Témata k nedělní a sváteční liturgii

CÍRKEV - BOŽÍ LID - téma 230 ke ke Slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova 23.6.2017 - homilie katechetická (KKC 781-786; YOUCAT 125).

20. 6. 2017 0:00

SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA - 23.6.2017– pátek

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z páté knihy Mojžíšovy  (I)   Dt  7,6-11:

Bůh si přál zachránit  lidstvo jako věřící, jemu oddané  společenství. K tomu si vybral nejprve starozákonní Boží lid izraelský. Z lásky a z věrnosti k člověku vyvolil pak mezi všemi národy jeden Boží lid, jemuž přislíbil věčný život v nebeském království. O plánu Hospodina píše v textu prorok Mojžíš.

1. ČTENÍ Dt 7,6-11: Mojžíš řekl lidu: "Jsi lidem zasvěceným Hospodinu, svému Bohu; tebe si vyvolil Hospodin, tvůj Bůh, abys mu byl zvláštním lidem mezi všemi národy na povrchu země.  Hospodin si ve vás zalíbil, vyvolil si vás ne proto, že byste byli četnější než všechny národy; vždyť jste mezi všemi národy nejmenší! Jen z lásky k vám, a proto, že Hospodin zachovává přísahu, kterou se zavázal vašim otcům, vyvedl vás mocnou rukou a vykoupil z domu otroctví, z ruky faraóna, egyptského krále. Pochop tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je pravý Bůh, věrný Bůh, který zachovává smlouvu a lásku až do tisícího pokolení k těm, kdo ho milují, kdo dbají na jeho příkazy, ale trestá právě toho, kdo jej nenávidí, tím, že ho zahubí; nebude odkládat, ale potrestá právě toho, kdo jej nenávidí.  Proto zachovávejte příkazy, zákony a ustanovení, které vám já dnes přikazuji, a plňte je!" 

  • Komentář ke 2. čtení z prvního  listu apoštola Jana   (I)   1 Jan 4,7-16:

Že Hospodin  miluje člověka  a plní své závazky vůči Božímu lidu, prokázaly dějiny. Důkazem jeho nekonečné lásky byla oběť Božího Syna Ježíše Krista. Bůh Otec Ho poslal  na svět s vědomím, že nejprve musí být prolita krev Jeho probodnutého  srdce, aby mohlo být lidstvo z hříchů vykoupeno a ke spáse dovedeno tak, jak o tom píše ve svém listě apoštol Jan.

2. ČTENÍ 1Jan 4,7-16: Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa.  Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My jsme poznali lásku, jakou má Bůh k nám, a uvěřili jsme v ni. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.  

  •  Komentář k evangeliu podle Matouše  ( I)  Mt 11,25-30:

Podle Matoušova evangelia Ježíš velmi dobře věděl o poslání, kterým ho pověřil Bůh Otec. Tiše a poslušně přijal Boží plán na spásu Božího lidu a svobodně, z lásky k lidem, nabídl Otci jako oběť k vykoupení za naše hříchy své pokorné srdce.

EVANGELIUM Mt 11,25-30: Ježíš se ujal slova a řekl:  "Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo.  Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit. Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.” 

Církev – Boží lid 

je téma 230 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“A II s odkazem na znění 1. čtení Dt 7,6-11  a  Katechismus katolické církve (KKC) 781-786; YOUCAT 125.                                                           

Osnova:

a) charakteristické znaky

b) lid kněžský, prorocký, královský

Úvod.

Proč existuje církev? Bůh si přál spasit lidstvo ne jednotlivě, ale jako Boží lid, proto nejprve vyvolil starozákonní Boží lid izraelský. Ježíš Kristus v Božím úmyslu spásy pokračoval. Hlásal pokání pro vstup do nového Božího lidu, vyvolil apoštoly pro nový Boží lid, shromáždil kolem sebe učedníky jako základ nového Božího lidu. Petrovi dal moc nejvyšší.Na kříži Pán Ježíš vytvořil novou úmluvu a definitivně ustanovil církev. Zrodila se na kříži z otevřeného srdce Ježíšova. Povolal svůj lid ze Židů i z pohanů, aby z nich ve svém Duchu vytvořil jednotu (781).

Charakteristické znaky.

Církev je Boží lid: znamená to, že pokřtění bez rozdílu jsou si rovni. Je jedna víra, jeden Pán, jeden křest. Všichni vyznávají stejné vyznání víry, přijímají stejné svátosti, především slaví Večeři Páně jako znamení jednoty. Jako Boží lid je viditelnou společností věřících, církev není jen viditelný Boží lid, ale má i neviditelnou část, kterou je Duch sv. a neviditelnou hlavu církve, kterou je Ježíš Kristus. Obojí prvek církve a to viditelný (věřící lid) a neviditelný (Duch svatý) tvoří jednu církev Kristovu. Ježíš řekl:Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.“ (Jan 15,5) Církev je pro celé lidské pokolení bezpečným zárodkem jednoty, lásky, naděje a spásy.  Cílem Ducha svatého, v ní působícího, je Boží království, které zahájil sám Bůh na zemi a které se má dále šířit, dokud je také nedokoná on sám na konci časů (782).

YOUCAT otázka: Co je na Božím lidu jedinečné?

Odpověď: Zakladatelem tohoto lidu je Bůh Otec. Jeho vůdcem je Ježíš Kristus. Zdrojem jeho síly je Duch svatý. Vstupní branou k Božímu lidu je křest. Jeho důstojnost spočívá ve svobodě Božích dětí. Jeho zákonem je Láska. Pokud tento lid zachovává věrnost Bohu a hledá nejprve Boží království, dokáže měnit svět.

Boží lid se nepodobá žádnému lidskému společenství. Nepodřizuje se nikomu než Bohu samému. Má být jako sůl, která dává pokrmům chuť; jako kvas, který všechno prokvasí; jako světlo, které zahání temnotu. Ten, kdo patří Božímu lidu, musí počítat s tím, že se dostane do otevřeného konfliktu s lidmi, kteří popírají Boží existenci a nedbají na Boží přikázání. Avšak ve svobodě Božích dětí se člověk nemusí bát ničeho, dokonce ani smrti.

Lid kněžský, prorocký, královský.

Ježíše Krista pomazal Bůh Otec  Duchem svatým a ustanovil jej knězem, prorokem a králem. Při křtu jsme i my dostali  Ducha svatého, který  každého z nás mezi kněze, proroky a krále rovněž uvádí (783).  Vždyť pokřtění jsou svým znovuzrozením a pomazáním na svaté kněžstvo posvěceni (784). Podílí se i na Kristově prorockém poslání pro nadpřirozený smysl k prohlubování a chápání víry, se kterou prochází světem jako Kristovi svědci (785). Boží lid má konečně účast na Kristově královské funkci. Pro křesťana „kralovat“ znamená „sloužit“ Kristu a svým bližním. Král je ten, který vládne. Sobě (ovládá své myšlenky, slova i skutky, je za ně zodpovědný) a když se naučí vládnout sobě, může vládnout i druhým. Vládnout však neznamená nad někým panovat. Vládnout znamená sloužit. Starat se o to, aby ti, které mi Bůh svěřil, byli šťastní (786).

Na závěr: 

Církev je Boží lid. Do Božího lidu se vstupuje vírou a křtem vodou a Duchem svatým. Tímž Duchem, kterým Bůh Otec pomazal Krista na kněze, proroka a krále. Křtem získáváme účast na Kristově pomazání, posvěcení i my, abychom v Kristu utvořili jako Boží lid jednu rodinu. 

„Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu (1 Petr 2,9).                                                    

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 920×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio