Témata k nedělní a sváteční liturgii

OVOCE KŘTU - téma 232 ke 13. neděli v mezidobí 2.7.2017-homilie katechetická (KKC 1262-1274; YOUCAT 200).

29. 6. 2017 17:10

13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ- 2.7. 2017

Liturgické texty 

  • Komentář k 1. čtení z druhé knihy Královské  (I)   2 Král  4,8-11.14-16a:

Verše z druhé knihy Královské popisují pohostinnost izraelské ženy vůči proroku Elizeovi. Důvodem ženiny velkorysosti je její víra v proroka jako svatého Božího služebníka. Poněvadž obdržel od Boha moc činit rozhodnutí, k nimž se zavázal sám Bůh, její víra nezůstává bez plodů. Narození syna bude pro ženu nečekanou odměnou, známkou Božího požehnání.

1. ČTENÍ 2 Král 4, 8-11. 14-16a:Jednoho dne Elizeus procházel přes Šunem.  Žila tam zámožná žena a ta ho pozvala k jídlu. Kdykoli tam procházel, zašel se tam najíst. A ona řekla svému muži: "Vím, že je to svatý muž Boží, který k nám vždy přichází. Upravíme mu v poschodí malou světničku a dáme mu tam lůžko, stůl, sedadlo a svícen, a kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit."  Když tam zase (jednou Elizeus) přišel, vstoupil do světničky a odpočinul si tam. Řekl (svému služebníku) Gechazimu: "Co by se dalo pro ni udělat?" On odpověděl: "Nemá přece syna a její muž je už starý." Elizeus mu řekl: "Zavolej ji! " Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu. On pravil: "Za rok v tento čas budeš mít v náručí syna."

 

  • Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Římanům   (I)    Řím  6,3-4.8-11: 

Čtení z listu apoštola Pavla sděluje nadějnou a radostnou pravdu, že křesťané se křtem spojují s Ježíšem Kristem a v niterném sjednocení s ním, jako znovuzrození žijí i nový život.  Smrt nad nimi nemá vládu. Věříme totiž, že vzkříšený Kristus již neumírá  a je základem a zdrojem i našeho vzkříšení. Pozemskousmrtí zdaleka všechno nekončí. Je to začátek jiného života s Bohem v absolutním štěstí, které si na zemi vůbec nedovedeme představit. 

2. ČTENÍ Řím 6, 3-4. 8-11:Bratři!  My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem.  Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Když umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše   ( I)  Mt  10,37-42:

Podle Matoušova evangelia velkou naději na nebeskou odměnu má ten, který je křtem a vírou ve vzkříšeného Krista s ním navěky spojen. Také ten, kdo před světem upřednostní a přijme pravého proroka či misionáře, přijímá i Ježíše a v něm přijímá Otce, který je poslal. Kdo jim otevře dům a srdce, spolupracuje s nimi na šíření Božího království, je obdarován podílem na blahoslavenství. 

EVANGELIUM Mt 10, 37-42: Ježíš řekl svým apoštolům:  "Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho.  Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal. Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok; kdo se ujme spravedlivého, že je spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý; kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu." 

Ovoce křtu

je téma 232 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“A II s odkazem na znění  2. čtení Řím  6,3-4.8-11 a  Katechismus katolické církve (KKC) 1262-1274; YOUCAT 200.                                                           

Osnova:

a) odpuštění hříchů

b) nové stvoření

c) přivtělení k Církvi, Kristovu tělu

d) svátostné pouto jednoty křesťanů

e) nezrušitelná duchovní pečeť

Úvod.

Prvky svátostného obřadu křtu znázorňují různé účinky, které křest působí. Ponoření do vody symbolizuje  smrt a pohřeb Ježíše Krista. Vynoření pak Ježíšovo zmrtvýchvstání a následné spojení věřícího s ním. Křest je vstupem na cestu do nového života. Je vnějším znamením vnitřního znovuzrození, duchovní obnovy v Duchu svatém (1262).  Křest je určitý obraz toho, co se stalo v nitru člověka. Kdo se stane křesťanem, stává se úplně jiným člověkem. To je změna, kterou působí sám Bůh a křest je potvrzením této změny. 

Odpuštění hříchů.

Křtem se promíjejí všechny hříchy. Dědičný hřích a všechny hříchy osobní. Život pokřtěného a znovuzrozeného se naplňuje novým smyslem a nadějí na věčný život (1263). Přesto zůstávají v pokřtěném některé následky hříchu, jako je bolest, nemoc, smrt, náklonnost ke hříchu (1264).

Být pokřtěn znamená ponořit svůj osobní životní příběh do proudu Boží lásky. „Náš život,“ řekl papež Benedikt XVI., „patří Kristu, tedy už ne nám … on nás doprovází, jeho láska nás přijímá a osvobozuje od strachu. Ten, který je Život sám, nás chrání a nese, ať už se vydáme kamkoliv.“

Nové stvoření.

Křest nejen že očišťuje od všech hříchů, nýbrž dělá z novokřtěnce „nové stvoření“     (2 Kor 5,17), adoptivní Boží dítě (1270), které je spoludědicem (Řím 8,17) a údem Kristovým (1 Kor 6,15; 12,27); (1265). Dává pokřtěnému posvěcující milost, vedoucí k získání schopnosti žít a jednat  z vnuknutí Ducha svatého, věřit v Boha, doufat v něho a milovat ho (1266). 

Přivtělení k Církvi, Kristovu tělu. 

Křtem se stáváme částí Kristova těla. „Patříme k sobě všichni jako údy“ (Ef 4,25). (1267; 1269). Pokřtění jsou přivtěleni k církvi, ke Kristovu tělu (1267) a stávají se „živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem“ (1 Petr 2,5); (1268). 

Svátostné pouto jednoty křesťanů. 

Ti, kdo věří v Krista a řádně přijali křest, jsou vírou a křtem vodou a Duchem svatým  ospravedlněni a přivtěleni Kristu.  Proto jim všem, i těm, kteří ještě nejsou v plném společenství s katolickou církví,  právem náleží čestné označení křesťanů  a synové katolické církve je oprávněně uznávají za bratry v Pánu. (2. vat koncil); (1271).

Nezrušitelná duchovní pečeť.

Křest, který se uděluje jednou provždy a nemůže být opakován, vtiskuje křesťanovi nezrušitelné znamení jeho příslušnosti ke Kristu (1272). Uschopňuje a zavazuje věřící, aby sloužili Bohu živou účastí na svaté liturgii církve (1273). Křest je Pánovou pečetí, věčného života, kterou nás Duch svatý označil pro „den vykoupení“ (Ef 4,30);  (1274).

Na závěr

YOUCAT otázka 200: Co se děje ve křtu? Odpověď: Ve křtu se stáváme údy Kristova těla, sestrami a bratry svého Spasitele a Božími dětmi. Jsme vysvobozeni ze hříchu, vyrváni z moci smrti a od tohoto okamžiku předurčeni k životu v radosti vykoupených.

Ovoce křtu neboli křestní milost je obohacující skutečnost, která zahrnuje odpuštění prvotního hříchu a všech osobních hříchů, zrození k novému životu, jímž se člověk stává adoptivním synem Otce, Kristovým údem, chrámem Ducha svatého. Z téhož důvodu je pokřtěný začleněn do církve, Kristova těla, a stává se účastným Kristova kněžství. Křest vtiskuje do duše nezrušitelné duchovní znamení, pečeť, která pokřtěného posvěcuje. 

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio