Témata k nedělní a sváteční liturgii

BIŘMOVÁNÍ - SVÁTOST DOSPĚLOSTI - téma 223 k 6. neděli velikonoční 21.5.2017 - homilie katechetická(KKC 1285-1289;1306-1314;YOUCAT 204).

18. 5. 2017 12:36

6. NEDĚLE VELIKONOČNÍ- 21.5.2017

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů  (I)   Sk  8,5-8.14-177:

Čtení ze Skutků apoštolů popisuje dobu, kdy z Jeruzaléma v důsledku pronásledování  odcházejí Kristovi učedníci do světa hlásat evangelium. Kromě křtu vodou, předávají prostřednictvím vkládání rukou tamním věřícím dar Ducha vzkříšeného Krista. S tímto starobylým obřadným úkonem vztažení rukou na osoby a věci, jako prostředkem  pro přenášení - milosti či moci se setkáváme v liturgii  jako s podstatným prvkem udílení svátosti biřmování.

1. ČTENÍ Sk 8,5-8.14-17: Filip přišel do hlavního samařského města a hlásal tam Krista. Všichni lidé dávali pozor na to, co Filip mluví, protože slyšeli a viděli, že dělá zázraky. Z mnoha posedlých totiž vycházeli nečistí duchové s velkým křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnulých a chromých. Celé město se z toho převelice radovalo. Když se apoštolové v Jeruzalémě dozvěděli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Vložili tedy na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.

  • Komentář ke 2. čtení z prvního  listu apoštola Petra   (I)    1 Petr 3,15-18:

Svatý Petr ve svém listě vybízí věřící, aby zůstali pevní v Pánu.  Pakliže i my přijmeme Ducha svatého, kterého nám Kristus zanechal, budeme jím přes všechny životní zkoušky vedeni cestou lásky a budeme moci poznávat jak krásný je život. Pak nám už nic nebude nahánět strach, neboť dokonce i bolest a smrt se stanou projevem lásky a přechodu k novému životu.

2. ČTENÍ 1Pt 3,15-18:Milovaní! Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí! Pak se budou muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování. Je přece lépe, abyste snášeli utrpení - chce-li to tak Bůh - za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného. Vždyť i Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život.

  • Komentář k evangeliu podle  Jana   ( I)  Jan  14,15-21:

Ve své řeči na rozloučenou Ježíš podle apoštola Jana vede Ježíš své učedníky k poznání smyslu a hodnoty jeho odchodu k Otci. Jde, aby u Něj pro nás vyprosil Ducha Pravdy, který s námi zůstane navždy. Život náš i celé církve závisí na Duchu svatém. On nás uvádí do plné pravdy. On nás ochrání od zlého a bude nám připomínat, jak velikou lásku k nám chová náš Bůh.

EVANGELIUM Jan 14,15-21:Ježíš řekl svým učedníkům: "Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás. Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte; protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a je zachovává, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec, a také já ho budu milovat a dám se mu poznat."   

Biřmování – svátost dospělosti

je téma 223 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“A II s odkazem na znění  1. čtení Sk 8,5nn  a  Katechismus katolické církve (KKC), YOUCAT 204.                                                             

Osnova:

a) biřmování v plánu spásy KKC 1285–1289

b) kdo udílí a přijímá KKC 1306–1314

Úvod.

Dnešní téma je autorem projektu Učící se církev vymezeno k důkladnému poučení skrze výše uvedené paragrafy Katechismu katolické církve. Dalším bude věnována pozornost později.

Svátost biřmování tvoří spolu se křtem a eucharistií (svaté přijímání) souhrn „svátostí uvedení do křesťanského života“. Pokřtěného biřmování dokonaleji spojuje s církví, rozmnožuje v něm  dary Ducha svatého,  dává mu sílu poznávat, co je dobré a co zlé a volit to dobré. Dělá z člověka dospělého křesťana, odpovědného za svoji víru a za svědectví, které vydává svému okolí. Takovému člověku se dostává zvláštní pomoci Ducha Svatého také při nalézání jeho místa v životě (1285).  Biřmování nám stejně jako křest, jehož je naplněním, vkládá do duše nezrušitelné znamení, že Ježíš vtiskl křesťanovi do srdce pečeť svého Ducha.

Biřmování v plánu spásy

Už ve Starém zákoně hlásali proroci, že Duch Páně spočine na Mesiáši. A ve chvíli křtu Ježíše v Jordánu se Duch Svatý stal viditelným božím znamením, že ten na koho nejdříve Duch svatý sestupuje, tedy na Ježíše, je Božím Synem a Mesiášem. Celý jeho život od okamžiku, kdy byl počat, probíhá v dokonalém  společenství s Duchem svatým, kterého  Ježíši dává jeho Otec „v plnosti“ (srov. Jan 3,34); (1286).

YOUCAT otázka 204: Co říká Písmo svaté o svátosti biřmování?

Odpověď: Už ve Starém zákoně Boží lid čekal na to, až bude vylit Duch Páně na očekávaného Mesiáše. Ježíš žil svůj pozemský čas v mimořádném Duchu lásky a dokonalé jednoty s nebeským Otcem. Tento Ježíšův Duch byl „Duchem svatým“, kterého Izrael toužebně očekával. Byl to tentýž Duch, kterého Ježíš přislíbil svým učedníkům před svým nanebevstoupením, tentýž Duch, který sestoupil padesát dní po Velikonocích o svátku Letnic na apoštoly. A je to týž svatý Ježíšův Duch, který sestupuje na každého, kdo přijme svátost biřmování. Svátost biřmování křesťana hlouběji vtahuje do Božího synovství, pevněji ho spojuje  s Kristem, rozmnožuje dary Ducha svatého a poskytuje sílu šířit a bránit víru slovem i skutkem.

Plnost Ducha neměla být jen výsadou Mesiáše, ale měla být vylita na celý Boží lid, jak  Ježíš mnohokrát slíbil. Po seslání Ducha svatého skutečně apoštolové začali nezadržitelně hlásat a konat velké Boží skutky. Ti, kdo uvěřili a dali se pokřtít, pak "dar Ducha Svatého" (srov. Sk 2,38) dostali rovněž (1287). Nástupci apoštolů pak obdrželi dar předávání Ducha skrze vkládání rukou. Tím je křestní milost dovedena k plnosti. Katolická tradice právem považuje vkládání rukou za původ svátosti biřmování (1288). Aby se lépe vyjádřil dar Ducha Svatého, přidávalo se mazání vonným olejem (křižmem), kdy se křesťan stává "pomazaným" v Duchu Svatém. Apoštol Pavel píše: "Bůh nám vtiskl svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku". (2 Kor 1,22). Svátost biřmování vštěpuje do duše nezrušitelné duchovní znamení, jako potvrzení křtu, které uvedení do křesťanského života dokončuje (1289).

Kdo přijímá a udílí.

Svátost biřmování může a má přijmout každý, kdo byl pokřtěn, dosud nebyl biřmován (1306) a dosáhl schopnosti užívání rozumu (1307). Mluví-li se o biřmování jako o „svátosti křesťanské dospělosti“, nesmí se tím směšovat dospělý věk víry s dospělým věkem přirozeného růstu (1308). Výchova biřmovance v přípravě na biřmování  usiluje o to, aby v něm probudila smysl pro příslušnost k všeobecné církvi a k farnímu společenství (1309).

Před přistoupením k  biřmování je vhodné přistoupit ke svátosti smíření, aby byl člověk očištěn před přijetím daru Ducha svatého (1310). Doporučuje se, aby si kandidáti pro biřmování našli duchovní pomoc kmotra, nejlépe toho, který byl vybrán pro křest, aby se lépe zdůraznila jednota obou svátostí  (1311).

Biřmování v západní církvi uděluje biskup. Skutečnost, že biskupové jsou nástupci apoštolů, se projeví na účinku svátosti. Biřmovanec tím získá mnohem těsnější spojení s církví (1312; 1313).  Kněz je může udělit výjimečně, například když se člověk, který ještě nebyl biřmován a chce tuto svátost přijmout, nachází v nebezpečí smrti (1314).

Na závěr:

Biřmování zdokonaluje křestní milost. Je svátostí, která do nás vylévá Ducha svatého, aby nás hlouběji zakořenil do božského synovství, pevněji přivtělil ke Kristu a zpevnil náš svazek s církví. V latinské  církvi se tato svátost uděluje až po dosažení věku  dospělosti a její slavení je obyčejně vyhrazeno biskupovi.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio