Témata k nedělní a sváteční liturgii

CO VYPLÝVÁ Z VÍRY V JEDINÉHO BOHA - téma 215 ke 3. neděli postní 19.3.2017 - homilie katechetická (KKC 222-227).

16. 3. 2017 17:02

3. NEDĚLE POSTNÍ - 19.3.2017

Liturgické texty 

  • Komentář k 1. čtení z  druhé knihy Mojžíšovy Ex 17,3-7:

Během exodu do zaslíbené země byl Boží lid sužován hladem a žízní. Lidé přestávali důvěřovat Bohu, propadali pochybnostem o jeho velikosti a všemohoucnosti, reptali, hádali se  a velmi si tím ublížili. Nás evangelium učí, že věřit v  Boha a milovat ho má pro náš život nedozírně kladné důsledky.Důvěra v Boha je víra, že mě Bůh miluje, že je dobrý, že má sílu, aby mi pomohl, že mi chce pomoci a že mi pomůže. Od něj pak přichází pokoj, který nemůžeme získat nikde jinde.

1. ČTENÍ Ex 17,3-7: Lid žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Řekli: "Pročpak jsi nás vyvedl z Egypta? Abys zahubil nás, naše děti a náš dobytek žízní?" Mojžíš volal k Hospodinu: "Co mám dělat s tímto lidem? Ještě trochu a ukamenují mě!" Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vyjdi před lid v doprovodu několika starců z Izraele, vezmi si do ruky hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, a jdi! Hle, já tam 'budu stát před tebou na Chorebu, udeříš do skály, vytryskne z ní voda a lid se napije." Mojžíš tak udělal před očima izraelských starců. Nazval pak jméno toho místa Massa a Meriba kvůli hádce izraelských synů a kvůli tomu, že pokoušeli Hospodina tím, že říkali: "Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?"

  • Komentář ke 2. čtení z listu Pavla Římanům  (Řím 5,1-2.5-8):

Jestliže křesťan skládá svou důvěru do obsahu poselství spásy, sjednocuje se s Božím plánem a žije v pokoji s Bohem, protože je si jist jeho láskou. Ježíš nám svou smrtí získal ospravedlnění a usmíření s Pánem. Kristus nám umožnil přístup ke společenství s jediným Bohem, který je zřídlem veškerého života.

2. ČTENÍ Řím 5,1-2.5-8: Bratři! Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého - možná za dobrého se ještě někdo umřít odhodlá. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky.

  • Komentář k evangeliu podle Jana   ( Jan  4,5-42): 

Ježíš, podle Janova evangelia, potkal na své pouti Samařím  u jedné studny prostou ženu, která byla vnímavá pro jeho slova. Vytušila z nich jeho Boží velikost, dokonalost a vznešenost hodnou úcty. Setkala se s tím, který byl dlouho očekáván a má přijít, aby svá prorocká slova o spáse a věčném životě naplnil skutkem. Uvěřila a jako opravdová misionářka o tom i vydala účinné svědectví.

EVANGELIUM Jan 4,5-42: Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, se u ní posadil. Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: "Dej mi napít." Odpověděla mu: "Jakže? Ty, žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?" Židé se totiž se Samaritány nestýkají. Ježíš jí na to řekl: "Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: 'Dej mi napít', spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu."Namítla mu: " Odkud chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda? Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného." Žena mu řekla: "Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň." Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže." Žena mu odpověděla: "Nemám muže." Ježíš jí na to řekl: "Správně jsi odpověděla: 'Nemám muže`; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. " Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: 'Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat'." Ježíš jí odpověděl: "Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy opravdoví (Boží) ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. " Žena mu řekla: "Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všechno."Na to jí řekl Ježíš: "Já jsem to, ten, který s tebou mluvím." Žena odešla do města a řekla lidem: "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?" Mnoho Samaritánů z toho města uvěřilo pro jeho řeč. Říkali: "Věříme, že je to skutečně Spasitel světa."

Co vyplývá z víry v jediného Boha 

je téma 215 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“A II s odkazem na evangelium: Jan 4,5–42 a Katechismus katolické církve (KKC) 222-227.

Osnova:

a) poznávat jeho velikost a sloužit mu

b) žít v neustálém díkůvzdání

c) ctít jednotu a pravou důstojnost všech lidí

d) správně užívat stvořených věcí

e) důvěřovat Bohu za všech okolností

Úvod.

Naše vyznání víry začíná Bohem, protože Bůh je „první a poslední (srov. Iz 44,6). Věřit v jediného Boha a milovat ho celým svým srdcem a celou svou duší má pro náš život a naše bližní nedozírné důsledky (222).  Mnohé se pak změní k dobrému. Znamená to však ovšem pro nás i dobrovolný závazek:

Poznávat jeho velikost a sloužit mu.

Člověk potřebuje pravou živou víru a vědění o Bohu a jeho Zákonech, aby podle nich zformoval život svůj i v celé zemi. „Hle, Bůh je veliký, vyvýšený nad naše poznání“ (srov. Job 36,26).  Vesmír ve své malosti je proti němu malou tečkou. On kdyby se objevil ve vesmíru v celé své velikosti a síly, netrval by vesmír ani vteřinu! Shořel by, jako prach v ohni. Až teprve v určitých vzdálenostech od Boha může vzniknout Stvoření – Ráj a v ještě větší vzdálenosti – hmotný vesmír. Maličký je človíček proti svému Bohu! Chtěl by, aby se mu Bůh ukázal. Nepřežil by to! Má vůbec někdo z lidí pojem o Jeho nekonečné velikosti? I přiblížení ve vytušení, bude vždy jen maličkým zlomkem skutečnosti. Nejlépe Boha poznáme, když mu už teď započneme sloužit (223).

Žít v neustálém díkůvzdání.

Bůh je veliký, dokonalý a vznešený, a proto i jeho zákonitosti v díle jeho  Stvoření jsou dokonalé! Bůh jako záruka věčnosti stává se při dodržení prvního přikázání pevnou oporou, nadějí a silou s níž je možné přebudovat na Božích zákonech vše nesprávné a vystavět nový zdravý svět, jež všemu stvořenému přináší požehnání, radost a mír. Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal?  (Ž 116,12).  

Ke zřídlu všeho života, všech sil a zářivého světla, tedy k Bohu samému má se člověk upínat celým  svým bytím. Má z Boha čerpat posilu pro své činy. Jeho má velebit a ctít svými myšlenkami, slovy i konáním. Má žít v neustálém vzdávání díků: Je-li Bůh jediný, pak všechno, co jsme a co máme, pochází od něho: „Máš něco, co bys nedostal?“ (srov. 1 Kor 4,7). Tak můžeš naplnit pro své blaho a spásu 1. přikázání Boží: Já jsem Hospodin tvůj Bůh, nebudeš mít jiných Bohů mimo mne (224).

Ctít jednotu a pravou důstojnost všech lidí.

Naše společné úsilí má být zaměřené na  řešení politických a sociálních otázek v duchu evangelia. Pak budeme osobnost a důstojnost každého člověka vnímat jako Boží obraz. Poznávat jednotu a pravou důstojnost všech lidí: všichni byli „učiněni, aby byli obrazem a podobou Boha“ (srov. Gn 1,26). Budeme se zasazovat o absolutní rovnocennost všech lidí, podporovat procesy demokratizace, usilovat o mírové řešení na základě nenásilného řešení konfliktů, odsuzovat jakoukoliv formu násilí na člověku, zvláště na ženách a dětech,napomáhat k zavedení sociální spravedlnosti ve všech národech a mezi nimi, zvláště pak překonání propasti mezi chudými a bohatými a řešení problému nezaměstnanosti, postavíme se  jakékoli formě nacionalismu, která by vedla k ponižování ostatních národů a národnostních menšin, budeme posilovat postavení a rovnoprávnost žen ve všech oblastech života a podporovat rovnoprávné společenství žen a mužů v církvi a ve společnosti (Srov. ČBK -Charta oecumenica; ( 225). 

Správně užívat stvořených věcí.

Ve víře v Boží lásku, v lásku Tvůrce, s vděčností poznáváme dar stvoření, hodnotu a význam přírody. Vidíme však, že dary země jsou vyčerpávány bez ohledu na jejich hodnotu, bez ohledu na jejich omezení a bez ohledu na dobro budoucích generací.

Chceme se proto společně nasadit pro trvalé životní podmínky pro celé tvorstvo. Se zodpovědností před Bohem proto musíme společně uplatňovat a dále rozvíjet kritéria toho, čeho by lidé z hlediska vědeckého a technologického sice mohli dosáhnout, co však z etického hlediska dělat nesmějí. V každém případě je třeba, aby jedinečná důstojnost každého člověka měla vždy přednost před tím, co je technicky realizovatelné. Správně užívat stvořených věcí: Víra v jediného Boha nás vede k tomu, abychom všechno, co není on, užívali natolik, nakolik nás to přibližuje k němu, a abychom se toho zříkali natolik, nakolik nás to od něho vzdaluje.

Můj Pane a můj Bože, vezmi mi to, co mě od tebe vzdaluje. Můj Pane a můj Bože, dej mi to, co mě přivádí k tobě. Můj Pane a můj Bože, odpoutej mě od sebe sama, abych ti zcela patřil“ (226).

Důvěřovat Bohu za všech okolností.

Důvěra v Boha je jednoduše víra v to, že mě Bůh miluje, že je dobrý, že má sílu, aby mi pomohl, že mi pomoci chce a že mi pomůže. Našim dřívějším návykem bylo důvěřovat v sama sebe. Poté co jsme poznali Boha, je potřeba zlomit starý návyk a utvořit si nový v důvěřování Bohu ve všem co děláme. Když vezmeme důvěru tam, kde být nemá a vložíme ji na Boha, tak přichází pokoj, který nemůžeme získat nikde jinde. Utvořme si tedy duchovní návyk, návyk za všech okolností Bohu důvěřovat (227).

Na závěr.

Víra v našeho Boha nás vede k tomu, abychom  poznávali jeho velikost a sloužili mu, žili v neustálém díkůvzdání, ctili jednotu a pravou důstojnost všech lidí, správně užívali stvořených věcí a za všech okolností důvěřovali Bohu.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1038×

Komentáře

jk7

Zaplať pánbůh za to, že dnešní křesťané chtějí ctít jednotu a pravou důstojnost všech lidí a neřídí se při tom zastaralým slovem Božím

Zničíš je jako klaté, Chetejce, Emorejce, Kenaance, Perizejce, Chivejce a Jebusejce, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, aby vás neučili jednat podle všelijakých svých ohavností, které činili kvůli svým bohům. Prohřešili byste se proti Hospodinu, svému Bohu.

Tu se Mojžíš postavil do brány tábora a zvolal: "Kdo je Hospodinův, ke mně!" Seběhli se k němu všichni Léviovci. Řekl jim: "Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Všichni si připněte k boku meč, projděte táborem tam i zpět od brány k bráně a zabijte každý svého bratra, každý svého přítele, každý svého nejbližšího." Léviovci vykonali, co jim Mojžíš rozkázal; toho dne padlo z lidu na tři tisíce

spitfire

To je "nespravedlivé", když si chce člověk opatřit zbrojní průkaz je třeba mnoho potvrzení a ještě navrch k tomu zkoušky. To už jednodušší způsob je nakupovat na temných stránkách internetu.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio