2. NEDĚLE V MEZIDOBÍ- 15.1.2017
Liturgické texty
Tak jako minulou neděli i dnes nám prorok Izaiáš představuje tajemnou osobu Hospodinova služebníka. Postavu, která je plně dovršena v Ježíšovi, světle, které přišlo na svět, aby ozářilo každého člověka. Mnoho století od prorokových dob lidstvo Boha hledalo a jeho příchod na svět s nadějí očekávalo, aby se s ním mohlo nakonec setkat tváří v tvář v Kristu, přinášejícím na svět spásu.
1. ČTENÍ Iz 49, 3. 5-6 : Hospodin mi řekl: "Jsi mým služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou."
Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, (protože) Bůh můj je mou silou. Řekl mi (tedy) : "Nestačí, že jsi mým služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se spása má rozšířila až do končin země."
V úvodním pozdravu Pavlova listu církevní obci v Korintu, obsahujícím podle zvyklostí přemíru titulů a vysvětlivek, si všimněme, že k Pavlovu jménu je připojen titul: apoštol Ježíše Krista z Boží vůle. Pavel tím zdůrazňuje posvátnost svého vlastního povolání ke službě, kterým ho pověřuje sám Bůh, aby předával lidstvu svědectví o přítomnosti Božího Syna na zemi a aby dále pokračoval v učení národů cestami, které vedou k definitivnímu poznání Boha.
2. ČTENÍ 1 Kor 1, 1-3 : Začátek prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Pavel, z Boží vůle povolaný za apoštola Ježíše Krista; a bratr Sosthenes členům církevní obce Boží v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoli vzývají jméno Pána Ježíše Krista, Pána svého i našeho. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
Apoštol Jan v evangeliu zaznamenává svědectví Jana Křtitele o vstupu Ježíše jako Syna Božího do dějin lidstva. Jan ho označuje za Mesiáše. Potvrzuje myšlenky, které jsou odezvou na prorocká slova z prvního čtení o příchodu Služebníka Božího na svět, aby zde uskutečnil dílo opětovného usmíření Boha s člověkem na jeho cestě k Bohu.
EVANGELIUM Jan 1, 29-34 : Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: 'Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.' Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu." A Jan vydal svědectví: "Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.' A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží."
Na cestě k Bohu
je téma 206 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“A II s odkazem na znění resp. žalmu 39,10 a Katechismus katolické církve (KKC) 27-43;
Osnova:
a) touha po Bohu, hledání Boha
b) cesty, které vedou k poznání Boha (svět – člověk)
c) poznání Boha podle Církve
Úvod.
Hledání Boha patří k podstatě života každého křesťana. Ve skutečnosti se hledáním Boha zabývá každý člověk, když hledá odpovědi na otázky, týkající se jeho původu a smyslu života. Lidé z principu touží a hledají trvalé štěstí, pokoj, radost, ale většina z nich si neuvědomuje, že ve skutečnosti hledají Boha, který je pramenem života a všeho dobra. Jak můžeme dnes hledat Boha tam, kde ho skoro nikdo nezná, kde o něm málokdo slyšel nebo ani nechce slyšet?
V tématu 174 - Člověk je „schopen“ Boha - k 18. neděli v mezidobí jsme vloni již mnohé uvedli podle osnovy projektu Učící se církev: a) touha po Bohu, b) člověk – bytost náboženská, c) hledání Boha, d) odmítnutí Boha a jeho příčiny. Doporučujeme k zopakování.
Touha po Bohu, hledání Boha.
Touha po prvotním štěstí, po nekonečné Boží lásce je v člověku natolik zakódovaná, že ho motivuje k nepřetržitému hledání toho, co ztratil. Bůh člověka nepřestává k sobě přitahovat (27). Hledání Boha je velmi úzce spojeno s podstatou naší existence. Duch Boží nás proniká až do morku kostí. V něm dýcháme, myslíme, pracujeme, odpočíváme, radujeme se. V podstatě je možno člověka definovat jako bytost náboženskou (28).
Člověk může na „hluboké spojení s Bohem“ zapomenout, popřít je, dokonce je i z různých důvodů výslovně odmítnout. Toto společenství narušuje člověk již prvotním hříchem. Ztrácí tak možnost přebývat s Bohem tváří v tvář, začíná se ho bát a ukrývá se před ním. Bůh však nechce nechat člověka na pospas a volá ho sám: "Kde jsi?" (Gen 3,9); (29).
Hledání Boha a ateismus jsou jakoby dva protiklady, ale může se stát, že právě po vlně ateismu dojde opět k usilovnému hledání Boha. Být ve společenství s Bohem je totiž zdrojem života a radosti.
„Ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina“ (Ž 105,3); (30).
Cesty, které vedou k poznání Boha (svět – člověk).
Viz též téma 141 - „Co můžeme o Bohu poznat“ .
Člověku, který Boha hledá, se ukazují cesty, po nichž lze dojít k poznání Boha. Zjevuje mu je Bůh při postupném odhalování tajemství skrytého v Božím stvoření hmotného světa, přírody, života,lidské osoby a jeho duše (31; 32; 33;).
Člověk, který se ptá, má schopnosti, aby dospěl k poznání existence jednoho osobního Boha, který je první příčinou a konečným cílem všeho (34; 35).
Poznání Boha podle Církve.
Církev učí, že Bůh může být poznán ze stvořených věcí přirozeným světlem lidského rozumu. Člověk má tuto schopnost, protože je stvořen „k Božímu obrazu“(Gn 1,26); (36). Naráží však na mnoho potíží, které mu dospět k poznání pouhým rozumem znesnadňují (37).
Boha ovšem známe jen do té míry, do jaké se nám dává poznat. Máme k dispozici dva hlavní zdroje, z nichž se o něm můžeme něco dovědět. První z nich je kniha přírody, která o Bohu může jen něco naznačit druhou je Bible.
Pozorováním přírody můžeme Boha jen tušit, můžeme vidět jeho stopy, které záměrně za sebou zanechává (srov. Ž 19,1-3; Mt 6,25-30). Plné zjevení Boha však dostáváme jen prostřednictvím Bible. V přírodě není například nikde nic napsáno o osobě Ježíše Krista, o jeho díle, o jeho druhém příchodu apod. Jedinečnou zvěst Písma nemůže nic nahradit nebo zastoupit. K pravému poznání Boha vede jen jedna cesta. Tou je Ježíš Kristus. Proto člověk potřebuje být osvícen Božím zjevením v tom, co převyšuje jeho chápání (38).
Na závěr:
Člověk nosí hluboko v sobě touhu po Bohu. Jsou různé cesty, jež vedou k poznání Boha. Boží iniciativa vždycky předchází každou iniciativu lidskou, a také na cestě k Bohu nás jako první osvěcuje, orientuje a vede On, přičemž neustále respektuje naši svobodu. Je to vždy On, kdo nám umožňuje vejít do Svého nitra, zjevuje se a dává nám milost, abychom mohli ve víře toto zjevení přijmout. Nejsme to my, kdo vlastníme Pravdu, když ji najdeme, ale Pravda hledá a vlastní nás. „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“. (Jan 14,6).
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.