Témata k nedělní a sváteční liturgii

PROZŘETELNOST BOŽÍ A MRAVNÍ ZLO - HŘÍCH - téma 241 ke 20. neděli v mezidobí 20.8.2017 - homilie katechetická (KKC 1846-1876; YOUCAT 314,319).

17. 8. 2017 18:12

20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 20.8.2017

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z  knihy proroka Izaiáš  (I)   Iz  56,1.6-7:

Proroctví Izaiášovo předvídá, že spása  Božího lidu přijde brzy a přinese konečnou spravedlnost do vztahů mezi Bohem a námi, k zákonu a k vyřešení nezdravých poměrů v našem svědomí. Hříchy každého z nás se budou domáhat  narovnání na vahách spravedlnosti. Vina žádá trest, smíření Boží spravedlnost. Až Ježíš toto vyrovnání přinesl na kříži působením Božího  milosrdenství. Bez Ježíše by hřích zapříčinil jediné - smrt.

1. ČTENÍ Iz 56, 1. 6-7: Toto praví Hospodin: “Šetřte práva a jednejte podle spravedlnosti, neboť se již blíží má spása,  již se ukáže má spravedlnost. Cizince, kteří lnou k Hospodinu, kteří mu slouží a milují  jeho jméno, jsou jeho služebníky,  všechny, kteří zachovávají sobotu bez znesvěcení a lpí na mé smlouvě,  přivedu na svou svatou horu  a dám jim radost ve svém domě modlitby. Jejich oběti a žertvy  budou mi potěšením na oltáři;  neboť můj dům bude domem modlitby pro všechny národy." 

  •  Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Římanům   (I)    Řím  11,13-15.29-32:

Věty dnešního úryvku z listu apoštola Pavla nám zjevují milosrdenství Boha vůči svému lidu. Všichni jsme hříšníky. Ale Bůh nám přesto jako projev své milosti dává věčný život. Získáváme ho prostřednictvím našeho Pána, Ježíše Krista. V Ježíšově utrpení byl totiž hřích už přemožen jeho láskou a milosrdenstvím.

2. ČTENÍ Řím 11, 13-15. 29-32:Bratři! Vám, ( bývalým ) pohanům, říkám: Já jako apoštol pohanů vykonávám svou službu s velikou pečlivostí. Chtěl bych tím vzbudit žárlivost u svých soukmenovců a aspoň některé z nich zachránit. To, že byli vyloučení, přineslo světu smíření (s Bohem ). Co teprve bude znamenat, až budou znova přijati? To bude úplné vzkříšení z mrtvých!  Vždyť Boží dary a povolání jsou neodvolatelné. Vy jste se kdysi chovali k Bohu odmítavě, ale nyní se vám dostalo milosrdenství, protože židé odmítli přijmout víru. Stejně tak se oni chovají nyní odmítavě, protože vám se dostává milosrdenství, aby se ho potom dostalo také jim. Bůh totiž dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.  

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše   ( I)  Mt  15,21-28: 

Pojem spása spojujeme se jménem Ježíš. On je spásou, on je Bohem poslaný zachránce a vysvoboditel z hříchu. V úryvku Matoušova  evangelia uslyšíme, jak Ježíš rozšiřuje spásu na pohany - příkladným jednáním s pohanskou ženou a uzdravením její dcery. Ježíš silnému projevu pravdivě pokorné víry nemůže odolat. Prosba  o spásu, pramenící z milujícího srdce nemůže zůstat nevyslyšena.

EVANGELIUM Mt 15, 21-28:Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: "Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá." Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: "Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí."  Odpověděl: "Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského." Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: "Pane, pomoz mi!" On jí však odpověděl: "Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.  Ona řekla: "Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů." Nato jí řekl Ježíš: "Ženo, jak veliká je tvá víra! Staň se ti, jak si přeješ." A od té chvíle byla její dcera zdravá.

Prozřetelnost Boží a mravní zlo – hřích

je téma 241 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“A II s odkazem na znění  2. čtení Řím 11,13-15.29-32a  Katechismus katolické církve (KKC) 1846-1876; YOUCAT 314, 319.                                                                                                                    

Osnova:

a) milosrdenství a hřích

b) definice hříchu

c) rozmanitost hříchů

d) šíření hříchu

Úvod.

Boží prozřetelnost zahrnuje Boží absolutní všemohoucnost, nevyzpytatelnou moudrost  a nekonečnou dobrotu. Zlo v Bohu nepřebývá, Bůh není ani autorem hříchu. Jeho dozor má však vždy poslední slovo a Jeho ovládající ruka je vždy nad vším děním a historií. Kdyby tomu tak nebylo vždy, všude a ve všem, potom by se Mu některé záležitosti vymykaly z rukou. Kdyby byl pád Adama výsostným vítězstvím Satana, potom by to znamenalo pro lidstvo definitivní konec. Bůh nemůže prohrát ani jednu jedinou bitvu. Boží všemohoucnost je však výrazně omezena svobodou, kterou člověku dal a respektuje ji až po možnost lidské vzpoury. Mravní zlo je důsledkem pádu člověka, prvotního hříchu, jímž se člověk od Boha odvrátil.

Bůh není žádným způsobem, ani přímo ani nepřímo, příčinou zla. Osvěcuje však tajemství zla ve svém Synu, Ježíši Kristu, který zemřel a vstal z mrtvých, aby definitivně přemohl velké mravní zlo, jímž jsou hříchy lidí.Lidská zkušenost ukazuje, že lidé konají mnoho zlých skutků, což tvrdí i Písmo svaté: Kdybychom řekli, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není“ (1 Jan 1,8-9); Neboť není rozdílu. Všichni zajisté zhřešili a nemají slávy Boží (Řím 3,23); Dokazuje pak Bůh lásky své k nám; nebo když jsme ještě hříšníci byli, Kristus umřel za nás“ (Řím 5,8).

Milosrdenství a hřích.

Písmo nám zjevuje milosrdenství Boha vůči hříšníkům v Ježíši Kristu (Lk 15,1-2)(1846).Hřích se domáhá  narovnání narušené stability na vahách spravedlnosti.  Vina žádá trest, smíření Boží spravedlnost. Ježíš toto vyrovnání přinesl na kříži působením Božího  milosrdenství. Bez Ježíše by hřích zapříčinil jediné - smrt. (Římanům 6,23): „Hřích dává svou odplatu – smrt; Bůh dává jako projev své milosti věčný život.  Získáváme ho prostřednictvím našeho Pána, Ježíše Krista.(Srov. 1847; 1848).

YOUCAT otázka 314: Odkud víme, že je Bůh milosrdný?                                                                          Odpověď: Na mnoha místech Písma svatého se Bůh projevuje jako milosrdný, zvláště pak v podobenství o milosrdném otci (srov. Lk 15), který spěchá vstříc ztracenému synovi, bezpodmínečně ho přijímá a oslavuje jeho znovunalezení.

Ježíš byl poslán ke „ztraceným ovcím domu izraelského (srov. Mt 15,24) a ví, že lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní (srov. Mt 9,12). Proto usedá ke stolu s celníky a hříšníky. A na konci svého pozemského života přijímá utrpení a smrt jako projev Boží milosrdné lásky: Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a  prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů“ (Mt 26,28).

Definice hříchu.

Hřích je porušení Božího zákona. Tak to definuje Bible, 1. Jan 3,4: „Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona.“1. Jan 5,17: „Každá nepravost je hřích…“; Hřích je skutek, slovo nebo žádost proti věčnému Božímu zákonu (podle sv. Augustina - 1849). Hřích je proviněním proti rozumu, pravdě a správnému svědomí (1849). Je urážkou Boha (1850).  V Ježíšově utrpení, v němž byl hřích přemožen Kristovým milosrdenstvím, ukáže hřích ve svrchované míře svou násilnost a mnohotvárnost (1851).

Rozmanitost hříchů. 

Písmo uvádí několik seznamů hříchů. Například Gal 5,19-21(1852). Můžeme na hříchy pohlížet z různých hledisek (1853). Je vhodné je hodnotit podle jejich závažnosti. V tradici církve se prosadilo rozlišování mezi smrtelným, těžkým a všedním či lehkým hříchem (1854). Smrtelný hřích odvrací člověka od Boha, všední hřích Boha uráží a zraňuje. (1855; 1856; 1857; 1858; 1859; 1860; 1861; 1862;). Vědomý všední hřích, který zůstal bez lítosti, nás uzpůsobuje ke spáchání hříchu smrtelného. Člověk ho však může s Boží milostí napravit (1863).„Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem“ (Mk 3,29); (1864).

Šíření hříchu.

Hřích strhává ke hříchu. Z toho vyplývají zvrácené náklonnosti, které zatemňují svědomí a zkreslují hodnocení dobra a zla (1865). Hříchy plodí neřesti (1866). Tradice církve připomíná i hříchy až do nebe volající (1867). Hřích je osobní skutek. Kromě toho máme odpovědnost za hříchy, při nichž spolupracujeme s jinými hříšníky (1868) a stáváme se tak jsme spoluviníky druhých (1869).

YOUCAT otázka 319: Neseme zodpovědnost za hříchy druhých?                                                              Odpověď: Nikoliv, za hříchy druhých lidí nejsme odpovědni. Avšak zodpovídáme za hříchy druhých, pokud při nich vlastní vinou spolupracujeme, a to buď tím, že bychom se na hříchu druhého člověka přímo podíleli, nebo že bychom druhého ke spáchání hříchu povzbuzovali, případně ho včas nevarovali.

Na závěr.

Všichni jsme hříšníky. Abychom byli spaseni, musíme svěřit naši víru a důvěru  do milosrdenství Krista. Řím 10,9-10.13: „Totiž, vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš. Nebo srdcem se věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání děje se k spasení. Každý zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.“Jestliže chceš přijmout Ježíše Krista za svého Spasitele, je tu modlitba, kterou se můžeš modlit. Pamatuj, že odříkáni této ani jiné modlitby tě nespasí. Jedině víra v Krista Ježíše tě může zachránit od hříchu. Modlitba je jednoduchý způsob, jak vyjádřit svou víru v Boha a poděkovat mu za darované odpuštění. Například:

Bože, vím, že jsem zhřešil proti tobě a zasluhuji potrestání. Ale Ježíš Kristus vzal na sebe trest, který jsem si zasloužil já, abych já skrze víru získal odpuštění. Odvracím se od svého hříchu a vkládám svou důvěru v Tebe, že mně spasíš. Děkuji Ti za úžasnou milost a odpuštění.Amen.“

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

o-_-o Jsem šneček.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio