SLAVNOST NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ –čtvrtek - 25.5.2017
Liturgické texty
Evangelista Lukáš v úvodu ze Skutků stručně shrnuje Ježíšovo veřejné působení. Zaznamenává v hlavních bodech, jakými úkoly Ježíš pověřil apoštoly, dříve než je po svém nanebevstoupení opustí, a také popisuje i vlastní Ježíšův přechod k Otci. Ježíš dovršil své poslání na zemi. Jednoho dne, až se naplní čas, se však znovu vrátí a jeho příchod bude stejně zjevný jako jeho nanebevstoupení. V té době už vystoupí jím vyvolení spolu s ním, aby se svěřili do péče Nejsvětější Trojice.
1. ČTENÍ Sk 1,1-11: Ve své dřívější knize jsem pojednal, milý Theofile, o všem, co Ježíš konal a čemu učil až do dne, kdy byl vzat do nebe. Předtím dal svým vyvoleným apoštolům příkaz skrze Ducha svatého. Po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval a mluvil o Božím království. Když s nimi jedl, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení - "vždyť jste přece o tom ode mě slyšeli: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým za několik málo dní". A když tak spolu seděli, zeptali se ho: "Obnovíš ted', Pane, v Izraeli království?" On jim však řekl: "To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil. Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země." Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. Hleděli upřeně k nebi za ním, jak odchází, a najednou vedle nich stáli dva muži v bělostných šatech a řekli: "Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe."
Chvalozpěvem na osobu Ježíše Krista ze začátku listu Efesanům apoštol Pavel opěvuje úžasný Boží plán, který už od věčnosti obklopuje lidstvo. Apoštol v něm žádá věřící, aby si uvědomili, co pro ně připravil Bůh, který v Kristu přemohl smrt i všechny duchovní mocnosti, jež se vzpírají jeho plánu spásy. My se už ničeho nemusíme obávat. Vždyť Kristus, jemuž věříme, sedí po Otcově pravici a ujal se odtud navždy spravedlivé vlády. On je hlavou všeho stvoření a církve, s níž je nerozlučně spojen.
2. ČTENÍ Ef 1,17-23: Bratři! Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, ať vám udělí dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví a jak se ukazuje na nás, na věřících, jeho nesmírně velká moc působením jeho účinné síly. Tak se; už projevila jeho síla, když Krista vzkřísil z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebi: vysoko nade všecka knížata, nade všecky mocnosti a síly, nade všecko panstvo - a jak jen se ještě jmenují všechny hodnosti, a to nejen v tomto věku, ale i v budoucím. Ano, 'všechno mu položil k nohám'. A jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi: ona je jeho tělem, plností toho, který naprosto všechno ovládá.
Matoušovo evangelium je zakončeno vyprávěním o tom, jak se zjevil Kristus v Galilei apoštolům. Ježíš zde dovršil své pozemské putování na stejném místě, kde kdysi své veřejné působení zahájil. Obdařil své apoštoly plnou mocí k tomu, aby pokračovali v jeho poslání. Aby vstoupili do živého společenství s Bohem Otcem, Synem i Duchem svatým. Aby si byli vědomi, že Kristus se naší zemi nevzdálil, protože skrze jeho nanebevstoupení se země spojila s nebem.
EVANGELIUM Mt 28,16-20: Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil:
"Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa."
U Otce a přece s námi
je téma 224 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“A II (KKC)s odkazem na znění dnešního evangelia Mt 28,16-20 a Katechismus katolické církve (KKC) 661-662;YOUCAT 109.
Osnova :
a) otevřen i nám přístup do Otcova domu
b) „Až budu vyvýšen…“
Úvod.
Nanebevstoupení Páně je jedním z velkých svátků křesťanského kalendáře a čtyřicet dní po jeho vzkříšení připomíná výstup Ježíše Krista na nebesa. Událost zaznamenávají Skutky apoštolů v 1. kapitole. Svátkem jako takovým začíná devítidenní období před Letnicemi, tedy před slavností Seslání Ducha svatého.
Otevřen i nám přístup do Otcova domu.
Lidstvo ponechané jen svým přirozeným silám přístup do “Otcova domu”, do Božího života a jeho blaženosti nemá. Jedině Kristus mohl otevřít člověku tento přístup, aby nám dal naději, že i my, jeho údy, budeme spojeni k téže slávě tam, kam nás předešel on, jako naše Hlava a jako Prvorozený. (661). On, jako Syn Boží, se stal jedním z nás a my skrze něho jsme se stali dětmi Božími. My tedy máme svou vlast v nebi, v bezprostřední blízkosti Boží, protože jsme Kristovými bratry a sestrami.
„Až budu vyvýšen…“.
YOUCAT otázka 109: Co znamená, že Ježíš vstoupil na nebesa?
Odpověď: Nanebevstoupení znamená vstup Ježíšova lidství do boží Slávy, v níž navěky zůstává s Otcem. Ve svém Synu je nám Bůh lidsky blízký. Nadto Ježíš prohlašuje v Janově evangeliu:
„ Já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě“ (Jan 12,32).
Jako Ježíš vystoupil na nebesa a přece se od nás nevzdálil, tak i my jsme s ním již v nebi, ačkoliv se s naším tělem ještě nestalo to, co máme slíbeno. On je již vyvýšen nad nebesa, a přece v nás na zemi trpí každou bolestí, kterou jako jeho údy zakoušíme. On, ač je tam, je také s námi; a my, třebaže jsme zde, jsme také s ním. On neopustil nebe, když k nám odtamtud sestoupil. A stejně neopustil ani žádného z nás, když znovu vstoupil na nebesa. My jako církev ke Kristu neoddělitelně patříme.
Vždyť apoštol Pavel říká: Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všechny údy těla, ač je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak je to i s Kristem (srov. 1Kor 12,12). Ježíš Kristus je středem a hlavním představitelem liturgie církve, která oslavuje Otce na nebesích (srov. Zj 4,6-11); (662).
Na závěr:
V Novém zákoně vyznačuje Ježíšovo nanebevstoupení konec čtyřicetidenní mimořádné blízkosti Vzkříšeného s učedníky. V závěru této doby vstupuje Ježíš do Boží slávy. Písmo svaté to vyjadřuje obrazy „oblak“ a „nebe“. Papež Benedikt XVI. říkal: „Člověk tak nalézá prostor v Bohu.“ Ježíš Kristus je nyní u Otce a odtud přijde jednoho dne „soudit živé i mrtvé“. Kristovo nanebevstoupení znamená, že Ježíš už není viditelně přítomen na zemi, a přece je tu. Ježíš Kristus, hlava církve, vstupuje před námi do slavného království Otce, abychom my, údy jeho Těla, žili v naději, že s ním na nebesích budeme navěky.
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.