SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ - 15.6.2017 - čtvrtek
Liturgické texty
Pozadí prvního čtení z páté knihy Mojžíšovy nás vede do úděsné, sluncem spálené pouště, do smrtícího prostředí kde vládne hlad a žízeň, v němž člověk vlastními silami nemůže přežít. Zjišťuje, že důvěru může klást pouze v Boha. Boží slovo, je proto hlavním prostředkem k nasycení. Bez něho by se na vyprahlé poušti mana, či Nebeský chléb jako Pokrm na cestu k životu neobjevila.
1. ČTENÍ Dt 8,2-3.14b-l6a: Mojžíš řekl lidu: "Pamatuj na celou cestu, po níž tě vedl Hospodin, tvůj Bůh, čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil, aby tě zkoušel, aby poznal, co je v tvém srdci, zda budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne. Pokořil tě, dal ti pocítit hlad a nasytil tě manou, kterou jsi neznal ani ty ani tvoji otcové, aby tě poučil, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk může žít vším, co vychází z Hospodinových úst. Nezapomeň tedy na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví, který tě vedl po velké a strašné poušti, kde byli ohniví hadi a štíři, po pustině bez vody, který pro tebe vyvedl vodu z nejtvrdší skály, který tě sytil na poušti manou, kterou tvoji otcové neznali."
Na zkušenost jako v prvním čtení se odvolává apoštol Pavel ve verších listu Korinťanům. Používá jen jiných slov, převzatých z tradiční liturgie „Večeře Páně“. Podílení se a účast na eucharistickém chlebu prostřednictvím kalicha a chleba na oltáři, pomáhá nám vejít do hlubokého niterného vztahu s tělem a krví Kristovou. Sami se stáváme Kristovým tělem a spolu s ostatními vytváříme v církvi jedno tělo, tělo Kristovo.
2. ČTENÍ 1Kor 10,16-17 : Bratři! Kalich požehnání, který žehnáme - není to účast v Kristově krvi? Chléb, který lámeme - není to účast v Kristově těle? Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast v tom jednom chlebě.
Také dnešní Janovo evangelium je třeba chápat ve světle dramatické situace lidu na poušti z prvního čtení. Evangelium doplňuje jednotu mezi Božím chlebem - manou, zachraňujícím lid Izraele od hladu a žízně, a chlebem v osobě Ježíše Krista. Jenom ten, kdo jeho slovo s vírou přijímá jako pokrm, usazuje v sobě samého Boha. Ježíš nám oznamuje, že přijímání jeho těla a krve v eucharistii při putování pouští života našeho, umožní i nám nasytit se v jeho štědré Boží náruči.
EVANGELIUM Jan 6,51-58: Ježíš řekl zástupům: "Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa." Židé se mezi sebou přeli a říkali: "Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?" Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky."
Jak se nazývá tato svátost?
je téma 228 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“A II s odkazem na znění evangelia Jan 6,51-56 a Katechismus katolické církve (KKC) 1328-1332; YOUCAT 212.
Osnova:
Eucharistie – Večeře Páně – Lámání chleba – Eucharistické shromáždění – Nejsvětější oběť – Nejsvětější svátost – Svaté přijímání – Andělský Chléb – Nebeský chléb – Pokrm na cestu – Mše sv. - Častější svaté přijímání je podnětem pro náročnější duchovní život – souvisí i s častější svátostí smíření.
YOUCAT otázka 212: Jakými jmény nazýváme Ježíšovu hostinu s námi a co tyto pojmy znamenají?
Odpověď: Nejrůznější názvy svědčí o neprobádatelném tajemství: svatá oběť, mše svatá, mešní oběť – večeře Páně – lámáni chleba . eucharistické shromáždění – památka umučení, smrti a zmrtvýchvstání Páně - svatá a božská liturgie, svatá tajemství – svaté přijímání.
Úvod.
Slavnost Těla a krve Páně je v církvi svátkem eucharistie – svátkem díkůvzdání Bohu ( z řečtiny eucharistein - děkovat). Její nevyčerpatelné bohatství se vyjadřuje různými jmény, která jí církev dává. Každý název v osnově tématu uvedený, vyzdvihuje některé z jejích podstatných rysů (1328). Jsou to:
Večeře Páně, protože jde o večeři, kterou měl Ježíš se svými učedníky v předvečer svého utrpení (1 Kor 11,20); (1329). Sám Ježíš se pod způsobou chleba a vína dává za pokrm (tělo) a nápoj (krev)na cestě do věčnosti.
Ustanovení svátosti eucharistie je zasazeno do kontextu židovské velikonoční večeře. Ježíš zasedá spolu se svými apoštoly ke slavnostnímu stolu, aby si společně připomněli velký Boží čin: vysvobození vyvoleného národa z egyptského otroctví. Ježíš tak spojuje židovské velikonoce se svým životem. On je ten Boží Beránek, jehož krví jsme my všichni vykoupeni ze smrti a hříchu (Lk 22,14-16).
Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa. (Jan 6,51)
Lámání chleba, protože tento typický obřad židovské večeře Ježíš při Poslední večeři použil: „Vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával jim se slovy: „To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku!“ Stejně tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“ (Lk 22,19-20)
První křesťané pak od té chvíle dodržují Kristův pokyn o lámání chleba a pití vína na památku jeho oběti. Tím vyjadřují, že všichni, kteří přijímají jediný rozlámaný chléb, Krista, vstupují do společenství s ním a vytvářejí s ním jedno tělo (1 Kor 10,16-17).
Eucharistické shromáždění, poněvadž eucharistie se slaví ve shromáždění věřících, kteří jsou viditelným výrazem církve (1 Kor 11,17-34) ; (1329).
Nejsvětější oběť, protože zpřítomňuje jedinečnou oběť Krista Spasitele, která naplňuje všechny dosavadní oběti, překonává je a zahrnuje také oběť církve; nebo také oběť mše svaté (1330).
Nejsvětější svátost, poněvadž je to výraz, zdůrazňující výjimečné postavení eucharistie. Uchovává se v kostelích jako Tělo Kristovo a to ve svatostánku (1330).
Svaté přijímání, protože touto svátostí se sjednocujeme s Ježíšem Kristem, který nám dává účast na svém těle a své krvi, abychom vytvořili jediné tělo (1 Kor 10,16-17). Tak jsme v něm i mezi sebou navzájem jedno a vytváříme společenství. Častější svaté přijímání, související i s častější svátostí smíření, je podnětem pro náročnější duchovní život.
Svatého těla a krve Krista, Božího Slova, kterými On sytí tělo i našeho ducha, se liturgie dotýká výrazy: Andělský Chléb - Nebeský chléb - Pokrm na cestu. (1331).
Mše svatá.Není jen aktualizací večeře Páně, ale zpřítomňuje se v ní Ježíšova oběť na kříži. Apoštol Pavel o tom říká: „Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde“ (1 Kor 11,26). Sám Ježíš spojuje večeři na rozloučenou se smrtí na kříži. Mluví o těle, které se vydává, a o krvi, která se prolévá. Při každé mši svaté je přítomen a nekrvavým způsobem obětován sám Kristus, který se obětoval krvavým způsobem na oltáři kříže. Slavíme-li eucharistii, znamená to, že se připojujeme k tomu, co konal Kristus. On své utrpení a smrt vložil do našich rukou. A my tuto oběť svátostným způsobem předkládáme Bohu Otci a prosíme za spásu pro sebe i celý svět. Na závěr obřadu, jsou věřící propuštěni: Ite, missa est – Nyní vyjděte, jste posláni! Jsou vysíláni do světa, aby se stali Ježíšovými svědky v každodenním životě: „jděte ve jménu Páně !“ (1332).
Na závěr:
Slavnost Těla a krve Páně je v církvi svátkem eucharistie, svátkem díkůvzdání za všechna jeho dobrodiní, především za dar jeho Syna. Každá eucharistická slavnost obsahuje proměňování chleba a vína a účast na liturgické hostině prostřednictvím přijímání těla a krve Páně. Eucharistii církev vyjadřuje různými jmény, podle toho jaké znaky v ní obsažené chce vyzvednout. Eucharistie je „zdrojem a vrcholem celého křesťanského života“ (2. vat. koncil).
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.