Témata k nedělní a sváteční liturgii

NEVEZMEŠ JMÉNA BOŽÍHO NADARMO - téma 225 k 7. neděli velikonoční 28.5.2017 - homilie katechetická (KKC 2142-2159; YOUCAT 359,360,361).

26. 5. 2017 14:25

7. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - 28.5.2017

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů  (I)   Sk  1,12-14:

Dnešní čtení  z Lukášova díla  Skutky apoštolů navazuje na jeho Evangelium. To popisem Ježíšova odchodu k Otci končí - Skutky jím začínají.  Lukáš výčtem křestních jmen apoštolů na začátku dějin církve zřetelně poukazuje na apoštolský charakter nového společenství. Ježíšovi nejbližší učedníci, jeho matka a příbuzní už představují zárodek budoucího společenství Ježíšových věrných -  svaté církve křesťanů.

1. ČTENÍ Sk 1,12-14:Když byl Ježíš vzat do nebe, apoštolové se vrátili do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty. A když přišli zase do města, vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův bratr. Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.

  • Komentář ke 2. čtení z prvního  listu apoštola Petra  (I)   1 Petr 4,13-16:

Autor v textu listu apoštola Petra ujišťuje první křesťany o zvláštní přítomnosti Božího Ducha v těch, kteří budou muset  snášet urážky a rouhání vůči Bohu pro jméno Ježíše Krista.  Duch slávy však jim bude posilou i v době pronásledování. Když někdo trpí za to, že je křesťan a přesto Boží jméno s úctou vyslovuje a Boha velebí, Bůh ho neopustí a dovede ho do Kristovy slávy.

2. ČTENÍ 1Pt 4,13-16:Milovaní! Radujte se, že máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení. Když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, to je Duch Boží. Ať nikdo z vás netrpí proto, že zavraždil nebo okradl, že někomu ublížil nebo jen že se míchal do záležitostí druhých lidí. Trpí-li však, že je křesťanem, za to se stydět nemusí; spíše ať Boha velebí, že je křesťanem.

  • Komentář k evangeliu podle Jana  ( I)  Jan  17,1-11a:

Podle Janova evangelia Ježíš v modlitbě před svým odchodem k Otci slavnostním tónem hovoří o sobě jako o Synu Boha Otce. Schopnost obdařit lidi věčným životem Bůh daroval svému Synu. Ježíš dal věřícímu člověku poznat Boží jméno, tedy samotného Boha v jeho Trojjedinosti. Přijmout  Ježíšova slova s vírou vede zároveň k poznání, kým vskutku Ježíš je. Trojjediný BůhBůh s námiJežíš Kristus. Úcta k Božímu jménu, tajemně obsaženém v Nejsvětější Trojici, vyjadřuje uctivý postoj, jaký se sluší mít k samému Bohu.

EVANGELIUM Jan 17,1-11a: Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: "Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.  Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych ho vykonal. Nyní oslav ty mne u sebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal, aby zachovali tvoje slovo. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.  Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji; a všechno moje je tvoje a všechno tvoje je moje. V nich jsem oslaven. Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě."

Nevezmeš jména Božího nadarmo 

je téma 225 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“A II s odkazem na znění evangelia 17,1-11a  a  Katechismus katolické církve (KKC) 2142-2159; YOUCAT 359,360,361.

Osnova:

a) jméno Pána je svaté

b) Boží jméno brané nadarmo

c) křesťanské jméno

Úvod.

Cílem úvah nad druhým přikázáním Božím je  uvědomit si velikost a moc Božího jména a snaha odhalit různé formy zneužití Boha a jeho jména. Úcta k Božímu jménu vyjadřuje uctivý postoj, jaký se sluší mít  k tajemství samého Boha a k celé posvátné skutečnosti, kterou vyvolává (2144).

Jméno Pána je svaté.

Druhé přikázání předepisuje respektovat jméno Pána (2142).  Bůh je svěřuje těm, kteří  neohroženě vyznávají svou víru v Pána Ježíše Krista (2145).  Člověk jméno Boží nesmí zneužívat (2143; 2146). Například pokud by něco ve jménu Boha sliboval a takový slib nedodržel (2147).  Ten, který o Bohu pronáší nenávistná, vyčítavá, pohrdavá, vyzývavá slova, nebo jinak špatně o Bohu mluví, dopouští se rouhání a tím se přímo proti druhému přikázání staví (2148). Stejně jako kletby, do nichž je Boží jméno vloženo,  jsou projevem hlubokého nedostatku úcty k Pánu (2149).

YOUCAT otázka 359: Proč Bůh chce, abychom měli jeho jméno v posvátné bázni?

Odpověď: Sdělit někomu své jméno je znamením důvěry. Protože nám Bůh sdělil své jméno, dává se nám poznat a prostřednictvím tohoto jména nám k sobě umožňuje přístup. Je proto třeba se vyhýbat jakémukoliv zneužívání Božího jména, jako je rouhání, které je svou povahou závažným hříchem, kletba a neplnění slibů učiněných ve jménu Božím.

Boží jméno nelze vyslovovat neuctivě. Vždyť je známe jen díky tomu, že on sám nám je svěřil. Jméno je klíč k srdci Všemohoucího. Ten, kdo se Bohu rouhá nebo v jeho jménu falešně přísahá, se dopouští závažného hříchu, protože v křivé přísaze volá za svědka lži Boha, který je pravda sama. Druhé přikázání má tedy sloužit k ochraně posvátna. Místa, věci, jména a lidé, kterých se Bůh dotkl, jsou svaté. Cit pro posvátno nazýváme bohabojnost.

Svatý Augustin říká: „Boží jméno je veliké tam, kde se vyslovuje s úctou, jaká přísluší jeho velikosti a jeho velebnosti. Boží jméno je svaté tam, kde se pronáší s úctou a s obavou neurazit Boha“.

Boží jméno brané nadarmo.

Druhé přikázání Boží rovněž zakazuje křivou přísahu (2150). Bůh a Pán je normou každé pravdy. Lidské slovo je buď ve shodě, nebo v rozporu s Bohem, který je Pravda sama. Křivá přísaha volá Boha za svědka nějaké lži (2151).  Člověk, který tak činí je křivopřísežníkem (2152).

V tom smyslu vyložil Ježíš druhé přikázání v horském kázání: „Bylo řečeno předkům: Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu své přísahy. Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte…Ale vaše řeč ať je ano, ano, ne, ne. Co je nadto, je ze Zlého“ (Mt 5,33-34.37) ; (2153). Z učení svatého Pavla (srov.  2 Kor 1,23; Gal 1,20) církevní tradice usuzuje, že vzývání Božího jména na svědectví pravdy, může být učiněna pouze pravdivě, uváženě a spravedlivě (2154). Svatost Božího jména vyžaduje nedovolávat se jej kvůli malichernostem (2155).

Křesťanské jméno.

Při křtu, který je udělován „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého,  jméno Pána posvěcuje člověka a křesťan dostává vlastní jméno. Je vhodné, aby to bylo jméno nějakého světce, který žil s příkladnou věrností ke svému Pánu (2156).

Pokřtěný člověk se žehná znamením kříže ve jménu Pána  (2157) a Bůh zase každého křesťana jeho vlastním jménem volá (2158), neboť  toto přijaté jméno je jménem člověka pro věčnost (srov. Zj 14,1); (2159).

YOUCAT otázka 360: Co znamená znamení kříže?

Odpověď: Když děláme znamení kříže, odevzdáváme se do ochrany trojjediného Boha.

Na počátku dne, při zahájení modlitby, ale také před začátkem důležitých činností se křesťan znamením kříže odevzdává do Boží ochrany. Tímto vzýváním trojjediného Boha vyjadřujeme svou důvěru, že nás Otec i Syn i Duch svatý chrání, že Nejsvětější Trojice osvěcuje to, co děláme skutečně v jejím jménu, že nám žehná a posiluje nás v těžkých chvílích i v pokušení.

YOUCAT otázka 361: Co pro křesťana znamená, že při křtu dostává určité jméno?

Odpověď: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ je člověk při křtu označen určitým jménem. Jméno a tvář vyjadřují jedinečnost člověka, a to i před Bohem. „Neboj se, vždyť jsem tě vykoupil, dal jsem ti jméno, jsi můj“ (Iz 43,1).

Křesťané se chovají ke jménu člověka uctivě, protože jméno je hluboce spojeno s identitou a důstojností každého jednotlivce. Už od nejstarších dob vybírají pro své děti jména  ze seznamu svatých s vírou, že jméno patrona bude pokřtěnému připomínat jeho vzor a že se svatý patron bude za pokřtěného přimlouvat.

Na závěr: 

Druhé přikázání předepisuje úctu ke jménu Páně, které je svaté. Zakazuje jakékoliv nevhodné užívání Božího jména. Užívá-li člověk jméno Boha, Ježíše Krista, Panny Marie a svatých urážlivým způsobem, jde o rouhání. Těžkým proviněním proti Pánu je křivá přísaha, volající  Boha za svědka nějaké lži. Při křtu obdrží křesťan vlastní jméno. Je vhodné dbát na to, aby dostal jméno křesťanské.  Křesťan začíná své modlitby znamením kříže  a slovy „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen“.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1015×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio