou tito přece bez útěchy, neboť katolická církev denně při mši svaté  na ně vzpomíná a často se za zemřelé modlí. Tyto modlitby jim velmi pomáhají. Duše  v očistci jsou s Bohem ve stalém styku modlitbou. Lze jim pomáhat také tak, že jim církev umožní  přivlastnění odpustků. ( O odpustcích srov. téma 148 Vyznání hříchů a pokání).

Duším můžeme pomáhat dobrými skutky. 

Ještě mocněji než modlitba působí almužna. Sv. Tomáš Akvinský  praví, že almužna proto více zmůže, poněvadž je projevem lásky k bližnímu. Uplatňují se tu slova Písma: „Milosrdenství vítězí nad soudem.“ ( srov. Jak 2,13). Kristus hledí na almužnu, obětovanou za duše v očistci, jako by jemu byla dávána, neboť pravil: „Pokud jste to učinili jednomu z nejmenších bratří mých, mně jste to učinili.“(Mat. 25, 40). I půst je velmi účinný, poněvadž vyžaduje ještě větší oběť.

Duším můžeme pomáhat eucharistií.

Duším v očistci můžeme obzvláště prospět, obětujeme-li za ně mši svatou,  a to proto, že při mši svaté se nekrvavým způsobem obnovuje oběť Kristova. Církev již od prvních dob uctívala památku zemřelých, přimlouvala se za ně a zvláště eucharistickou oběť (mši svatou) přinášela, aby očištěny od hříchů a trestů duše v očistci mohly dosáhnout blaženého spojení s Bohem v nebi. 

Na závěr:

Duším v očistci můžeme pomáhat modlitbami a poskytováním  dobrých  skutků. Věřící mohou získávat nejen  pro sebe, ale i pro duše v očistci prominutí časných trestů, následků hříchu. Církev jako „společenství svatých“ doporučuje zesnulé božímu milosrdenství, přimlouvá se za ně v modlitbách, zvláště však za ně přináší eucharistickou oběť.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1117×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio