Témata k nedělní a sváteční liturgii

SLOVANSKÁ BOHOSLUŽBA -téma 233 ke Slavnosti sv. Cyrila a Metoděje 5.7.2017- homilie liturgická.

4. 7. 2017 14:57

SLAVNOST SV. CYRILA A METODĚJE - 5.7.2017 – středa

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z  knihy proroka Izaiáše  (V)   Iz 61,1-3a: 

Byzantští vyslanci  svatý Cyril a Metoděj, kteří přišli do  našich zemí před mnoha stoletími, sledovali více než jen úsilí předložit lidem srozumitelný biblický text.  Věděli, že pomoci jim  k přechodu  z jejich pohanského způsobu života k aktivní praxi křesťanského života  bude náročný úkol. Současně si však byli vědomi toho, že nad nimi a s nimi je Duch Pána, duch Hospodinův, který je povede tak, jak  budeme číst z úryvku poselství proroka Izaiáše.

PRVNÍ ČTENÍ Iz 61,1-3a:Duch Pána, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmouceným na Siónu dát věnec místo popela, olej radosti místo smutečního šatu, jásot místo malomyslnosti.

  • Komentář ke 2. čtení z druhého listu Pavla Korinťanům  (V)    2 Kor  4,1-2. 5-7: 

Svatí Cyril a Metoděj dokázali jako misionáři včlenit evangelium do domácí kultury a tu zapojili do života nově vznikající církve v našich zemích. Ve skutek proměňovali výzvy apoštola Pavla, které vyslechneme při čtení z jeho listu Korinťanům.

DRUHÉ ČTENÍ 2 Kor 4,1-2. 5–7:Bratři! Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme každému lidskému úsudku před Bohem.  Vždyť přece nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však, že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: 'Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři. Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.  

  • Komentář k evangeliu podle  Lukáše   ( V)  Lk 10,1-9:

Svatí Cyril a jeho bratr Metoděj, vyslaní na misie do našich zemí, upravili pro slovanskou řeč písmo, nejdůležitější byzantské liturgické knihy, vytvořili světský a církevní zákoník a vydali řadu podnětů pro kazatelskou činnost. Papežem Janem Pavlem II. byli prohlášeni za spolupatrony Evropy. Stali se důstojnými nástupci těch učedníků, které Pán podle dnešního  Lukášova evangelia ustanovil, aby šířili učení Krista.                                                                   

EVANGELIUM Lk 10,1-9: "Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!' "

Slovanská bohoslužba

je téma 233 dnešní liturgické homilie podle projektu „Učící se církev“A II.                                                        

Osnova:

a) Cyril a Metoděj užívali: liturgie byzantské, římské, liturgie sv. Petra. Jak se u nás udržela slovanská        liturgie.

 b) 1100 let před II. vatikánem hlásali právo národů na bohoslužebný jazyk.

 c) Uznání díla sv. bratří koncilem (národní jazyk – činná účast).

Úvod.

Moravané se svými knížaty Mojmírem I. a jeho nástupcem Rostislavem v čele  byli v devátém století již získáni pro křesťanskou víru. Učitelé z Vlach, Řecka a Německa ovšem přicházeli a učili moravský lid rozličně bez náležité znalosti slovanského jazyka.  A to mohla být jedna z příčin, proč dosud křesťanství k lidu zcela neproniklo. To podle některých historiků vedlo Rostislava k tomu, aby požádal Cařihrad o biskupa, který by slovanský jazyk ovládal.  Rostislavovi však především šlo o to, aby na Moravu přišel biskup, který by se ujal její církevní správy a vymanil ji ze závislosti na bavorském episkopátu. Je možné, že si také od poselství do Cařihradu sliboval politickou a mocenskou pomoc. Avšak hlavním smyslem jeho žádosti bylo zřízení samostatné moravské církevní diecéze.

Misijní výprava vedena Konstantinem dorazila na Velkou Moravu asi v pozdním podzimu roku 863. Konstantin byl nadšen. Konečně měl možnost praktikovat své myšlenky o misijní práci mezi Slovany a uplatnit svůj literární překlad perikop z Písma, které se čtou při nedělních bohoslužbách.Vytvořil také písmo zvané hlaholice. V misijní výpravě byli kromě jeho žáků  i jeho bratr Metoděj. Rostislav je velmi dobře přijal. Konstantin si ho brzy dokázal získat nejen tím, že plynně ovládal slovansky jazyk, a tudíž byl schopný s ním o všem rozmlouvat bez pomoci tlumočníků, ale také pro jeho schopnost výmluvnosti a diplomatické obratnosti, s níž nastínil moravskému knížeti dobré možnosti dalšího církevního vývoje v jeho zemi. Od počátku se zde Konstantin s celou výpravou snažili eliminovat existenci přežitků pohanství. Byli touto situací rozhořčeni a dávali ji za vinu svým předchůdcům v misijním úsilí – latinskému duchovenstvu. Proto srozumitelně  neustále lidem vysvětlovali podstatu křesťanství a její neslučitelnost s pohanskými zvyklostmi.

Cyril a Metoděj užívali: liturgie byzantské, římské, liturgie sv. Petra. Jak se u nás udržela slovanská liturgie.

Na Moravě už byla v té době již plně zakotvena latinská liturgie, avšak Konstantin s Metodějem užívali liturgie byzantské, která se od západní lišila nejen používáním řečtiny, ale i úplně jinými obřady i zvyklostmi (např. jiné dny půstu, příprava pohanů ke křtu etc.). Všechny odlišnosti těchto zvyklostí vedly často k rozporům a způsobovaly složité vztahy mezi latinským a byzantským duchovenstvem.

Konstantin a Metoděj zavedli na Moravě liturgii byzantskou. Do staroslověnštiny přeložili nejdůležitější byzantské liturgické knihy. Podle řeckého textu  římské mše byl také pořízen překlad – liturgie sv. Petra. Poté následoval překlad všech čtyř evangelií. Jako úvod k nim napsal Konstantin  poetickou skladbu, v níž apeluje na Slovany, aby pěstovali písemnictví ve svém vlastním jazyce.

1100 let před II. vatikánským koncilem  hlásali právo národů na bohoslužebný jazyk.

Velmi důležité bylo vychovat i domácí kněze, které však zatím nebylo možné vysvětit. Bratři po třech letech intenzivní činnosti se proto v roce 867 rozhodli jít za papežem do Říma. Naši věrozvěsti u něj vyřídili tři hlavní záležitosti a to: potvrzení staroslovanské řeči v liturgii římského obřadu, vysvěcení učedníků na jáhny a kněze a zřízení samostatné hierarchie pro Velkou Moravu, která by byla závislá přímo na papeži.

Uznání díla sv. bratří koncilem (národní jazyk – činná účast). 

Cyril a Metoděj se stali našimi duchovními otci, kterým vděčíme za křesťanskou víru i kulturu, jejíž přijetí nás zařadilo mezi civilizované národy. S liturgií v národním jazyce předešli dobu o 11 století. Po nich až II. vatikánský koncil v letech 1962-65 jim dal za pravdu, že při liturgii se sluší chválit Boha všemi jazyky, ale především jazykem mateřským.  

Papež Jan Pavel II. při vzpomínce na slavné věrozvěsty  v roce 1985 řekl: „Učení církve musí být předkládáno takovým způsobem, aby bylo srozumitelné těm, kterým je Bůh určil. V encyklice Slavorum apostoli jsem připomněl, že Cyril a Metoděj právě     z tohoto důvodu usilovali o přeložení biblických termínů a pojmů řecké teologie do velmi odlišných dějinných zkušeností a myšlení. Chtěli, aby jediné Boží slovo bylo "zpřístupňováno v souladu s vyjadřovacími formami, které jsou jednotlivým civilizacím vlastní". Chápali, že proto "národům, k nimž byli posláni kázat, nemohou vnucovat ani nespornou nadřazenost řeckého jazyka a byzantské kultury, nebo obyčeje a chování vyspělejší společnosti, v níž vyrůstali". Tak uskutečňovali ono "dokonalé společenství   v lásce chránící církev před jakoukoli formou partikularismu, etnické výlučnosti nebo rasových předsudků, stejně jako před veškerou nacionalistickou pýchou"

Na závěr

Apoštolsko-misionářské působení svatého Cyrila a Metoděje, můžeme považovat za první skutečnou evangelizací Slovanů. Jejich překlady svatých knih propůjčily staroslověnskému liturgickému jazyku sílu a kulturní důstojnost. Byl to nejen církevní, ale také oficiální a literární jazyk. Svatý Cyril a Metoděj spojili evangelium a místní kulturu národů, které evangelizovali, v živou jednotu. Originálním a geniálním vytvořením abecedy slovanského jazyka zásadně přispěli k jejich kultuře. Pro dnešní církev je velmi působivá a poučná jejich katechetická a pastorální metoda pro národy, které ještě nezažily slavení božských tajemství  v mateřské řeči a neslyšely zvěstovat slovo Boží takovým způsobem, aby odpovídal  jejich mentalitě a respektoval jejich konkrétní životní podmínky.

Vypracoval Matonick 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio