Témata k nedělní a sváteční liturgii

ZASLÍBENÍ V PÍSMU SVATÉM - téma 214 ke 2.neděli postní 12.3.2017 - homilie biblická.

8. 3. 2017 22:49

2. NEDĚLE POSTNÍ - 12.3.2017

Liturgické texty  

  • Komentář k 1. čtení z první knihy Mojžíšovy  (I)   Gn  12,1-4a: 

Když Bůh podle svého plánu vybídnul našeho praotce Abraháma, aby opustil svou zemi, spojil  své nařízení se zaslíbením hojného požehnání. Přislíbil Abrahámovi velké a slavné potomstvo. Svá požehnání pak rozšířil na všechny, kteří přijmou dějiny spásy, založené na Abrahámovi a kteří se stanou dětmi zaslíbení. Rozměr Božího dobrodiní se pak v průběhu dějin rozšířilo v Kristu na všechny národy a dovádí je ke konečné spáse.  

1. ČTENÍ Gn 12,1-4a: Hospodin řekl Abrámovi: "Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání. Požehnám těm, kdo ti budou žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna pokolení země." Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin. 

  •  Komentář ke 2. čtení z 2. listu Pavla Timoteovi   (I)    2 Tim 1,8b-10:

Z listu apoštola Pavla tryskají slova naděje o naší budoucnosti. Stejně jako on i my  jsme uvěřili Božím zaslíbením daným kdysi naším praotcům a můžeme se těšit, že vírou v Ježíše Krista jako Syna Božího našeho Vykupitele a Spasitele, jsme byli znovuzrozeni a navždy tím překonali smrt. Neboť on nad smrtí zvítězil a otevřel nám bránu do nepomíjejícího života. V Kristu nám zazářil nový život.

2. ČTENÍ 2 Tím 1,8b-10: Milovaný! Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. On nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v Kristu Ježíši před dávnými věky. Ale to se projevilo teprve nyní, když přišel náš spasitel Kristus Ježíš. On zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu.   

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše  ( I)  Mt  17,1-9:

Zaslíbená Boží síla  Spasitele, která provázela v předcházejícím čtení apoštola Pavla, osvěcuje i svým zjevením jako oživující slunce všechny povolané ke svatosti.  Tak tomu bylo i v příběhu Ježíšova proměnění,  zaznamenaném v Matoušově evangeliu. Světlý oblak Boží přítomnosti dosvědčuje, že se děje něco velmi důležitého. Ježíš proměňuje starou smlouvu Boha s Abrahamem ve smlouvu novou a věčnou. Mojžíš a Eliáš jsou svědky toho, že Ježíš přináší dovršení Zákona i zvěsti Proroků, jako ten, který přivede Boží lid k pravé zaslíbené zemi.

EVANGELIUM Mt 17,1-9: Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle - ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."  Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle - z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!" Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte, nebojte se!" Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých." 

Zaslíbení v Písmu svatém 

je téma 214 dnešní biblické homilie podle projektu „Učící se církev“A II s odkazem na znění 1. čtení Gen 12,1-4 a dokumentu PBK  Židovský národ.

Osnova:

a) zaslíbení ve SZ (dokument PBK Židovský národ čl. 54)

b) zaslíbení v NZ (čl. 55)

Úvod.

Dnešní zadání k  tématu o Božích zaslíbeních národu Izraele nás tak jako již po několikáté  (témata: 19 – Vyvolení Abraháma; 22 – Bůh Osvoboditel a Spasitel;  23– Církev v soužití se synagogou; 42 – Význam SZ pro křesťany; 67 – Církev se rozchází se synagogou;) směruje k významnému dokumentu Papežské biblické komise (PBK) „Židovský národ a jeho svatá Písma v křesťanské Bibli“. Dokument byl napsán v roce 2001 nejlepšími papežskými biblisty pod vedením kardinála Ratzingera – později papeže Benedikta XVI. Komise v něm konstatuje, že Nový zákon uznává autoritu Starého zákona jako božského zjevení a nelze jej pochopit bez těsného vztahu ke Starému zákonu  a k židovské tradici, která jej předávala.

Celou řadu zaslíbení daných Bohem ve Starém zákoně (SZ) reinterpretuje Nový zákon (NZ) ve světle existence Ježíše Krista. Vynořuje se tak značný počet aktuálních otázek, souvisejících s dialogem mezi židy a křesťany. 

Články dokumentu o zaslíbeních 54 a 55 se věnují odpovědím na otázky: Kdo je Abrahamovým potomstvem, jemuž jsou dána zaslíbení? Kdo jsou děti smlouvy, které mohou díky svému vztahu k Abrahamovi plným právem uplatňovat nárok na zaslíbení plynoucí ze smlouvy? Čl. 58 a 59 byly již vyloženy (viz  80 – Trvání a konečná spása Izraele). Čl. 60 a 61 probereme v tématu 217 O Božím království  v Písmu svatém

Zaslíbení ve SZ (dokument PBK Židovský národ čl. 54).

Bůh slibuje Abrahamovi nesčetné potomstvo (Gn 13,16; 15,5; 17,5-6), které dostane prostřednictvím jediného syna narozeného ze Sáry, privilegovaného dědice (Gn 15,4; 17,9; 21,12). Toto potomstvo bude, tak jako sám Abraham, zdrojem požehnání pro všechny národy (Gn 12,3; 22,18). Stejná zaslíbení je pak znovu dáno Izákovi ( Gn 26,4; 26,24) a Jakubovi ( 28,14; 32,13). Početní růst Hebrejců pokračuje i době útlaku v Egyptě ( Ex 1,7; 1,12; 1,20), zaslíbení je už splněno. Izraelců je „jako hvězd na nebi“, ale Bůh je ještě rozmnoží.  Lid však upadá do modloslužby a hrozí mu vyhlazení. Tehdy se za něj Mojžíš u Boha přimlouvá. Odvolává se přitom na přísahu, kterou se Bůh zavázal Abrahamovi, Izákovi a Jakubovi (Ex 32,13). Závažná neposlušnost lidu na poušti (Nm 14,2-4), stejně závažná, jako předtím na úpatí Sinaje (Ex 32,15-30) je podnětem k Mojžíšově přímluvě, která je vyslyšena a zachrání lid před následky jeho viny. Přesto však bude toto pokolení až na výjimky vyloučeno ze zaslíbené země. Následující izraelská pokolení se budou těšit ze všech zaslíbení daných jejich předkům, ovšem pod podmínkou, že si jednoznačně zvolí „život požehnání“, a nikoliv „smrt zlořečení“ (Dt 30,19).

Lid Izraele se později musí podrobit očistné zkoušce babylonského zajetí (Jer 25,11). Dávné zaslíbení však velmi brzy ožije ve prospěch navrátilců (Iz 61,9; 65,23; 66,22). Kvůli uchování čistoty, víry a dodržovaných tradic se zde sice potomstvo Izraele odděluje ode všech cizinců (Neh 9,2; 10,31; 13,3; Ezd 9,1-12), ale zejména podle prorockých výroků z knihy Izajáše, Bůh poskytuje „všem národům pohostinství ve svém domě“(Iz 56,3-7).

Zaslíbení v NZ (čl. 55). 

Nový zákon nikdy nezpochybňuje platnost zaslíbení daného Abrahámovi. Evangelisté na něj výslovně odkazují (Lk 1,55; 1,73). Ježíš je představen jako „Syn Abrahámův“ (Mt 1,1). Být Abrahámovým synem nebo jeho dcerou (Lk 13,16; 19,9) znamená být poctěn velkou důstojností. Způsob, jak je zde chápáno zaslíbení, se však liší od způsobu, jak je chápe judaismus. NZ vzájemné tělesné rodové pouto potomků Abrahámových nepokládá za absolutně nutné. (Mt 3,9; Lk 3,8). Ježíš prohlašuje, že „pohané zaujmou místo s Abrahámem“, kdežto „synové království budou vyhnáni ven“ (Mt 8,11-12; Lk 13,28-29).

Toto téma pak prohlubuje zejména apoštol Pavel Galaťanům, kteří se snaží díky obřízce vstoupit do rodiny praotců, aby měli právo na slíbené dědictví. Pavel dokazuje, že obřízka vůbec není nutná, neboť pro spásu je rozhodující víra v Krista.  Vírou se stává člověk Abrahámovým synem (Gal 3,7), protože Kristus je jeho privilegovaným potomkem (Gal 3,16)a vírou se člověk začleňuje do Krista, takže se stává „Abrahámovým potomkem a dědicem podle zaslíbení“ (Gal 3,29). Tímto způsobem – a nikoli obřízkou- mohou pohané získat požehnání zprostředkované Abrahámem (Gal 3,8; 3,14).

V listě Římanům (4,1-25) Pavel hodnotí Abrahamovu víru jako zdroj ospravedlnění a jako základnu Abrahámova otcovství, pro všechny kdo věří, ať je žid či pohan. Bůh totiž Abrahámovi slíbil: „Staneš se otcem množství národů“ (Gn 17,4). Pavel vidí uskutečnění tohoto příslibu v přilnutí mnoha věřících pohanského původu ke Kristu (Řím 4,11; 17-18). Rozlišuje „děti těla“ a „děti zaslíbení“ (srov. Řím 9,6-8). Židé, kteří přilnuli ke Kristu, jsou jedněmi i druhými zároveň. Věřící pohanského původu jsou „dětmi zaslíbení“, což je nejdůležitější.

Na závěr:

Slova apoštola Pavla Římanům: „ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael, ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž ‚ z Izáka bude povoláno tvé potomstvo‘, to jest: dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené“ (srov. Řím 9,6-8).

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1050×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio