Témata k nedělní a sváteční liturgii

JEREMIÁŠ - téma 243 ke 22. neděli v mezidobí 3.9.2017 - homilie biblická.

1. 9. 2017 15:34

22. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 3.9.2017

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z  knihy proroka Jeremiáše  (I)   Jer  20, 7-9:

Text dnešního čtení z knihy proroka Jeremiáše, pocházející z oddílu takzvaných Jeremiášových nářků nám poskytuje možnost poznávat složitost duše nepochopeného a pronásledovaného proroka. Jeho posláním bylo varovat lid Judska, aby se neodvracel od Boha a jeho zákonů, poněvadž takové postoje vždy vedou ke katastrofě. Jeho kázání se však stává jen zdrojem potupy a posměchu.

1. ČTENÍ Jer 20, 7-9:Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se svést; byl jsi silnější než já a přemohls mě! Celý den jsem na posměch, všichni se mi vysmívají: Kdykoli mluvím, musím křičet, ohlašovat násilí a zpustošení; Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou a posměchem po celý den. Řekl jsem si: "Nebudu se již o něho starat, nebudu již mluvit jeho jménem." Tu se ( Hospodinovo slovo ) stalo v mém nitru hořícím ohněm, zavřeným v mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné.

  • Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Římanům  (I)    Řím  12, 1-2: 

Úryvek z listu apoštola Pavla Římanům má povzbuzující ráz. Milosrdenství Boží je velké.  Kdo se však trvale odkloní od Boha a jeho zákonů, měl by počítat s tím, že se na něj nebudou vztahovat Boží požehnání. Kdo však přijme Božího Ducha,  bude konat to, co je Bohu milé a dokonalé a bude směřovat k plnému uskutečnění Boží vůle, toho Bůh uchrání od záhuby a povede ke spáse.

2. ČTENÍ Řím 12, 1-2: Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: Přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé. 

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše  ( I)  Mt  16, 21-27: 

Ježíš se nám v dnešním textu z Matoušova evangelia představuje jako postava pronásledovaného proroka. Chce poukázat hluboký smysl svého poslání podle předpovědí dávných proroctví, vztahujících se na trpícího Služebníka Božího.  Cesta spásy nemůže vést jinudy než cestou bezpodmínečné poslušnosti Božímu plánu, byť by musela překonávat  překážky vystavěné z lidského utrpení.

EVANGELIUM Mt 16, 21-27:Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit, a třetího dne že bude vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: "Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!" On se však obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské! " Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši ? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání."

Jeremiáš

je téma 243 dnešní  biblické homilie  podle projektu „Učící se církev“A II s odkazem na  1. čtení Jer  20, 7-9.                                                          

Osnova:

a) povolání a život

b) jeho poslání

Úvod.

Prorok Jeremiáš žil v době, kdy se měnila politická mapa starověkého světa. Asyrie ztrácela na síle, vzmáhal se Babylon a Egypt se za každou cenu snažil prosadit svou moc. Malé jižní Judské království, sevřené mezi těmito velmocemi, bylo neustále v ohrožení. Ještě víc ho však ohrožovala víra ve vlastní neporazitelnost, vyplývající z přesvědčení o Hospodinově zaslíbení, že tím bude zajištěn Davidův trůn pro jeho potomky navěky. O století dříve unikl Jeruzalém, hlavní město Judska, skoro zázrakem zkáze z rukou Asyřanů a tak si lidé mysleli, že město nikdy nepadne  a rod krále Davida nikdy neskončí. Jeremiášova služba a život se utvářely v těchto rozvířených poměrech. Lidé Judska se odmítali postavit čelem k politické skutečnosti měnícího se světa a brzy jich měla potkat zkouška věrnosti Hospodinovi stejně, jako tomu bylo o století dříve u severních kmenů Izraelitů. Ti si po smrti krále Šalomouna založili vlastní severní království Izrael s hlavním městem Samaří a  od víry v pravého Boha se i přes úsilí proroka Eliáše nakonec odpoutali (viz Signály téma 239 Eliáš-obhájce monoteizmu), což vedlo k jejich porážce.

Povolání a život.

Jeremiáš se narodil ve vesnici ležící několik kilometrů od Jeruzaléma v rodině kněze kolem roku 650 př. Kr. Za Božího proroka byl povolán v roce 627. Působil v období vlád pěti judských králů. Historické pozadí té doby nám poskytuje  SZ: 2 Kr 22; 23; 24; 25 a Pa 34; 35; 36. Judsko i přes náboženské reformy (Chizkijáš 716-687; 2 Kr 18) se počalo odvracet od Hospodina stejně jako severní Izrael. Poslední příležitost vrátit se k Hospodinovi dal lidu kolem roku 622 mladý král Jošiáš 640-609), za jehož vlády byla v chrámu nalezena veleknězem Chilkijášem, otcem Jeremiáše (A.E. Gilles: Lidé smlouvy), 5. kniha Mojžíšova (Deuteronomium)–„Kniha druhého zákona“. Osahovala zásadní ustanovení vedoucí k Božímu požehnání a k záchraně lidu i země. Judsko se musí bez výhrad a plně odevzdat Hospodinu -viz Dt 30,15-20 ! Po smrti tohoto posledního  zbožného krále Jošiáše, však se náboženské a politické poměry dále zhoršily. Jeho následníci nerespektovali důrazná varování proroka Jeremiáše před nadcházející pohromou.

Jeho poslání.

Jeremiáš se marně snažil, aby se lid obrátil k Bohu. Poselství, které od Boha přinášel, z něj udělalo izolovaného a neoblíbeného člověka, navíc považovaného za zrádce, který obhajuje možnost vzdát se do rukou Babylonu. Byl uvězněn a často se ocitl v ohrožení života. Přesto tento citlivý a nesebevědomý muž nikdy nezkreslil poselství, které mu sdělil Bůh. Nemohl dělat nic, než oznamovat hrozný osud, který viděl pro svůj národ a truchlit nad tím, že lid odmítá to přijmout.

Byly zlé časy, poselství Jeremiášovo bylo chmurné, všude kolkolem děs  ( Jer 20,3; 6,25; 20,10; 46,5). Celým jeho proroctvím však prosvitá paprsek naděje. Vytrvale poukazuje na druhou stranu zkázy – na Boží příslib. „Neboť to co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu; chci vám dát naději do budoucnosti“ (Jer 29,11).

A v nejtragičtějších  okamžicích svého života, poté, co při babylonském útoku byli všichni vůdcové odvlečeni do zajetí, píše Jeremiáš překvapivá slova naděje: „Shromáždím vás ze všech pronárodů a ze všech  míst, kam jsem vás vyhnal, je výrok Hospodinův“ (Jer 29,14). Teď, když je národ v temnotách, může vypovídat o Bohu, který na ně nikdy nezapomene.

Jeremiáš kázal velmi dlouho. Jeho služba neoblomnému lidu trvala okolo 40 let  a Jeremiáš byl přesvědčen, že musí existovat nový začátek. Stará smlouva, která byla založena na poslušnosti a dodržování zákona, neuspěla. Jeremiáš předvídá, že bude nahrazena smlouvou novou, ve které Bůh převezme iniciativu a dotkne se každého lidského srdce přímo. Ukáže se jako Bůh slitovný a plný lásky. Je to vidina doby, o které mluví apoštol Pavel v listě Římanům – až bude platit „zákon Ducha, který vede k životu“

Na závěr 

Mnohem později se sám Ježíš obrátil k Jeremiášovým slovům a myšlenkám, aby shrnul svou vlastní službu. Jeremiášův život často v jeho nemohoucnosti a úplné závislosti na Bohu připomíná Ježíšovo pochmurné utrpení. Není tudíž překvapující, že v noci před ukřižováním naplňuje Ježíš Jeremiášovo proroctví: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví“ ( Lk 22,20).

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio